Šampion Kruček: Od židličky pro prvňáčky až na hokejbalový trůn!

/HVĚZDA FINÁLE CCM EXTRALIGY/ Praha – Většinu času tráví v koutě kabiny na svém oblíbeném místě, připravuje se a soustředí na zápasy i tréninky. Tentokrát extraligový kanonýr Martin Kruček udělal zlatou výjimku po zisku titulu.

A přestože tvrdí, že první titulová oslava byla krátká, není to úplně pravda. Pražané se pořádně pomazlili s trofejí, unavení, ale patřičně posilnění a rozjaření vyrazili do ulice matky měst, vyfotili se se svatým Václavem a tanečním krokem zmizeli za muzikou. Ještě aby ne, když se Kert Park raduje z premiérového titulu. Kruček se na něm podílel dvěma zásahy v prodloužení a řadou asistencí. Znovu dokázal, že je velkým hráčem milujícím velké výzvy a velké zápasy.

Už jste se stihl vrátit z víru titulových oslav?

Uspořádali jsme jen krátkou oslavu, protože většina z nás zase musí do práce. Ty velké oslavy nás teprve čekají. (úsměv)

Oslavy prý proběhly na vaší tradiční „základně“ U Drsných, že?

Tam se titul decentně oslavil. Potom jsme se přesunuli ke svatému Václavovi, udělali jsme si fotku a potom už jsme zamířili na diskotéky po Praze.

Napil jste se pořádně z poháru?

No to víte, že ano. Dokonce jsem musel. A po pravdě, z putovního se dá pít v pohodě. Ale z druhého, který se následně vrací, se pít nedalo. Je vyrobený tak, aby to nebylo možné. (úsměv) To jsme si moc neužili, ale ten první toho určitě ještě zažije tolik, že to zvládneme ještě několikrát. Oslavy ještě budou pokračovat.

Takže taková zkušenost pomůže případně do další sezony, nebo na další léta při dalším případném vítězství v lize.

Přesně tak!

S bráchou je vítězství v lize na klubové úrovni vrchol!

Když jste v roce 2009 jako mladý kluk spolu s dalšími výbornými hráči budoucnosti nastupoval do prvního týmu Kert Parku, těžko byste si asi vysnil, že spolu jednou oslavíte titul.

Jednou už jsme se tam dostali, ale bohužel to nevyšlo. Potom se kádr hodně měnil a doplňoval, nakonec se z toho vyklubal tým, který to letos konečně dokázal.

Být ligovým šampionem navíc po boku bratra Jiřího musí být ještě o to sladší.

To máte pravdu. Vždyť hokejbal oba hrajeme odmala a vítězství v lize je na klubové úrovni náš vrchol. Jsme hrozně rádi, takže jsme si samozřejmě ještě museli udělat fotku, vyfotili jsme se také s rodiči, kteří nás podporovali od našich začátků.

Rodiče museli být dojatí, že jste titul získali společně v jednom mužstvu.

Máma i táta jsou na nás ohromně pyšní. Byli nám fandit i na finále v Kladně, hrozně to prožívali. Vážně moc fandili.

Ve finále to vypadalo, že máte patent na rozhodující góly. Dvakrát jste zařídil vítězství v prodloužení, v normální hrací době jste také přidal branku. Šance na zisk titulu vás asi hodně namotivovala?

Rozhodně. Ale dařilo se nám tentokrát celé play-off a já musím říct, že to najednou bylo úplně jiné, než v jakémkoliv jiném play-off předtím. Pokaždé jsme se tam dostali, ale nikdy jsme nepodali takový výkon, který by týmu pomohl co nejdál.

Čím si to vysvětlujete?

Vůbec netuším. Možná to bude těmi lidmi okolo mě a šli do toho stejným způsobem, měli formu a dařilo se. Čili se sešlo vše v rozhodující okamžiky tak, jak mělo.

