Já na bráchu, brácha na mě: vánoční rozhovor bratrů Kručkových prozradí mnohé!

Vánoční svátky jsou tu! Jeden z nejpříjemnějších dnů z celého roku si hokejbaloví fanoušci mohou ještě více zpříjemnit vánoční debatou dvou extraligových plejerů ze stejného města, ze stejného týmu, ale především: z jedné rodiny! S Martinem a Jirkou Kručkovými jsme ve vánočním rozhovoru probrali nejen to, jak to mají na Vánoce mezi sebou nyní, ale jak to měli i v dětství. A až se dostane řeč na dárky, jedno vás určitě překvapí! A Vám, čtenářům hokejbalového webu, přeje jeho celá redakce krásné prožití vánočních svátků!

Jeden ve frontách, druhý tento problém vůbec řešit nemusí 
Kluci, jak jste se těšili na letošní Vánoce?
Jirka Kruček: S novým přírůstkem do rodiny to budou poprvé odlišnější Vánoce, než v těch předchozích letech. Za mě se těším na to, že si svátky užijeme v rodinném kruhu a moc jsem se na to těšil. 
Martin Kruček: Jak už člověk vyroste z té dětské natěšenosti na každé Vánoce, tak to není tak intenzivní jako dříve. Teď už se člověk těší spíš na to volno a klid, který tento svátek přinese.
Jirka Kruček: Noo, pěknou diplomatickou odpověď si vymyslel brácha. (směje se) 

Jsou pro vás tyto dny tedy skutečně časem odpočinku, nebo dojde i na nějaké sportovní vyplnění? 
Martin: Od sportu určitě odpočívat nepotřebujeme, každý rok chodíme hrát vánoční fotbal, plus jak je volno, tak brácha rád jezdí na kole a chodí se fotit do posilovny, takže o svátcích je sport s námi na více frontách. (usměje se)
Jirka: Líp bych to neřekl. Ale do té posilovny se tedy nechodím jenom fotit... (směje se)

Patříte mezi lidi, kteří shání dárky na poslední chvíli, nebo dostatečně s předstihem a vyhnete se tak všem frontám v obchodech?
Jirka: Tohle možná všechny překvapí, ale dárky si nedáváme. Starosti, spěch, všude opravdu velké fronty lidí. Někdy se tomu druhému ani člověk nezavděčí... Změna přijde, až bude naše dcerka Žofka větší a bude se moct těšit na Ježíška. 
Martin: Já to mám tak i tak. Sháním je s předstihem, ale vždy se mi povede sehnat i na poslední chvíli nějaký dárek. Ale teď (23. prosince odpoledne pozn. red.) mohu s klidným pocitem říct, že mám již všechno nakoupené. Teď už jen zabalit a mise Ježíšek je hotová! (usmívá se)
Jirka: Ty jsi tedy parádní!
Martin: Jinak počkej, já vlastně zapomněl, že si dárky nedáváme. (směje se) Takže dárky pro Tebe si nechávám. I když nevím, jak budu hrát s hokejkou na druhou stranu. (směje se)

Jirko, vy opravdu nic pro bráchu mít nebudete?
Jirka: Pozvali jsme mé rodiče, rodiče od přítelkyně a i bráchu s jeho přítelkyní pod podmínkou, že je to bez dárků. Pro mě je dárek to, že se všichni sejdeme a hlavně ve zdraví. To má pro mě aktuálně tu největší hodnotu!
Martin: My se už moc těšíme!
Jirka: My také! A ten dárek si schovej na 1. ledna na mé narozeniny, to mi radost udělá. (směje se)
Martin: No dobře, že to jsi Ty. (směje se) 

Máte tedy vůbec nějaké vtipné dárky z Vánoc, které jste si v minulosti navzájem dali, nebo to takhle máte nastavené už dlouho? 
Martin: My jsme spíš praktikové. Dáváme si dárky, které využijeme a jsou potřebné. I když jednou jsem Jirkovi nakoupil nějaká trička a lehce neodhadl velikost. Takže jsem si je nakonec všechny nechal...
Jirka: To je pravda, praktické dárky: takže sprchové gely nikdy neomrzely. To myslím vážně. Po Vánocích jsme jich měli vždy plnou koupelnu. (směje se)

Martine, nebyl v tom s těmi tričky trochu úmysl netrefit správnou velikost a dělat překvapeného, jak jste to špatně odhadl? (smích)
Martin: To určitě nebyl, mám totiž bohužel takovou auru. (rozesměje se) Třeba letos jsem byl pověřen koupit plech na pečení. No a povedlo se mi nejdříve koupit velký plech, který se do trouby nevešel a potom malý, který se tam vešel třikrát. Takže až napotřetí jsem trefil správnou velikost. (směje se)

