Nejlepší gólman šampionátu U18 Chmelík: Cenu bych z fleku vyměnil za zlato

Reprezentační družina do osmnácti let došla na světovém šampionátu v Bratislavě až do finále, ale na vrchol nakonec vystoupat nedokázala. Lvíčata totiž padla s domácím Slovenskem 0:2 a na krk si mohla pověsit „pouze“ stříbrné medaile.

„Rozhodla nervozita v zakončení,“ uvádí jeden z hlavních faktorů porážky gólman Martin Chmelík.

Jak moc bolí porážka ve finále?
Zažívám nesmírně velké zklamání, protože se nám to před dvěma roky stalo to samé v šestnáctkách a také se Slovenskem. Je to hrozně skličující, se Slováky to je asi zakleté.

Jste ale vicemistry světa, to není zase tak špatné.
Časem si určitě uvědomíme, že stříbrné medaile jsou super úspěch, ale momentálně porážka ve finále neuvěřitelně bolí. Musíme ale zvednout hlavy nahoru a zbytečně se v tom nehrabat.

Co vůbec rozhodlo utkání se Slovenskem?
Podle mého názoru stoprocentně celotýdenní únava, která se na nás hodně poznamenala. V zápase jsme ale měli spoustu šancí, které buď končily na tyčkách, nebo jen těsně míjely branku, takže se rozhodně nesmíme vymlouvat jen na únavu, ale je to jeden z faktorů. Kluci byli možná v zakončení i trochu více nervózní.

Slováci vám vstřelili již po čtrnácti vteřinách nakonec rozhodující gól. Nahlodalo to vaši psychiku hodně?
Bezprostředně po obdrženém gólu určitě ano, ale hned jsme se snažili sebrat a říkali jsme si, že nemůžeme mít svěšené hlavy. Byl teprve začátek, tak jsme se brzy zvedli a snažili se jednobrankové manko dohnat, ale bohužel to nevyšlo.

Byl jsi oceněn nejlepším brankářem turnaje. Je to aspoň malá náplast na bolest po prohraném finále?
Abych pravdu řekl, tak ani moc ne. Hokejbal je týmová hra, důležitější je tedy úspěch celku ne jednotlivce. Možná mi to dojde později a budu za toto ocenění rád, ale teď to pouštím z hlavy. Ocenění bych klidně hned vyměnil za vítězství ve finále.