Je to věc, která nikdy neomrzí, má radost z šestého titulu David Kuna

Kert Park v této sezóně získal další titul a už pošesté v řadě je mistrem naší nejvyšší hokejbalové soutěže. K dalšímu zlatu ho dovedl se svými kolegy David Kuna. Hlavní trenér pražského týmu se podrobně rozpovídal o celém play off a také následných oslavách.

Nejdůležitější je asi lidský faktor, stojí za tím spousta lidí

Pane trenére, s Kert Parkem jste se pošesté v řadě stali mistry Extraligy mužů. Co za takovým historickým úspěchem stojí?

Napadá mě spousta věcí, tak bych nerad na něco zapomněl. Nejdůležitější je asi lidský faktor, stojí za tím spousta lidí kolem vás, kteří s vámi pracují, podporují vás, věří vám a kteří se na tu cestu vydali spolu s vámi. Musím říci, že za tím stojí také hodně času, úsilí a příprav (na tréninky, utkání, play off apod.), co možná tolik není vidět a samozřejmě spoustu odříkání lidí, kteří s námi v týmu buď byli nebo ještě aktuálně jsou.

Všechny série jste začínali na domácím hřišti, kde jste neprohráli žádné utkání a v každé jste jeli k soupeři s vedením 2:0 na zápasy. Byla to pak pro vás psychická výhoda?

Je to velká výhoda, když vedete 2:0 a „máte před sebou třeba jen jeden zápas“, ale také to vidím z druhé stránky. To znamená, že zcela jednoznačně dva domácí zápasy vás dostanou do psychické pohody, ale může tam být někde trochu v hlavě, že už to chcete ukončit a že byste si taky představovala, že budete mít po sobotě volno automaticky a tam ta hlava prostě působí na každého, i na mě. Musím říci, že to se nám pak trochu vymstilo do určité míry v zápasech ve čtvrtfinále a finále. Naopak paradoxně nám pomohl sobotní zápas v Letohradě, který nám nevyšel po všech stránkách, kdo ho viděl, tak to musí uznat taky, domácí tam vyhráli zcela zaslouženě. Nakoplo nás to, parta se stmelila, večer jsme si to rozebrali a udělali jsme nějaké klíčové změny a dopomohlo to tomu, že jsme to v neděli zvládli. Vidím to tedy ze dvou rovin, jak se ptáte, výhoda, že vyhrajete obě domácí utkání, to určitě je. Na druhou stranu to není definitivní poslední krok, který musíte udělat.

Ve čtvrtfinále a finále jste série ukončili ve čtvrtém utkání, v semifinále ve třetím. Lze říci, že některá série byla nejnáročnější nebo každá byla něčím jiná?

Myslím si, že každá byla jiná, kluci to potvrdili taky. Nicméně je třeba si uvědomit, že za poslední roky jsme se ve finále utkali buď jen s Kladnem nebo Pardubicemi. A Kladno, byť někteří hráči už nehráli, na druhou stranu někteří tam zase přišli a i když nemělo v sezóně takovou formu, jakou si asi představovali a kam byli pasováni před sezónou, tak mužstvo má zkušenost s těmito zápasy a pro nás to byl určitě asi ne-li nejtěžší soupeř ve čtvrtfinále za tu dobu titulů, co vyhráváme. Kladno projevilo zkušenost, ale i bojovnost, houževnatost, podržel je brankář a série byla hodně těžká. Nás poslal do semifinále svým druhým střídáním v utkání Lukáš Plzák, který byl a je důležitou součástí týmu. Nerad bych ale opomenul celek Svítkova, se kterým to byla naprosto férová série, kde oba týmy chtěly hrát hokejbal a ocenili to i diváci, kteří po posledním utkání zatleskali oběma týmům a rád bych jim ještě jednou poděkoval, bylo to velmi příjemné.

Atmosféra a zábava byla velká, takže jsme si to všichni užili

Jak už jste zmínil, ve třetím finálovém utkání jste mohli získat titul, poprvé jste tam ale v celém play off prohráli v základní hrací době. V čem vám soupeř dělal největší problémy?

