Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Marek Chytrý vlevo patří mezi důležité hráče mosteckého Ronda.
Marek Chytrý vlevo patří mezi důležité hráče mosteckého Ronda. (autor: Ivana Laiblová)

V Litvínově jsem byl lempl, ale hokejbal mě motivoval, říká o hokejové štaci Chytrý

Datum: 27. 11. 2017
Autor: Bohuslav Stehno
Sdílej přes:

/HVĚZDA 12. KOLA CROSSDOCK EXTRALIGY/ Most - Na dresu nosí Gretzkyho devětadevadesátku a nutno říct, že hattrickem by legendárnímu útočníkovi hokejových Oilers mostecký forvard Marek Chytrý udělal velkou radost. Méně už však tím, jaký přístup měl k hokeji, který jako mladý kluk hrával. „Byl jsem lempl,“ říká otevřeně vyhlášený defenzivní specialista Severočechů a netají ani to, že v době puberty, která se křížila s rozuzlením jeho hokejové kariéry, raději pobíhal za dívkami. „To k tomu věku prostě patřilo,“ usmívá se.

Stejně tak se nevyhýbá ani tomu, když má promluvit o tom, že před zápasy bere léky na tlumení bolesti. Proto, že se začínají ozývat jeho bolavá kolena. „Jenže pak necítím nic ani v osobních soubojích,“ směje se borec, jenž má velice zajímavý život. Stop v hokejovém Chomutově mu vystavilo tabulkové odstupné, o nominaci na šampionát dvacetiletých hokejbalistů ho připravila krátkodobá nemoc. Ty velké okamžiky chce zažívat v civilu na exotických dovolených daleko od domova. 

Hrajete spíše defenzivního útočníka. Proto je s podivem, že jste se dostal k nevídané gólové produkci. Musel jste být sám hodně překvapený, co jste všechno stihl při vašich úkolech.
Jo, to určitě. Ale v posledních zápasech hraju spíš dopředu. Hlavně „levaso“ (levé křídlo), v dalších zápasech hrávám spíš pravého křídelníka. Střídáme se teď právě tam, kde nám nejvíc chybí hráči, protože několik jich je zraněných, nebo nemocných. Nezáleží mi tolik na tom, kde hraju. 

A přitom jste sváteční střelec. Vždy vám to vychází na pár gólů za sezonu, takže hattrickem už jste překročil svou kvótu.
(úsměv) To tedy jo. Fakticky je svátek, když dám gól. Ale týmovému pokladníkovi udělám radost, protože to vypadá, že tam padne basička piv. Naštěstí nám pomalu končí podzimní část sezony, takže třeba se na můj počin a placení v naturáliích ještě zapomene. 

Máte raději defenzivní černou práci, nebo rád útočíte?
Vyhovuje mi víc hra dopředu, to je moje. Ale současný trenér mě vidí víc vzadu, než vpředu. 

Slyšel jsem, že právě o vašem strategickém postupu v útoku s trenérem Cermanem vedete velké debaty. Jak se domluvíte?
Je to ve finále určitě na něm, jak se rozhodně. Co já mu do toho budu povídat. Mně je nakonec docela jedno, kde budu hrát, ale faktem je, že si prostě raději zaútočím.  

Na druhou stranu je rád, že má v týmu borce, co dokáže najevo svůj názor, že jste impulsivnější typ a řešíte, jak a kde hrát. Hodně to spolu rozebíráte?
Každopádně to děláme. Vždycky ve čtvrtek na tréninku si řekneme, co a jak. Ale podřídím se jeho přání a rozhodnutí.

To, co pan Cerman přinesl do našeho týmu, je velice dobré

Patrik Cerman je s týmem půl roku. Přinesl do vaší hry jiné zvyky a do klubu nové praktiky?
Hrajeme jinak oslabení a máme zcela nové založení přesilovek. Oproti minulému roku jsme ho úplně změnili. Myslím si, že je to určitě velký přínos. To, co pan Cerman přinesl do našeho týmu, je samozřejmě velice dobré. Když už mluvím o přesilovkách, ty ještě neklapou tolik, jak bychom si představovali, ale založení a bránění přesilovek je fakt vychytané a dobré. Takže už jen vychytat početní výhody a bude to na jedničku. 

