Šéfové střídaček: Valach, sběratel Jágrových kartiček i náruživý kuřák

Hokejbalisté jsou vrcholoví amatérští sportovci a hlavně proto také lidé, co svůj sport zkrátka bezmezně milují. Pojďme si představit trenéry a kapitány všech osmi mužstev bojujících v současném extraligovém play-off.

HBC ALPIQ Kladno – (1. místo po základní části)

DRAHOMÍR KADLEC - TRENÉR

K jeho postavě se neváže jen vzpomínka na geniální pas Robertu Reichelovi na zlatém hokejovém mistrovství světa 1996. Tenhle chlap se zkrátka pořádně zapsal i do hokejbalových dějin a je to on, kdo tvoří jednu slavnou éru středočeského klubu. Reprezentační kouč, strojvůdce rozjeté kladenské mašiny na tituly. Trenér s uměním upustit hráčům uzdu a potom zase přitáhnout. „Na hráče opravdu nemůžete jen řvát, to by se zbláznili. Říkám, že nejdřív následuje práce a až potom zábava. A já jsem pro každou srandu,“ razí Kadlec právě takové otřepané, avšak pravdivé heslo.

Na střídačce kliďas, v kabině dokáže být bohem hromů a blesků, když je potřeba. V přestávkách mezi třetinami víte, kde jej hledat. Pokud uvidíte urostlého muže, od něhož se pořádně kouří u popelníčku, buďte si jisti, že jste narazili na personu jeho významu. „Ale já už opravdu přestávám,“ směje se. Je náruživý kuřák, podobně jako vyhlášený ukrajinský fotbalový trenér Lobanovskij, ale také sportovcem tělem i duší. K hokejbalu je napevno přirostlý už proto, že je správcem tamního areálu a u hřiště tráví každý den. Všechno to začalo tím, když po kariéře profi hokejisty odešel trénovat hokejové děti. Špatná atmosféra kolem mládežnického hokeje ho odvála k jeho další sportovní lásce. Bez ní dnes nemůže být. Je mužem přísným, přátelským i člověkem do kabiny. Sen každého hráče.

MICHAL DĚDIČ – KAPITÁN

Od přírody Valach, v žilách mu koluje vsetínská krev. Ačkoliv se o Moravanech říká, že jsou otevřenější a dokáží dát jasně najevo, co si právě myslí, není to Dědičův případ. Názor sice dokáže říct, ale že by ho pronesl pořádně od plic, to od něj nečekejte. „Mohl by být ještě větší ranař a ostřejší typ, ale to se nedá naučit, to musíte mít v sobě,“ říká s úsměvem jeho kouč Drahomír Kadlec. Díky reprezentačním zkušenostem má přirozenou autoritu. Dříč, poctivec, ukázkový příklad vrcholového sportovce. Dodržuje životosprávu, v tréninku ani o kousek nepoleví. K jeho moravské nátuře patří i zaklínací formule po zranění – tož já to zkusim. „Na to už jsme si v Kladně zvykli. To nám sem přitáhli Vsetíňáci,“ směje se Kadlec. Společně s ním Topoplánkem a Trčkou jich bylo v Kladně požehnaně.

Je typem neuvěřitelně oddaného člověka. Dodržuje především vysoké pracovní nasazení, věnuje se naplno rodině a stejně tak přistupuje také k hokejbalu. Pracuje pro Pepsi, volný čas nejraději tráví s dcerou a rodinou. Ačkoliv může charakterem a osobností připomínat kluka z plakátu, na hokejbalových kolbištích nedá nic zadarmo. Proto je léta vůdčí osobností reprezentace.

HBC Autosklo-H.A.K. Pardubice – (2. místo po ZČ, obhájce titulu)

JIŘÍ MAŠÍK – TRENÉR

Jako hráč byl vyhlášený hračička, jako trenér je známý pedantstvím. A potom ještě jedním důležitým aspektem. Stál na počátku rivality mezi Hradcem a Pardubicemi, když odešel od Pirátů ke „koním“ a s ním šlo následně i několik hráčů. Mezi hráči je známý oblíbenou větou – budeme hrát na čtyři lajny, dohráváme na dvě. „To si Jirka přenesl z hokeje,“ prozradil jeho někdejší svěřenec Miloš Kamaryt. Jinak je rázný, dokáže nabudit, zápasy prožívá s ohromným zaujetím. Na každý trénink přichází perfektně připravený, jednotlivé dávky si pro hráče pečlivě chystá.

