Trenér Rak: Chceme se s hráči lépe seznámit

Reprezentace - Čeští hokejbalisté vyhráli světový šampionát pouze jednou. Před deseti lety slavili titul v Litoměřicích. Od té doby mají za sebou pouze tři marné finálové pokusy.

Příští rok se přehlídka nejlepších hokejbalistů vrací do Česka a reprezentační tým pod trenérským dohledem LEOŠE RAKA nechce nic ponechat náhodě.

Kanadu můžeme porazit!
Na světové scéně se jméno Rak objevilo v kolonce trenér celkem třikrát. Pokaždé z toho byla medaile. Zlato z Litoměřic, stříbro z Ratingenu, bronz ze Zvolenu. V Plzni se tak postaví na lavičku při čtvrtém šampionátu a poprvé jako oficiální hlavní trenér.

Úkol zní jasně, zastavit Kanadu! „Je těžké je porazit, ale určitě to jde,“ věří v úspěch s rychlíky ze země, která pro svět objevila hokejku. Ti ovládali minulý rok v Německu hokejbalovou planetu již počtvrté za sebou. „Všechno vychází z odlišných podmínek. Mají větší základnu, haly a jejich soutěže jsou asi kvalitnější.“

Když legendární kanadský forvard Rob Marchese v roce 2001 na šampionátu v Torontu rozhodl prodloužení proti Čechům, nikdo si asi nemyslel, že Kanada nepustí nikoho na trůn dalších šest let. Dominanci Javorových listů umocňuje fakt, že od zmíněného šampionátu prohrály pouze jednou. V Pittsburghu s Itálií v základní skupině.

V čem je Kanada lepší než všichni ostatní?
„Jednoznačně v rychlosti. To, co my umíme s míčkem, umí oni také, ale ve sprintu.“

Čtyři tituly za sebou, to je síla. Je vůbec nějaký tým, který může Kanadu sesadit?
„Určitě. My, Slováci nebo některý zámořský tým. Je těžké je ale porážet pravidelně, už proto, že jediným kontaktem je mistrovství světa. To je jednou za dva roky, kádry se mění a logicky pak chybí zkušenosti. My jsme Kanadu potkali loni dokonce po čtyřech letech. Porazit se určitě dají, ale trend to asi nebude.“

Máte představu, jak by vlastně měla vypadat úspěsná taktika proti Kanaďanům?
„Velice důležité je udržet tempo po celou dobu zápasu. V létě jsme ve finále nebyli herně horší, dokonce jsme měli i více šancí. Jenomže jsme tak nevydrželi hrát celý zápas. Oni pak využili téměř všechny své šance a bylo po zápase. Právě v tomhle nám chybí malá zápasová konfrontace s Kanadou, protože ta zkušenost je nenahraditelná.“

Naposledy jste viděl mezinárodní hokejbal před téměř deseti lety, jak se od té doby změnil?
„Určitě je rychlejší, dříve byl hravější. Nyní je hokejbal atletičtější. Co se týká světové špičky, tak ta se vyrovnává. Předtím bylo jasně dané, že si Kanada spolu s námi a Slováky rozdá medaile. Nyní je to vlastně od čtvrtfinále velký boj.“

Zatímco minulý víkend se pod střechou mostecké hokejbalové haly proháněli reprezentační junioři, od soboty se po leštěném betonu proběhnou jejich dospělí kolegové. „Letos nás žádný vrchol nečeká. Je to přípravná sezona, ve které budeme sledovat zápasy a zajímavé hráče. Teď se chceme s hráči seznámit a říct jim naše představy,“ vysvětluje účel prvního soustředění čtyřiačtyřicetiletý Rak.

Původně se měli hráči na začátku letošního roku sejít dvakrát, ale nakonec z toho sešlo. „Nechtěli jsme hráče zbytečně unavovat, když letos nemáme žádný vrchol,“ vysvětlil bývalý výborný ústecký hokejbalista, který nastínil i další program reprezentace. „V létě se uvidíme dvakrát. Nejdříve při mezinárodním turnaji, který se snad v červenci podaří uspořádat. Pak budeme chtít hráče vidět ještě jednou před začátkem ligy.“

Nyní si na severu Čech spolu se svým asistentem Jiřím Mašíkem pozval čtyřicítku hráčů a čtyři brankáře. „Tohle jsou hráči, kteří nám padli do oka,“ vysvětluje trenér, který o víkendu sledoval soustředění juniorů. „Zdaleka to ale není výběr konečný. Do mistrovství je daleko a ještě tam může být třeba někdo z dvacítky nebo někdo, kdo nás zaujme v extralize. Čeká nás playoff, takže uvidíme.“

Jeden hráč na seznamu však chybí. Veterán Jaroslav Pavlík hrál na všech dosavadních světových šampionátech, ale do Plzně už s největší pravděpodobností přijede jako divák. Po podzimní části ukončil své působení v ústecké Elbě a zároveň i dlouholetou reprezentační kariéru. „S Jardou jsem byl v užším kontaktu a domluvili jsme se, že je čas dát příležitost mladším hráčům,“ pravil trenér, jenž už jedno domácí mistrovství zažil.

Před deseti lety stál na střídačce českého celku při jediném světovém triumfu. Odolat tlaku okolí. To je jedna ze základních podmínek úspěchu, což Rak moc dobře ví. Ovšem příprava na takovou situaci je složitější. „Ideální by bylo, kdyby všichni hráči hráli hodně zápasů playoff, abychom viděli jak reagují pod tlakem. Na druhou stranu i prověření hráči kolikrát vyhoří. Na stresové situace se tak musí hráči připravit sami,“ domnívá se kouč.

Největšímu tlaku bude čelit brankář. Prvního gólmana dělal v posledních letech v národním mužstvu vždy gólman s hokejovými zkušenostmi. Nejdříve Dušan Salfický, pak Vladimír Poláček a naposledy Petr Šulan. Jedinou čistě hokejbalovou jedničkou byl před devíti lety ve Zvolenu Jiří Vorel, kterému se tehdy příliš nepovedlo semifinále proti domácímu Slovensku.

Rak i tak sympaticky stojí za hokejbalovými gólmany. „Máme kvalitní brankáře, i když v porovnání se světem to je spíše kvantita a nikdo není úplně top,“ uvědomuje si, ale věří, že se to změní. „Chceme pracovat s tím, co je. Nechceme v žádném případě spoléhat na pomoc hokejových brankářů. Kromě pozvaných je několik dalších gólmanů, o kterých víme. Doufáme, že z konkurence někdo dobrý vzejde a nebudeme o nějaké hokejové posile muset přemýšlet.“

Program soustředění:

Sobota 16. února:
09.00 - sraz
10.00-12.00 - tréninkové utkání
16.00-18.00 - tréninkové utkání

Neděle 17. 2. 2008
10.00-12.00 zápas proti HBC Pento Most