Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Jan Čaloun táhne na severu Čech Coma Team a stále je strojem na úspěchy!
Jan Čaloun táhne na severu Čech Coma Team a stále je strojem na úspěchy! (autor: František Bílek)

Žralok mezi rybami. Hokejbal budu hrát do pětašedesáti, říká stroj na body Čaloun

Datum: 14. 04. 2017
Autor: Bohuslav Stehno
Sdílej přes:

Vyhrál olympiádu, hokejové mistrovství světa, zahrál si NHL, měl a stále má pověst obávaného kanonýra. Ale sám je členem také ikonického týmu prvních hokejbalových mistrů světa z Litoměřic. Jan Čaloun. Dnes pracuje jako manažer v Ústí nad Labem. Když vyšetří chvilku volného času, jde hrát hokejbal. V ústecké lize má tolik bodů jako celé mužstvo dohromady. On stál u zrodu tohoto krásného sportu. Miluje ho, dokonce tolik, že kdysi kvůli němu naštval legendárního Ivana Hlinku.

Hrajete v oblastní ústecké lize a poměrně dobře tam válíte. Udělat za 19 zápasů 163 kanadských bodů za 78 gólů a 85 asistencí. To je neuvěřitelná bilance.
Jo, je to tak. Hraju tady za Coma Team v Ústí nad Labem, který už je na hokejbalové scéně už asi dvacet let. Skládá se z mých kamarádů z mládí a já jsem se k nim připojil, když jsem skončil hokejovou kariéru a ještě předtím jsem chvilku zkusil hokejbalovou extraligu. Jinak chodím hrát s nimi, protože mi to dělá radost, chodím si zaběhat i zasoutěžit. Máme tady fakt dobrou partu. A jsme navíc vítězné typy, které chtějí pořád vyhrávat. Za ty poslední roky máme pět titulů a jedno druhé místo. Nevím to už přesně.

A přitom máte pořád výdrž.
Je mi 44 let a stále jsem vytrval u aktivního sportu. Mé dnešní zaměstnání – trenéra i manažerem mládeže v hokejovém Ústí nad Labem, starám se o A tým – mi nedovoluje příliš si odskočit. Je pro mě vzácností odběhnout si na dvě tři hodinky, zahrát si zápas hokejbalu a potom se jdu zase věnovat hokeji. Je to náročné, protože i v sobotu jsou tréninky, v neděli zase zápasy. V Ústí trénuji dorost. Měli bychom s hokejbalisty ambici hrát vyšší soutěž, ale časově to prostě nedáváme. V současném stavu mi to také vyhovuje, jsme rádi, že si zahrajeme zápas a po něm si dáme pivo a zase se rozejdeme. Pro nás ze starší generace to má i ten podtext, že se pravidelně scházíme. Vzali jsme si teď k sobě i mladší kluky, protože nechceme, aby Coma Team zanikl. Mám taky malé děti a chci, aby jednou za naše mužstvo také hráli. Hokejbal mi dělá radost, a proto jej do dneška hraji.

Při hokejbale jsem si podvrtnul kotník a Ivan Hlinka na mě byl hodně naštvaný

A přitom jste už v roce 2010 přemýšlel, že i hokejbal pověsíte na hřebík, když vás trenéři z Ústí Leoš Rak a Jaroslav Pavlík oslovovali s nabídkou hrát extraligu. Tenkrát jste naštěstí po krátkém přemýšlení kývl.
Když si to přeberu, byl jsem v podstatě u zrodu hokejbalu. Hráli jsme ještě s míčkem naplněným vodou. Páni, to byli vážně úplné začátky, kdy ještě Leoš Rak aktivně hrál na mistrovství světa v Kanadě, které bylo ještě neoficiální. To byl opravdový zrod hokejbalu. Dokonce jsem se hokejbalu věnoval už v době, kdy jsem hrál federální hokejovou ligu za Litvínov.

Vážně?
No jasně. K této době se váže i jeden pěkný příběh. Byl to rok 1993, tenkrát jsem si při hokejbalovém zápase podvrtnul kotník a potom jsem měsíc nemohl hrát za Litvínov ligu. Dobře si vzpomínám, že kouč Ivan Hlinka na mě byl tehdy hodně naštvaný. Řekl jsem mu totiž, že jsem si zvrtl nohu, když jsem šel ze schodů. (úsměv) Ale pravý důvod už znáte. Hokejbal jsem měl prostě rád a věnoval se mu před barákem od mládí. Potom jsem toho opravdu musel nechat. Živil jsem se jako profesionál hokejem a měl tenhle krásný sport zakázaný. A potom jsem byl sedmnáct let pryč, ať už to bylo Finsko, Rusko, nebo Amerika. Návratem domů do Ústí nad Labem se všechno vrátilo zpátky, dohodl se tehdy s Jardou Pavlíkem a Leošem Rakem a ještě půl sezony jsem si tu odehrál. Potom už díky práci, kterou mám, nebylo možné, abych někam na celou sobotu odjel. Dnes mám rodinu, dvě děti, práci a už to tolik nejde. I když bych si ještě extraligu zkusil, ale na druhou stranu se snažím držet v kondici. Jen dnešní extraliga už je hodně mladá a atletická. Takže se věnuji hokejbalu už jen takhle.

