O „počítači“ v hlavě, sekání trávníku pro tlumení adrenalinu i vyčerpání a novém elánu

/HVĚZDY SEMIFINÁLE CROSSDOCK EXTRALIGY/ Česko - Sezona finišuje a s tím gradují také výkony nejlepších extraligových hráčů. Gólman Petr Mikl zamkl svou branku na neviditelné klíče a hradeckému tandemu Bacovský - Novák zase nepovolil gól.

Petr Mikl - brankář HC Kert Park Praha

Za mořem by mu říkali The Wall (Zeď), nebo Cool Power (Klidná síla). V bráně je tenhle odchovanec z jihu Čech tak vyrovnaný, až udivuje. Jen zapadá do mistrovské mozaiky žlutomodrých, kteří se valí za dalším titulem. Potvrdil to tím, že hradeckým střelcům povolil jen jediný gól za tři zápasy. Ale divili byste se, jak moc i přes svůj klid zaměstnává hlavu.

Došel jste do druhého finále extraligy po sobě a mě zajímá, jak jsou na vás hrdí doma v Českých Budějovicích a v mateřském oddílu Pedagog?

Jsou na mě každopádně pyšní a nejvíc táta, který tam pořád nějakým způsobem funguje a chlapi z klubu jsou na mě hrdí také docela dost. Doufám, že se kluci přijedou podívat na finále. Táta s šéfem klubu přijedou... nebo v to alespoň věřím. (úsměv)

Jezdíte ještě vůbec domů?

Hrát už ne, ale zajedu tam navštívit kamarády i rodinu velice pravidelně, když máme čas. Tady si zahraji už jen opravdu minimálně, protože to nedovoluje čas a rozlosování soutěží na Jihu. Nestíhám to.

Takže se občas svezete s dalším Jihočechem Honzou Nýdlem, viďte?

Když mám naplánovanou nějakou cestu na Jih, snažím se to směrovat s kluky a také s Davidem Šperlem, že se s nimi svezu. Na to také bohužel není tolik čas.

Pracujete jako programátor CNC laserů v Horních Počernicích. Jak vás tahle práce baví?

Pořád vlastně překresluji výkresy, zadávám díly do výroby a vyrábíme díly pro vlaky, metro, děláme velká ocelová vrata pro jednoho celosvětově známého zákazníka. Čili strojírenská výroba.

Takže si hlava neodpočine, stále řešíte věci do detailu, což kolikrát musí dělat hokejbalový brankář také.

Přesně tak! Je to na hlavu docela náročné, ale dá se to nějakým způsobem zvládat.

V práci překreslujete výkresy, v zápasech zase řešíte spletité situace a možné varianty útoku soupeře. Je to uvažování na obou frontách podobné?

(úsměv) Svým způsobem jo! Protože každá chybička rozhoduje jak u zákazníka, tak v utkáních. Když to blbě nakreslím, bohužel je to potom má chyba, dostávám to sežrat od šéfů a tak dále. To samé je v zápasech - když přijde chybička, která je až moc okatá, taky to dostávám sežrat. (smích)

Ale co si budeme povídat, vloni i letos jste tolik chyb rozhodně neudělal. A předpokládám, že podobné to bude také v zaměstnání.

(smích) Snažím se o to a zatím se to daří.

Převážně se snažím řídit svým instinktem než dbát na rady

Pojďme k play off. Hradecké střelce jste v semifinále, baseballovou terminologií řečeno, úplně „vyautoval“. Za tři zápasy vám vstřelili jediný gól.

Vlastně jedinou branku dali z nájezdu. Ani nebyla ze hry, což je takový paradox. Jen si nemyslím, že by to bylo jenom o mně. Na tom výsledku se podíleli úplně všichni. Většinu času jsme hráli v hradeckém obranném pásmu a já jsem musel jen udržet koncentraci. Piráty zavřeli v jejich pásmu a dobře bránili přechody do útoku. A pokud už byly gólové situace, kluci se mi to snažili co nejvíc zjednodušit. Musím říct, že se jim to poměrně dobře dařilo.

Letos celý váš klub prožívá opravdu parádní sezonu téměř bez zaváhání a soupeře drtíte. Neříkali vám spoluhráči, že se v brance moc nenadřete?