Proto máte letos i mnohem lepší výsledky a je celkem škoda, že váš dobře rozjetý podzim končí, že?
No to máte pravdu. Ale předně si musíme říct, že jsme zbytečně ztratili ještě body s Hradcem Králové, Ústím a Sudoměřicemi. To jsou další tři zápasy, které jsme měli vyhrát a nevyhráli. Bývali bychom byli na úplně jiných místech, než kde se momentálně pohybujeme. 

Zaskočila především prohra s Ústím, které právě Patrik Cerman ještě docela nedávno trénoval. Čekalo by se, že vám poradí vše, co o hře soupeře ví a dobře zná.
Nepovedlo se tam to, že jsme prohrávali vlastními chybami. Nic jiného se o tom říct nedá. No a potom se rozhodovalo v nájezdech, a to je zkrátka hra vabank. Hlavně se celkově Mostu nedaří na nájezdy. Tam jsme nic moc. 

Váš gólman Pavel Brém je také hodně trénuje a kdysi patřil mezi jejich vyhlášené lapače. Takže bych chápal, kdyby vám střelcům díky jeho kumštu odešlo sebevědomí.
Nevím, jestli to je tím, ale rozhodně dáváme hodně málo gólů na nájezdy. Moc si v nich fakt nevěříme. (úsměv) Ale každopádně musím říct, že Matthew je na nájezdy fakt dobrý gólman. Máme na nájezdy ale pár kluků, kteří si věří, řeknou že půjdou a dokáží proměnit. A ti chodí na většinu penalt.

V cestě stál ten nesmysl s tabulkovým odstupným za hráče

Dnes hrajete vedle Mostu také za Teplice. Jak to spojení vzniklo a jak drží?
Jsem původem Tepličák, ale hokejbal jsem začínal v Mostu. Je potřeba se ale podívat ještě daleko zpět. Hrával jsem tenkrát ještě hokej a šel jsem do mostu pomoci starším dorostencům. A tam jsem se poprvé objevil. Podruhé to bylo až o něco později, když jsem skončil s hokejem a vydal se na hokejbalovou dráhu. Začal jsem hrát v Mostu za muže. 

Mezi Mostem a Teplicemi vůbec funguje dobrá spolupráce a výpůjčka hráčů. Kde to vůbec začalo? Tušíte?
Kořeny téhle spolupráce neznám, ale poblíž je jedině Ústí nad Labem, a to je konkurent. Řekl bych, že zase takové spojení, jak ho vidíte, to není. Bývá to i tak, že někdo přechází z Mostu do Ústí a opačným směrem. A hodně časté jsou také případy, kdy někdo známý přechází z Teplic do Ústí, nebo do Mostu. Je to takový kruh. 

Do nižších soutěží se přesto podíváte, i když za Teplice nehrajete.
To ano. Mám vyřízený střídavý start do Perly Řetenice. 

Tedy do klubu, který před deseti lety slavně vyřadil na cestě domácím pohárem velké extraligové kluby.
Jo, tak to bylo, ale bylo to v době, kdy jsem ještě ani nevěděl, co je to hokejbal. (úsměv) Tenkrát to byla fakt sláva, protože ti kluci došli hodně daleko a podařilo se jim přehrát i Plzeň v plné síle. To byla paráda. 

