Kapitán mistrů: Když jsme na tréninku trapní při bránění, lítají na tribunu i hokejky

/HVĚZDA SEMIFINÁLE/ Pardubice – Ten kluk je jako boží zázrak. Před lety se Jan Bílý zjevil na hokejbalové scéně jako zcela neznámý, přesto velice talentovaný mladíček.

Honzo, bodově jste se konečně v play-off rozjel a právě proti nejsilnějšímu týmu. Čím to?

Těžko říci, ale nemyslím si, že proti Kovu by se mi nějak nedařilo, má hlavní úloha je bránit, což se nám jako pětce celkem dařilo. Každopádně všechny body bych klidně vyměnil za postup do finále!

Vaše pětka hlavně brání? To jste docela překvapil na to, že máte být jednou z nejúdernějších zbraní.

Hraju na centru, což v našem týmu znamená bránit, zvlášť v play off je důležité nedostávat branky, zároveň se však nezříkám odpovědnosti za to, že se ode mne čekají hlavně body. Na tuto roli jsem si už za poslední roky zvykl, ale jak jsem řekl - mým úkolem je i bránit, a pokud budu mít nula kanadských bodů a týmu se bude dařit, budu naprosto spokojený.

Na druhou stranu si musíte odbývat i spoustu jiných týmových povinností jako kapitán. Jaká je pro vás tahle role?

Pro mě je tohle složitá otázka, příliš nevím, jak na ni odpovědět. Samozřejmě je pro mě čest být kapitánem pardubického týmu. Ale nemyslím si, že bych měl nějaké extra povinnosti, tým šlape a každý ví, co má dělat.

Změnila vás kapitánská funkce i nějak charakterově a dokonce i jako hráče?

Těžko říci, ale myslím si, že moc ne. Jediné, co vidím jako změnu, je to, že cítím větší zodpovědnost za tým a jeho vystupování.

V práci je hokejbal tabu, protože ho máme přes týden víc než dost

Jak si jako třetí nejmladší kapitán v lize dokážete v kabině udělat pořádek? Nechává to na vás trenér Mašík, nebo zasahují také zkušenější hráči?

Určitě ano, nejvíce do toho zasahujeme asi s Vlasym (Lukáš Vlasák pozn. aut.). Jakmile tým nešlape jak má, nebo je vidět laxnost, tak je v kabině hlučno.

Berete si často slovo? Dokážete pokárat i starší a ostřílenější spoluhráče?

Slovo si beru poměrně často. Určitě dokáži pokárat i starší spoluhráče, ale spíše než konkrétní jednu osobu, se snažím povzbudit celý tým a říct, co by mohlo být lepší a co by bylo potřeba. Například oba tréninky před semifinále naše lajna hrála naprosto tragicky. Nebyli jsme schopni zahrát vůbec nic, tam bylo hádek s Vlasym a Radkem Mašíkem, že po jednom střídání už byla taková krize, že hokejka letěla na tribunu.

Člověk by řekl, že v kádru šampionů a při vašich stabilních výkonech si není příliš co vyčítat. Nejste na sebe až příliš tvrdí, nebo je to zkrátka otevřený přístup, který po vás chce i trenér?

Myslím si, že je stále co zlepšovat a pokud jako první lajna jsme nejhorší na tréninku a v bránění úplně trapní, je třeba zvýšit hlas. Ale u nás je výhoda, že se všechno rychle vyříká a hned je to v pohodě.

A jak si dokážete zkrotit Pavla Kubeše, který je váš dlouholetý spoluhráč ještě z dob z Hradce Králové, ve druhé lize a také jste s ním každodenně v zaměstnání? Je hokejbal neustálé téma?

Pavel Kubeš je tak dobrým hráčem, že ten krotit nepotřebuje. Je to hráč, který chce pořád vyhrávat, takže každý zápas jede na sto deset procent. Obdivuji ho.

Vážně?

Ano. I přesto, kolika problémy si prožil s koleny, dokáže být jako tank a neuvěřitelně rychlý. No, a když už se ptáte na práci – za ty roky, co se známe, máme k řešení i jiné věci než hokejbal. V práci je hokejbal spíše tabu, protože ho máme přes týden víc než dost. (úsměv) Tam si na něj spíše vždy jen postěžujeme, jak je to už náročné.

Hokejbal s florbalem se dá zkombinovat, vždy se najde řešení

V kabině šéfujete jemu. V práci zase on vám. Jak to funguje?

Funguje to naprosto v pohodě. Co se týče spolupráce s Pájou v práci, tak tam je to přece jen na jiné úrovni. Je šéfem logistiky a má pod sebou více lidí než jen mě. Má velkou zodpovědnost a tu očekává také od nás. Co se týče hokejbalu, tam nejde o tolik. Pořád je to pouze sport, navíc amatérský, kde si člověk vyčistí hlavu ze zaměstnání.

Vypadá to ovšem, že se vám v zaměstnání sešla hokejbalová enkláva. Na jiném oddělení pracuje i váš někdejší spoluhráč Miloš Kamaryt.

Miloš je pracovně nejstarší, který i zprostředkoval práci Pavlovi. Ten následně i mně. Od května k nám nastupuje další člen Autoskla. Jsem rád, že ve Stäubli kluci jsou. Mám k oběma blízko a hlavně v začátcích to byla veliká výhoda. Hodně mi pomohli.

Sportovně jste hodně nadaný. Teď asi přichází doba, kdy se vám hokejbal nejvíc kříží s florbalem. Jak to stíháte?

Florbal nám nedávno skončil. Poslední měsíc už to skloubit vůbec nešlo. Jinak to probíhá asi následujícím systémem – pondělí je blokované na florbalový trénink, úterý věnuji hokejbalu, středa je opět florbalová, čtvrtek patří zase hokejbalu. Do toho přichází víkend a zápasy, kdy jsme často s Břízkou (Ondřej Březina pozn. aut.) jezdili rovnou z florbalu na hokejbal. Ale děláme to rádi. Je možné to zkombinovat a vždy se najde řešení.

Na florbal chodím hlavně kvůli klukům, děvčata v tom nehrají roli

Do budoucna chcete nadále kombinovat oba sporty, nebo si přece jen vyberete jen jediný? Tlačí na vás kvůli tomu trenéři?

To se uvidí. Záleží na tom, jak se vše bude krýt. Určitě se ale do budoucna budeme muset rozhodnout, který sport si vybrat, protože takto je to občas dost náročné.

Přemlouvá vás trenér Jiří Mašík?

Nepřemlouvá. Je to hlavně o mně. Vím, co si mohu dovolit a s kluky z florbalu jsem byl dopředu domluvený, že v této sezoně budu preferovat hlavně hokejbal. Hokejbal nešel letos kvůli florbalu nikdy stranou! Co bude příští rok, to se ještě uvidí. Nějakou představu mám, ale zatím ji kvůli play off a mistrovství světa neřeším.

V klubu říkají, že na florbal prcháte za děvčaty. Mají pravdu?

(úsměv) Na florbal kvůli dívkám určitě neprchám. Občas jsem je pouze musel jít trénovat, nebo je na zápas. Ale že bych na florbal chodil vyloženě kvůli nim, tak to není. Je to divné, ale na florbal chodím hlavně kvůli klukům.