Nějaká práce samozřejmě je, ale občas tam padají vtípky, že z patnácti střel dostanu takové a takové góly. Ale to jsou jenom takové ty kamarádské posunky.

Znáte atmosféru v obou pražských klubech Kovu i Kert Parku. A také víte, jak se hrají zápasy o udržení a o titul. Co je z pohledu nervů horší?

Určitě zápasy o záchranu, nebo baráž. Jde tam o extraligovou příslušnost. Kdežto finále je odměna, a to jsou příjemné starosti.

Budete teď před finále sbírat postřehy od brankářského kolegy Honzy Mroviece, který pardubické prostředí velice dobře zná?

To je pravda a samozřejmě má některé kluky z bývalých angažmá dobře načtené. Už mi říkal o klucích z Hradce Králové, ale já většinou na tyto rady nedávám. Mívám to někde v hlavě, ale převážně se snažím řídit svým instinktem než dbát na rady. Mohu na ni dát, ale nemusí to tak být a potom můžu dostat hloupý gól, který bych mohl předvídat úplně jinak.

Když už jsme u toho, neslibuje vám Mroviec, v civilu sportovní reportér, nějaký pěkný rozhovor pro Českou televizi po finále?

(hlasitě se rozesměje) No vidíte, to bychom ale mohli. Takový jeden malý rozhovůrek. Těžko říct, jak to dopadne.

Nejspíš to nedopadne, protože se zatím hodně věnuje motoristickým sportům a navrch sám hraje hokejbal, takže by to asi možné nebylo.

Je to tak. Zatím to na hokejbal není také už proto, že náš sport má v televizi málo prostoru. Ale kdyby se to do budoucna někam posunulo, věřím, že by měl své místo jako hokejbalový moderátor. Honza je šikovný kluk a myslím si, že se probojuje ještě dál, než jen do motorismu a hokejbalu.

Pojďme ke koníčkům. Zaměstnáváte rád hlavu i během volného času?

Většinu času mi stejně zabírá hokejbal, ale rád si vyjedu na kole, dělám doplňkové sporty a mám rád posilovnu. Převážně mám tedy sportovní aktivity, protože mám rád aktivní odpočinek.

Znám jednoho brankáře, který hodně rád posiloval, a to je Libor Smetana.

(úsměv) No jo, ale ten také posiloval s dvoulitrovou flaškou Coca-Coly na bráně.

To se sice také všude říká, nicméně na bench press je schopný uzvednout kolem 150 kilo.

No... tak to už je taková ta přirozená síla, kterou ještě nemám.

Posilujete tak hodně jako on?

To určitě ne. Posilovnu mám spíše na vyplnění volného času a abych se nějakým způsobem hnul. Nemám totiž rád, když sedím doma a peciválím. Radši něco dělám.

Petr Filip - obránce HBC Autosklo-H.A.K. Pardubice

Tomu chlapovi prostě adrenalin svědčí. Když nedávno musel jet nájezd, přestože jeho manželka už skoro rodila, s klidem Angličana proměnil penaltu a potom přivedl na svět dceru. Na konci třetího utkání semifinále v Letohradu zachoval zručný bek totální klid, povodil si balónek a potopil Jeleny před zraky jejich fanoušků, když ještě stadionem vítězoslavně obíhal jako filmový boxer Rocky Balboa po tréninku u sochy ve Philadelphii.

Vypadá to, že vám otcovství svědčí. Rozhodl jste další důležitý zápas a rovnou postupový. Tak kde se ta vaše pohoda tedy vzala?

(smích) Asi to může být opravdu tím otcovstvím. Zdá se mi, že mám najednou o hokejbal větší zájem, vyhráli jsme pošesté v řadě, udělala se tam super parta a vyhráváme.

Máte povinnosti, malé děti v noci někdy pláčou. Takže jak jste na tom se spánkem?

Trošku nás to s manželkou trápí. Dcerka se v noci vzbudí a potom nemůže spát. Před sobotním zápasem v Letohradě jsem vstával ve čtyři ráno a usnul jsem už jenom na chvilinku. Měl jsem spánkový deficit, ale na výkonu se to neprojevilo. (smích)

Také jsem to chtěl říct. Vždyť jste dal dva góly a ten druhý ještě navrch 29 vteřin před koncem základní hrací doby třetího utkání. Předpokládám, že tak velký gól jste ve své kariéře ještě nedal.

