Byli jsme tak blízko medailím, ale přitom daleko, ohlíží se za historickým úspěchem Švýcarska Mário Paulík

Švýcarská reprezentace dosáhla na nedávném domácím mistrovství světa historického čtvrtého místa. K tomuto úspěchu také výrazně přispěl slovenský hokejbalista Mário Paulík, který ve Švýcarsku působí už několikátou sezónu. Kromě hráčské kariéry se tam věnuje i trénování.

Mário Paulík zavítal do Švýcarska po juniorském mistrovství světa v Bratislavě v roce 2014, kde se slovenskou reprezentací U20 získal titul. Po tomto úspěchu pokračuje v hokejbalové kariéře v týmu Sierre Lions, kde už působí deset let. Od roku 2017 také obléká švýcarský reprezentační dres a letos se na seniorském šampionátu představil již potřetí. S týmem se před svými fanoušky probojoval až do semifinále, nakonec se spoluhráči těsně nedosáhli na bronz. Kromě své hráčské role pomáhá ve Švýcarsku rozvíjet hokejbal a jako trenér působí u mládežnických reprezentací i v klubu.

Když dáte našemu mužstvu šanci, bojuje do poslední sekundy

Mário, na domácím mistrovství světa jste se švýcarskou reprezentací zapsali historický úspěch a skončili na čtvrtém místě. Co taková pozice znamená pro švýcarský hokejbal?

S odstupem času to je určitě velký úspěch, zejména proto, že jsme měli dost těžkou skupinu. Nehráli jsme osmifinále, ale rovnou čtvrtfinále. Musím ale říct, že náš trenérský tým, generální manažer a všichni ostatní nic nenechali náhodě. Měli jsme vše připravené do posledního detailu, včetně jídelníčku a časových harmonogramů během dne. Jídlo, regenerace a tak dále. Příprava na domácí mistrovství světa přeci trvala dva roky, účastnili jsme se několika turnajů a tréninkových víkendů.

Od bronzové medaile jste navíc byli blízko. V utkání o třetí místo proti USA jste bojovali, nakonec soupeř vsítil vítězný gól necelé tři minuty před koncem základní hrací doby. Jak na tento souboj vzpomínáte?

Vzpomínám na ten zápas s bolestí. I když s odstupem času to je určitě skvělé umístění, jak jsem zmínil výše, byli jsme tak blízko medailím, ale přitom tak daleko. Hlavně ten zápas bolí proto, že si nemyslím, že vyhrálo lepší mužstvo. Udělali jsme jednu chybu při střídání tři minuty před koncem a na této úrovni takové chyby soupeři trestají.

Poprvé v historii se vám také podařilo získat bod v utkání proti Česku, které vyhrálo až po samostatných stříleních. Jaké povzbuzení to bylo do dalšího průběhu mistrovství?

Určitě to je super úspěch, zejména vzhledem k tomu, jak se to vyrovnání odehrálo. Ještě 48 sekund před koncem zápasu jsme prohrávali 1:3. Musím ale vyzdvihnout naše mužstvo, kterému když dáte šanci, bojuje do poslední sekundy. Za to nám bylo dopřáno vyrovnání. Určitě nám to psychicky pomohlo, protože jsme všichni věděli, že Česko je největší aspirant na vítězství v tomto turnaji.

Jak zmiňujete, ještě v poslední minutě základní hrací doby jste prohrávali o dvě branky, pak se vám během 21 vteřin podařilo srovnat. Vybavujete si ještě tyto momenty?

Ano, pamatuji si je velmi dobře, protože jsem byl na hřišti při obou gólech. Hráli jsme bez brankáře, byl tam jeden tvrdší souboj, po kterém jsme získali míček, posunuli ho nahoru, odkud přišlo několik střel a jedna prošla dovnitř a už to bylo 3:2. Samozřejmě pro obě mužstva to byla velmi speciální situace, pro nás obrovské povzbuzení a pro Česko jemný tlak. A při gólu na 3:3 si jeden český hráč nahodil míček za naši branku, chtěl získat sekundy. Zdvojil jsem tam souboj, získal míček, hodil ho na mantinel našemu rychlíkovi Cioffovi, ten si ho vyměnil s Mullerem Y. a bylo z toho 3:3. A obrovské překvapení na turnaji bylo na světě. (smích)

Radost Mária Paulíka (vpravo) po vstřeleném gólu švýcarské reprezentace v utkání proti Česku. Zdroj fotky: Facebook Visp-Raron2024.

Atmosféra byla nezapomenutelná, zvlášť když to bylo u nás doma

V rámci přípravy jste se s Českou republikou utkali už dvakrát v únoru na Turnaji tří zemí. Nejprve jste prohráli 1:8, ve druhém zápase 0:8. Kde od té doby udělalo Švýcarsko největší posun?

Ano, v Plzni jsme se s Českou republikou setkali dvakrát. Rozdíl byl určitě v tom, že už jsme měli fixní kádr a byli jsme po play off, takže jsme měli mnohem více zápasové praxe a kondice. Určitě jsme se zlepšili v přesilových hrách a kondičně jsme šli hodně nahoru, také díky zápasové praxi. Na kondici nám apeloval trenérský tým na každém srazu.

Na šampionát celkem zamířilo 27 095 diváků. Co říkáte na takovou návštěvnost? A jak jste si užil atmosféru na domácím mistrovství, kam přijeli také zahraniční fanoušci?

