Chtěli bychom po trenérech i hráčích, aby nás brali jako rovnocenného partnera, shodují se Záhora s Kettnerem

Michal Záhora a Martin Kettner patří ke špičce českých hokejbalových soudců. Oba byli součástí mezinárodních akcí a mají mnoho zkušeností, proto každoročně pískají finálová utkání Extraligy a 1. Ligy. Jak teď čas tráví mimo hokejbal a jak vidí aktuální situaci ohledně sportu?

Start kariéry rozhodčích? Podíl na tom mají otcové

Michale a Martine, jak dlouho se již věnujete roli rozhodčího? Baví Vás řídit zápasy společně?

Michal Záhora: Já pískám od sezóny 1997/98, kdy mě táta, v té době aktivní rozhodčí, přivedl do kabiny rozhodčích v Mladé Boleslavi. S hokejbalem jsem začal v sezóně 2007/08. Začal jsem pískat jenom kvůli Ketunovi (Martin Kettner), když mě na jednom večírku zlomil, ať do toho jdu s ním, že chce do Extraligy a hledá parťáka. Nicméně začínali jsme na utkáních dorostů a během 3. sezóny jsme se dostali na pár zápasů do Extraligy, a dokonce jsme odpískali jedno utkání play off Kert Park vs. Plzeň.

Martin Kettner: Rozhodčím hokejbalu jsem již 13 let. Velký podíl na tom, že jsem se stal hokejbalovým rozhodčím má určitě můj táta, který se tomuto „koníčku“ věnuje již mnoho let. Přemluvil mě, abych s ním jel na seminář rozhodčích do Písku, protože mu chyběl „kolega“ na pískání. No a další rok jsme „přibrali“ do party ještě Zagyho. Pískání s tátou nebo se Zagunou je super a moc si ho užívám. Jsme „parťáci“ nejen na hřišti, ale i v osobním životě. Pískání hokejbalu není pro nás jen přijet na zápas, odpískat ho a jet zase domů. Je to o tom užít si to a udělat si pohodu už cestou na zápas. Zastávka na kávu proto nesmí chybět. Po příjezdu na stadion si pustíme v kabině muziku a v rámci rozcvičky si zahrajeme nohejbálek. Po návratu z rozcvičky už přijde soustředění na utkání, předzápasová kontrola náležitostí, samotné ustrojení a nástup do zápasu.

Na co si musíte jako rozhodčí dávat pozor? Co je na tomto „povolání“ to nejsložitější?

MZ: Je důležité chytit 1. faul a být takzvaně v zápase, což se mi občas nedaří a bere to za mě kolega, nejčastěji to odnáší Ketun. Ostatní kolegové, se kterými pískám častěji, to taky znají, za to jim touto cestou děkuji. (smích)

MK: Udržet 100% soustředění po celou dobu utkání, stačí jedna malá nepozornost, uteče vám jeden nedovolený zákrok a může se vám kvůli tomu rozpadnout strategie vedení celého utkání.

Rozhodčí musí často řešit pořádně ošemetné momenty, navíc když jde například o derby dvou extraligových týmů. Autor fotky: Iva Janoušková ml.

Rozhodování na MS se liší určitě v tlaku na naši osobu

Které soutěže jsou z Vašeho pohledu nejtěžší na řízení? Které zápasy v českých soutěžích jste si užili nejvíce?

MZ: Pro mě je nejlepší utkání, kde je málo vyloučení, což je většinou v rozhodujícím zápase série play off, kde je hodně diváků a utkání má výbornou atmosféru, když se nic nepodělá, tak si po zápase řekneš, že kvůli tomuhle to děláš.

MK: Pro mě je to rozhodně Extraliga juniorů. Kombinace ctižádostivých rodičů a trenérů spolu s mladými nevybouřenými hráči je, jako když před býkem zamáváte rudým hadrem. Nejvíce jsem si asi užil páté utkání finále Extraligy 2018. To byl pro mě asi zatím největší zážitek v českých soutěžích.

Oba jste také pískali na světových šampionátech. V čem se „rozhodcování“ na této úrovni liší? Vadilo Vám, když jste museli běhat na větším hřišti? (úsměv)

MZ: Malé odlišnosti jsou v pravidlech. Běhání na větším hřišti mi nevadí, pokud se dostanete na světový šampionát, či jinou mezinárodní akci, očekává se, že jste na nějaké úrovni. Za mě je super, že jsi v podstatě profesionální sportovec a staráš se jenom o to, abys každý den předvedl nejlepší výkon v jednom zápase.

