Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Daniel Pejchar si zápasy proti Kladnu užívá a pravidelně v nich střílí krásné góly.
Daniel Pejchar si zápasy proti Kladnu užívá a pravidelně v nich střílí krásné góly. (autor: Milan Podpera)

Kreativní Pejchar: V civilu dobrý polda, pro soupeře lotr. Rád dělám Granlundovku

Datum: 21. 03. 2018
Autor: Bohuslav Stehno
Sdílej přes:

/HVĚZDA 16. KOLA CROSSDOCK EXTRALIGY/ Plzeň - Nosí na zádech třináctku, ale smůlu tedy rozhodně nemá. Branek sice nestřílí tolik, zato když se prosadí, je z toho pokaždé nádherná trefa. Daniel Pejchar se nebojí v extraligových zápasech předvádět v zakončení věci, na které si jiní slavnější hráči netroufnou. Je synem slavného otce Rudolfa Pejchara, jenž se proslavil v hokejové extralize. Stejně jako tatínek však u hokeje nezůstal. Přešel na hokejbal a začal pomáhat i chránit na hřišti i mimo něj. V osobním životě je policistou dbajícím na dodržování zákonů a chytajícím padouchy.

Vaše jarní forma je drtivá. Prozradíte, jaká byla zimní příprava?
Z mého pohledu byla taková rozkouskovaná. Spousta hráčů moc na tréninky nechodilo kvůli zaměstnání, a to i včetně mě. Myslím si, že pro nás to nebylo moc dobré období zimní přípravy. Ale na druhou stranu jsme měli soustředění na běžkách, kde jsme si to užili. Tréninky probíhaly u nás na hale a poté ještě v JC Beast Factory. Tam nám dával do těla bývalý hokejista Kuba Culek.

Takže za vydařenou přípravu můžou hlavně běžky?
Bylo to pro nás příjemné zpestření přípravy. Jako tým jsme na žádné takové společné akci nebyli a řada z nás na běžkách stála poprvé, takže to bylo dost zajímavé. (úsměv)

A přinesla novinka zasazená do přípravného období kýžený efekt?
Myslím, že určitě jo. Jeli jsme všichni společně vlakem z Plzně do Železné Rudy. Odtud jsme se vydali podívat na jezero Laka a následně přejeli do Prášil. Vyrazili jsme potom do Sušice. Tam jsme byli ubytovaní a večer jsme šli společně na večeři a pivo. Určitě to beru za skvělou akci během zimní přípravy. Od všeho jsme se odreagovali. Klobouk dolů i před našimi trenéry. Celou túru na běžkách zvládli s námi, i když je fakt, že ještě nejsou staří. (smích)

Však vaši noví kouči přinesli koukám do týmu svěží vítr. Je to tak? Jak se s nimi spolupracuje?
Je fajn, že se snaží vymýšlet také jiné věci, než jaké byly zavedené z minulých let. Michal Edl je náš bývalý kapitán a spoluhráč, který převzal místo po panu Kadaněm. Je na začátku své trenérské kariéry, ale o nás hráčích toho ví hodně. Většina z nás s ním totiž ještě hrála, tudíž dobře ví, jak jsme na tom po fyzické i psychické stránce. Na druhou stranu je tady také asistent Luděk Polívka, který nás neznal vůbec a musel si na všechno přijít a zjistit, kdo je jaký hráč a jakou funkci v týmu plní..

Souboje do hokejbalu určitě patří, ale ne taková hra tělem jako v hokeji

Kdybyste měl srovnat Michala Edla a klubovou legendu Josefa Kadaněho, jaké mezi nimi vidíte rozdíly?
No abych pravdu řekl, to je dost těžká otázka. (smích) Pan Kadaně má velký respekt u mnoha hráčů, umí pořádně vynadat, ale také pochválit a nabudit tým do nálady, že i když prohrajete, všichni musí vědět, že do zápasu dali úplně všechno. Rozhodně je škoda, že už nás netrénuje. To samé se ale dá zase říci o Michalu Edlovi. Je smůla, že už nehraje, ale takový už je prostě koloběh hokejbalu a sportu obecně. Lidé odcházejí a zase přicházejí. Mezi Michalem a panem Kadaněm zase až tak velký rozdíl nevidím. Michal po něm převzal tým, s nímž celou dobu hrál, takže ví, co má dělat. Je to člověk na svém místě.

