Vést reprezentaci na takto vrcholné akci je velká zodpovědnost a zároveň čest, neskrývá Vladimír Šidlo

Mistrovství světa v Žilině přineslo nové zkušenosti nejen hráčům, ale poprvé se tam představili i někteří trenéři. Jedním z nich je Vladimír Šidlo, který nejprve působil u hráčů do 14 let, poté v realizačním týmu reprezentace U16. Nyní se přesunul na kemp talentované mládeže.

Určitě mi to pomohlo v tom posunout se dál v mé trenérské práci

Vladimíre, na Mistrovství světa juniorů do Žiliny jste nejprve zamířil jako asistent trenéra s hráči do 14 let, kteří tam odehráli dva přátelské zápasy se Slovenskem. Naplnila tato utkání Vaše očekávání?

Na úvod bych rád pozdravil a poděkoval za tento rozhovor. Z mého pohledu tato akce splnila vše, co jsme od ní očekávali a chtěli. Kluci sehráli dva těžké a kvalitní zápasy se Slovenskem a okusili to, jaké je to hrát proti reprezentačnímu výběru jiné země. Odnesli si také mnoho zkušeností, ale také poznatků do dalšího vývoje jejich kariér, přesněji v čem se mají stále zlepšovat.

Poté jste se přesunul k bílému týmu reprezentace do 16 let. Kde jsou největší rozdíly mezi těmito kategoriemi? Jak odlišná je u nich práce z Vaší pozice?

Největší rozdíly bych viděl ve fyzické a herní vyspělosti kluků. Jejich práce s holí a herní myšlení bylo na vyšší úrovni oproti U14. Má práce se spíše změnila tak, že se řešilo více věcí do detailu a více taktických prvků před zápasy i v průběhu samotných zápasů.

Poprvé jste tak byl součástí realizačního týmu reprezentace na mistrovství světa. Jaké Vám to přineslo zkušenosti?

Jsem moc rád a vážím si toho, že jsem dostal tuto příležitost. Mistrovství mi dalo mnoho zkušeností. Vést reprezentaci na takto vrcholné akci je velká zodpovědnost a zároveň velká čest a hrdost. Určitě mi to pomohlo v tom posunout se dál v mé trenérské práci a jakým způsobem se podílet na vedení mužstva na takto vrcholové akci, jako je mistrovství světa.

Je především radost vidět kluky, kteří se rok od roku zlepšují

V utkání o páté místo, kde jste s týmem bojovali proti Maďarsku, jste byl na trenérské lavičce sám s Honzou Orlichem. Jak jste měli rozdělené role?

Role jsme si rozdělili následovně, Honza Orlich si vzal na starosti útok a já jsem si vzal obránce a brankáře. Ve všem jsme si velmi dobře vyhověli a byla radost s ním spolupracovat.

Trénování už se nějakou dobu věnujete, ale na šampionátu na Slovensku to pro Vás bylo zase něco jiného. Jaká je motivace do další práce a posunutí se v této oblasti?

Určitě nechci zůstat stát na jednom místě a nerozvíjet se ve všech ohledech. Motivace je obrovská a chtěl bych se posunout dále v práci s brankáři a o trochu více se zaměřit také na práci s hráči a být komplexnějším trenérem.

Jste také jedním z trenérů na kempu talentované mládeže. Co Vás na práci s mladými hráči nejvíce baví?

Baví mě předávat moje zkušenosti klukům z doby, kdy jsem hrával hokejbal, protože si myslím, že jsem získal mnoho zkušeností ze zápasů a od skvělých trenérů, kteří mne trénovali. Dále je to především radost vidět kluky, kteří se rok od roku zlepšují a jde vidět jejich progres mezi jejich začátky a současností.