Věkově byste co nevidět mohl trumfnout mosteckého útočníka Slavomíra Švancara, jenž letos slaví 46. narozeniny. Dostáváte ještě extraligové nabídky?
Potkávám Jardu Pavlíka a na hokeji dokonce trénuji jeho syna. Jarda se mě nepřímo ptal, jestli bych měl ještě zájem. No... asi kdybych řekl, že bych zájem měl, zkusil bych to. Ale hlavně z časových důvodů to nedám.

Vývoj hokejbalu? Na extraligové úrovni mi schází víc techniky

Napadlo mě, jestli kromě práce manažera a hokejbalového hráče ještě stíháte trénovat. Ale to už bychom chtěli moc, že?
Jak jsem říkal před chvilkou. Každé ráno chodím alespoň běhat. Vždyť můj režim se výrazně změnil. Jsem vytížený od jedné hodiny odpoledne do sedmé večerní s tím, že děti trénují odpoledne. Ráno si pro ně připravím tréninky, potom si odskočím zaběhat a potom vyzvedávám děti a tam mi začínají odpolední tréninky s dorostem. Mám proto úplně opačný režim, než jsem míval jako profesionální hokejista. S Coma Teamem se na tréninky nescházíme. Přijdeme spíše jen na zápas, s chutí a radostí si zahrajeme a rádi si mezi sebou uděláme i sranda mače na Silvestra.

Jak vypadají vaše silvestrovské sranda zápasy? Bývá okolo nich i nějaké to šampaňské?
Většinou se to udělá tak, že hrajeme staří proti mladým a dnes už tam bývá i velký věkový rozdíl, protože mně už je 44, Harkabusovi je 46 a máme tu i další čtyřicátníky. No a potom je to doplněné dvacetiletými kluky. Zapojujeme do zápasů i mé dva kluky. Jeden má 11 let, druhý osm. Je u toho legrace a snažíme se, aby nám děti do Coma Teamu vyrostly.

Hráváte takové zápasy i po staru s tenisákem naplněným vodou?
Držíme se současného plastového míčku. Ale vidíte to. Ani nás nenapadlo, že bychom mohli takové retro zkusit. Mohli bychom si takový zápas se starými věcmi zahrát, aby i naše mladá generace viděla, jak to vypadalo. To je vážně docela dobrý nápad. Zkusím navrhnout, abychom si tímhle stylem zahráli příští rok.

Retro není od věci, zvlášť když většina z vás pamatuje hokejbalový pravěk. Celou časovou linií jste si prošel a asi to pro vás musí být neuvěřitelné, do jaké podoby se hokejbal vyvinul.
Vyvíjí se jako každý jiný sport. Například hokejky v hokeji, hráči dnes mají super brusle, bruslí se rychleji. A to samé vidíme v hokejbalu. Na extraligové úrovni mi schází víc techniky, ale je to až moc atletické, nahazování balónku a jeho dobíhání. Neříkám, že se za nás hrálo v chůzi, také se dnes snažím běhat, ale základem hokejbalu je – hezky a dobře si nahrát, nahodit míček a doběhnout ho. V dnešním hokeji najdete podobný systém. Hráči dnes kotouče více prohazují do třetiny, než aby si nahráli. Tak to dnes je. Jde o moderní trend.

Musím hrát naplno a za každou cenu vyhrát!

O hokejbalových začátcích přitom mluvíte poměrně diplomaticky. Například vyhlášený poličský trenér Pavel Štefka prohlásil, že za jeho časů býval extraligový hokejbal spíše chozená. Co vy na to?
(úsměv) No... je to tak. Ale beru tyhle časy i přes druhou stranu. Byl jsem profesionální hokejista a zvykl jsem si hrát v určitém tempu a rychlosti. A také je důležité, jak je který hráč technicky vybavený. Někdo umí s balónkem víc, někdo míň. Když to zvládá a umí si vyměnit balónek s někým stejně šikovným, můžete hrát v rychlosti. To vidíte i na příkladu naší ústecké oblastní soutěže i na bodech. Některé mančafty jsou slabší, s jinými jsou to opravdu pěkné zápasy a jsou vyrovnaní. Mě uspokojuje dělat to pořádně a hrát naplno. Ani bych neměl takovou radost, kdybych si šel jednou za týden zahrát, nějak utkání odchodil a dělal si z toho „prdelky“. To by mi nic nedalo. Musím hrát naplno a za každou cenu vyhrát.