Jelikož to bylo moje první domácí mistrovství světa, atmosféra byla fakt nezapomenutelná. Zvlášť když to bylo u nás „doma“, protože Sierre Lions reprezentuje kanton Wallis a Visp a Raron jsou také z tohoto kantonu, takže jsme tam měli mnoho známých a rodinu. Ano, byl jsem mile překvapený, že tam bylo dost slovenských, českých a samozřejmě i jiných fanoušků. Ale upřímně bych jich přivítal i více. (úsměv)

Švýcarsko jste reprezentoval před pěti lety na mistrovství na Slovensku, odkud pocházíte. Nyní jste oblékl reprezentační dres země helvétského kříže, kde už působíte několikátou sezónu. Byly pro Vás obě vrcholné akce specifické?

Za Sierre už hraju asi 10 nebo 11 sezón, už je to nějaký ten pátek, co tu hraju. (smích) Toto bylo moje třetí mistrovství světa v dresu Švýcarska. Bylo by čtvrté, kdybychom vycestovali do Kanady, ale kvůli komplikacím s covid opatřeními a tak dále se asociace rozhodla nevycestovat. Pardubice byly velmi speciální, protože to bylo moje první mužské mistrovství světa a hned otevírací zápas s Českem, to byl dost velký zážitek před takovou kulisou. Druhé mistrovství světa bylo v Košicích „doma“ a to mělo své kouzlo, ale jak říkám, každé mistrovství světa je něčím výjimečné.

Hrajete ve městě Sierre, které není od Vispu příliš daleko. Máte nějakou zpětnou vazbu na letošní šampionát? Jakou stopu tam zanechal?

V podstatě, jak jsem zmínil, hráli jsme „doma“, takže jsme měli mnoho mediálních povinností, jako jsou televize, noviny, rádia a samotné propagační akce. Byli jsme na chvíli jako „hvězdy“, profesionálové, což byly určitě příjemné starosti. Samozřejmě jako klub doufáme, že získáme nové hráče ať už pro ženy, muže, ale hlavně juniory. To nám ukáže čas, respektive po létě. A určitě to byla skvělá propagace našeho sportu a klubu.

Mário Paulík je úspěšný také s týmem Sierre Lions. V letošní sezóně s ním získal stříbro ve švýcarské NLA a zlato ve Švýcarském poháru. Zdroj fotky: Facebook Sierre Lions.

Hokejbal je mnohem atraktivnější než dříve, určitě i pro diváky

Zamířil jste tam po juniorském mistrovství světa v Bratislavě v roce 2014, kde jste se stal se slovenskou reprezentací do 20 let mistrem světa. Vzpomínáte si ještě na tento významný krok ve Vaší kariéře, kdy jste se přesunul do zahraničí?

Ano, vzpomínám si na to velmi dobře, skoro jako by to bylo včera, i když dnes je to už 10 let. (smích) Hráli jsme finále s Českou republikou, které se nám podařilo vyhrát a stali jsme se mistry světa, což je samozřejmě nezapomenutelný zážitek. A po tom finále ke mně přišel jeden švýcarský hráč, konkrétně Alexander Mermoud, jestli bych neměl zájem hrát ve Švýcarsku za klub Sierre Lions a od toho dne až dodnes je to můj spoluhráč. (úsměv)

Švýcarskému hokejbalu pomáháte nejen jako hráč, ale už v roce 2017 jste začal spolupracovat s juniorskou reprezentací. Baví Vás předávat zkušenosti mladším a pomáhat rozvíjet hokejbal v této zemi?

Určitě ano, jak to čas dovolí, vždy rád pomůžu nebo předám nějaké poznatky. Trénoval jsem U16, U18 a U20, která byla zrušená kvůli covidu. Byla to tehdy velmi zajímavá zkušenost. A přetrvalo to do dneška, protože i v Sierre už třetí sezónu pracuji s Richardem Mrazem a Mermoudem jako hrající trenér.

Máte bohaté sportovní zkušenosti. Jak byste porovnal úroveň hokejbalu ve Švýcarsku a na Slovensku?

Na Slovensku si myslím, že liga je technicky a takticky vyspělejší než u nás ve Švýcarsku. Už jen tím, že my hrajeme teprve 7-8 let systém 5 na 5 s offsidy a plastové povrchy k nám přicházejí od tohoto roku. Na druhou stranu si myslím, že švýcarská liga je určitě fyzicky a kondičně náročnější, protože se tu moc nepískají nedovolené zákroky a hrajeme 3x20 minut, zatímco jinde je to 3x15 minut. Ale když jsme měli možnost hrát proti slovenským top týmům, nikdy jsme se neztratili.

Ve Švýcarsku jste už deset let a od mistrovství v Pardubicích v roce 2017 ho také reprezentujete na světových šampionátech. Když se ohlédnete za tamním hokejbalovým vývojem, jakou tam vyhlížíte budoucnost tohoto sportu?

Ten sport se strašně změnil, už je to úplná atletika. Podle mě je to mnohem atraktivnější než dříve, určitě i pro diváky. Dovolím si tvrdit, že je to zatím amatérský sport s připraveností a výkony hráčů, jako by to byli profesionálové. Pokud to takto bude pokračovat, myslím, že tento sport má před sebou světlou budoucnost, co se týče propagace, sponzorů nebo počtu hráčů!

Reprezentace Švýcarska a USA po utkání o bronz na Mistrovství světa ve Vispu. Zdroj fotky Visp-Raron2024.