Zodpovědností a skvělými organizačními schopnostmi vyniká nejen v hokejbalu. Vždyť pracuje na Správě silnic a dálnic. Ale co by i z postu cestmistra pro hokejbal neudělal. „Když byl v plánu výběh v terénu a čekala nás nějaká klouzačka, poslal tam sypač a nechal cestu upravit,“ dodává Kamaryt. Takže ani v zimě jeho drilu nikdo neunikl. Je soutěživý, obecně sportem žije, přenáší to také na okolí. Manželka i jeho dvě dcery pořád sportují. Pokud není hokejbalový víkend, vyrážejí na výlety i za sportem.

JAN BÍLÝ - KAPITÁN

„White“. Léta už jeho přezdívka. S nově připnutým céčkem na dresu už by mu mohli říkat McWhite. Skromný, mladý muž, zato na hřišti pořádně sebevědomý a v kabině se nebojí o přestávce „vyfénovat“ ostřílenější kamarády, co už dávno okusili reprezentaci, nebo si zahráli i ligové finále. Zároveň patří k nejmladším hráčům, kteří už se polaskali s mistrovským pohárem. Co víc si může přát.

Pravidelně hraje za reprezentaci, okusil obě strany východočeské barikády v Hradci Králové i Pardubicích. Jen jediný „neduh“ mu vyčítají. Sportuje snad každý den a rád ve volných chvílích prchá za florbalem. „Nikdy jsme neviděli, že by za ním nějaká slečna chodila na zápasy. Možná, že když mají ve florbale i tým žen, že za ní utíká právě tam,“ říká v nadsázce místopředseda Pardubic Zdeněk Bittner. A ještě jedna perlička. V kabině on šéfuje svému spoluhráči z reprezentace Pavlu Kubešovi, ve švýcarské firmě na výrobu robotů, kde spolu pracují je jeho nadřízeným zase Kubeš.

Elba DDM Ústí nad Labem – (3. místo po ZČ)

JAROSLAV PAVLÍK – TRENÉR

Přísný, impulsivní a velice extrovertní kouč vyžadující stoprocentní nasazení i přístup. „To je ještě docela diplomatické,“ směje se Pavlík. Trenér vyznávající metodu cukr – bič, nesnáší porážky. Pokud porážky přijdou, chce, aby měly smysl. Nemá rád, pokud v hráčích není zažranost z proher. Sám o sobě říká, že vyžaduje maximum, ale nedokáže přepnout do režimu, že jde přece jen o amatérský sport. Chtěl by být klidnější a větší kamarád s hráči, jenže to mu nedovoluje jeho nátura berana. Od ikonického kouče Leoše Raka se naučil, že pokud se prohraje, je potřeba okamžitě změnit jakékoliv návyky. „My teď zase tolik nevyhráváme, takže než si třeba přeperu vítězné tričko, trvá to naštěstí jen čtrnáct dní, než se prohraje,“ práskl na sebe.

V civilu je stavař, řídí skupinu lidí, zaměstnání je mu koníčkem. V zaměstnání se chová totožně jako na hokejbalové střídačce. Avšak přesto musí i tady v nárocích přiměřeně ubrat. Je přísným a spravedlivým šéfem. Když začne léto, tráví volný čas na své rozsáhlé zahradě. S nohama nahoře a v klidu pod pergolou dokáže doma sedět hodiny a koukat jen do stromů. „Občas mě přijedou hráči navštívit, scházeli jsme se i jako rodiny. Navíc oslavuji i rád s lidmi. Takže když jsou narozeniny, nebo svatba, sejdeme se,“ přiznává. Při stresu v práci i na lavičce přece není nad pohodu.

PETR ŠVANDA – ALTERNUJÍCÍ KAPITÁN

Všechno musí být dokonalé a perfektní. To, co dělá sám, vyžaduje od druhých, což mnozí považují za jeho největší plus a zároveň mínus. Proto je motorem pro kádr Elby a kapitán na svém místě. „Má jediný neduh. Je příliš vážný. Ale kdo je vážný, je zase zodpovědný. Ale buďte si veselý, když k tomu máte vedle sebe ještě takového trenéra, jako jsem já,“ usmívá se jeho trenér Jaroslav Pavlík. Mezi hokejbalisty proto nesrší žerty, ale rád si je obratem poslechne.

