Na novou roli se těším, říká po skončení hráčské kariéry bývalý obránce Michal Dědič

V rámci rubriky Osobnosti hokejbalu přinášíme další rozhovor, tentokrát z kladenské líhně, s obráncem Michalem Dědičem. Tento bývalý vynikající obránce má v naší hokejbalové historii své pevné místo a titul Osobnost mu právem patří. Jak vzpomíná na své největší úspěchy a co ho čeká po konci kariéry?

Na Kladně se sešla silná generace hráčů

Michale, po letošní sezóně jste zakončil vaši slavnou a bohatou hokejbalovou kariéru. Co vám osobně hokejbal přinášel?

Hokejbal mi přinesl možnost potkat velké množství skvělých lidí. Přinesl mi spoustu nezapomenutelných zážitků. To, co člověk prožije během cesty v play off nebo na MS, jsou nezapomenutelné chvíle. Já jsem si vždy nejvíc užíval tu cestu v celém play off. Měl jsem strašně rád tu atmosféru a také to, jak celý tým automaticky přepnul, všichni se obětovali pro úspěch a bylo vidět, že jde o všechno.

Na klubové úrovni jste vyhrál Extraligu celkem šestkrát. První titul jste zaznamenal v roce 2006 s Ústím nad Labem. Jak na toto angažmá vzpomínáte?

Na angažmá v Ústí vzpomínám jen v dobrém. Dal se tam dohromady hodně silný tým plný velkých hokejbalových osobností. Poznal jsem tam, jak se dělá hokejbal na té nejvyšší extraligové úrovni.

Po tomto úspěchu jste začal psát svou historii na Kladně. Jak se tenkrát váš přestup z Ústí do tohoto klubu zrodil?

Na Kladně jsem bydlel, takže se tato varianta nabízela. Dva roky jsem do Ústí dojížděl, a i když jsem tam byl spokojený, cestování mi bralo velké množství času. Já pořád říkám, že kdo nedojíždí, tak to nepochopí. Určitě mě lákalo i obnovení spolupráce s Michalem Trčkou a Liborem Topolánkem, se kterými jsme toho spoustu odehráli už na Vsetíně. A v neposlední řadě mě lákala vidina hrát doma. Určitě tohoto kroku nelituji.

Následně jste zažil v tomto středočeském klubu největší slávu a soutěž vyhrál celkem pětkrát. V čem bylo podle vás Kladno dominantní a co ho zdobilo?

Na Kladně se sešla silná generace hráčů, která táhla za jeden provaz. Postupně se tým lehce doplňoval, ale jádro zůstávalo tak nějak pohromadě. Hlavním stavitelem úspěchů byl trenér Kadlec. Myslím, že svým nástupem do hokejbalového prostředí změnil celkové vnímání přístupu k hokejbalu a trénování. Na Kladně se začalo trénovat v podstatě hokejově, a to nebylo v té době běžné. Většina hráčů, kteří průběžně na Kladno přicházeli, byla překvapena, jak intenzivně se tady trénuje a chvíli jim trvalo, než si na to zvykli. Brzy se to začalo projevovat v zápasech a myslím, že málokterý tým vydržel naše tempo celý zápas. Ostatní týmy na to musely začít reagovat a začít trénovat také jinak. I ti nejlepší hráči se v těch rozhodujících zápasech přizpůsobili a obětovali se pro tým. Bez toho to v žádném kolektivním sportu nejde. Podívejme se momentálně na Kert nebo hokejový Třinec.

Se kterým týmem v extralize jste sváděli největší souboje a které jste zažil, převážně v play off, jako nejvypjatější?

Na začátku to bylo asi s Habešovnou. Vzhledem k tomu, že se potkávaly dva kladenské týmy, měly tyto zápasy velký náboj. Toto soupeření vyvrcholilo ve finále, které vyhrála Habešovna v rozhodujícím pátém zápase na nájezdy. Myslím, že naše pocity po tomto zápase nastartovaly následující úspěšné sezony. Nikdo z nás už ten pocit po prohraném finále nechtěl zažít. A určitě nesmím zapomenout na Plzeň, kterou jsme pravidelně potkávali v play off a rivalita byla opravdu velká. S Plzní byly zápasy asi nejtvrdší.

Zatím poslední titul jste zvedli nad hlavu v roce 2015. Co podle vás chybí k tomu, aby zase Kladno mohlo pozvednout vítězný pohár?

Za posledních 16 sezon jsme byli 10x ve finále, což myslím není špatné. Nemůžeme si myslet, že budeme vyhrávat každý rok, i když by to bylo samozřejmě krásné. Na druhou stranu nemůžeme žít z minulosti a musíme se dívat dopředu. Pro úspěšné play off se vám musí sejít spousta věcí. V kabině musí být správná chemie, musí se vám vyhnout zranění. Každý z týmu musí dát své ego ve prospěch týmu a přijmout svou roli. Samozřejmě i forma všech hráčů musí být dobře načasovaná.

