Jaroslav Vojtíšek z HBC Liberec: Chceme se i nadále rozvíjet
Ve svém regionu jsou spíš výjimkou, možná i proto jezdí hrát soutěže na východ. Klub HBC Liberec ale dál roste a pro novou sezonu přihlásil také kategorii přípravky, kterou ročníkem provede trenér Jaroslav Vojtíšek, s nímž jsme probrali nejen mládežnický hokejbal.
V malém věku se snažíme děti všestranně rozvíjet
Pane Vojtíšku, letošní sezona po delší době registruje na mapě kategorií přípravky Váš klub HBC Liberec. Co bylo důvodem této pauzy a díky čemu máte opět tuto kategorii přihlášenou do soutěží?
Důvodem několikaleté pauzy bylo, že se nám nepodařilo v náborech oslovit s tímto sportem právě tuto věkovou kategorii. Podařilo se nám ale slušně naplnit minipřípravku a dva roky s ní pracovat. Letos jsme se tak s některými posunuli do kategorie přípravky.
Kolik hráčů aktuálně čítá Váš tým a s jakými ambicemi vstupujete do nového ročníku?
Aktuálně máme 13 hráčů přípravky a přibližně podobný počet v minipřípravce. Z ní několik šikovných hráčů již zapojujeme i do přípravky. Jaké máme ambice? Vstupujeme do nového ročníku s ambicemi stále se rozvíjet. To je v této kategorii nejdůležitější.
Máte za sebou už i jeden turnaj, jak se Vám líbily výkony Vašeho týmu i soupeřů?
Do prvního turnaje jsme vstupovali trochu s obavami, jak se nám povede herně. Nakonec jsem byl velice potěšen. Tým bojoval a nic nevypustil, i když jsme v některých zápasech tahali za kratší konec. Soupeři byli jako vždy kvalitní a dobře připraveni a když se nám podařilo vyhrát, víme, že to nebylo zadarmo.
K trénování jsem se dostal díky svému synovi
V loňské sezoně jste trénoval minipřípravku, jak velký rozdíl je to o patro výše?
Vzhledem k tomu, že jsem přešel jen o jednu kategorii, to zase až takový problém nebyl. Drtivá většina hráčů stávající přípravky přešla semnou, takže oni vědí, co od nich požaduji a já vím, co od nich očekávat, kde a v čem nás tlačí bota a na co se zaměřit více, na co méně.
Jak probíhají tréninky u Vás v klubu?
Tréninky přípravky probíhají dvakrát týdně, konkrétně v úterý a ve čtvrtek. Tréninky připravujeme s kolegou Lukášem Novotným a snažíme se u dětí rozvíjet všechny aspekty, které jsou v tomto věku potřeba. Od dynamiky, rychlosti až po techniku atd … Tím, jak se základna rozrůstá, by bylo zapotřebí více trenérů. Nad tím budeme muset v klubu popřemýšlet.
Pojďme přímo k Vám. Kdy konkrétně se Vás zmocnila myšlenka, že budete trénovat malé děti a co Vás k ní vedlo?
Ke trénování jsem přišel, jak se tak říká, jako slepý k houslím. Přivedl jsem syna, aby si to zkusil. Protože jsem hokejbal hrával, byl jsem osloven, zda bych byl ochoten pomoci s trénováním minipřípravky. Postupem času jsem dostával stále větší prostor a od další sezóny již u této kategorie nastoupil jako hlavní trenér. Po dvou letech teď tedy postupuji o stupínek výše.
Liberec s mládeží pracuje velmi dobře. Zdroj fotky: HBC Liberec.
Limituje nás, že Liberec jako jediné krajské město nemá odpovídající hokejbalové hřiště
Hrál jste někdy v minulosti hokejbal, nebo se věnoval jinému sportu?
Na prvním stupni základní školy jsem jako většina kluků zkusil fotbal. Na druhém pak volejbal. Od 13 let to pak již byl jen hokejbal. S menšími přestávkami, prakticky 25 let. V sezóně 2013-2014 už to zdravotně nešlo a proto jsem se začal věnovat Neregistrované lize v Liberci, kde jsem 10 let zajišťoval chod soutěže. Letos jsem to již předal mladším. Už toho bylo moc, protože již třetím rokem mně vyplňuje volný čas trénování, teď již přípravky, v HBC Liberec. K tomu s kolegy Lukášem Novotným a Tomášem Rejnartem už přes rok trénujeme a budujeme tým žen, který se nově zapojil do svazových soutěží. Škoda, že se do teď v Liberci nepodařilo vybudovat hřiště pro registrovanou soutěž. Jsme jediné krajské město, které nemá sportoviště tohoto typu. Moc by nám to pomohlo v rozvoji tohoto sportu v Liberci a okolí, a i v náboru dětí.
Jak vnímáte pohybovou připravenost nových dětí, které k Vám přijdou na trénink? Co případně ve Vašem klubu děláte pro to, aby se kondice a pohybové schopnosti dětí zlepšily?
Je to tak napůl. Někteří jsou na tom celkem dobře, hlavně ti, co přijdou z jiných sportů. Někteří mají problém i s během, udělat kotoul vpřed i vzad. Velký problém je skok přes švihadlo. Pro tyto a nejen pro ně, ale pro hráče a hráčky ze všech našich kategorií připravujeme jednou za měsíc celodenní rozvojové campy. Tam s dětmi doháníme nedostatky, zejména co se jejich pohybu týče a na pomoc si k tomu zveme lektory a trenérky atletiky, gymnastiky apod.
Trenér by měl hlavně učit a motivovat
Jak by podle Vás měl vypadat správný trenér? Máte nějaký trenérský vzor z Vašeho mládí, kterým jste se nechal inspirovat?
Trenérský vzor nemám. Jak již jsem řekl, k trénování jsem se dostal tak trochu náhodou, a i když se kolem hokejbalu pohybuji takřka celoživotně, nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že budu trénovat. A jak by měl vypadat správný trenér? Osobně si myslím, že každá kategorie potřebuje odlišný přístup trenéra. Pokud trénujete více kategorií, je třeba umět přepnout. Hlavně by měl učit a motivovat, ne mučit a demotivovat.
Kdybyste měl na dětech vybrat jednu vlastnost, kterou by měl mít každý dospělý člověk, jaká by to byla?
Hravost. Kdo si hraje, nezlobí. To by bylo na světě krásně.
Na závěr mi dovolte trošku filosofickou otázku, proč by měl právě hokejbal být tím správným sportem pro malé děti, které se rozhodují, jaký sport pro svůj život zvolit?
Hokejbal je krásná kolektivní hra. Naučí děti se začlenit do kolektivu, spolupracovat. Přináší radost nejen z vítězství, ale hlavně z pohybu.
Liberecká mládež na turnaji na Svítkově. Zdroj fotky: HBC Liberec.