O tom nepochybuji. Ale přinesl Michal Edl do kabiny svým koučingem něco jiného, než tam vnesl pan Kadaně?
Jak říkám, Michal teprve začíná trénovat. Ale do šatny určitě přišla větší pohoda a někteří hráči nejsou tak nervózní jako před panem Kadaněm. Každý z nich je specifický. Jestli ale Michal přinesl něco výrazného, to neumím posoudit.

Tak trochu jinak - umí se víc vcítit do role hráče, že?
Také se to tak dá říci.

Kdysi jste měl motto: „Když můžeš někoho sundat, tak ho sundej dřív, než on sundá tebe“. Platí ještě dnes?
(smích) To je ještě z hokejových dob, kde jsem hrál rád do těla. V hokejbale se takhle tolik nehraje. Ten je hlavně o chytrosti a rychlosti. Souboje do něj také určitě patří, ale ne taková hra tělem jako v hokeji. Přece jen, je to pořád amatérský sport, kdy hráči chodí do práce či školy a nemůžou si dovolit marodit.

To je sice hezká definice, ale jak jste na tom s tvrdou hrou? Máte ji pořád tak rád?
Už tolik ani ne. Z tvrdé hry jsou časté zranění, někdy i zbytečné. Já raději tvořím hru a bavím diváky, občas i zajímavými góly.

To zní dosti sebevědomě.
Já nejsem vyloženě střelec. Kdybyste viděl moje první dva góly v sezoně, tak to pochopíte. (úsměv)

Granlundovka? Na hokejbale si jen nadzvednu míček a pak už jen do něj ťukám

Když už jste u těch důležitých gólů, vloni jste dal dva Kladnu v play-off, díky nimž jste se drželi ve hře. Vzpomenete si na ně?
Určitě si na to rád vzpomenu. Zápasy s Kladnem jsou vždy parádní. A to, že jsem dal dva góly, bylo díky dobré sehranosti a štěstí. První gól jsem šel sám na gólmana a dával jsem to Jirotkovi k levé tyči. Při druhé brance mu to tam taky někde u tyčky propadlo. Vlastně i v posledním zápase šla moje střela zase k levé tyči.

Jak tedy padají ty vaše zajímavé branky? Rád přece vymýšlíte kulišárny.
Padly tak, že jsem si vzal míček za brankou na hokejku, ve vzduchu jsem si ho držel na hokejce, a když jsem byl s hokejkou už za brankovou čarou, dal jsem ho do brány. Takovej Granlund. (úsměv)

Takže jste zkrátka pořádný hračička.
Myslím, že to je i někde na videu. Ale když už o mně mluvíte, jo dá se to tak říci, rád něco vyvádím s míčkem.

Poprvé jste se o to pokusil už v loňském play-off proti Ústí. Tehdy ještě brankář Banda posunul branku těsně předtím, než jste zakončil. Letos už vám to ale vyšlo. Bylo těžké provést znovu tuhle fintu?
Ještě bych se vyjádřil k té první situaci - Poprvé jsem to provedl opravdu minulou sezonu. Z mého pohledu to nebylo moc fair play. Poté, co jsem vstřelil gól a rozhodčí nevěděli co s tím, přišel k brance hráč Ústí a posunul branku a poté za nimi šel, že je posunutá. Brankář ji posunul, když se snažil udělat zákrok. Ale to už neřeším. Letos jsem stejným způsobem už tímhle způsobem dal dva jiné góly proti pražskému Kovu a Rakovníku.

Dal jste podobný gól během hokejové kariéry?
To ne. Na ledě je to o dost těžší. Na ledě je sníh a muselo by se to udělat na začátku zápasu, kdy puk není tolik mokrý. Tady na hokejbale si jen nadzvednu míček a pak už jen do něj ťukám.