Naši euforii brzdila snad jen těžká série s Letohradem, jenž nás trápil

Impuls nejspíš přišel podle trenéra Milana Jelena také vinou tragické události a smrti Libora Topolánka. Cítili jste to tak, že tým byl semknutější?

Každopádně to tak je. Každý to měl v hlavě, přistupovali jsme k play-off tak, že do hry musíme dát ještě a ještě víc, než kdykoliv jindy.

Neměl jste obavy z toho, že tým bude právě kvůli tomu přemotivovaný?

Vůbec ne. Jasně jsme si řekli, že do play-off půjdeme s čistou hlavou, užijeme si ty zápasy. A tak to nakonec také bylo. Naši euforii brzdila snad jen těžká série s Letohradem, jenž nás trápil, ale další zápasy, kdy jsme šli výš a výš, jsme si prostě užívali.

Dobře se vědělo, že v kabině máte dres i fotografii Libora Topolánka a že hrajete za něj. Co se s těmi upomínkovými předměty dělo po finále? Vzpomínali jste, zapojili jste je do oslav?

Připomenu ještě to, že jeho číslo 17 máme našité na kalhotách. Věcí, co nám Libora připomíná, je hrozně moc. Jeho dres zůstane v naší kabině napořád. Na poháru máme nalepenou jeho jmenovku a ta s námi během oslav putovala. Trofej teď putuje po hráčích a jejich bydlištích a jmenovka na ní stále je.

Počítám, že vydrží i do velkých oslav po uzavření celé hokejbalové sezony.

Tak! A bude tam zase s námi!

Bavíme se spolu o oslavách, ale jak moc se jich budete účastnit, když vás čekají reprezentační srazy a také mistrovství světa?

Teď se jich určitě účastnit nebudu a já doufám, že celý tým počká až po mistrovství světa a potom si je spolu patřičně užijeme.

Snažím se spíš na hřišti i při trénincích burcovat. V kádru máme jiné hráče, co promluví

Přitom kdo by po druhém zápase série řekl, že se nakonec budete radovat. Kladno vás doma neskutečně rozebralo a vypadalo, že je na koni. Bylo prospěšné, že jste si takový zápas „vyžrali“?

V play-off přesně tyhle zápasy přicházejí. Jeden den vyhrajete, ale druhý už můžete dostat osmičku nebo devítku. Potom se oklepete a následující zápas zase vyhrajete. Proto jsme si z té kanonády nedělali velkou hlavu. Věděli jsme, že přijde další utkání začínající od nuly, kde máme další šanci.

Kdo z hráčů si vzal v kritické chvíli slovo? Od vás a zkušeného Jana Nýdla se to očekává.

Čeká se to ode mě, ale já tyhle sklony nemám a nepromlouvám k mužstvu. Snažím se spíš na hřišti i při trénincích burcovat. V kádru máme jiné hráče, co promluví. Po utkání v Kladně nejvíc mluvil trenér, který nás vysvětlil, proč jsme hráli špatně a kde se staly chyby. Nedostali jsme žádný ceres, humbuk také nebyl, ale zachoval klidnou hlavu a ukázal nám cestu. Tak jsme to také vzali.

Uklidnění mužstva byl tedy nejlepší okamžik, jaký mohl nastat, že?

Přesně tak. Hrálo se na tři vítězné zápasy, takže by bylo zbytečné dělat haló kvůli jednomu nepovedenému zápasu.

Jak se vám vůbec nastupovalo proti týmu ověnčeného tolika tituly a s takovou silou v kádru, které má navíc s finálovými sériemi bohaté zkušenosti?

Připomínali jsme si, že Kladno má výborné závěry utkání a poslední minuty mu patří. Dokáže zvrátit i utkání, kdy prohrává o dva góly. Kladli jsme si to na srdce, ale naštěstí se takový scénář ani jednou neodehrál. Ale samozřejmě jsme k soupeři přistupovali s respektem.

Doposud se Kert Park mohl pyšnit jediným klubovým úspěchem a to byl zisk Českého poháru v roce 2001. Berete proto nynější titul jako úplný klubový vrchol a legendární záležitost?

