Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Jaromír Markytán z Prachatic patří mezi 12 nováčků na seniorském MS a tři hráče z 1. Ligy!
Jaromír Markytán z Prachatic patří mezi 12 nováčků na seniorském MS a tři hráče z 1. Ligy! (autor: Matouš Ingršt)

Kdo z 1. Ligy pojede hájit české barvy do Košic? Extraligoví mistři, i profesionál

Datum: 13. 06. 2019
Autor: Karel Geba, Filip Červinka
Sdílej přes:

Konečná nominace seniorské reprezentace byla odtajněna 2. června. Tým, který odcestuje na Slovensko je složen z 12 útočníků, 8 obránců a 3 gólmanů, my se ale podrobněji zaměříme na trojici beků, kteří přesvědčili reprezentačního trenéra Mašíka a jeho realizační tým o tom, že do finálního výběru patří. V posledních letech dostávají hráči z druhé nejvyšší hokejbalové soutěže čím dál více prostoru k tomu, aby se prosadili a ukázali, že do národního týmu patří. Většina hráčů z 1. Ligy má jasné místo i v extraligových klubech, což hovoří o jejich kvalitě, chuti ke hře a lásce k tomuto sportu.

Nominace zasáhla pouze trio prvoligových obránců, a to zejména Jaromíra Markytána a mladého Václava Šlehofera mladšího. Oba tuto sezonu získali s Kert Parkem svůj první extraligový titul mezi seniory. V neposlední řadě také musíme zmínit ostříleného Ladislava Havlíka, jenž se vždy po hokejové sezoně těší na to, až bude moci naskočit za tým Komety Poličky, kde začínal. Pro všechny to bude premiéra na seniorském mistrovství světa. Jak zvládnou svoji roli v týmu?

Naše moto zní „Cesta na vrchol“. Takže cíl je jasný, nezastírá Jaromír Markytán


Mateřský hráč HBC Prachatice, kterýž nastupoval v této sezoně i za extraligový Kert Park Praha, s nímž vyhrál titul, má co nabídnout reprezentačním trenérům. Jeho největší zbraní je velká rychlost, které umí dosáhnout a při tom vést balónek na hokejce s velkým klidem.

Byl jste překvapený, že jste se dostal do finálního kádru reprezentace a podíváte se na MS do Košic? Co se vám honilo hlavou, když jste se to dozvěděl?
Z konečné nominace jsem byl mile překvapen. Na kempech se ukázalo hodně kvalitních hráčů a do poslední chvíle nebylo jasné, kdo z nás se do Košic probojuje. Hlavou mi toho proběhlo hodně (smích). Měl jsem radost, že se mi vyplatila celoroční dřina a hodiny strávené na cestách, nicméně jsem si rychle uvědomil, jakou do mě vložili trenéři důvěru, a že být v konečné nominaci ponese určitou zodpovědnost.

Tohle bude vaše první seniorské MS. Cítíte se nervózní? Bude pro vás hokejové hřiště výhodou? Na jaký zápas se nejvíce těšíte a jaké jsou vaše cíle?
Už jsem absolvoval juniorské mistrovství světa, dostat se na seniorské je pro mě ještě větším úspěchem, takže se moc těším. Samozřejmě nějakou nervozitu pociťuji, ale ta opadne po vstupu na hrací plochu. Na velkém hřišti to určitě bude velmi fyzicky náročné, nevýhodu vidím v tom, že budu muset bránit větší prostor, naopak si myslím, že zde lépe využiji svou výšku a rychlost (smích). Nejvíce se těším na zápas se Slovenskem, kterému máme co vracet. Naše moto zní „Cesta na vrchol“. Takže cíl je jasný.

Jak byste zhodnotil tuto sezonu? Vyhrál jste extraligový titul s Kert Parkem a s Prachaticemi jste skončil na 3. místě. Co vám tato sezona dala a co jste musel zlepšit, abyste mohl pomýšlet na reprezentaci?
Tuto sezonu zatím hodnotím jako nejúspěšnější a nejnáročnější v mé kariéře. Náročnou v tom smyslu, že jsem spoustu času strávil dojížděním na tréninky a zápasy. Dále jsem musel změnit svůj tréninkový plán a zaměřit se více na individuální přípravu. Největší změnou byl určitě střídavý start do pražského Kert Parku, což byl nejzásadnější krok k tomu, abych se mohl dostat do reprezentace. Tento přesun do jednoho z nejlepších hokejbalových klubů mi byl velkým přínosem. Nejenom, že jsem poznal skvělou partu kluků, ale díky kvalitním tréninkům jsem získal mnoho užitečných poznatků, co se taktiky týče. S Prachaticemi jsme v 1. Lize teprve druhým rokem, takže výhra základní části a celkové třetí místo považuji za velký úspěch prachatického hokejbalu. Věřím, že díky práci lidí, co v Prachaticích náš sport rozvíjejí, určitě přijdou další úspěchy.

