Když bude každý hrát naplno, můžeme uspět, věří benjamínek Michal Průcha

VILLACH (AUT) - Jako jediný z účastníků MS U18 byl nominován také na světový šampionát vyšší věkové kategorie. Michal Průcha začal ve čtvrtém útoku, ale postupně získal důvěru trenérů a v důležitých pátečních soubojích byl jedním z klíčových hráčů.

„Dnes to byl jeho den,“ řekl na jeho adresu trenér Mašík.

Do turnaje jsi vstoupil ve čtvrtém útoku, ale postupně ses propracoval mezi hráče, kteří dostávají na hřišti hodně prostoru. Jak vnímáš tenhle posun?
Jsem rád, že mohu hodně hrát a být na hřišti v důležitých okamžicích. Hodně záleží na tom, jestli mne trenéři nasazují na přesilovky nebo oslabení, protože těch vyloučení je opravdu hodně. Proti Rakousku jsem na přesilovky chodil a byl na hřišti opravdu často.

Jaká byla tvá role v početních výhodách, do kterých jsi v důležité třetí třetině utkání s Rakouskem zasáhl?
Měl jsem pracovat u branky a snažit se dorážet nebo vracet míček zpátky na obránce. Měl jsem dvě příležitosti, ale bohužel jsem ani jednu nevyužil. Dvakrát mi dobře nahrával Tomáš Hák, jenže jednou mne míček trefil jen do nohy a podruhé těsně přede mnou zasáhl obránce.

Branku jsi střelil paradoxně v oslabení. Jak se celá situace seběhla?
Přehrál jsem obránce v situaci jeden na jednoho, šel jsem sám na brankáře, nedal jsem. Pak přišla střela od modré a já se znovu dostal k míčku. Další střela mi už sedla perfektně.

Dlouho jste vedli jen 4:0. Věřil si i pět minut před koncem, že vstřelíte další tolik potřebný gól?
Určitě jsem věřil a vyšlo to. Ale pak mi hodně zatrnulo, když jsme byli dvakrát vyloučeni a museli se bránit.

Ta vyloučení vás mohla přijít hodně draho. Nebyl však metr rozhodčích v tomto utkání až příliš přísný?
První zápas v turnaji s Kanadou se hrálo hodně tvrdě se spoustou soubojů u mantinelu. Pak se vše změnilo. Přišli jiní rozhodčí a pískali každý dotyk tělem. Německá rozhodčí byla extrémně úzkostlivá, řada situací se asi dala posoudit jinak. Ale my si prostě na souboje, které zavání faulem, musíme dát pozor a jít do nich chytře tak, abychom nedali žádnou záminku.

Na to vás trenéři asi hodněkrát upozorňovali…
Říkali nám to pořád dokola, protože už v předchozích zápasech jsme měli hodně vyloučených za fauly v útočném pásmu při napadání. Říkali nám, že nesmíme chodit do soubojů po hlavě.

Při plném počtu hráčů na hřišti jste Rakušany jasně přehrávali. To se potvrdilo i v závěru, kdy jste ještě zahrozili. Byla šance vstřelit rozdílovou branku?
Honza Bílý nebezpečně vystřelil a gólman míček jen vyrazil. Jenže bylo už málo času a my jsme se ani k pořádné dorážce nedostali. Škoda, ten jeden gól nám chyběl k jistotě postupu do finále.

Takhle místo odpočinku následovalo nekonečné dvouhodinové čekání na samostatná střílení se Slovenskem. Jak jste tu dobu strávili?
Trenéři přišli do kabiny a přihlásilo se deset lidí, kteří si na nájezdy věří. Oni pak vybrali pět z nás. Snažil jsem se nemyslet na to, co bude. Sedli jsme si do hlediště a koukali na zápas Kanaďanů s Američany. Nervozita na mne dolehla až těsně před rozcvičením, když jsme šli do šatny.

Na řadu jsi přišel jako čtvrtý a mohl si rozhodnout o vítězství. Uvědomoval sis to ve chvíli příprav na svůj pokus?
Já radši chodím až v druhé polovině, abych mohl okouknout, jak gólman chytá. To, že vyšel rozhodující nájezd na mne, je náhoda. Věděl jsem ale, že můžu rozhodnout. Slováci sice vystřídali před třetí sérií brankáře, takže jsem jej viděl jen jednou, ale byl jsem rozhodnutý, že vystřelím. Najel jsem si z levé strany, naznačil střelu, aby byl připraven a nemohl vysunout hůl a pak zakončil mezi betony.

Teď vás čeká finálové utkání a ten nejtěžší soupeř. Budete se na utkání ještě nějak speciálně připravovat?
Času je málo, do postele jsme se dostali hodně dlouho a je důležité maximálně zregenerovat. Postup nás stál hodně fyzických i psychických sil, ale teď se hraje o všechno a my se musíme vydat úplně ze všeho. Víme, jak Kanaďané hrají. Když každý bude hrát naplno, můžeme uspět.