Četl jsem výživné komentáře hráčů i brankářů, kteří si stěžují, jak jim kazíte průměry. Nebo že mít tolik bodů už je vážně nelidské. Tam vás tedy musejí mít rádi.
To není ani tolik o mně. Mám kolem sebe partu kluků, kteří jsou více méně bývalí hokejisté a to je moc znát. Mají hokejové myšlení a dokáží to. Bodů mám samozřejmě dost, ale je to i práce celé pětky i týmu. Někdy se stane, že nás přijde osm až devět na zápas a tím pádem nestřídám. Vydržím hrát celý zápas bez střídání. Upřímně, mám nejradši, když se nás sejde méně a nemusím střídat. (smích) Takže potom se i bodů dá nasbírat víc, když hraju celých 45 minut. Dnes nastala doba, a tak to říkám i mé manželce, kdy se tam jdu vyběhat, protože mi ta hra dělá velkou radost.

Takže to máte každé střídání gól nebo nahrávku.
Dnes totiž hrajeme spojenou ligu, ale mužstva od osmého do třináctého místa jsou slabší. Jsme proto schopní vstřelit dvacet až pětadvacet gólů a samotné utkání nemá ani vyšší úroveň. Ale potom najdete zápasy, které končívají 4:4, najdete nažhavená mužstva, co nás chtějí porazit. To má svůj level. Na takové zápasy se snažíme hrát na dvě pětky, abychom byli v hodně vysokém tempu, abychom soupeře unavili.

A stíháte?
Tím, jak se držím v kondici, není to takový problém. Někdy totiž naběhám šest, jindy osm až deset kilometrů. Pořád je to dobrý trénink. Pravda je, že někdy mám potíž s rychlostí. Ve vyšším věku už to bude jen horší, ale kondici je možné stále udržovat. Můžu říct i jednu perličku.

Povídejte.
Skončila mi registrace, potřeboval jsem ji prodloužit. A tak jsem řekl Honzovi Fedákovi, aby mi jí nechal udělat do mých pětašedesáti, ať jí nemusíme měnit každých pět let. Bohužel to prý na víc než pět let nejde. (smích) Můj cíl je hrát vážně do 65, budu pro to dělat maximum a uvidíme, jestli vydržím hrát.

Přeji našemu hokejbalu úspěch, a aby letošní šampionát přivedl více dětí na hřiště

To o pěknou porci let překonáte Jaromíra Jágra, který chce hrát hokej minimálně do padesáti. To vypadá, že hokejbal chcete hrát nadosmrti. Klobouk dolů.
Hodně záleží na zdraví, ale chci se hokejbalu věnovat co nejdéle. Když tak dlouho vydržím, byla by to paráda.

Žene vás vidina zahrát si se svými dětmi?
Kluci už by si s námi za deset let – to mi bude přece už 54 – mohli zahrát. Jestli to vydržím. Vždycky říkáme, že nechceme nikdy, aby Coma Team zanikl. Proto my staří musíme vydržet co nejdéle a mladí musejí dorůst.

S hokejem jste procestoval svět, ale zkusil jste hrát hokejbal třeba i během angažmá ve Finsku?
Nešlo to. Měl jsem profesionální smlouvu. Asi by se ve Finsku dal nějaký doplňkový sport najít. Ale i má manželka může potvrdit, že jsem byl vůbec rád, že zvládám tempo tréninků i zápasů ve Finsku. Bývalo to naprosto odlišné od našich končin. Tam se totiž trénovalo dvakrát denně i mezi zápasy. V den utkání bývalo rozbruslení a dokonce klasický hodinový trénink. Domů jsem přicházel úplně vycucaný. A potom už jsem hledal jen relax a odpočinek, než abych si hledal další sportovní vyžití.

Mám ještě jiný dotaz – překvapuje vás, že se dodnes nehraje ve Finsku hokejbal vysokých kvalit na to, jakou má základnu hokej?
Trochu jo, protože to jsou podobné sporty. Finové jsou v hokeji vynikající, fakt výborní hráči. Ale nezaznamenal jsem dlouho, že by hráli jakoukoliv hokejbalovou soutěž. Číslo jedna je ve Finsku a Švédsku florbal. Ale že tu hokejbal nejede ve velkém, to mě překvapilo.