Musí na mě být znát dobrý pohyb, uvědomuje si Václav Šlehofer ml.


Talentovaný hokejbalista z Dobřan, který stejně jako Jaromír Markytán oblékal extraligový dres Kert Parku, se podívá do Košic, kde 14. června startuje světová událost. Den před odjezdem ale na tohoto borce čekalo absolutorium, které bravurně zvládnul a teď odjíždí bojovat o nejcennější kovy mistrovství světa. Hlavní doménou tohoto Šneka z Dobřan je nebojácnost, pohotovost a týmovost.

Čekal jste nominaci na MS po tak skvělé sezoně? Vyhrál jste Extraligu a také 1. Ligu v jedné sezoně, to se povede málokomu. Jak na vás tento ročník působil? Myslíte, že byla pro vás zlomová?
Upřímně? Vím, že jsem tomu dal úplně všechno, co šlo, ale popravdě po každém kempu jsem si říkal teď tě škrtnou, ale evidentně jsem se musel něčím trenérům zalíbit, protože jsem se prorval až „do konce“. V loňské sezoně se to povedlo mému velkému kamarádovi „Paličovi“ (Martin Pala) s Karvinou, a to zcela po zásluze. Ročník v Kertu byl parádní, taková jízda, která neměla trhlinu ani si nejsem jistý, jestli se někdy někomu povedlo projet play off bez porážky. Jsem samozřejmě rád, že jsem mohl být součástí týmu a přispět k takovému úspěchu. S Dobřany jsme v trošičku jiné pozici, dávali si na čas a série ukončovali v nejdelších možných termínech (smích). Sérii s Hostivaří jsme ukončili poměrem 3:1 a já jsem rád, že jsem mohl zasáhnout do třech utkání, a tak jsem pomohl týmu k výhře. V sobotu jsme to urvali a pro mě jedině dobře, teď už se můžu naplno soustředit na MS. Sezona byla dlouhá a provázelo mě i pár zranění s kotníky, ale jinak to šlapalo, jak mělo na všech frontách a já jsem rád, že se nám daří vyhrávat. Nerad prohrávám ať už je to cokoliv, i při případné prohře ve „Fifě či Nhlku“ bych radši vyrval drát ze zdi nebo ukecal nějakou variantu pro pokračování (smích). Věřím, že byla, ale nic se pro mě nemění, dále se chci rozvíjet a zlepšovat, nic nejde hned a musí se jít postupně krůček po krůčku.

V minulých letech jste již působil v mládežnických reprezentacích, takže nějaké zkušenosti se světovou scénou už máte, chystáte se je nějak využít? Říká se, že hokej je na kluzištích o rozměrech NHL úplně jiným sportem, což určitě platí i pro hokejbal na hokejovém hřišti…
V Košicích budu v trošku jiné pozici než v mládežnické reprezentaci, kde jsem měl patřit spíše k tahounům, jsem „mladej holub“, musí na mě být znát dobrý pohyb a samozřejmě k tomu musím přidat i nějakou nadstavbu. Přistupuju k tomu s respektem, ale rozhodně ne ustrašeně, v takovém případě bych neměl v nominaci co dělat, každopádně s trémou jsem nikdy problém neměl, což je výhoda. Rozdíl to bezpochyby je, větší hřiště více naběhaných kroků, my se však na velkých hřištích připravujeme a věřím, že do Košic dorazíme připravení, abychom předvedli, co umíme. Nedokážu říct přesně, co mi vyhovuje více, ale menší hřiště mi pro hokejbal přijde přirozenější, když na něm hrajeme prakticky pořád.

Jste v kabině spíše takový ten tichý typ nebo jste týmový „šašek“? Co bylo vaší největší slabinou, kterou jste musel odstranit, abyste mohl pokukovat po finální nominaci?
Mám rád srandu a pusa mi jede někdy až moc. V národním týmu se nám sešla, asi jako téměř vždy, dobrá parta lidí a srandičky si v pravý moment umíme užít. Když se sejdeme v jedné kabině s „Paličem“ (Martin Pala) a „Fejfim“ (Tomáš Fejfar), tak to je pro ostatní nezapomenutelný zážitek. Palič na mě huláká něco tou jejich hatmatilkou já mu do toho dávám naše plzeňský „tuto, tamto, copa, kdypa“ a Tomáš to doplňuje. Chudák Zvony (Dalimil Zvonek) někdy nestíhá a jenom nevěřícně kroutí hlavou (smích). Ovšem teď nás čekají s Martinem den před odjezdem na MS závěrečné zkoušky na školách, takže na pokoji bude vládnout hrobové ticho, alespoň tak si myslím, že jsme se domluvili (smích). Na trénincích a při zápasech vypínám a srandičky jdou stranou. Záleží, na jakém postu hraju, jestli v útoku nebo v obraně, někdy bych až moc rád vymýšlel, aby to šlo až do kuchyně, protože ke kombinační hře jsme v Dobřanech odmalička vedení, ale ono to chce někdy změnit a člověk to tam prostě musí narvat. Jinak mi trenéři zatím nic speciálního nevyčítali, když tak to jsou nějaké drobnosti, ale chyby jsou a budou, nejsme přeci stroje.