To bylo tehdy, kdy jste hrál ještě hokej a vystřídal jste na severovýchodě Litvínov, Chomutov a Ústí nad Labem. To se málokomu podaří. Jaká vůbec byla vaše cesta hokejovým prostředím?
Měl jsem to jako spousta ostatních kluků, kteří končili v mém věku a neviděli další perspektivu. Nechtěl jsem někde plácat druhou ligu. Mládežnická léta jsem strávil v Litvínově a potom přišel dorost. Tam jsem se nepohodl s trenérem a odešel jsem do Ústí nad Labem, kde se zase nepovedla sezona, a nakonec jsme z extraligy spadli. Tenkrát se mi nechtělo hrát „jen“ první ligu. Zájem o mě projevil Chomutov, neváhal jsem a odešel hrát za něj. Trvalo to ale jen dva roky, protože potom jsem se musel vrátit. Chomutov by mě musel vykoupit Litvínova, ale v cestě stál ten nesmysl s tabulkovým odstupným za hráče, takže by to klub za mě zaplatil úplně zcestné peníze. Juniorku jsem končil v Děčíně, kde už jsem si říkal, že to nemá smysl a šel jsem hrát raději hokejbal.

Na tréninku jsem tomu nedával tolik, co po mně chtěli trenéři 

Hokeji už jste dal úplné valé?
Chodím si zahrát už jen s kluky, s nimiž jsem se na hokeji potkával, ale to je tak všechno. Nabízeli mi, abych šel hrát ještě do krajského přeboru. Bývalý trenér mě přesvědčoval, několikrát mi kvůli tomu volal, ale řekl jsem si, že do toho nejdu, protože je to soutěž spíše o zranění. 

Bývá to tam ostré. Spíše než na technický um, se tam hraje na tvrdé souboje.
Hokej je tvrdý sport a souboje jsou toho součástí. Toho jsem se tolik nebál. Důležitější bylo to, že jsem to měl daleko, protože to byl klub v Chebu. Nechtělo se mi tam.  

V kterém klubu jste si to užil vůbec nejvíc?
Úrovní byl asi nejlepší Chomutov. To byla paráda. Už tenkrát tam byly peníze, fasovalo se všechno komplet nové, nabízeli nám i nějaké peníze, takže po této stránce jsme měli komfort. Ale srdcovka je určitě Litvínov, protože tam jsem hrál odmalička. Chodil jsem tam stadion už od třetí třídy a pokaždé to bylo tak, že jsem přišel domů a hned mazal na trénink. Pana Hlinku už jsem tam ale bohužel nezažil. Minuli jsme se, protože těsně předtím zemřel.

Spolupracoval jste v klubu s jinou legendou?
Určitě zmíním pana Bublu, s kterým jsem se tam potkal několikrát. A pamatuji si ještě pana Krále. Ale našli bychom tam hodně dobrých trenérů, které si teď ovšem nevybavím.

Vzal jste si od nich něco dobrého?
Určitě ano, ale nebojím se říct, že jsem byl v tehdejší době pěkný lempl. (úsměv) Trenéři mě občas vůbec nemuseli.  

Takže jste se moc nevěnoval tréninku a raději proháněl děvčata?
Obojí. (smích) Hodně lítal za holkama a na tréninku jsem tomu nedával tolik, co po mně chtěli trenéři. Je to taková ta klasika v pubertě. V té době se vlastně láme to, jestli budete hrát hokej profesionálně nebo ne. Jenže v tom věku jsme prostě dělali všechno. Nedá se říct, že by byli trenéři přísní, ale všechno mi bylo jedno. A když si to promítnu dnes, co bych za to dal, kdybych na sobě víc makal a dřel a živil se dnes profesionálně hokejem. Určitě bych ty časy rád vrátil zpátky, jenže jsem to viděl ještě jinak. 

Hokej jsem bral někdy až moc vážně, ale hokejbal je z mého pohledu uvolněnější

Zároveň říkáte, že stopku vám v Chomutově vystavily tabulkové ceny, které se teď v hokejovém prostředí hodně probírají. Říká se, že to spoustě mladým hráčům kazí kariéry. Byl byste také pro jejich zrušení?
Stoprocentně jo! Je to úplný nesmysl. Nemůžete jít tam, kam chcete a klub vás pošle jinam. Někdy se stane, že ty peníze dokonce radši zaplatí sami rodiče. A pokud máte nastavené špatné vztahy, tak kluby dělají ještě naschvály. Když má hráč smlouvu, neříkám, že je špatné zaplatit výstupní klauzuli za jeho uvolnění. Ale aby patnáctiletý kluk stál tři sta tisíc, to je vážně hloupost.

