Nadstavba se ukázala jako výborná příprava na finálový turnaj, myslí si po úspěchu trenér Pardubic Jiří Voženílek

Starší žáci z HBC Pardubice se kvalifikovali na finálový turnaj do Ústí nad Labem díky vítězství v základní skupině Ligy starších žáků. Ani následné herní absence neznamenaly výpadek výkonnosti, protože hlavní trenér dovedl Východočechy k titulu bez jediné porážky na finálovém turnaji.

Zkušenosti z této sezóny se pokusím přenést do další trenérské práce

Trenére, gratulace k zisku titulu mistrů ČR starších žáků. Jak moc si ceníte tohoto úspěchu se svým týmem? Co to pro Vás osobně znamená?

Děkujeme za gratulaci. Když přemýšlím nad prvním otázkou, tak musím říct, že to není jen o tom vítězství na finálovém turnaji, ale cením si celé sezóny. Měl jsem okolo sebe správnou partu lidí a odhodlaný tým, který už od začátku sezóny hlásal, že chce finálový turnaj vyhrát. Osobně to pro mě znamená ujištění, že jdeme správnou cestou. Zkušenosti z této sezóny se pokusím přenést do další trenérské práce.

Teď zpět do Ligy starších žáků na východ Čech. Jak těžká byla základní část sezóny? Vyhráli jste ji o tři body, které na vás ztráceli Ježci. Tam to bylo boj o přímý postup.

V základní části jsme se s Ježky o první místo přetahovali až do posledního kola. Karty byly rozdány jasně. Když získáme v posledním zápase stejný nebo menší počet bodů, půjde do nadstavby z prvního místa Heřmanův Městec díky lepšímu vzájemnému zápasu. Když získáme bodů více, vyhrajeme základní část my. Vzhledem k tomu, že Ježci poslední zápas se Svítkovem nezvládli, šli jsme do nadstavby z prvního místa, což zpětně hodnotím jako jeden z rozhodujících faktorů, proč jsme celou soutěž vyhráli a zajistili si přímý postup na finálový turnaj.

Jenže v nadstavbě A své skupiny jste zřejmě našli formu a přímý postup si nenechali vzít. Byla nadstavba takovou přípravou na finálový turnaj?

Nadstavba se ukázala jako výborná příprava na finálový turnaj. Všechna mužstva, proti kterým jsme v ní nastoupili, udělala od podzimu velký progres. Nadstavbu jsme začali prohrou s Hradcem Králové, který nás vyškolil v proměňování šancí a po prohře 1:4 jsme šli na Svítkov, který hrál na jaře parádně. Výhra 2:0 nás trošku uklidnila a po zvládnutém zápase v Letohradě jsme měli postup na finálový turnaj jistý, protože největší soupeř z Heřmanova Městce ztratil i další body. V posledním zápase, právě s Ježky, už o nic nešlo a po výhře 5:3 jsme postoupili do Ústí nad Labem. Kvalitu naší regionální soutěže musím velmi ocenit. Kluby s mládeží pracují skvěle, a ne nadarmo letos vyhrál výběr U15 Pardubického kraje finálový turnaj, a to samé se povedlo minulý rok výběru U13.

Mistři Ligy starších žáků 2023/24 - HBC Pardubice. Zdroj fotky: HBC Pardubice.

Znovu jsme takto dopadnout nechtěli

Po postupu jste museli 14 dní čekat na finálové soupeře, kterými vám ve skupině byla Jihlava a Kladno. Výsledky 5:1 a 4:0 vám vynesli první místo. Panovala po sobotě spokojenost?