Je to to nejcennější, co se Kert Parku mohlo povést. Do Prahy totiž putoval teprve druhý titul v historii po Kovu. Vrcholem byl zatím Český pohár a druhé místo na Evropském poháru ve Villachu. Víc tým nedokázal a až letos jsme to prolomili.

A navrch jste mistrovský pohár dostali do Prahy po dlouhých devatenácti letech. Předtím se to povedlo už jen vašim předchůdcům z Kovo Praha. Dokážete si vysvětlit, proč mezitím ligu ovládaly jiné dynastie napříč republikou, když má Praha jednu z největších hráčských základen?

Protože v Praze je spousta týmů a hráči jsou v nich rozmělnění. Anebo také proto, že někteří borci raději dojížděli do jiných klubů, než aby hráli tady. Kdyby se všichni hráči hrající v Praze sešli v jednom týmu, věřím tomu, že titul už by v hlavním městě byl častěji, než dvakrát za dvacet let.

Mám patery boty, na každý povrch jiné a troje rukavice

Takže podle vás bylo problematické sezvat takové hokejbalisty do jednoho týmu?

Je to tak. Když se na to podíváme i jinak, uvědomíte si, že každý chce mít nějaký prostor na hřišti a to také není jednoduché dát dohromady. Když budete mít šest top útočníků, každý z nich bude chtít dvacet minut na hřišti a být tam obstřídání. Je to dobře vidět na příkladu Dominika Barnošáka po přestupu do Kladna. V Třinci byl zvyklý hrát skoro pořád, ale jakmile přestoupil do Kladna, našel tam tři vyrovnané pětky a tam je hrozně těžké se prosadit. Čas na hřišti mu zprvu ubyl a těžko se dostával do formy, v níž tam měl přijít. Postupně se ale rozehrál a já si myslím, že výrazně pomohl Kladnu ke druhému místu.

Ale současný tým může mít poměrně slušnou perspektivu s výhledem na další titulové sezony. Co na to říkáte?

To je otázka. Z rodilých Kerťáků nás zbylo zhruba šest a zbytek tvoří kluci z jihu Čech a také z Kladna a Berouna. Je potom těžký scházet se na tréninky. Každý týden se nás tam sejde patnáct. Uvidíme, jak to bude do budoucna a zda budou mít někteří hráči chuť vydržet. A také si počkejme na to, jestli titul nepřiláká některé další hráče z extraligy, co nebudou muset tolik dojíždět a budou to mít blíž.

Máte speciální přání, s kým byste si rád zahrál?

Pár jmen by tam rozhodně bylo, ale nevím, jestli už to můžu říct do éteru. Aby nestoupla jejich cena, nebo by tu informaci nedostali lidé, kteří by tomu mohli ještě zabránit.

Takže mluvíte nejspíš o hráčích z reprezentace?

Ano, přesně tak to je.

Vraťme se ještě k vám. Když jste v kádru Kert Parku začínal, tehdy jste byl poměrně introvertní a dostal jste místo v rohu kabiny. Tam jste se po finále na domácím hřišti ale příliš neschovával a slavil s ostatními.

Řeknu vám, jak to celé vlastně bylo. Když jsem přišel poprvé, neměl jsem v kabině vůbec žádné místo. Bydlím pět minut od hřiště, takže jsem jen přišel do šatny, vzal si dres a šel přímo na hřiště. O zápasech to časem bylo jinak. Našel jsem takovou hodně malou židličku, dal si jí doprostřed kabiny a asi rok jsem seděl právě na téhle malé židličce pro prvňáčky. Když někteří kluci skončili, uvolnilo se místo v rohu, přesunul jsem se tam a jsem tam doteď. Má to výhody.

Vážně?

Je to přímo za dveřmi, takže je tam poměrně dobrý prostor. Jelikož mám spoustu bot, hokeje a rukavic, krásně se to tam skládá.