Trenéři jsou s ním ovšem na trní po celou sezonu. Miluje totiž cestování. Pro Švandu není problém sbalit doma ranec s pár potřebnými věcmi, vyrazit na letadlo a ozvat se kouči se zprávou, že na následující tři týdny není k dispozici. „Vždycky jsem z toho byl naštvaný. To byly ty jeho výlety do Španělska a jste vynervovaný, kdy se vrátí. Legendární už jsou také jeho na Balkán k moři. Prostě se sbalil a potom o něm neslyšíte,“ dodal Pavlík. Dříve pracoval v bezpečnostní agentuře, dnes pracuje na vyšších pozicích v energetickém gigantu ČEZ.

HC Kert Park Praha – (4. místo po ZČ)

DAVID KUNA - TRENÉR

Paličák a perfekcionista, má rád správný přístup ke sportu i ke hře. „Ale je spousta hráčů, kteří právě takového trenéra mají rádi. David je občas svůj,“ říká vedoucí mužstva Tomáš Kocian. Občas dokáže být tvrdohlavý a jeho názory mu někdy nevymluvíte. Každopádně musíte počítat s tím, že se o ně podělí a poslechne si dobré rady. Případně i ustoupí. Za klub však dýchá ze všech sil. Je mimo jiné jeho předsedou.

Trenérem je na plný úvazek sedm dní v týdnu. S hokejbalem i hokejem se v podstatě „oženil“. V pražské Slavii totiž koučuje malé naděje, nedá na klub dopustit a u ledu je takřka pořád. A můžete dvakrát hádat, kde bere inspiraci pro trénování i tvrdý trenérský přístup. Kunovým trenérským guru je totiž milovaný i nenáviděný Vladimír Růžička, který častokrát působí přesně jako lodivod Kert Parku. A jisti si můžete být i tím, že je stejně jako vyhlášená ikona srdcařem a člověkem hladovým po úspěchu. Čeká na to, že právě jeho mužstvo letos zažene hlad a získá konečně český titul.

JAN NÝDL – KAPITÁN

To je vono! Hláška, která urputného beka charakterizuje a provází celým angažmá v Kert Parku Praha. „Jakmile to kdokoliv uslyší, začne se smát, protože to je prostě Honzovo,“ netají vedoucí Kocian. Zkušený harcovník má titul s Vlašimí, je věčně dobře naladěný a pro kabinu Kert Parku nesmírně důležitý. Nýdl je totiž vyhlášený srandista s dobrým humorem, mladé si svými vtípky dokáže pořádně podat a servíruje jim jeden bonmot za druhým.

Pro jeho vtípky i herní styl ho milovali ve Vlašimi a milují jej také v Praze. Jen domů to nemá za roh. Je kovaným Budějovičákem, hokejbal tu kdysi hrával za jeden z prvních klubů Vltava. Tam začínal ještě v zájmovém kroužku, a aby toho nebylo málo, přecházel z hokejové školy. Pro hokejbal má pořád nesmírný zápal. A co na tom, že už mu občanský průkaz ukazuje, že dávno překročil čtyřicítku. Vždyť má pořád nejtvrdší ránu v extralize.

SK Hokejbal Letohrad – (5. místo po ZČ)

TOMÁŠ FRIML – TRENÉR

Jeden z nejmladších trenérů obsazujících střídačky extraligových klubů. V Letohradě jej jako bývalého hráče vytáhli po několika pokusech s kouči jako králíka z klobouku a on obratem dokázal, že umí opravdu čarovat. Z mladého nesourodého výběru vytvořil kompaktní celek, což ve výsledku dělá nejlepší umístění po základní části za posledních pět let a z klubu na sestup výborně fungujícího staronového účastníka play-off. Hráči brzy poznali, že je kamarádský typ. Jen když se něco nepovede, dokáže být pořádně cholerický. „To když se zavřou dveře, raději ani nechodím do kabiny,“ žertuje klubový místopředseda Vlastimil Janoušek.

Pracuje ve strojírenství a hokejbal je pro něj proto skvělým relaxem. Až tak skvělým, že společně se psem Baxem navštěvují i zápasy napříč kategoriemi až po mladé „sviště“. Je náročný k hráčům, ale sám je k sobě neskutečně tvrdý. Je kondičním maniakem. V nadsázce se o něm říká, že bývá na sezonu lépe připravený, než někteří hráči jeho vysněného letohradského výběru. A pokud byste chtěli znát jeho životní styl, ten je naprosto odlišný od životosprávy kladenského kouče Kadlece, s nímž pracuje u národního mužstva.