Zápas se pro nás nevyvíjel dobře od začátku, v prvních šesti minutách jsme byli vyloučeni dvakrát za sebou, navíc jsme prohrávali hodně buly a nedařily se nám standardní situace. Domácím tam „z každé standardky spadnul gól“ a v situaci, kdy jsme se dostali trochu na dostřel, jsme dostali facku zpátky a vždy nás to posadilo na zadek. Současně i Jirkovi Návarovi nevyšel zápas, jak jsme si všichni přáli. Takže v zápase, kdy jsme to zkoušeli zprava, zleva, tak nám nevyšlo vůbec nic, domácím ano. Musím ale objektivně říct, že v tomto zápase si za tím šli a vyhráli zaslouženě.

V neděli už jste sérii ukončili a radovali se z nejcennějšího kovu. Jak si vybavujete první momenty po konci utkání, kdy jste tým dovedl už k šestému titulu?

Přesně vám to asi ani nedokážu říct, to jsou takové chvilky, kdy vám toho proběhne hlavou strašně moc. Vím, že jsme se tam s kolegy objali, s Milanem Jelenem, Tomášem Dohnalem a Karlem Hřebíkem. Kluky jsme nechali chvíli na hřišti samotné, ať si to tam užijí. Proběhlo mi hlavou, že to, co se nám povedlo, je podle mého názoru něco neskutečného. Někdo mi teď v týdnu říkal, že už je to snad trapné (smích), že vyhráváme už pošesté. Já říkám, že je to věc, která nikdy neomrzí a pokud jste schopni to opakovat a navíc šestkrát, tak každý, který ví, co všechno to obnáší, tak snad uzná, že si to zaslouží alespoň uznání a respekt, protože náhody se dějí, ale takhle často už ne.

Poté jste se přesunuli do Prahy, kde jste v oslavách pokračovali. Jak jste si je užili?

Byla to taková naše klasika, sice jsme měli za sebou cestu z Letohradu, ještě v neděli, kdy se spousta lidí, co jezdí na chalupy, vraceli domů, takže jsme si to trochu vystáli v Praze, ale v tu chvíli to asi nikomu nevadilo. Každý už si bral samozřejmě na pondělí volno, někdo pak i na úterý. Splnili jsme si takovou povinnost, že jsme tady chvilku poseděli u hřiště, pak jsme se přesunuli do oblíbené restaurace, kam chodíme, kde máme i vyvěšené vítězné fotky, teď tam přibude zase šestá. Pak na půlnoc máme tradici, že jezdíme do centra Prahy na Václavské náměstí se fotit pod svatého Václava, to jsme taky splnili. Pak to bylo trochu komplikovanější, protože přeci jen v neděli večer moc těch klubů nebylo otevřených, tak jsme museli do Dlouhé ulice, kde to je otevřené i pro cizince.

Tam jsme to prošli a asi není žádným tajemstvím, že jsme tam měli velice zajímavé setkání v baru Kozička, kde jsme se potkali s jednou známou zpěvačkou, která byla fantastická, s ní jsme si i zazpívali. Nechci prozrazovat její jméno, ale myslím, že nějaká videa byla vidět. Tam to bylo hodně zajímavé a myslím, že spousta kluků si to tam užila a ona doufám s námi taky. Pak každý odjížděl domů, jak kdo vydržel. Je to trochu na vůli, poté druhý den ráno někteří chlapci pokračovali. Trochu problém pondělka byl ten, že kluci si dávají tradiční fotbálek, který se tentokrát nekonal, protože celý den lilo. Takže jsme seděli dole u šatny, přinesli jsme si tam stan, aby na nás nepršelo celou dobu a spíš to bylo takové dopíjející. Někteří toho už měli plné zuby, ale vyprávěla se spousta zážitků z neděle, protože se tam zažilo hodně legrace. Atmosféra a zábava byla velká, takže jsme si to všichni užili plnými doušky a i když dost lidí muselo druhý den do práce, tak je fajn, že si to takto můžete alespoň za ten rok užít a uvolnit se. Chtěl bych na závěr ještě jednou poděkovat všem, kteří nám drželi palce, podporovali nás jakýmkoliv způsobem, klobouk dolů před všemi, co za námi přijeli do Letohradu oba dny a vzkázat, že si toho vážíme a že Kert Park Praha tady bude i v nové sezóně 2023/2024.

David Kuna přezval již 6. zlatou extraligovou mediali v řadě. Kert Park tak i nadále dominuje nejvyšší mužské soutěži! Autor fotky: Iva Janoušková ml.