To jste s takovou haldou nádobíčka hokejbalový modeman.

A spoluhráči mi na to pořád říkají, jestli už toho vybavení nemám dost. (smích) Jsem prostě zvyklý, že když hraji, chci mít nejlepší podmínky i vybavení. Takže mám patery boty, na každý povrch jiné. Troje rukavice – na zápas, na trénink a náhradní. A potom hrozně moc hokejek, kdyby se náhodou cokoliv stalo.

Když čtu článek o šampionátu, nebo vidím spoty, naskakuje mi husí kůže

To se hodí, protože na rozdíl od vás někteří hráči potom problémy s hokejkami musejí řešit za pochodu.

Je to docela paradox, ale když jsme párkrát v sezoně hráli na betonu, půjčil jsem jednu hůl Tomáši Wróbelovi a dal s ní gól. Pokaždé, když jsme na tomto povrchu nastupovali. A zajímavé je, že když jsme hráli na asfaltu, půjčil jsem hokejky čtyřem spoluhráčům a všechny čtyři se v zápase prosadily.

Tak vidíte. Ještě z vás na příští sezonu bude kromě výborného hráče i dodavatel holí pro celý tým.

(úsměv) Věřím, že všichni si pořídí svoje a budou střílet branky s nimi.

Každopádně možná vyzkouší váš model.

Tak tak. A kdyby se cokoliv přihodilo, jsem v záloze.

Ten předvedete ještě na mistrovství světa. Jak se na to těšíte?

Víte, krásné by bylo mít v téhle sezoně domácí titul a ještě titul mistra světa. A ještě ke všemu z Pardubic, to by opravdu byla pohádka. Jsem hrozně nažhavený a natěšený. Když čtu jakýkoliv článek o šampionátu, nebo vidím spoty vázané na tuhle akci, naskakuje mi husí kůže. Ale po play-off jsem momentálně hrozně dobitý. Mám ovšem ještě nějaký čas na regeneraci a za čtrnáct dní už budeme mít první velké soustředění v Příbrami. Věřím, že se to povede, šrámy z play-off hodím za hlavu a půjdu do mistrovství naplno.

A navrch ještě na šampionát znovu vyčerpáte dovolenou, což rozhodně při tak snové sezoně nevadí.

To tedy rozhodně ne a navíc se mě vždycky kolegové v práci při vybírání dovolené vždycky ptají – to už je zase mistrovství? Dovolenou si totiž vždycky vybírám na reprezentační akce. Ale dovolené zbude ještě spousta na doléčení šrámů.

Přijedou vás podpořit kolegové z logistické firmy?

Taková dohoda zatím není, ale tím, že se hraje v Pardubicích, tak určitě ještě rozešlu hromadný mail, aby dobře věděli, kde a kdy se šampionát hraje a aby věděli, jak mohou přijet, nebo kde se mohou podívat.

Po minulém mistrovství světa jste tvrdil, že jste nebyl spokojený. Jak vyladit formu a zregenerovat, aby byl výkon ještě lepší?

Bude to hodně těžké, ale nic není nereálné. Spoléhám na to, že hráči ve finálním výběru budou tahat za jeden provaz a bude se to krásně zastupovat. Pokud nebude moci jeden, dokáže to druhý a pomůže i třetí. Myslím, že to je cesta a také můžu těžit ze současných úspěchů.

Myslíte, že je možné ještě něco vydolovat právě z euforie po skvělé sezoně?

Určitě ano, protože v play-off jsme vyhráli devět zápasů a po každém z nich se únava vstřebávala daleko lépe. Psychická únava proto nebude tak velká, jako kdyby se prohrálo.

A to vás v reprezentaci čeká ještě spousta spoluhráčů z Kladna, které jste ve finále porazili. Takže si pořád budete mít co říct.

Pobavíme se o finále, proč bylo, jaké bylo a proč některé věci byly tak a tak. Ale hodíme to potom za hlavu a soustředíme se na jeden cíl, který nás čeká v červnu.