DAVID HALBRŠTÁT – KAPITÁN

Teprve v prosinci oslavil třiadvacáté narozeniny a už je coby šéf týmu zodpovědný za celý mančaft. Podobně jako v případě Dědiče od něj nemůžete očekávat velká gesta a zvýšený hlas v kabině. Je spíše tišším typem hráče, zato však svou hrou umí strhnout spoluhráče. Přestože není v kabině nejhlučnější, má respekt a je tmelícím prvkem mezi trenérem, vedením klubu a hráči. Sám pomáhal vytvářet interní kodex. Technickou hru má v oblibě, dokáže se proháčkovat z jakékoliv pozice.

Hokejbalem žije pořád. Dokonce natolik, že když se dal dohromady se svou nynější přítelkyní, přivedl jí do klubu, dostala tu funkci vedoucí mužstva a po čase se sama zapojila jako platná hráčka ženského týmu. Vysněná žena každého hokejbalisty, není-liž pravda. A on zase správný chlap, který si to umí doma zařídit. Ačkoliv je Halbrštátův život převážně hokejbal a zase hokejbal, brzy z něj nejspíš bude také úspěšný kolega novinář. Studuje žurnalistiku na Palackého univerzitě v Olomouci, v klubu sám pomáhá psát předzápasový magazín, s tiskovým úsekem „Jelenů“ dokonce rozebírá napsané články a učí se od zkušenějších. Bude brzy nejlepší i v novinářské branži?

HBC Plzeň – (6. místo po ZČ)

MICHAL EDL – TRENÉR

Člen juniorské sestavy ze zlatého Champéry. Těžší trenérský post a dobu, kdy kormidlo „mečounů“ přebíral, mu nemohli vybrat. Nahrazoval totiž klubovou legendu Josefa Kadaněho a v horké židli se od něj očekávalo, že stmelí mladý tým odchovanců a hráčů z okolí. Navíc střídačku obsadil během oslav pětadvacátého výročí klubu. Jenže Edl ukazuje, že se díky takovému adrenalinu cítí jako ryba ve vodě. Dvoumetrový obr totiž může působit nepřístupně, avšak to bývalo jen na hřišti. V kabině dokáže být docela jiný. Je to humorista, díky mladému věku volí k hráčům až kamarádský přístup. Respektovaný je i proto, že byl posledním kapitánem klubu, než ukončil bohatou kariéru.

Ani byste nečekali, že tak otevřený chlapík by mohl být ajťák. Živí se jako člen odboru správy informačních technologií na plzeňském magistrátu. Když potřebuje ušetřit oči, mizí od počítače do přírody, nebo volný čas tráví s rodinou. Hokejbal mu obratem poskytuje zábavu, energii i sounáležitost. Dokáže být neuvěřitelně empatický.

ONDŘEJ KEJŘ – KAPITÁN

Prošel si v hokejbale úplně vším, dokonce i přerodem z čistokrevného útočníka na obránce. A jak mu to pomohlo. Dříve býval spíš individualistou, avšak dnes je z něj správný kapitán a lídr mužstva. Upozadil vlastní úspěchy a dnes jsou mu bližší a přednější týmové zářezy. „Vždycky odváděl skvělou práci, ale v tomto ohledu vyspěl a dává klubu naprosté maximum,“ říká plzeňský šéf Josef Kadaně. Teď je pojítkem mezi hráči i trenérem, dosti komunikuje, což v kontextu jeho osobnosti poměrně překvapí.

Není sice zapřisáhlým introvertem, avšak měl rád svůj klid i uzavřenější svět. Životní zkušenosti jej mění a dnes je takový, jak byste jej nejspíš dříve neznali. Snaží se být v partě hráčů, předávat jim rady, s blížícím se koncem kariéry se mnohem více otevřel. Snad jen je prototypem vzorňáka, nenajdete kolem jeho postavy žádné průšvihy. Klid možná nachází jako mistr lakovny ve firmě na výrobu automyček.

TJ KOVO Praha – (7. místo po ZČ)

TOMÁŠ HERSTUS – TRENÉR

Tvrdý a akurátní, duše klubu. Se situacemi v klubu i na hřišti se příliš nemaže. Dělá rychlá rozhodnutí. První tým koučoval už před několika lety, aby se k navoněné vybrané extraligové společnosti později vrátil a vedl svoje pracanty s hokejkami do play-off. Je charakteristický především tím, že ačkoliv ho porážky mrzí, příliš už neřeší zbytečné detaily a on společně s jeho hráči jdou prostě dál. „V drobnostech si prostě drží nadhled a nebabrá se v nepodstatných věcech,“ říká předseda Kova Jan Rada.

