Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Outratová patřila vždy k neskutečně tvrdě pracujícím gólmankám, které hravě ničily i chlapecké oponenty.
Outratová patřila vždy k neskutečně tvrdě pracujícím gólmankám, které hravě ničily i chlapecké oponenty. (autor: archiv Petry Outratové)

Když hvězda padá vzhůru. Aneb, konec brankářské kariéry Petry Outratové

Datum: 03. 10. 2018
Autor: Martin Bláha, Filip Červinka
Sdílej přes:

Nedávno se mezi hokejbalovou veřejnost dostala tuze nemilá zpráva. Ve věku pouhých devětadvaceti let musela s aktivní kariérou skončit výtečně chytající gólmanka Petra Outratová, a to kvůli těžkým zdravotním lapáliím. Tvrdě pracující brankářka zasvětila celou svoji hokejbalovou pouť Svítkovu, v jehož dresu zářila i v chlapecké extralize či mužské 2. Lize! Její výtečné výkony ji vynesly titul vicemistryně světa ze šampionátu ve švýcarském Zugu v roce 2015. Zpráva o jejím konci nás neskutečně mrzí a přejeme Petře už jen klid, pohodu a mnoho štěstí v další hokejbalové etapě.

Sportovní talent proudil Petře krví od narození


24.10.1988 důležité to datum pro ženský tým Svítkov Stars, potažmo ženský hokejbal, jako takový. V tento den se totiž zrodila hvězda. V jedné velké Pardubické sportovní rodině se narodila dcera, která dostala jméno Petra. Proč ve velké rodině? Protože Petra má celkem pět bratrů. Její rodiče bývali velcí sportovci, otec se může pyšnit třemi tituly mistra Československa ve slalomu a sjezdu na kajaku na divoké vodě. A dokonce svou zem reprezentoval na MS v tomto těžkém sportu. Mistrovství světa však nevyšlo dle jeho představ. I přes zranění zde dokončil svůj závod, bohužel však ne na bodovaných pozicích. I tak klobouk dolů.  

Maminka oproti tomu hrála ženský fotbal, a to nejvyšší českou ligu. Fotbal hrála až do 33 let. Po konci fotbalové kariery se věnovala házené, jako trenérka a následně i rozhodčí až do 47 let. Není tedy divu, že byla Petra již od malička velice živé a sportovně založené dítě. Od devíti let věku se Peťule věnovala házené a nebyla v ní vůbec špatná. V dorostu pak s maminkou tento sport i dva roky pískala, jako rozhodčí. Pak ale objevila ten nejkrásnější sport, který se na několik dalších let stal absolutní výplní jejího sportovního života.

Rok 2015? Extraligový titul s dorostenci a mistrovství světa!


Petra objevila oranžový míček a jako většina z nás se na něm stala závislou. Protože není „úplně normální“, projevila zájem stát se brankářkou. A tak jako vždy přistupuje ke svým cílům, i k tomuto cíli přistoupila s poctivostí a pracovitostí sobě vlastní. Každou volnou chvilku věnovala tréninku, navštěvovala brankářskou hokejbalovou školu a její snaha začala velice brzy nést ovoce. Nejprve nastupovala v brance ženského týmu Stars v turnajích hraných systémem 3+1 na šířku třetiny. Svými výjimečnými výkony si však velice brzy řekla o pozornost tehdejšího trenéra mladšího i staršího dorostu Stars, pana Martina Komárka, který ji záhy začal zapojovat jak do přípravy, tak do utkání dorosteneckých kategorií.

I v konfrontaci s chlapeckým hokejbalem se Petra rozhodně neztrácela, dále dřela, jak jen to bylo možné, a to ji v jejich výkonech posouvalo stále dál. Často trápila střelce našich soupeřů, kteří měli veliký problém dokázat vstřelit branku do její svatyně. A jak rostla její forma, tak ji i chlapci stále více brali jako plnohodnotnou členku svého týmu. V roce 2015 byla nedílnou součástí úspěšného tažení mladšího dorostu, který vygradoval ziskem extraligového titulu. Nadále chytala i ženský hokejbal a díky svým výkonům byla zvána na reprezentační kempy. I zde se snažila naplno pracovat a rozvíjet svůj potenciál a toto úsilí ji vyneslo konečnou nominaci na hokejbalové mistrovství světa v roce 2015, které se hrálo ve Švýcarském Zugu.

Z tohoto MS si nakonec dovezla stříbrnou medaili. A velikou touhu, pokusit se udržet v reprezentaci i pro následující MS, které bylo plánováno na rok 2017 do Pardubic. Moc si přála zahrát si doma, před zraky svých blízkých a byla rozhodnuta tomu obětovat maximum. Bohužel se však rok před MS zranila a přišla tak o půl roku přípravy. Zpět do hokejbalového kolotoče naskočila až v prosinci 2016 a i když dřela až na maximum, trénovala 5x týdně a o víkendech chytala za dorost, a dokonce i za muže v 2. NHbL, na konečnou nominaci to bohužel nestačilo a Petra se tak domácího MS zúčastnila pouze jako divák.


Vyhřezlá ploténka vystavila stopku a na řadě je dlouhá rehabilitace


Výše zmíněné peripetie ji však v poctivé práci nezastavily, a i nadále trápila hráčky ve východočeském přeboru žen i v ženské lize. Stejně tak i v dorostu a mužské 2. NHbL. V ženách vytvořila veleúspěšnou dvojici s Kateřinou Teplou, kdy jejich pověst nejlepších gólmanek ženské ligy trápila střelkyně soupeřek a nás trenéry velice těšila. Bohužel po konci loňské sezony, kdy Svítkov opět na MČR nedokázal získat medaili, ač byla Petra vyhlášena nejlepší hráčkou několika utkání a celkově nejlepší brankářkou finálového turnaje Ligy žen. Opět se projevily zdravotní problémy. Několikaletá jednostranná zátěž, k tomu jak psychická, tak fyzická zátěž v práci si vybrala svou daň v podobě velkých bolestí v bederní oblasti a vystřelování bolesti do dolních končetin.

