Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Filip Emmer (třetí zleva) patří mezi největší tahouny Brna v 1. Lize.
Filip Emmer (třetí zleva) patří mezi největší tahouny Brna v 1. Lize. (autor: fcb HBK Bulldogs Brno)

Na střídačce občas sklouznu k plamenným slovům, přiznává sympaťák Emmer

Datum: 07. 02. 2019
Autor: Filip Červinka
Sdílej přes:

Stejně jako v CROSSDOCK Extralize, tak i ve druhé nejvyšší soutěži jsme se zaměřili na ty nejlepší individuální výkony podpořené značnou dávkou gentlemantsví, což nadmíru splňuje útočník brněnských Buldoků Filip Emmer. Tento vytáhlý pravoruký forvard na vás hned na první pohled působí dojmem slušného, vyspělého muže, který dělá vše pro to, aby neoslabil svůj tým zbytečnými fauly, a naopak rozhodoval v přední linii, což se mu v Brně daří. Vždyť v devíti podzimních duelech obdržel jen 2 trestné minuty a usadil se v produktivitě celé 1. Ligy na 4. místě! Na střídavé starty pak ještě stíhá nastupovat za extraligové pardubické Autosklo.

Individuální statistiky vždy pramení z týmového výkonu


Při statistickém rozboru 1. Ligy může někomu při pohledu na vaše čísla „rozum stát“. Na podzim jste za brněnské Buldoky odehrál 9 zápasů, v nichž jste si připsal 15 kanadských bodů a obdržel jen 2 trestné minuty! Patříte mezi nejvytíženější hráče, ale defacto vůbec nefaulujete, to jste tak klidná duše? (úsměv)
Na hřišti se snažím chovat tak, abych neuškodil klukům a zbytečně je neoslabil, ale na střídačce občas sklouznu k plamenným slovům (smích). Myslím, že rozdíl oproti minulým ročníkům je v tom, že obecně hrajeme jako tým mnohem disciplinovaněji, a tudíž neztrácíme tolik sil bráněním oslabení, můžeme hrát více dopředu a z toho asi pramení i body. V neposlední řadě na tom ale má zásluhy i fakt, že jsem mohl být na podzim součástí pardubického týmu, kde je každá minuta ať už na tréninku nebo v zápase pod vedením reprezentačního trenéra a po boku velkých jmen hokejbalu ohromnou zkušeností, jež se snažím uplatnit i v Brně.

Před jarním pokračováním druhé nejvyšší hokejbalové soutěže se držíte na 4. místě kanadského bodování celé 1. Ligy. 5 gólů a 10 asistencí z 9 duelů není vůbec špatná vizitka. Navíc vám to šlape i týmově, panuje tak naprostá spokojenost? Nebo je něco, na čem musíte do startu jarní části zapracovat? Individuální statistiky vždy pramení z týmového výkonu a nejinak je tomu i u nás. Bereme zodpovědně tréninkové dávky a na zápasy jsme chodili v hojném počtu. Do výsledků ale také podstatnou měrou vstoupila výhoda domácího hřiště, na kterém jsme odehráli většinu podzimních zápasů a jarní část na hřištích soupeře bude zatěžkávací zkouškou jak po výkonnostní, tak týmové stránce. Vzhledem k tomu, že většina soupeřů, již má plastový povrch, je potřeba zapracovat na reakci na rychlou změnu hry a rychlé, přesné souhře. Úspěch na podzim je tak potřeba brát střízlivě, přestože dílčí spokojenost v týmu byla znát.

