Stříbrná medaile je úspěchem, říká trenér reprezentace U20 Jiří Mašík

VILLACH (AUT) – Rok skládal tým pro mistrovství světa hráčů do 20 let, pracoval s ním a připravoval jej na klíčový mezinárodní turnaj. Z Villachu se trenér Jiří Mašík vrací spokojen se stříbrnými medailemi a celou řadou nových zkušeností, o které se podělil v závěrečném hodnotícím rozhovoru.

Finálové utkání s Kanadou se vám výsledkově nepovedlo. Jak byste jej stručně zhodnotil?
Na Kanaďany jsme si věřili. Ustáli jsme první nápor, vytvořili si nějaké šance, ale bohužel jsme je neproměnili. Pak přišla drobná chybička ve středním pásmu a ještě před přestávkou jsme inkasovali první branku, což ovlivnilo celý zápas. Do druhé třetiny jsme už nešli tak zodpovědně, rychle jsme dostali tři góly, pak ještě čtvrtý a za stavu 5:0 bylo po utkání.

Čím si vysvětlujete pětiminutový výpadek, který rozhodl utkání?
Kluci se pořád hecovali, hodně chtěli, ale nešlo to. Možná se projevil fakt, že jsme v pátek měli dlouhý den. Museli jsme čekat na nájezdy a dostali jsme se na hotel hodně dlouho. Udělali jsme v krátkém čase několik chyb, ale musím uznat, že Kanada byla lepším týmem a zvítězila zaslouženě.

V obou vzájemných utkáních předvedli Kanaďané, že umí na několik minut zapnout na vyšší obrátky a vstřelit rozhodující branky. Je právě v tom jejich síla?
Určitě. Jakmile polevíte, oni toho dokážou okamžitě využít. Ještě se jim zvedne již tak vysoké sebevědomí. Ve finále nás od stavu 2:0 až do konce druhé třetiny prakticky nepustili do hry.

Dominaci zámořského týmu podtrhoval ještě vynikající brankář Valentine…
Chytal výborně, nevyrážel míčky a měl i štěstí. Když střelu neviděl, vždycky se mu nějak odrazila od ramene nebo od betonu. Ale to není jen o brankáři. Kanadští obránci nás do moc příležitostí nepustili a my jsme se málo tlačili do střelby.

Pokud se podíváme postupně na jednotlivé soupeře, se kterými jste se setkali, je jasné, že Kanada je tím nejkvalitnějším a nejzajímavějším týmem. V čem tkví jejich suverenita?
Většina hráčů jsou hokejisti, kteří jdou po sezóně hrát hokejbal. Jsou výborně rychlostně i technicky vybavení. Trénují čtyřikrát, pětkrát týdně a to musí být v porovnání s kluky z hokejbalu znát. Další věc je, že trenéři mají z čeho vybírat.

Největším sokem v boji o postup do finále bylo Slovensko. To se prezentovalo podobnou hrou jako český výběr…
Po remíze ve vzájemném utkání se zdálo, že mezi námi bude rozhodovat skóre. Nakonec došlo na nájezdy a my byli šťastnějším týmem. Slovensko mělo v sestavě taky několik šikovných hokejistů a hrálo velmi dobře. Jen mne mrzí chování některých jejich hráčů, zvláště při finále.

Američané se prezentovali úplně odlišným stylem hry. Jak vypadala jejich vystoupení očima reprezentačního trenéra?
Když jsem je viděl v prvním utkání se Slovenskem, nevěřil jsem, že mohou uspět. Jenže oni měli v týmu několik hodně dobře technicky vybavených hráčů, rychlíků. Hráli sice hodně individuálně a leckdy ležérně, ale to je jejich styl. Kvalitu dokázali, když v zápase o třetí místo sahali po bronzu.

Z outsiderů se vám muselo asi více líbit Rakousko, které potrápilo hlavně slovenský tým…
Bylo vidět, že Rakušané byli doma a měli velkou chuť předvést co nejlepší hokejbal. Vydrželi skoro celý turnaj i fyzicky a hráli velice dobře, bojovně. Naopak Němci byli trochu odevzdaní a některé zápasy odchodili.

Když se podíváte na tým, se kterým jste rok pracoval, splnil vaše očekávání?
Hodně jsme pracovali na mentální přípravě hráčů, aby byli připraveni na mezinárodní hokejbal. Věřím, že i to se projevilo. Ve finále jsme sice prohráli, ale stříbrná medaile je úspěchem.

Lze říci, že už teď se ukazují hráči, kteří by v budoucnu mohli naskočit i do seniorské reprezentace?
Řada hráčů ukázala, že se nebojí vzít na sebe zodpovědnost v rozhodujících chvílích. Nechtěl bych na nikoho zapomenout, protože všichni bojovali, ale důležitou roli hráli Michal Bezděk, Honza Bílý, Tomáš Hák. Mile mne překvapil mladičký Michal Průcha, kterého jsme povolali z osmnáctky a odehrál vynikající turnaj bez jakéhokoliv respektu.