Ihned po zápase v Letohradě jsme se začali připravovat na finálový turnaj. Tréninky jsme přesunuli do Enteria arény, vytipovali jsme si činnosti, o kterých jsme byli přesvědčeni, že budou rozhodovat a ty jsme se snažili na velkém hřišti potrénovat. Soupeře do skupiny jsme víceméně znali a měli před nimi velký respekt. Jihlava nás letos v únoru porazila na plzeňském poháru a o síle Kladna nebylo potřeba spekulovat. Oba výsledky pro nás znamenaly jen další krok, který jsme měli za sebou. Musím říct, že kluci a dívky to měli v hlavách správně nastavené a nikdo nerozebíral, jestli jsme dali deset gólů, anebo tři dostali. Každou výhru jsme krátce v kabině oslavili a začali se připravovat na další zápas.

Jaké byly cíle před semifinále? Pomýšleli jste v té fázi už na pohár? Možná se to nastavení promítlo do semifinálového zápasu, v němž jste deklasovali hráče ze Suchdola nad Lužnicí.

Cíl pro semifinále byl ten, abychom navázali na výkony, které jsme předváděli ve skupině. Čekal nás zcela neznámý soupeř, o kterém jsme měli informace jen ze zápasových statistik z regionu a dvou zápasů ve skupině. Navíc na první zápas ve skupině Suchdol dorazil na poslední chvíli, což ovlivnilo minimálně první polovinu zápasu, a tak jsme se zájmem sledovali, jak si poradí s Hradcem. V tom zápase ukázal Suchdol velkou individuální kvalitu, ale i přesto jsme věřili, že si s nimi poradíme. Udělali jsme malé změny v sestavě a na zápas se těšili. Výsledek vypadá jednoznačně, ale průběh takový nebyl. Rozhodla až třetí třetina, kdy soupeři došly síly, protože celý zápas odehráli jen v devíti hráčích v poli. Nevím, co si hráči mezi sebou po utkání říkali, ale my v realizačním týmu jsme na pohár pomyšlení neměli. Upozorňovali jsme hráče na to, že tyto krátkodobé turnaje jsou specifické a že poslední krok je vždy nejtěžší. Velká část si finále prožila už minulý rok v Sušici, kde jsme prohráli po nájezdech a znovu jsme takto dopadnout nechtěli.

A jaké bylo finále? Mohl byste nám ho přiblížit? Setkali jste se známým soupeřem ze skupiny, ale ten nenašel recept, protože jste ve druhé části ve již 3:0. Jak náročné bylo dotáhnout výsledek do zdárného konce?

Do finále jsme vkročili trochu nervózně. Bylo vidět, že to na kluky a holky docela dolehlo a začátek zápasu tím byl z velké části ovlivněn. I když jsme ve druhé třetině vedli 3:0, tak jsme v žádném klidu nebyli. Soupeř hrál velmi dobře a po snížení na 3:1 ho bylo plné hřiště. V polovině druhé třetiny jsme zvýšili na 4:1, ale chvilku před koncem jsme dostali smolný gól, kdy si jihlavský hráč doběhl vyhození do našeho obranného pásma a šťastným odrazem o hokejku našeho obránce zapadl míček do brány. Ve třetí třetině jsme přidali pátou branku, ale stále jsme hráčům opakovali, že ještě není konec. Byli okamžiky, kdy jsme se nechávali strhnout hrou, všichni by nejradši útočili a dali si ještě další gól, a nakonec to paradoxně hořelo před naší bránou. Zápas jsme nakonec dotáhli do vítězného konce a oslavy mohly vypuknout naplno. Cenu za nejlepšího obránce turnaje převzal Vašek Blažek a nutno říct, že zaslouženě. Nicméně skvěle hráli všichni. Hráči po celý turnaj podávali nadstandardní výkony, a hlavně s defenzivní složkou hry jsme byli maximálně spokojeni.

Nic z toho by ale nebylo bez podpory klubu a rodičů. Měli jsme tam asi nejpočetnější fanouškovské zastoupení a jestli jich nebylo nejvíc, tak určitě byli nejhlučnější. Všechny zápasy s námi naplno prožívali a pak si naplno užili i oslavy. Byly vidět i nějaké slzy. Za to jim patří poděkování.