Dokážeme hrát rovnocennou partii i s top týmy


Čím si vysvětlit vzestup Brna v letošním ročníku 1. Ligy? Po podzimu okupujete 2. pozici se ztrátou jediného bodu na vedoucí Prachatice!
Naše výsledky úzce souvisí s faktem, že náš kádr se před sezonou rozšířil, a to zejména o jistotu v bráně v podobě Lukáše Sterenčáka (za pokutku dodává s úsměve Emmer pozn. red.), také se již druhou sezonu snažíme zapracovat určitý koncept hry a možná se již hráči začínají se svými rolemi ztotožňovat. Přesto všechno ale musíme počítat se skutečností, že v první lize jsou velké rozdíly mezi zápasy domácími a těmi venku, to hovoří lehce v náš neprospěch, nicméně zápasy na plastu naznačily, že jsme schopni si poradit i na povrchu, který není našim „domácím“. Zároveň došlo ke generační obměně u některých soupeřů, což se nás - koncepčně bohužel - nedotklo a zapracování mladých hráčů může někdy krátkodobě ovlivnit výkon.

Mnoho soupeřů si „stěžovalo“, že se jim na brněnské asfaltu hraje hodně špatně. Vy jste ale porazili Hostivař i Svítkov na jejich plastovém povrchu, takže o hřišti to zase ale tolik nebude, nebo se pleteme?
Hokejbal je tímto specifický a myslím, že nejsem jediný v 1. Lize, kdo na asfaltu vyrůstal. Je to trošku umocněná výhoda domácího hřiště. Co se týče zápasů se Svítkovem a Hostivaří, v mnohém šlo o podobné zápasy. Byly bojovné, velmi atletické a rozhodovala je až koncovka, kde se, myslím, projevily zkušenosti. Samozřejmě, zejména ve Svítkově pomohlo i štěstíčko, ale to ke sportu patří, a právě tyto dva zápasy nám ukázaly, že pokud budeme důsledně plnit taktické pokyny, dokážeme hrát rovnocennou partii i s top týmy, na druhou stranu, i přes některé výsledky jsem toho názoru, že v 1. Lize není slabého soupeře.

Pokud bychom si kladli malé cíle, dosáhneme malých úspěchů


Jak probíhá vaše zimní příprava s Brnem, a zapojujete se i do galejí v extraligovém Autosklu, kde hrajete na střídavé starty?
V Brně zimní přípravu zaměřujeme na výbušnost a agility, snažíme se postupně ubírat na objemech a přidávat na intenzitě, ale jen příprava v klubu žádnému hráči, který chce i po jarní části okupovat přední příčky nemůže stačit, proto vkládám do svého plánu individuální tréninky. Do Pardubic, po domluvě, na zimní přípravu nedojíždím, ale jsem obeznámen s náplní tréninků a čerpám z nich inspiraci.

Jaké si kladete s Brnem cíle pro jarní část? A kdo má vlastně v sezoně přednost? Jsou to extraligové Pardubice, nebo váš mateřský tým Buldoků?
Pokud bychom si kladli malé cíle, dosáhneme malých úspěchů. Nicméně letošní formát soutěže umožňuje zapracování nových hráčů, vyzkoušení jejich hry pod tlakem a náš tým nutně potřebuje omlazení a nyní je k tomu ideální příležitost. Přednost má škola, skloubit přípravu bakalářské práce, státnice, tréninky v Brně, v Pardubicích a zápasy každý den víkendu je pro mne někdy náročné. Snažím se stíhat jak zápasy v Brně, tak odevzdat maximum možného Pardubicím, které mi dlouhodobě vychází vstříc nejen co se tréninků týče.

Hokejbal mne naučil disciplíně, sebekázni


Prošel jste si všemi mládežnickými reprezentacemi. Na jaký juniorský šampionát nejraději vzpomínáte a co seniorský národní tým? Tam máte ještě daleko, nebo patří mezi vaše sny a cíle?
Je těžké rozhodnout o šampionátu, na který vzpomínám nejradši. Z Písku (U16) je nezapomenutelná vzpomínka na zápasy s Kanadou, V Bratislavě (U18) jsme byli od zlata opravdu jen krůček, a přestože Sheffield (U20) výsledkově dopadl z těchto tří šampionátů nejhůř, vzpomínám na toto mistrovství také velmi rád. Myslím, že to není o výsledcích, ale o lidech, se kterými jsem na těchto akcích byl a vždy to byl perfektní tým lidí, kteří odevzdali maximum pro dosažení kolektivního úspěchu, s dobrou atmosférou uvnitř. K seniorské reprezentaci mám výkonnostně daleko, to je třeba si přiznat. Nicméně pokud bude sloužit zdraví, není důvod na sobě nepracovat a nepomýšlet na maximum toho, co se dá v hokejbalu dosáhnout. Posledních několik let mne však začala velice bavit i práce s mládeží, takže, kdo ví, možná to je ten správný způsob, jak se tomuto krásnému sportu odvděčit za ty zážitky, které mi přinesl.