Po několika týdenním kole různých vyšetření a po magnetické rezonanci, se dozvěděla výsledek, který je pro gólmana bohužel tristní. Vyhřezlá ploténka na pátém bederním obratli, znamená pro gólmana konec kariéry. S okamžitou platností musela ukončit veškeré sportovní aktivity a nastoupit k dlouhé léčbě pomocí rehabilitačních cvičení a lázeňských pobytů operace prozatím na štěstí není nutná. Jedno je však bohužel téměř jisté, do hokejbalové branky se již na 99% nikdy nevrátí. Protože je to však Petra, tak se po léčbě začne zapojovat do přípravy Svítkovských brankářských nadějí a přesune se tak z branky na start nové, tentokráte trenérské kariéry.

Pokud bude ke své nové pozici přistupovat stejně, jako ke své kariéře „goalwoman“, není vyloučeno, že se postupem času může prosadit i jako trenérka gólmanek napříč ženskými týmy, nebo snad až u ženské reprezentace. Přejeme ji, aby se brzy dala zdravotně do pořádku, a i nadále rozdávala hokejbalovou radost všem, kteří ji mají rádi.

Petra stále bude patřit mezi nás, nepochybují spoluhráčky a trenéři


Pár slůvek o Petře nám napsaly i její blízcí z naší rodiny Stars. Po přečtení těchto řádků sami uznáte, zda jsme opravdu rodinou, jak o sobě rádi a často říkáme, a zda opravdu platí náš slogan, JEDNA ZA VŠECHNY, VŠECHNY ZA TÝM!!!(autor článku Martin Bláha)



Petra Holoubková (kapitánka svítkovských žen): „Péťu si pamatuji od jejich prvních tréninků ve Svítkově. A hned od začátku bylo vidět, že nám roste skvělá gólmanka. K talentu přidala i píli a ve výbornou gólmanku se vypracovala velmi rychle a dotáhla to ke stříbrné medaili na MS. Péťa je krom skvělé gólmanky také výborná kamarádka a týmová hráčka. Vážím si ji za její skromnost, pracovitost, ale také za její skvělé organizační schopnosti. Zpráva o konci její kariéry je hodně smutná. Ztrácíme spolehlivou a šikovnou gólmanku. Přesto stále věřím, že nepřicházíme i o skvělou kamarádku a členku našeho týmu. To by byla pro Svítkov ještě větší ztráta.“

Beata Uhlířová: „Péťa je velká osobnost, která se k hokejbalu vrátí, tím jsem si jistá. Ale i přesto nás její předčasné ukončení sezony zasáhlo. Péťa není jen naše golmanka, ale hlavně naše kamarádka. Jeden velký muž kdysi řekl „Přátelství mezi dvěma muži je luxus, mezi dvěma ženami zázrak.“ Celý náš tým byl tím pádem svědkem nejednoho zázraku, a to i díky Pétě, která nikdy nedopustila, aby v našem týmu byly rozepře. Péťo, až tě bude po rehabilitacích bolet celý člověk a ty budeš mít chuť se vším seknout, vzpomeň si na nás a na to, že ti posíláme všechnu energii a sílu světa, jako si to dělala ty v našich slabých chvílích, aby si překonala vše špatné a vrátila se k nám. A až se tak stane, na obloze... vlastně na hřišti bude zase zářit kompletní sestava hvězd.“

Kateřina Teplá: „S Cedníkem jsme prožili krásných pár let, který jsme si opravdu užili. Bylo mi ctí s ní chytat, dělat blbosti, navzájem se povzbuzovat, a hlavně být ta nejlepší dvojka v celý republice. Byli jsme parťačky na hřišti i mimo něj a myslím si, že jsme se skvěle doplňovali. Jen teď nevím, kdo mě bude oblékat do dresu… asi už se to budu muset naučit sama. Jsem ráda, že jsem mohla poznat takhle skvělého člověka, jako je Péťa, provokovat ji a strávit s ní těch pár let. Moc mě mrzí, že už si spolu nezachytáme, ale věřím, že bude brzy zase v pořádku a potkáme se na nějakým turnaji, sice už ne v brance, ale to nevadí. Pane Hovínko, děkuju, Díra.“

Veronika Lacioková: „Péťa je a vždy bude (ať už bude nebo nebude chytat) člen mé hokejbalové rodiny, na kterou nedám dopustit. Patří mezi lidi, kteří Vás za všech okolností dokáží rozesmát a podpořit. Za svoji hokejbalovou kariéru všem dokázala, jak velký je dříč a opora našeho týmu. Moc mě mrzí, že s námi teď ze zdravotních důvodů být nemůže. Ale zdraví je na prvním místě a Pétě přeji, ať se dá brzy do pořádku a doufám, že s námi bude trávit co nejvíce času.“

Ondřej Almaši: „Za dobu, co trénuji, jsem potkal opravdu málo brankářů natož brankářek s takovou chutí na sobě od začátku pracovat, jako má Péťa. Prakticky každý trénink na začátku jsme dělali něco navíc... vždy se snažila být o ten pověstný kousek lepší. I díky tomu, pokud se nepletu, byla prakticky první brankářkou v dorostenecké a pak i mužské soutěži, a tak nějak i tím vydláždila cestu dalším. Byl jsem a vlastně stále jsem na ni doteď hrdý za to, co dokázala a na to jakou brankářkou se stala.“

Partneři českého hokejbalu