Otrávil vás podobný výmysl v řádu?
Znechutilo mi to hokej. Ale měl jsem možnost jít do Děčína hrát první juniorskou ligu. Bylo tam toho víc. Pochopitelně se mi nelíbilo, že nemůžu hrát extraligu. Ale sám se nebojím přiznat, že kdybych byl hodně dobrý, kluby by se přece nebály dát za mě tak velké peníze. Jelikož se mi nějaká sezona nepovedla, nechtělo se jim uvolňovat takové finance. 

A kde se vás vzala chuť jít do jiného sportovního prostředí a makat tam, když jste se neměl velkou motivaci v hokeji?
Měl jsem ale chuť pořád něco hrát. Ve starším dorostu jsem odehrál skoro jednu celou sezonu. Vyhrál jsem tam nejlepšího střelce soutěže, a to mě hodně motivovalo. Nechtěl jsem ležet doma. Potom jsem v Mostě hrál jednu sezonu pod panem Mrkvičkou a následoval přesun do mužů za pana Plachého. Tam to bylo super a moc mě to bavilo. Víte, hokej jsem bral někdy až moc vážně, ale hokejbal je z mého pohledu uvolněnější. 

Musel jste určitě změnit i přístup, protože jste byl v nominaci na mistrovství světa dvacítek v hokejbalu?
Na to období si dobře vzpomínám. Objevil jsem se na několika kempech a byl blízko nominaci. Jenže čtrnáct dní před šampionátem jsem onemocněl, a nakonec jsem tam vůbec nejel. Měl tam být poslední sraz reprezentace a mě to minulo. Prošel jsem si totiž vším, bojoval jsem s ostatními kluky o to, abych mohl nosit národní triko a najednou nebylo nic. Zůstal jsem prostě doma. Pan Mašík potom v jednom rozhovoru řekl, že by bylo rizikové mě v takové situaci brát do týmu. 

Tomu se říká opravdová smůla. 
Ještě větší byla v tom, že jsem byl v posledním ročníku, kdy jsem ještě za dvacítky mohl hrát. Tudíž už jsem si za mládežnickou reprezentaci dál nemohl zahrát. 

Měl jste o to větší motivaci makat v extralize?
Byla tam, ale měl jsem potom ještě dva až tři roky pauzu. Nakonec jsem se rozhodl, že se vrátím a budu znovu hrát.

Před zápasem si dám Nimesil proti bolesti

Co vás přimělo k návratu? Hrál v tom roli Slavomír Švancar, mostecký matador?
Tenkrát jsem s „Koudym“ slíbil, že pomůžeme ve druhé lize Žatci. Byl tam zrovna i Sláva Švancar. Takže jsme ještě s „Trsym“ šli hrát za jejich klub, odehráli jsme tam dvě sezony a najednou jsme měli hrát s Mostem. Pan Plachý se mě hned zeptal, jestli bych nechtěl znovu hrát za Most. Okamžitě jsem řekl, že půjdu. 

A dnes už v kádru patříte k hráčům střední generace, kteří by měli táhnou tým i mladé.
Když jsem se vracel, ještě jsem se tam potkal s kluky, kteří pomalu odcházeli. Teď už se mužstvo začíná hodně obměňovat. Tahouni jako „Sláva“, „Prochy“, nebo Čížek odešli a doplnili nás tři čtyři dorostenci. Začíná to být hodně na nás, i když tu máme ještě pár starších kluků. 

Chybí vám Slavomír Švancar, který odešel před sezonou do Rakovníku?
Určitě jo. Vždycky k tomu měl co říct. (úsměv) A v přesilovce chybí hodně. Ty jeho ruce, to byl vždycky mazec.  