Když ještě zabředneme do minulosti, nikdo si nemůže nevšimnout vaší robustní ortézy na koleno, kterou zápas co zápas nosíte. Jako mladý jste se zranil, ale velkou zarputilostí se vrátil zpět na tu nejvyšší hokejbalovou scénu! Tento sport pro vás asi musí hodně znamenat, že?
Rozhodčí mi nepřejí a ortézu teď musím schovávat (smích), ale popravdě je to bezpečnostní riziko a uvědomuji si to. Teoreticky ji nosit nemusím, ale podvědomě se již nezbavím těch pocitů, které doprovází přetržený vaz, takže je to spíše taková psychologická pojistka, se kterou jsem se naučil za tu dobu hrát a nijak mne neomezuje. Hokejbal mne naučil disciplíně, sebekázni, prožil jsem díky němu mnoho dobrých chvil a našel jsem v něm víc než jen kratochvíli.

Campy talentované mládeže všem nadaným hráčům doporučuji!


Už jste se zapojil i do trenérské činnosti, jelikož jste se stal členem trenérského týmu na tradičním letním Campu talentované mládeže v Litomyšli! Baví vás trénování nadaných hokejbalistů?
Práce s mladými hráči mne baví, na Campu talentované mládeže trénuji vedle těch nejlepších ty, co budou jednou bezesporu těmi nejlepšími, a to je ta nejlepší kombinace. Naučím se mnoho od svých kolegů a současně můžu hráčům předat to, co v zápasech nejvíc pomohlo mně. Když panuje mezi hráčem a trenérem oboustranný zájem o rozvoj, baví to obě strany a na campech tomu tak vždy bylo. 

Kolika campů jste se vlastně zúčastnil ještě jako juniorský hráč a doporučil byste tyto letní tréninkové tábory i ostatním mladým hráčům?
Popravdě si nejsem jist, kolikrát jsem na CTM byl jako hráč, nedávno jsem se snažil spočítat kolik triček jsem nafasoval a dopočítat tak počet ročníků, kterých jsem se zúčastnil, myslím že to bylo 10, nebo 11 ročníků, chyběl jsem asi jen na tom úplně prvním (Lanškroun 2007 pozn. red.). Určitě bych campy všem doporučil, zázemí je naprosto ideální, vše je na jednom místě, jak zimní stadion, na kterém se trénuje s hokejkou, tak atletický ovál ubytování a koupaliště jsou v těsné blízkosti a špičkový tým trenérů odvádí svou práci na sto procent. Sám za sebe pak mluví rezervační systém, jehož kapacita je obvykle bleskově naplněna a většina hráčů na camp jezdí opakovaně, což byl i můj případ.

Oficiální míčky pro hokejbal - zvýhodněný nákup členů ČMSHb

Tabulka soutěže

1.HBC Prachatice1874:4140
2.HBK Bulldogs Brno1861:5040
3.Snack Dobřany1871:4139
4.Polička1879:3837
5.Svítkov Stars1861:6823
6.SHC Opava1841:5122
7.HBC Hostivař1860:7121
8.SK Jihlava1842:5917
9.Olymp J.Hradec1847:8316
10.Přelouč1833:6715

Přehled posledních zápasů

HBC Hostivař - Olymp J.Hradec4:2
Přelouč - SHC Opava3:1
Snack Dobřany - HBC Prachatice4:2
Polička - Svítkov Stars3:0
SK Jihlava - HBK Bulldogs Brno2:4
Polička - SHC Opava3:2

Připojte se k hokejbalu



Partneři českého hokejbalu