„Bez kvalitní přípravy a fyzičky to nejde!“ hlásí lodivod české dvacítky Jiří Mašík
Reprezentace U20 - Jediný český titul na mistrovství světa hráčů do 20 let získala parta kolem Petra Nováka a Libora Topolánka v roce 2002. Od té doby sbírají lvíčata hlavně stříbrné medaile a na blížícím se vrcholu sezony 2013/2014 chtějí udělat konec zašlým pořádkům.
Největším soupeřem našich reprezentantů není nikdo jiný než Kanada. Poslední dva šampionáty se nesly v duchu prohraného finále a vždy proti hráčům s javorovým listem na hrudi, avšak díky propracované přípravě se obraz naší hry neustále zlepšuje.
Reprezentace do 20 let skončila na posledních dvou šampionátech těsně pod vrcholem. Bohužel ji nepomohly ani neustále se zlepšující výkony, na kterých má velký podíl trenér Jiří Mašík. Čekání na zlato od roku 2002 tak stále trvá. „Mrzí mě hlavně stříbro z Písku. Ve Villachu nás Kanada porazila podle výsledku celkem jednoznačně, i když to herně tak úplně nebylo, ale nám chyběly síly z dlouhého a náročného předešlého dne,“ mrzí trenéra české dvacítky Jiřího Mašíka.
Na šampionátu v jihočeském Písku byla naše lvíčata nesmírně blízko druhému titulu v historii MS U20. Avšak těsně před koncem finále za nerozhodného stavu 2:2 vstřelila Kanada šťastnou vítěznou branku. „V Písku jsme byli opravdu blízko a věřil jsem, že je (Kanadu pozn. redaktora) porazíme. Navíc nás hnalo skvělé publikum, takže mě to opravdu mrzí a velmi dlouho jsem si to rozebíral, co jsme mohli udělat jinak,“ vrací se ještě jednou ke smolnému loňskému šampionátu Jiří Mašík.
Před českými juniory tak stojí velká výzva, a to do třetice všeho dobrého konečně potěžkat na krku tíhu zlatých medailí. Tomu ovšem musí odpovídat celá příprava, kterou Jiří Mašík se svým realizačním týmem rozhodně nezanedbá. „Naše příprava nemůže směřovat k ničemu jinému, než k útoku na nejcennější medaili. Nechci vykřikovat, že si jedeme pro zlato, ale musíme pracovat tak, abychom si pro něj šli. A musí k tomu směřovat komplet celý tým, jak myšlenkami, tak i přístupem,“ má jasno pardubický stratég.
Dvacítky jsou vždy kvalitně obsazený turnaj a týmy jako Kanada, USA a Slovensko hrají náročný fyzický hokejbal. Češi jsou známi svými šikovnými ručičkami, stačí to však? „Moderní hokejbal je o fyzičce. Kdo se díval na skončené MS mužů, tak když to trošku přeženu, jsou to neskutečné závody. A v kategorii juniorů to platí dvojnásob. Bohužel jdou trošku stranou šikovní hráči bez fyzičky, ale na velkém hřišti nemají šanci se prosadit jen šikovnýma rukama,“ má jasno Jiří Mašík a uvádí, kterým směrem jeho příprava směřuje.
„Bez kvalitní přípravy a fyzičky to nejde. Takže i my si na tomhle zakládáme, ale chceme do toho vložit i trošku té české chytrosti a šikovnosti,“ dodává Jiří Mašík a naznačuje, že to chce komplexní přístup.
Každý tým však musí šlapat jako hodinky nejenom na hrací ploše, ale i v zákulisí, kde se odehrávají porady a motivování hráčů jako celku. „Hodně si zakládáme na stmelení týmu, proto se intenzivně snažíme pracovat s kluky i mimo hřiště a musím říci, že ve Villachu i v Písku se nám to osvědčilo,“ uvádí další důležitou součástku do správně šlapajícího stroje zvaný reprezentace do dvaceti let.
Jednou z nejdůležitějších věcí pro nově se tvořící výběr U20 je samozřejmě kvalita jednotlivých hráčů, kterou plejeři přes sezonu pilují ve svých mateřských klubech. V posledních letech však šikovných hráčů neustále stoupá, bude tomu tak i nadále? „Máme dost šikovných juniorů a několik z nich už hraje pravidelně extraligu mužů, což by měl být cíl každého z nich. Bohužel se občas setkáváme s tím, že jsou raději za hvězdy v dorostu, nebo v nižších soutěžích, než aby se poprali o místo v extraligovém týmu,“ mrzí Jiřího Mašíka přístup některých hráčů.
Ovšem ne všude mají všichni hráči stejnou možnost. Ale i tato situace se v posledních letech zlepšuje a čím dál více týmů vsází na dravé mládí. „Na druhou stranu je pravda, že někdy to hráči mají složité. V jejich regionu se extraliga nehraje a v hokejbale se složitěji dojíždí (mám na mysli finanční stránku). Ale určitě máme z čeho vybírat,“ dodává Jiří Mašík.
Kanadští hráči jsou dlouhé roky téměř k neporažení a čeští mladíci z toho už musí být zoufalí. Proč je ale mezi námi takový rozdíl? „Důvodů je několik. Jeden z nich je, že Kanaďané používají skoro výhradně hokejisty. Tito hráči trénují od malička třeba 5 - 6 krát týdně, navíc v Kanadě odehrají cca 50 - 60 zápasů za sezónu, navíc play-off. To jsou zkušenosti, které se v rozhodujících momentech projeví,“ trenér národního týmu do 20 let vypráví o jedné z největších výhod kanadských hráčů.
„Další věcí je jejich sebevědomí. Oni si nepřipouští nic jiného než vítězství a jdou tvrdě za tím. To nejen našim hráčům dělalo problémy. Nastupovali s velkým respektem a několikrát bylo ve třetí minutě rozhodnuto. Proto jsme i na tomhle hodně pracovali a pracujeme,“ poodkrývá další tajemnou komnatu, kterou chce Jiří Mašík odstranit.
Výsledky na posledních šampionátech jsou čím dál více vyrovnanější a pro hokejbal, jako takový to je jenom dobře. Českou dvacítku čeká příští ročník velká zkouška a my věřme, že vše dopadne jako v pohádce. „Myslím, že se hra neustále vyrovnává a na dalším MS to zlomíme! Musíme tomu věřit, a jak už jsem říkal, udělat pro to vše, co je v našich silách,“ na závěr bojovně hlásí Jiří Mašík.