Tehdy byste byl průkopníkem. Letos už si zahrají na mistroství světa v Pardubicích. To mě přivádí k otázce, zda se pojedete podívat? Dopadne to letos titulem mistrů světa? Sám jeden máte!
Sledoval jsem plzeňský šampionát, když trénoval Leoš Rak. A tehdy se titul udělal. Český hokejbal má velkou tradici i kvalitu. Jsem přesvědčený, že šance na titul tady zase je, ale pravdou je, že každý tým se bude snažit tu soutěž vyhrát, nebo to našim minimálně pořádně znepříjemnit. Hlavně našemu hokejbalu přeji úspěch, a aby letošní akce přivedla i víc dětí na hřiště. Ovšem uspět bude velice složité, tak jak to bývá vždycky. Pamatujme na jeden aspekt – nikdo se neporazí sám! Každopádně netuším, zda se pojedu podívat, protože tou dobou nám vrcholí příprava s mládeží. 28. června končí příprava a odjíždím na dovolenou a v červenci začíná další soustředění. A také se chci věnovat rodině. Teď je meziobdobí, skončila sezona a já se snažím věnovat svým blízkým, to jsou svaté chvíle.

Rok 1998: Vyhrál jsem olympiádu v Naganu, finskou ligu a titul mistrů světa v hokejbalu!

A jaké máte vzpomínky na rok 1998 z Litoměřic, kdy se zároveň uděloval titul mistrů světa i Evropy?
To musím vzpomenout ještě léta předtím, kdy jsme v Montrealu či Torontu vyhráli neoficiální šampionát. Leoš Rak u té medaile byl také. Tehdy jsme vyhráli titul mistrů Evropy a potom jsme šli na Kanadu. Krásné to bylo. Celý rok 1998 byl vůbec velice úspěšný. Vyhrál jsem olympiádu v Naganu, vyhrál jsem finskou ligu, titul mistrů světa v hokejbalu a rok na to s hokejovým národním týmem také zlato. To byla nádhera. Ovšem šampionát v Litoměřicích už si tolik nevybavím.

Jen ta atmosféra vám určitě utkvěla v hlavě, že?
To bylo bouřlivé, pamatuji si to. Litoměřický zimák byl zastřešený jen shora, strany byly ponechané volné. Bylo to tak, že jo? Dnes to vypadá skoro stejně, jen je to celé zastřešené. Tribuna byla tenkrát plná, skandování bylo mocné. Ty vzpomínky jsou hodně staré. V tom řevu to bylo vážně těžké.

Do srdce se vám každopádně legendární šampionát, na něhož se dodnes vzpomíná, rozhodně zaryl.
Vyhrát cokoliv, zlatou medaili, je ohromný úspěch. Když jsem byl aktivní sportovec, zdálo se mi to normální, jako něco, co prostě přichází. Když na to vzpomínám, ať to byla olympiáda, mistrovství světa v hokeji i hokejbalu, nebo i finská liga, napadne vás, jak to bylo těžké. Kolikrát jste byl na kolenou a musel vstát. Jak jsem vyzrál, uvědomuji si, jak to nebylo samozřejmé. Jak těžké bylo vyhrát všechny tituly. Od roku 1998 se zlato na olympiádě neudělalo, od roku 2001 na mistrovství světa také dlouho ne. Každý úspěch není samozřejmost a stojí ohromné úsilí a velký kus práce. Od roku 1998 jsem dosáhl na špičku v hokeji i v hokejbalu. Uvědomuji si, jak cenné to bylo. Dnes ve 44 letech je pro mě svátek, když si můžu jít na hřiště zahrát, zaběhat a vyhrát zápas. Užívám si ty momenty a vím, že to nebude trvat věčně. Ale mám ještě jedno přání.

Sem s ním.
Přeji našim hokejbalistům hodně štěstí na domácím mistroství světa. Aby udělali pro úspěch maximum, snažili se dojít co nejdál a vážili si toho. Nepřichází to každý den a na to musejí pamatovat.  

Nepřehlédněte!
Reprezentace - nejbližší akce

Termínový kalendář reprezentace:

ČR muži - leden 2016

ČR muži U20 - 17.-18.12 2016 » Kemp (Plzeň)

ČR muži U18 - 17.-18.12 2016 » Kemp (Plzeň)

ČR ženy  28.-29.1.2017 » Kemp (Plzeň)

MISTROVSTVÍ SVĚTA (Pardubice) 1.-10.6.2017

- kompletní kalendář najdete na cmshb.cz

Oficiální míčky pro hokejbal - zvýhodněný nákup členů ČMSHb

Připojte se k hokejbalu



Partneři českého hokejbalu