Mám radost ze hry, kterou jsme na mistrovství světa předváděli, ohlíží se zpětně obránce Tomáš Kudela

Česká hokejbalová reprezentace mužů skončila na letošním světovém šampionátu ve Švýcarsku na celkovém druhém místě a získala stříbrné medaile. Obránce Tomáš Kudela hodnotí cestu našeho celku během mistrovství, co chybělo k celkovému prvenství a vzhlíží k dalšímu turnaji za dva roky v Ostravě.

Tým byl dobře poskládaný, fungoval na hřišti i mimo něj

Tomáši, na letošním mistrovství světa ve Švýcarsku získali Češi celkové druhé místo. Jak s odstupem času toto umístění hodnotíte?

Jako skvělý úspěch, i když ten jeden krůček k vrcholu nám chyběl. Samozřejmě nikdo nechce skončit druhý, ale ne všechno vždy vyjde podle plánu. Když se ohlédnu zpět, tak mám radost ze hry, kterou jsme předváděli, tým byl dobře poskládaný, fungoval na hřišti i mimo něj. Měli jsme krásné zázemí v horách, s dostatkem prostoru pro odpočinek. Realizační tým nám připravil takové podmínky, že jsme se mohli soustředit čistě na hru a měli šanci porvat se o zlato.

Po dvou letech jste znovu došli až do finále, kde jste prohráli s týmem Kanady 3:2 po prodloužení. Byl to jediný soupeř, který vás dokázal porazit. V čem byl zámořský tým lepší a co chybělo k celkovému prvenství?

Letošní finále byl asi nejlepší zápas, jaký jsem v hokejbale hrál ve smyslu úrovně utkání a herní kvality obou týmů. Bylo to hodně vyrovnané, spousta šancí na obou stranách, my i Kanada jsme mohli rozhodnout ještě před koncem základní hrací doby. Šlo se do prodloužení a opět byly šance na obou stranách. Mohlo to v tu chvíli dopadnout jakkoliv, nakonec se při jedné z šancí míček vykutálel k volnému soupeři a ten neměl problém trefit odkrytou bránu. Nebudu říkat, v čem byla Kanada lepší nebo horší a co nám chybělo k vítězství, faktem je, že Anderson stál ve správný čas na správném místě a pro Kanadu vystřelil titul. Ten zápas mě hrozně bavil, fanoušci nás hnali dopředu, titul byl nejblíže od roku 2011. Mrzí mě to, udělali jsme pro úspěch maximum, ale musíme to hodit za hlavu a jít dál.

V našem výběru jste platil za jednoho z nejzkušenějších hráčů. Jak jste byl spokojený se svým výkonem?

Když začnu trochu ze široka, tak jsem vděčný, že jsem na MS mohl vůbec odcestovat. Uplynulá sezóna pro mě byla asi nejnáročnější v kariéře, ze sportovního i mimosportovního hlediska. V průběhu čtvrtfinále jsem si navíc přivodil zranění a tím, jak se hrálo v podstatě bez přestávky až do odjezdu na MS, nebyl čas zregenerovat. A to nebyl jenom můj případ, mohl bych jmenovat x dalších kluků, kteří na tom byli podobně. Narovinu říkám, že nebýt Evži Buštíka, tak bychom ve finále MS měli hodně prořídlou sestavu. Je to obrovský profesionál, skvělý člověk a způsob, jakým dával po celou dobu tým do kupy po zdravotní stránce, tak je obdivuhodný. Osobně vděčím hlavně jemu, že jsem mohl odehrát celý turnaj a dostat se do herní pohody.

V základní části jste neprohráli ani jeden zápas a skončili první ve skupině. Věřili jste si pak více v zápasech play off?

Určitě to přidá na sebevědomí, hlavně když si tým umí poradit i při nepříznivém průběhu zápasu jako třeba se Švýcarskem a hlavně s Finskem. Pro naši psychiku bylo důležité, že jsme oba ty zápasy dokázali nakonec vyhrát. Takový náš „highlight“ byl zápas s USA o první místo ve skupině, kde si všechno sedlo a viděli jsme, že když budeme hrát takhle, můžeme v turnaji dojít hodně daleko.

Po organizační stránce bylo podle očekávání všechno na vysoké úrovni

Na konci turnaje jste byl vyhlášen jako člen All-Star týmu. Jak si toto ocenění považujete?

Vážím si toho. Ukazuje mi to, že ani po 14 letech v nároďáku a 7 účastech na MS nepatřím do starého železa, naopak jsem schopný připravit se a konkurovat na nejvyšší úrovni. Na druhou stranu, kdyby to ocenění dostal někdo jiný z naší obrany, vůbec bych se tomu nedivil, protože vyčnívali i další kluci. Letos jsme měli obranu dobře poskládanou a vyváženou, pro soupeře bylo těžké se proti nám prosadit.

Když si vezmeme samotnou organizaci mistrovství, splnilo to Vaše očekávání, nebo švýcarští pořadatelé něčím překvapili?

Po organizační stránce bylo podle očekávání všechno na vysoké úrovni, minimálně tedy z pohledu nás hráčů. Co jsem měl možnost se bavit i s fanoušky, tak si to taky pochvalovali. Osobně jsem čekal na zápasy domácího týmu ještě o něco vyšší návštěvnost, ale to nemění nic na tom, že atmosféra byla výborná.

Na šampionát si našlo cestu také dost našich fanoušků. Jak jste vnímali jejich podporu a celkovou atmosféru turnaje?

Byli úžasní, nečekal jsem jich tolik a už vůbec ne, že budou tak slyšet. Klobouk dolů. Podporovali nás po celý turnaj a na střídačce to bylo slyšet. Chtěl bych tímto poděkovat všem, kteří do Vispu dorazili osobně, ale i lidem, co nám drželi palce na dálku.

Jak už bylo zmíněno na začátku, tak jste dvakrát po sobě získali stříbrné medaile. Za dva roky bude další mistrovství světa v České republice. Může tato „dvojitá stříbrná zkušenost“ být tzv odrazový můstek a díky dalším získaným zkušenostem můžete doma docílit na vytoužené zlato?

To se uvidí, jak se všechno sejde. Byl bych moc rád, kdyby to byla pravda, ale záleží na mnoha okolnostech. Přece jenom dva roky jsou dlouhá doba a forma a skladba jednotlivých týmů se mohou měnit, v podstatě každý šampionát se objeví nějaké překvapení, ať už v lepším či horším slova smyslu. Teoreticky, pokud zůstane tým z větší části pohromadě, hráči si udrží formu a budou zdraví, tak se ta dvojitá stříbrná zkušenost určitě projeví a mohla by Česko posunout ještě o ten jeden stupínek výše.