Takže se ještě máte hodně co učit. Minimálně jeho přehled, čich na góly i výstavní načasované přihrávky.
(chvíli se zamyslí) Tak to máte pravdu, to se mám ještě vážně co učit! 

Máte prý i zajímavý rituál.
Jeden mám. Před zápasem si dám Nimesil proti bolesti. 

Bolí vás něco?
Kolena. Nejsem nejlehčí a občas mě pobolívají. S tímhle lékem je lehčí, hlavně bezbolestné. 

Nimesil je poměrně účinný a silný lék. Po něm už necítíte snad vůbec nic ani v osobních soubojích, že?
(smích) Vůbec nic, a to je na tom to dobré. Ale nejsem jediný v týmu, kdo to používá. Chutná nám to. 

A trenér ví, proč jste tak odolní u mantinelu?
Nestává se, že bychom po zápase po vypršení účinku skuhrali. Stává se to spíš už v průběhu. Ale vidíte to, já ani nevím, jestli o tom náš nový kouč vůbec ví. 

Tak teď už určitě bude. Ale pojďme k tomu, zda máte v kabině slovo, nebo držíte atmosféru.
Patřím spíš mezi vtipálky týmu, ale rozhodně ne k těm, které by si někdo dobíral. Od toho jsou v týmu jiní. (úsměv) Hlavní slovo mají v kabině nejstarší hráči a přidáváme se k tomu my právě ze střední generace. 

Chtěl bych procestovat svět, ale nejsem takový blázen, abych šel pěšky

Jste kurýrem. Baví vás práce za volantem?
Pracuju pro soukromou společnost. Je to fajn, ale jediné, co mi vadí, je brzké vstávání. Jinak musím říct, že mám svůj klid, nikdo za mnou nestojí. A co bude do budoucna, to se uvidí. Každopádně vím, že jsem nikdy nebyl typ nějakého studenta.

Cítím z vás, že jste typem člověka, který nerad plánuje, ale rád žije ze dne na den a čeká, co mu život přinese. Je to tak?
Dalo by se to takhle popsat. Ale jednu věc si přece plánuji. 

Povídejte.
Chtěl bych procestovat svět. Už s přítelkyní začínáme. Ale nejsem takový blázen, abych šel pěšky. To bych ani nedal. Ale rád bych se postupně podíval do některých zemí. Najednou by to každopádně nešlo, nedovolovala by mi to ani práce. V plánu je ovšem každý rok něco. Cestování mě fakt baví. Už jsem byl jednou na Kapverdách, ale to není tak exotická země. Láká mě každopádně podívat se do zemí kolem Afriky a zajet do Asie. 

A v nejbližší budoucnosti se podíváte kam?
Už se bavíme o Mauriciu. 

To bývá dovolenková destinace hlavně pro bohatší sortu lidí a fotbalové funkcionáře.
Ale věřte tomu, že dnes už to není tak drahá dovolená. Sám už jsem se na to díval pomocí internetu, takže jsem se zorientoval v cenách. Pokud vyrazíte a koupíte si sólo ubytování i letenky, není to tak drahé. Řekl bych rozumná cenová relace. Musíte se připravit na to, že to opravdu není tak levné, ale zároveň vás to nevysaje. Není to tak drahá dovolená, jak se možná říká. Vím, že je tam toho více včetně vyhaslých sopek. Bude tam rozhodně čtrnáct dní co dělat.

Soupiskové rozhraní - administrace klubů

Tabulka soutěže

1.Kert Park Praha1144:2129
2.ALPIQ Kladno1163:2127
3.Elba DDM ÚNL1232:3121
4.Autosklo PCE1230:3419
5.HBC Plzeň1231:3217
6.H.Králové1237:4017
7.SK Sudoměřice1225:3317
8.Rondo Most1130:2915
9.Letohrad1123:2314
10.Rakovník1227:4311
11.KOVO Praha1218:535

Přehled posledních zápasů

Letohrad - ALPIQ Kladno0:0

Připojte se k hokejbalu



Partneři českého hokejbalu