Zaměřím se na poctivou důraznou hru, prozrazuje Ladislav Havlík


Profesionální hokejista, který bojoval v Chance lize za prostějovské Jestřáby, přichází každý rok hájit dres prvoligové Komety Polička. Trenér Mašík vsadil na jasného koně, který bude všem soupeřům na hřišti nahánět hrůzu. Urostlý bek, který opanuje tvrdou střelou z nápřahu, může reprezentaci pomoct jeho velkým přehledem na hřišti a také skvělým čtení hry.

Jaká pro vás byla tato hokejbalová sezona po konci hokejového ročníku v Prostějově? Jak jste vnímal vyřazení Poličky v semifinále 1. Ligy? A máte vůbec ponětí, jak si vás trenér Mašík všimnul? (úsměv)
Sezona mi ještě neskončila, teď mě čeká vrchol hokejbalové kariéry. Ale když se na ni podívám z klubového pohledu, tak nebyla úplně super. S klukama z Poličky jsme si chtěli zahrát finále 1. Ligy. Byl jsem z vyřazení velmi zklamaný. Určitě jsme nebyli horším týmem, co se předvedené hry týče, ale bohužel jsme v důležitých okamžicích udělali chyby a Dobřany to vždy potrestaly. My jsme naše šance využít nedokázali, a to jsme jich měli mnoho. Vím, že mě trenéři z reprezentace znají už několik let. Ale popravdě jsem velmi překvapený, že mě pozvali. Jsem velmi rád, že jsem trenéry přesvědčil a nominovali mě na MS v Košicích. Je to pro mě obrovská čest reprezentovat Českou republiku a udělám vše pro to, abych reprezentaci pomohl získat medaili.

Na hru na velkém hokejovém hřišti jste zvyklý, ale jaké to bude při hokejbale? Jste zkušený a ostřílený borec, jenž se ničeho nezalekne, jakou roli pro vás připravil trenér?
V hokejbale to je úplně odlišné, protože se nemůžete zastavit, musíte pořád běhat, na rozdíl od hokeje, kde se můžete sklouznout na bruslích. Na velkém hokejovém hřišti to určitě bude o běhání, dodržování taktiky a taky dobrém čtení hry. O mé roli v týmu jsem s trenérem úplně nemluvil. Ale určitě ode mě očekává poctivou důraznou hru s dobrou rozehrávkou a podporou útoku. Což se budu snažit plnit na 100 %. Asi budu před zápasem lehce nervózní, ale to je dobře. Jinak si myslím, že všechny zápasy budou v obrovském tempu a nasazení. Celé mistrovství si chci užít.

Jak těžké je přesedlat z hokeje na hokejbal?
Pro mě celkem ano, protože celý rok hraju s pukem, který je těžší a neskáče, no a pak je tu to běhání (smích). Ale po pár zápasech si na to zvyknu a už je to v pohodě.

S čím máte největší problémy, když přecházíte po konci hokejové sezony na plast a měníte brusle za boty? Před odjezdem každý z hráčů piluje formu, na co jste se vy konkrétně zaměřil?
Největší problémy mám určitě s pohybem, po prvním zápase mě vždy hrozně bolí celé tělo, protože to je úplně jiný pohyb než na ledě. Upravil jsem si trochu letní přípravu, protože v tuto chvíli chodím hodně do posilovny, tak abych byl na světový šampionát čerstvý. Před odjezdem chci jít určitě s Filipem Štefkou na „hokejbálko“ v Poličce a porazit ho jako vždy při přestřelce přes celé hřiště, a také si udělat pohodu.

Silná základní skupina: Češi narazí na úvod šampionátu na USA!


Mistrovství světa v Košicích bude tento rok velice zajímavé. Start je naplánován na 14. června, kdy vyběhnou borci všech zemí na košický zimní stadion, kde tento rok také proběhlo mistrovství světa v hokeji. Můžete se těšit na domácí obhájce ze Slovenska, kteří útočí na 4. zlatou medaili v řadě, podaří se jim prodloužit sérii? Nás samozřejmě bude nejvíce zajímat český národní tým, jenž by chtěl po dlouhém čekání dosáhnout na vysněný zlatý kov. Na Čechy ve skupině čeká těžký boj s domácím Slovenskem, zámořským celkem USA, Velkou Británií a Finskem. Z jakého místa Češi postoupí do čtvrtfinále? Skupina bude opravdu těžká a žádný z týmu nechce narazit na kvalitní tým Kanady.

Partneři českého hokejbalu