MK: Tak jako pro hráče, je i pro nás rozhodčí start na MS vrchol toho, čeho můžeme v hokejbalu dosáhnout, a proto si toho nesmírně vážíme. Rozhodování na MS se liší určitě v tlaku na naši osobu, jste pod drobnohledem kamer, na zápasy chodí i více diváků. To vše musíte v hlavě ustát, abyste podávali bezchybné výkony a měli šanci si zapískat ta nejdůležitější utkání na šampionátu.

Martin Kettner (na obrázku) společně s Michalem Záhorou pískali na posledním MS v Košicích v roce 2019. Zdroj fotky: fcb Košice 2019.

Jak se těšíte na to, až se znovu vrátíte na hokejbalové stadiony? Připravujete se nějak na to, kdybyste museli nutně skočit do akce?

MZ: Těším se neskutečně, když jsi na něco 20 let zvyklej, tak ti to musí zákonitě chybět. Udržuji se průběžně po celý rok, takže u mě žádná změna nenastala, jenom je teď těžší se motivovat.

MK: Hrozně se těším, až zase budu moct naskočit do toho zápasového kolotoče, pauza už byla opravdu dlouhá. Velké pozitivum na této době alespoň je, že veškerý volný čas můžu trávit s rodinou. Obvykle totiž přes sezónu moc volna nemám. Já osobně se snažím v této složité době připravovat neustále. Na podzim jsem střídal běh a inline brusle. Teď přes zimu jsem chodil běhat nebo na běžky. A díky mrazivému počasí, které panovalo na začátku února, jsem také mohl nazout brusle a zahrát si s klukama hokej. Od ledna jsem ještě začal dojíždět do Prahy za kondičním trenérem Michalem Břetenářem.

Začátky? Musíte se „obrnit“ trpělivostí, žádný učený z nebe „nespadl“

Zajímalo by mě, co Vám například vadí za fauly. Můžete prozradit hráčům a trenérům, jak by k Vám měli přistupovat, abyste na ně mohli být vlídní? (smích)

MZ: Fauly, které způsobí zranění, to není dobrý pocit, když je někdo odnášen ze hřiště. Já si myslím, že je to o vzájemném respektu. Spousta věcí přichází s věkem a nabitými zkušenostmi, někdy je třeba být arogantní, někdy vlídný, záleží na situaci.

MK: Určitě takové ty skryté fauly holí a další zákeřné zákroky, před kterými se hráč nemá šanci bránit. Chtěli bychom po trenérech i hráčích, aby nás brali jako rovnocenného partnera na hřišti. Rádi s nimi v rámci mezí probereme důležité situace a klidně i vyslechneme jejich názor, ale musí to mít nějakou úroveň. Nesmí se ze zápasu stávat debatní kroužky. Všichni se snažíme odvádět na hřišti tu nejlepší práci a rozhodně nechceme záměrně někoho poškozovat. Bohužel chyby dělají jak hráči, tak i rozhodčí.

Co byste poradili novým uchazečům ohledně práce rozhodčího? Jak moc těžká úloha to je?

MZ: Dejte tomu 100 % a vrátí se Vám to. Přistupujte ke všem zápasům stejně, ať se jedná o zápasy okresní ligy nebo o finále Extraligy. Hráči to většinou ocení, protože je to poznat, když na to někdo kašle. Není jednoduchý zkombinovat dohromady zaměstnání, rodinu a funkci rozhodčího. Touto cestou bych chtěl poděkovat celé rodině, která mě neskutečně podporuje. A všem kolegům, že to se mnou tak dlouho vydrželi, a doufám, že ještě nějakou dobu vydrží.

MK: Pokud se rozhodnete pro pískání, musíte se „obrnit“ trpělivostí. Žádný učený totiž z nebe „nespadl“. A na hřišti alespoň v začátcích si můžete připadat jako „proti všem“. Od toho by tam měl být s vámi zkušený kolega, který vám pomůže ve složitých situacích a bude vám oporou. Když vám to pískání nikdo neznechutí a bude vás bavit, určitě se budete v pískání posouvat a třeba si jednou zapískáte i na mistrovství světa.

Michal Záhora začínal s pískáním před více než 12 lety. Postupem času se vypracoval na respektovaného sudího nejen v České republice. Autor fotky: Iva Janoušková ml.