Čím překvapíte příště? Máte v zásobě ještě další parádičky?
Zatím ne. Měl jsem štěstí, že mi to pokaždé vyšlo a nedostal jsem od kouče vynadáno, že dělám kraviny. (úsměv)

Troufnul jste si to zkusit víckrát?
Je fakt, že jsem Granlundovku zatím udělal třikrát a pokaždé to skončilo brankou.

Až budu chtít s přítelkyní plánovat rodinu, určitě nebudu u policie

Povídejme si o tom, jaké to bylo žít s tátou vrcholovým hokejistou. Váš táta Rudolf byl známý extraligový brankář, tudíž byl pořád někde na cestách. Převažovaly spíš plusy nebo mínusy?
No to bych taky rád věděl. Asi tak od mých 3 let jsem bydlel s mámou, jelikož se rozvedli. Ale jasný, bylo to ve škole a na hokeji někdy takové, že mi říkali a dávali najevo, že jsem protekční dítě a takové věci. Když jsem byl malej, někdy mě to štvalo. Ale postupem času a věku jsem takové věci házel za hlavu.

S tátou jste nevyrůstal?
Ne, bydlel jsem u mamky odmala, občas si mě a bratra vzal táta na víkendy, když měl volno. Postupem času jsme se více vídali na zimáku, když začal v Plzni trénovat.

Takže jste neměli příliš blízký vztah. Sledoval jste nějak jeho kariéru, nebo alespoň on vaše začátky?
Určitě sledovali. Rodiče se rozvedli naštěstí v dobrém. Je fakt, že hokejové začátky mám spojené s mamkou. Když jsem byl starší, tak to byly klasické telefony po zápasech a tak dál.

Táta z vás chtěl mít také gólmana?
Tak to si nejsem tak jistý. Nikdy jsme se o tom nebavili, ale když jsem byl malinkej, vím, že jsem chtěl jít do brány. Máma mi to ale rychle rozmluvila a časem jsem hrál obránce a potom i útočníka.

V hokeji jste jím byl. Ale proč to skončilo?
No, projevila se nechuť a nelíbilo se mi, jak se zacházelo s námi hráči v 1. lize v Havlíčkově Brodě. Týmu se moc nedařilo a vůbec tam neuměli mluvit s hráči. Nějak všeobecně mi hokej už nic neříkal. Hokejbal jsem hrál už při hokeji, takže jsem k tomu měl blízko a zůstal u toho.

A co vás dnes vlastně živí?
Teď jsem zaměstnaný jako policista České republiky v Plzni na obvodním oddělení Plzeň-Střed.

Máte za sebou nějaký případ, který se podařilo vyřešit a utkvěl vám v hlavě?
Těch věcí je spousta. Až jsem překvapený. Určitě teď mám v hlavě poslední podařenou věc, kdy ze střední školy utekl dvacetiletý kluk, co tam napadl svoji bývalou těhotnou přítelkyni a utekl. Když po něm všichni v Plzni pátrali, tak jsme s parťákem měli štěstí a chytili jsme ho. Když přijdou takové situace, člověka ta práce baví, jinak jsem od této práce očekával úplně něco jiného.

Budete to chtít jednou dotáhnout na detektiva?
Bůh ví, kam budou směřovat moje další kroky, ale určitě vím, že až budu chtít s přítelkyní plánovat rodinu, určitě nebudu u policie.

Náborové projekty ČMSHb

Tabulka soutěže

1.HBC Plzeň623:1016
2.ALPIQ Kladno311:29
3.H.Králové514:99
4.Kert Park Praha411:79
5.Autosklo PCE412:78
6.SK Sudoměřice39:58
7.Letohrad411:67
8.Elba DDM ÚNL35:63
9.HBC Most59:143
10.KOVO Praha44:123
11.Karviná46:180
12.Rakovník53:220

Přehled posledních zápasů

Rakovník - HBC Plzeň2:4
Autosklo PCE - H.Králové4:2
Letohrad - Karviná3:1
HBC Plzeň - KOVO Praha6:0
SK Sudoměřice - HBC Most2:1
Elba DDM ÚNL - Rakovník2:0
ALPIQ Kladno - Kert Park Praha0:0

Připojte se k hokejbalu



Partneři českého hokejbalu