Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Radost Topičové po zisku zlaté medaile na MS 2017.
Radost Topičové po zisku zlaté medaile na MS 2017. (autor: Andrea Jirásková (pardubice2017.com))

Je na čase uvolnit místo mladším, říká o „konci“ v reprezentaci Topičová

Datum: 24. 01. 2018
Autor: Anna Kuželová
Sdílej přes:

Další hokejbalistkou, která končí v reprezentaci žen, je Martina Topičová. Také ona se z pozice hráčky přesunula do realizačního týmu a už nyní zařizuje nejlepší podmínky pro reprezentantky z kategorie U20. Od nové sezony se však přesune s celým realizačním týmem k reprezentaci žen, s níž se pokusí obhájit zlaté medaile. Ta z loňského roku jí visí na zdi a ráda by k ní, i když už v jiné roli, přidala další!

Nejdříve jsem se necítila na to „věšet hokejku na hřebík“

Jste novým členem realizačního týmu žen, znamená to tak, že už neobléknete reprezentační dres?
Na úvod hned celkem těžká otázka. Úplně nevím, jak odpovědět. Ale ano, nejspíš ano, v repre dresu se už s největší pravděpodobností po hřišti neproběhnu.

Jak těžké je rozhodnout se odložit reprezentační dres?
Upřímně, po šampionátu v Pardubicích jsem byla plná elánu poprat se o pozvánku na Slovensko, kde se koná MS v roce 2019. Ale dva roky je dlouhá doba. V tu dobu už mi bude osmatřicet, takže je na čase uvolnit místo mladším.

Je ten konec v reprezentaci o to sladší, když končíte jako mistryně světa?
Konec na vrcholu. Stylové, že? (úsměv)   

Kdy přišla nabídka od Karla Manharta na člena realizačního týmu, a jak rychle jste na ni kývla?
Když se pan trenér dozvěděl, že se chystá výběrové řízení, v hlavě se mu zrodil plán a podoba realizačního týmu, a tak volal. Na nabídku jsem kývla asi po třetím telefonátu. V prvním jsem panu Manhartovi říkala, že se ještě necítím na to „věšet hokejku na hřebík“. Po druhém už jsem byla nalomená na nabídku kývnout, jen bylo potřeba to doma probrat s manželem (a dětmi). A jelikož nikdo neměl nic moc proti, při třetím telefonátu jsem řekla: „Karle, jdu do toho s Tebou.“ (úsměv)

Budu se snažit zajistit pohodu na hřišti i mimo něj

Co od nové role v týmu očekáváte?
Chci nabrat další nejen hokejbalové zkušenosti, a hlavně se těším, že budu nadále součástí té skvělé party holek, ač v odlišné pozici. Budu jim oporou, stejně jako jsem se snažila být na repre akcích jako hráčka. Také se moc těším na spolupráci s trenéry a „Kanadou“ (Janou Baloušovou Fričovou pozn. red.). Je super, že v realizačním týmu nejsem jediný nováček. A doufám, že se spolu zapojíme trošku i do tréninku, ať nás tolik nesvrbí ruce. (smích)

O co všechno se budete v týmu starat?
O všechno. Od zasílání pozvánek na repre akce až po zajištění ubytování či stravování. Budu se snažit zajistit pohodu na hřišti i mimo něj, o to, aby se celý tým nemusel o nic starat a mohl se koncentrovat jen a jen na hokejbal. Jo, vlastně o všechno ne. O tom, kdo zrovna půjde na hřiště nebo pojede na reprezentační akci rozhodují nadále trenéři. Teď se ale nejdřív musím všechno naučit. Jsem všem nesmírně vděčná za rady a ochotu pomoci. Hlavně „Broulovi“ (Michal Broulík pozn. red.). Ten je mi v začátcích opravdu velikou oporou.

Je to pro vás určitá vzpruha, když vás čeká nová role?
Je to nová výzva a jsem připravená do toho vlétnout po hlavě stejně jako na hřišti a dát tomu 110%. Nakonec, u reprezentace to snad ani jinak nejde, ne?

MS v Pardubicích? Ještě teď mi běhá mráz po zádech

Startujete na MČR žen, uvidíme vás tak i nadále na hřišti?
Konec v repre neznamená konec s hraním. Na MČR žen, stejně jako na turnajích 5+1 či 3+1, se budeme nadále potkávat. Hokejbal mě stále baví, pokud slouží zdraví a dokud na hřišti nebudu do počtu, za oranžovým balónkem budu běhat dál. Nechystá se i veteránská soutěž? (smích)

Co se vám vybaví jako první, když se řekne MS v Pardubicích?
Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Zlatá medaile houpající se na krku za zvuku státní hymny, neuvěřitelná podpora fanoušků - byl to rachot, nezapomenutelné chvíle na hřišti i mimo něj. Nejkrásnějších deset dní mé sportovní kariéry. A k tomu „Nepotřebujeme rolbu“. Oba kluci si ji stále rádi pouští a prozpěvují.

Máte dva malé syny, povedete je k hokejbalu?
Starší Martínek už dávno (od čtyř let) hraje. Od této sezony mu dokonce dělám trenérku. Hraje i fotbal, ať má pohyb, a i trochu jinou zátěž. A dál se uvidí, ke kterému sportu se přikloní. Třeba to nebude ani jeden z těchto dvou. Uvidíme. Mladší Miška zatím nehraje, ale ke sportu ho také povedeme. Na hřiště to zatím chodí jen okoukávat.

Pro zlato uděláme všichni cokoliv!

Jako hráčka víte, jak těžká je ženská konkurence, jak náročné bude podle vás zlato příští rok obhájit?
Hokejbal se neustále posouvá dopředu a týmy se vyrovnávají. V Pardubicích všichni ve finále čekali Kanadu a jednoho z trojice ČR, USA, Slovensko… Jak to dopadlo všichni víme. Obhajoba zlata bude neuvěřitelně těžká, každá medaile bude úspěchem. Ale vím, že pro tu zlatou uděláme všichni cokoliv. V rámci pravidel, samozřejmě. (úsměv)

S celým realizačním týmem jste se letos přesunuli ke kategorii U20, jak vás asi hráčky budou brát? A jak je pro vás těžké předávat zkušenosti někomu, koho znáte a s kým jste hrála?
U20 je u nás nová kategorie, letos se hraje Světový pohár v Přerově. Spoustu holek znám z předchozích repre akcí nebo i z klubových turnajů. Holky se mnou myslím nemají a nebudou mít problém, s „Kanadou“ jim vždy rády pomůžeme, poradíme. 

Jaké jsou vaše hokejbalové plány do budoucna?
Cíle jsou jasné. Být platnou součástí realizačního týmu U20 i žen, vytvořit oběma týmům zázemí, a nejen tím jim pomoci k výsledkům, které všem fanouškům budou dělat radost. V klubu se dál bavit hokejbalem na hřišti jako hráčka týmu žen a hecovat holky k co nejlepším výsledkům. Bude-li potřeba, zaskočím si zahrát i za dorost. V neposlední řadě se chci dál věnovat trenéřině prcků a nabírat další zkušenosti i na tomto poli.

Partneři českého hokejbalu