I poslední český tým ovládl svůj úvodní zápas, kategorie U16 WHITE porazila Brity 5:2
První den libereckého šampionátu zvládly všechny české výběry na jedničku. K předchozím úspěchům se přidal také tým U16 WHITE, který udolal soupeře z Velké Británie poměrem 5:2.
Česko U16 WHITE – Velká Británie U16 5:2 (2:1, 2:0, 1:1)
Branky a nahrávky:
6. Jánoš (Šimek, Votava), 11. Hradil (Městka, Jánoš), 24. Šimek (Kupka, Chýle), 29. Grof (Javůrek), 33. Walter (Grof) – 13. Mullan (Spawforth, Pendall), 38. Bolstridge (Mullan, Spawforth)
Střely na branku: 28:8, vyloučení: 4:7, využití: 2:1, v oslabení: 0:0
Čeští mladíci naběhli do zápasu s patřičným entuziasmem, ale byli to Britové, kteří si připsali první velkou šanci. Nebezpečný výpad musel likvidovat brankář Vojtěch Norek. V páté minutě ale přišlo vyloučení na straně Velké Británie a čeští hráči nabídnutou příležitostí nepohrdli. Sebastian Jánoš dostal nabito na pravý kruh, odkud propálil vše, co mu stálo v cestě. Pokud by Britové zvládli dodržovat disciplínu, možná by byl zápas ještě vyrovnanější, než tomu doopravdy bylo. V 10. minutě totiž udělali dva fauly krátce po sobě a Češi tak měli před sebou téměř minutu a půl přesilovky 5 na 3. Netrvalo to dlouho a dvojnásobnou početní převahu zužitkoval Filip Hradil. Rozhodčí pokračovali v nastaveném trendu a dál přísně trestali sebemenší prohřešky. A tak najednou stála přesilovka 4 proti 3 pro změnu před britským výběrem. Podobně jako jejich protějšek, dokázali nabídnutou šanci využít díky schované ráně kapitána Mullana zpoza modré čáry. Druhá třetina se nesla ve znamení nevyužitých šancí. V britské bráně nejprve čaroval Joshua Mrocszynski, který přiváděl české hráče k šílenství. Za zmínku stojí rozhodně jeho zákrok vyrážečkou, kdy se tygřím skokem vrhnul proti jednomu z našich a zneškodnil jasnou gólovou šanci.
Po chvíli se se zajímavým taktickým tahem vytasili trenéři české reprezentace, když vystřídali v brance stojícího Vojtěcha Norka a místo něj na hřiště vyslali Davida Šprynce. Na hráče našeho týmu to mělo nejspíš opravdu pozitivní vliv, protože hned 7 sekund na to zvýšil vedení českého týmu na 3:1 Matěj Šimek. V čase 28:08 ještě napřáhl na modré čáře dlouhán Filip Grof a počtvrté rozvlnil síť za britským gólmanem. Po druhé pauze se ukázalo, že trenéři Velké Británie se ve škole naučili kromě jiného také opisovat, když se vytasili, podobně jako jejich kolegové-soupeři, s výměnou maskovaných mužů. Dosavadního fantoma Mrocszynskiho nahradil Jacob Midgley. Jenže kýžený psychologický efekt se nedostavil, ba naopak. Po 2 a půl minutách třetí periody propálil nově příchozího brankáře Patrik Walter a Svijanská aréna již potřetí v českém zápase slyšela píseň „Pátá“. Tečku zajímavému utkání ale dali Britové. Obrovská radost vypukla na britské střídačce po povedené ráně Charlieho Bolstridge z mezikruží a nutno říci, že tým Velké Británie se po výkonu v tomto utkání opravdu nemá za co stydět.
Ohlas trenéra Michala Edla:
„Náš výkon nebyl úplně optimální, nehráli jsme tak, jak jsme si představovali. Byly tam pasáže, které nám neseděli, ve kterých jsme nehráli dobře. Ale myslím si, že postupem času se to zlepšovalo. Ten tým je hodně mladý, myslím, že tihle kluci mají na nějaké menší chyby ještě nárok. Připodobnil bych to k sinusoidě. Tu dobrou pasáž si vždycky něčím zkazíme a pak se k povedené hře zase pomalu vracíme. Kluci ale bojovali, to se jim rozhodně nedá vzít a šli si společně za cílem zvládnout zápas vítězně. Zítra nás však čeká soupeř, který je na úplně jiném levelu a my se na něj co nejlíp připravíme a uvidíme, co bude dál.“