V osobním životě má rád, když jsou věci jasně postavené, dokáže být hodně přímý. Hokejbal dřív sám hrával, miloval hru, měl hodně tvrdou střelu. Stopku mu vystavilo i zranění kotníku a dnes i to, že přibral nějaká kila navrch. Je v jednom kole, dnes pracuje také v oboru mlékárenských výrobků.

ALEŠ ZAHÁLKA - KAPITÁN

Pohodář, pracovitý hráč. Stejně jako někteří další kapitáni, dokáže být pořádný univerzál. Co na tom, že hokejbal má rád. On těch sportů miluje spoustu. Proto hraje ještě florbal a přes zimu Zahálka rozhodně nezahálí. Hledat jej musíte na zimním stadionu, kde si to s dalšími pražskými hokejbalisty rozdává na ledě. V první lize na několik zápasů vypomáhal také Rondu Teplice.

V minulosti hrával také druhou hokejovou ligu, a protože k chladnému prostředí konkurenčního sportu má hodně blízko, je zaměstnaný jako člen společnosti PRO-HOCKEY jako manažer produkce. Před devíti lety si zahrál i přípravné utkání v dresu kuvajtské hokejové reprezentace, jež měla zájem o jeho angažování na Arabský pohár. Cesta do Dubaje byla tenkrát poměrně velkým lákadlem. Docela pěkný rejstřík na jednoho do sportu zapáleného člověka, ne?

HBC Hradec Králové 1988 – (8. místo po ZČ)

PETR NOVÁK – HRAJÍCÍ TRENÉR

Za Nováka mluví činy i slova. Zlatý hoch. Člověku by mohl vyprávět o tom, jak vám mohou narůst křídla. Je přirozenou autoritou i hrající legendou. Příběh o tom, kterak měl potíže s končetinami, houževnatostí překonal problémy i sám sebe, už zná každý. Je ukázkovým příkladem toho, že když chcete dokázat, cokoliv si usmyslíte, nic není nemožné. V hokejbalovém prostředí je přirozenou autoritou. Začínal v Chrudimi, s Piráty se kdysi probil z první ligy do nejvyšší soutěže. A co na něm musíte obdivovat, je jeho neuvěřitelné odhodlání a zarputilost.

Pořád končí a zase se vrací už poslední čtyři roky. Doktoři mu vystavili stopku se slovy, že jeho kotníky vypadají jako u šedesátiletého chlapíka. Novákovi na tom nesejde. Ve zlých časech vyhrabal výstroj i hokejku ze sklepa a šel zase pomoci milovanému klubu. Přístupem, uměním komunikace, zkušenostmi i svou osobností. Po rošádách v klubu se ujal rozpolceného týmu, jemuž jeho ruka i poradní hlas a role kouče na hřišti i na střídačce začíná svědčit. Celoživotní koníček navíc kloubí s prací v Red Bullu. Zajišťuje i párty stany i občerstvení na nejrůznější akce a večírky. Pořád však čeká na to, že s klubem zažije tu nejúžasnější ligovou ex post párty. Dočká se? Je zarytým slávistou, mistrem světa i nastávajícím otcem.

JAN BACOVSKÝ – KAPITÁN

Někdy tichý, ale zato obrovsky platný hráč. Kolikrát Bacovskému vyčítají, že figurou vypadá tak, že nemá s hokejbalem nic společného, ale v jeho subtilní postavě se skrývá obrovská síla i houževnatost. Zdobí ho velká pracovitost, gólmani nemají rádi jeho výstavní, prudkou ránu. Společně s Novákem tvořili nezadržitelný útok, který se prosadil také v reprezentaci. Navzdory tomu, že není mužem velkých slov, přesvědčuje velkými výkony. V šatně by se bez něj neobešli už pro jeho humor, i proto se nejspíš stále vrací na scénu, ač podobně jako jeho parťák z útoku chtěl končit.

Na soupeřových hřištích loupí domácí týmy o body, ale v civilu naopak dohlíží jako policista na pořádek. Netají se tím, že mu to protivníci často a rádi připomínají. On to bere s nadhledem. A ještě jedna perlička je se slavným útočníkem, který sahal i po rekordech spojená – miluje vše, co je spojené s Jaromírem Jágrem. Sleduje jeho hru a hlavně sbírá všechny jeho hokejové kartičky, kterých má doma stovky. V současnosti už vyhledává jen ty nejvybranější kousky. Do jeho osobní hokejbalové sbírky však ještě jeden kousek chybí – český titul.