6 otázek - Libor Topolánek

Cyklus našich rozhovorů 6 otázek má další pokračování, tentokrát jsme vyzpovídali kladenského forwarda Libora Topolánka, jinak rodáka ze Vsetína. V rozhovoru se například dozvíte proč hraje právě za Kladno, nebo jak dokáže skloubit hokejbal s prací. Také se dozvíte kdo je v týmu největší bavič.

Máš za sebou další kladenskou sezónu a opět s titulem …
„Titul je něco, kvůli čemu všichni hokejbal hrajeme. Na Kladně se povedlo dát dohromady dlouhodobě výborný manšaft vedený ještě lepším lodivodem, který dělá vše proto, aby se úspěch dostavil. Aby tým šlapal, musí se skloubit spousta věcí, od fyzické připravenosti, přes taktickou až k té psychické. Největší podíl má ale týmový výkon a za ten vděčíme partě, bez které by to nešlo.“

Ty jsi rodák ze Vsetína, jak se přihodilo, že hraješ právě za Kladno?
„Když jsem se rozhodl jít vlastním barvám vstříc a přemístit se do Prahy, Michal Trčka, se kterým jsem hrával za Vsetín, mě po své první sezoně v kladenském dresu kontaktoval, zda to nechci zkusit. Už ve Vsetíně nás bavilo hrát spolu, herně jsme si padli do noty hned napoprvé. Já předtím nikdy extraligu nehrál, lákalo mě to. Zprvu jsem pochyboval, jestli na to budu mít, na trénink jsem ale přišel a tam viděl předtím nepoznané: 20 nažhavených kluků a tři brankáře, vysoké tempo, boj o každý míček. Hned jsem věděl, že v tomto klubu se bere hokejbal vážně a jsem moc rád, že jsem se právě do Kladna díky Michalovi dostal.“

Jak je pro tebe složité skloubit hokejbal s prací, zejména teď na MS?
„To je ta stinná stránka hokejbalu. Teď pracuji jako OSVČ, takže je to trošku snazší a v době konání MS budu zastoupen. Když jsem byl zaměstnaný, třikrát týdně vypadal můj den tak, že jsem ráno v sedm vstal z postele, šel do práce, z ní rovnou na trénink a v deset večer dorazil domů. Navíc dojíždění z Prahy do Kladna časové náklady zvyšuje. A o víkendech se asi vůbec bavit nemusíme. Veškerý čas se pak dělí mezi práci a hokejbal, na osobní život zbývá velmi málo a ten tím strádá. Navíc mít čtyři roky za sebou sezonu do června. Dá se říct, že nějaké opravdové volno jsem za poslední roky zažil jen kvůli zranění - a to je pak lepší to volno vůbec nemít. Ale aspoň se dostavují nějaké úspěchy a vidím, že to k něčemu je. Je mi úplně jasné, že spousta kluků to má podobně a zasloužený titul přitom může vyhrát jen jedno mužstvo.“

Patříš k hráčům, kteří už byli na zlatém šampionátu v Plzni, jaká jede letos parta?
„Parta je skvělá, stejně jako v Plzni. Máme v týmu baviče typu Tomáše Rejtara či Davida Tyburce, kteří partu tmelí doslova každou sekundu.Jak jsem se zmínil, bez party se nevyhrává, trenéři to vědí a určitě i s ohledem na tuto skutečnost hráče vybírali. Všichni hráči se respektují a budeme táhnout za jeden provaz, jak je ostatně pro české reprezentace zvykem.“

V Bratislavě se očekává bouřlivá atmosféra, ale také větší hřiště, dá se na to připravit?
„Na bouřlivou atmosféru se všichni těšíme, je to jeden z vrcholů kariéry každého hráče, a jestli to bude někomu svazovat ruce, tak spíše slovenským hráčům, kteří jsou vystaveni vysokému očekávání. Proto se nedivím, že Slováci angažovali psychologa. Velké hřiště vnímám jako výhodu, máme skvěle fyzicky i technicky připravené hráče, každý bude mít více času než třeba v extralize na malém hřišti.“

A na závěr se zeptám na cíl pro MS…
„Na MS jedeme jako obhájci titulu, bylo by alibistické klást si jiné cíle než obhajobu. Ale vzhledem k rozlosování turnaje jsem si vědom obtížnosti tento cíl splnit. Na druhou stranu: Kanada nekanada, jsou to chlapi z masa a kostí jako my, nevidím jediný důvod proč se jich obávat. Právě naopak, spousta hráčů ve výběru je v ideálním hokejbalovém věku, kdy jindy mít jejich skalp či dva, než letos.“