Dva nepotřebné plechy navíc? To zní ale zase jako dva skvěle dárky pro lidi, kteří zkrátka budou muset dělat, že právě plech na pečení si strašně přáli už od dětských let, ne? Jirko, mám takové tušení, že budete na přelomu roku strašně moc šťastný! (úsměv) 
Jirka: Brácha, koukám, že u Tebe se pořekadlo "dvakrát měř, jednou řež" vůbec neosvědčilo. (směje se)
Martin: Uvidíme, kdo se bude smát více v den, až budeš mít narozeniny. (směje se) 
Jirka: Neboj, budu dělat stále překvapeného! 

Taťka si vždycky dvakrát přidával, smějí se oba bráchové 
Jak to máte pánové s cukrovím? Dáváte si a pečete ho doma?
Jirka: No, nebudu v tomhle lhát. Ale když ho mám pod nosem, tak neodolám a dám si ho. Chutná mi. 
Martin: U nás se letos dělalo pouze takové cukroví, kde byl rum v dávkování jedna ku jedné. To muselo být pečlivě dodržováno!

Trošku mi ale přijde, Martine, že byste k tomu něco ještě chtěl dodat... (úsměv)
Martin: Ani ne, no možná ano. Ten recept jsem si trochu poupravil a ten poměr jedna ku jedné byl takový, že jedna lžíce rumu šla do těsta a druhá do Martina. (rozesměje se)
Jirka: Já to věděl hned! (směje se)

Co se vám oběma vybaví, když si vzpomenete na své Vánoce v dětství? Je to nějaká tradice nebo vtipná situace?
Jirka: Vždycky, než jsme se šli podívat pod stromeček, tak jsme čekali, než taťka dojí svojí porci kapra s bramborovým salátem. Po jeho druhém přidání to už bylo otravné... (směje se) 
Martin: Jo, to je pravda! (směje se) To čekání, než táta dojí, bylo často nekonečné. Vychutnával si každou porci opravdu dlouho. My jsme věřili na zlaté prasátko. Takže, když jsme se konečně najedli, už jsme jen čekali, až zazvoní zvoneček, abychom mohli běžet ke stromečku. V dětství jsme se těšili na každé Vánoce hlavně kvůli tomu, co budeme mít pod stromečkem. To ale měl každý jako dítě určitě stejné. 
Jirka: Přesně tak. A když napadl sníh, tak to byly nejlepší vánoční svátky! Zamrzl rybník a šel se hned hrát hokej. Sešlo se nás vždycky dost a byla to fakt velká sranda. 
Martin: To souhlasím, zkrátka nejlepší byly vždy Vánoce na sněhu a s pořádným mrazem. Rybník byl náš revír a navíc ani žádný kopec pro nás nebyl nesjízdný... (smějí se oba)

Byl to takový dřívější super dětský symbol Vánoc, že? Volno od školy, několik hodin každý den na rybníku, na kopci... Nepřipadá vám obecně, že už Vánoce nejsou vůbec takové a hlavně o tom podstatném, jako tomu bylo dříve?
Jirka: Je to tak. A hlavně už dávno nejsem ve školním věku. To bych teprve viděl ten pořádně velký rozdíl...
Martin: Souhlasím. To, že není sníh a pořádná zima, je škoda. Nádech Vánoc byl vždy cítit více. Poslední roky to jsou pořád jen Vánoce na blátě... Za pár let tu budeme v prosinci zřejmě chodit v hawaiiské košili. (směje se) Dnešní děti bohužel už nezažijí to, co my. Je to pro ně velká škoda.

Naše vánoční povídání zakončeme prosím ještě bilancí končícího roku 2019 a přidejme i výhled na ten, který už klepe na dveře.
Martin: Tento rok se udály dobré i ty špatné věci, a tak si do roku 2020 přeji jen už ty dobré události a věci, které se stanou... Všem sportovním i nesportovním nadšencům přeji klidné prožití svátků a šťastný Nový rok. A ať nejedno předsevzetí v tomto roce úspěšně dotáhnou do zdárného konce! (usmívá se)
Jirka: Vzhledem k narození dcerky pro mě byl rok 2019 velice zásadním rokem v životě. A přidám se také s podobným přáním jako brácha. Přeji hlavně zdraví a na Štědrý večer bez zaskočené kostičky. (směje se) A nejen pro hokejbalisty mnoho sportovních i životních úspěchů do nadcházejícího roku! 

Kluci, díky moc za rozhovor a nejen vám přeji krásné vánoční svátky!