Michal Dědič bude nově stát na střídačce HBC Kladno jako trenér. Zdroj fotky: HBC Kladno.

Domácí mistrovství světa je velká odměna za to, co tomu člověk dává

V letošní sezóně jste skončili ve čtvrtfinále proti Svítkovu. Kde byly podle vás příčiny letošní prohry v této sérii a bylo v silách týmu získat více?

Určitě bylo v silách týmu postoupit dál. V jarní části se nám zranil nejlepší střelec a v pozdější fázi i nejproduktivnější hráč. Na nich jsme měli z větší části postavené přesilovky. Na druhou stranu i po jejich vypadnutí ze sestavy jsem věřil v sílu týmu a úspěšnou sezonu. Musím ale objektivně říct, že Svítkov byl o ten kousek lepší. Byl oproti nám extrémně efektivní, co se proměňování šancí týká. Rozhodly také naše individuální chyby v důležitých fázích zápasů, těch je potřeba se v play off vyvarovat. Je to pro nás velké poučení do dalších sezon.

Kladno během své největší slávy dodávalo do reprezentace nejvíce hráčů. Byla výhoda, že jste si sehranost z klubu přenesli také do reprezentace?

Svým způsobem to možná výhoda byla, protože člověk věděl, co od spoluhráčů může čekat. Na druhou stranu se v reprezentaci vždy sešli ti nejlepší hráči z celé republiky a byla radost hrát s kýmkoliv. Takže bylo jednoduché se spoluhráčům přizpůsobit.

Byl jste členem českého národního týmu v roce 2009 a získal zlatou medaili. Co pro vás tento úspěch znamenal do další fáze v hokejbalové kariéře?

Obrovskou zkušenost. Zápasy proti nejlepším světovým hráčům před plným stadionem v Plzni pro nás všechny byly něčím novým. Nikdo z nás to před MS nezažil. Diváci vás nenechali ani na vteřinu polevit. Přál bych to všem, co hokejbal hrají. Domácí MS je velká odměna za to, co tomu člověk dává. Na deset dní vypustíte z hlavy vše ostatní a můžete se soustředit jen na hokejbal. Deset dní si připadáte jako profesionál. Já jsem si domácí MS maximálně užil.

Kromě zlata za seniorskou reprezentaci jste také vyhrál mistrovství světa do dvaceti let v roce 2002. Cítil jste tehdy, jakou sílu má tým a že by se z hráčů mohly stát budoucí hvězdy českého hokejbalu?

Na MS se v týmu sešli hráči jako Petr Novák, Libor Topolánek, Honza Bacovský, Vladimír Luka, Tomáš Friml, Petr Šulan a další. Už tehdy bylo vidět, že jsou to výborní hráči. Utvořila se skvělá parta, která bojovala jeden za druhého. Spousta těchto hráčů pak hrála prim ve svých klubech v extralize a vytvořili kostru dospělé reprezentace.

Po skončení hráčské kariéry jste na Kladně zůstal a nově budete působit jako asistent trenéra pana Miroslava Macha. Jak se tato spolupráce zrodila a jak se na novou roli těšíte?

Už v průběhu mé poslední sezony jsme se bavili o možnosti mého budoucího zapojení u A-týmu. Situace ohledně trenérů se vyvinula tak, jak se vyvinula, a já jsem dostal příležitost, za kterou jsem moc rád. Na novou roli se těším, ale přistupuji k ní s velkým respektem. Neznamená to, že když má člověk něco odehráno, tak že bude dobrý trenér. Vzhledem k tomu, kolik má Míra Mach zkušeností, věřím, že se můžu hodně věcí naučit, že nám bude vzájemná spolupráce dobře fungovat a budeme se dobře doplňovat.

S jakou vizí nyní budete v klubu pracovat a co se od vás osobně očekává?

Budeme se snažit pokračovat v práci předchozích trenérů. Někteří zkušení hráči skončili, takže určitě budeme chtít do týmu zapojit naše mladé hráče. Naši junioři za sebou mají úspěšné sezony, máme tam silný ročník. Na druhou stranu to nebude zadarmo a tu šanci si musí zasloužit.

Michal Dědič zažil mnoho úspěchů, ale hlavním z nich je titul mistrů světa z roku 2009. Zdroj fotky: Pilsen2009.

Reprezentační úspěchy:

• 1x Mistr světa do 20 let (2002)

• 1x Mistr světa (2009)

• 1x Vicemistr světa (2013)

• 1x Třetí místo na MS (2017)

Klubové úspěchy:

• 1x Mistr Extraligy s Ústí nad Labem (2006)

• 5x Mistr Extraligy s HBC Kladno (2009, 2010, 2011, 2014, 2015)

• 5x Vicemistr Extraligy s HBC Kladno (2008, 2016, 2017, 2019, 2022)