Asi ne. Nevím, jestli byl tak důležitý, ale bylo to semifinále a před koncem zápasu. Byl jsem za branku rád a byla jedna z těch důležitějších.

Měl jste obrovskou radost, vystartoval jste přes celé pásmo, oběhl půlku stadionu a zastavil jste až u zadního mantinelu letohradské poloviny hřiště.

Byli se tam podívat kamarádi a můj brácha. Chtěl jsem si je za mantinelem záměrně najít a běžel jsem za nimi. Ale nestihli jsme si ani nic povědět. Spoluhráči mě hned „obklíčili“, takže jsem na kamarády jen křičel radostí. (úsměv)

Čeká vás zasloužené finále, bude ještě dvakrát tak zajímavé, protože je nabité hordou reprezentantů. Jak se těšíte?

Byl jsem se každopádně podívat na první třetinu Kert Parku, když hrál ještě semifinálový zápas v Hradci Králové. Mají prostě super hráče. To jsou top borci v republice v jednom týmu. Nebude to nic lehkého, favorit je daný a my ho zkusíme překvapit. Jak ho překvapíme, to ještě nevíme. (zasměje se)

Děláme malé krůčky, které napomáhají tomu, že jsme úspěšnější

Kert Park vypadá letos dosti nezdolně, možná ještě více než vloni, že?

Vloni jsme se s nimi utkali v semifinále a skončili to 3:1 na zápasy pro soupeře. Bavili jsme se o tom se spoluhráči v kabině. Tenkrát jsme do čtvrtfinále dostali Kovo. Nechci říct, že ta série byla lehká, ale nebylo to úplně hodné play off. Proto jsme nebyli tolik rozehraní, což je rozdíl oproti letošku, kde nám to šlape a dobře jsme se rozehráli. Máme zápasový rytmus, byť bude týden pauza a možná z tempa trochu vypadneme. Ale soupeř to má stejné a myslím si, že to bude zajímavější než vloni.

Překvapilo mě, že jste na třetí zápas s Letohradem trénovali na přeloučském asfaltu. To se v hokejbale běžně nevidí, aby některý tým tak významně řešil povrch.

Vážně jste to ještě neviděl? Většinou to tak děláme. Když jsme měli hrát předloni finále extraligy s Kladnem a věděli jsme, že oni budou hrát v hale hokejových Rytířů, tak nám vedení zamluvilo malou hokejovou halu v Pardubicích a šli jsme si zatrénovat na tenhle stadion, abychom si zvykli na velké rozměry hřiště, které byly stejné jako v Kladně.

O té vaší tehdejší přípravě se ovšem moc nemluvilo.

To máte nejspíš pravdu. Ale co se přípravy týče, můžu říct, že máme před zápasy dokonce ještě dopolední tréninky. Když jsme měli odjíždět do Ústí nad Labem, v deset ráno jsme se sešli, potrénovali, potom jsme si dali společný oběd a po něm vyrazili na ten rozhodující zápas. To jsou malé krůčky, které napomáhají tomu, že jsme úspěšnější.

Řešíte to už podobně jako Kert Park, který jde do detailu se statistikami. Na druhou stranu na asfaltech se hrálo ještě poměrně nedávno a nedá se to zapomenout.

Je to už jiné. Jak už máte kompozitové hokejky, tak máte dvě varianty - buď ji vezmete a zničíte jí na asfaltu, nebo budete hrát v klidu, berete starou násadu s „pádlem“ a těžko trefíte bránu. Je v tom opravdu rozdíl. Asfalt je pomalejší už od nahrávky, také u střely, kdy se vám to o povrch zasekne. Půl roku jsme na asfaltu nehráli a kdo to nezažil, nemůže pochopit tu odlišnost. Věřte, že jsme byli rádi za to, že jsme si mohli v Přelouči zatrénovat.

Dobře a jak teď vlastně vypínáte od hokejbalu a play off sérií?

Teď nestíhám vůbec nic. (smích) Maximálně se postarám o zahrádku, posekám trávník, a to je všechno.

Ve vypjatém play off je sekání trávníku jediná uklidňující činnost, že?

(usměje se) Je to moje hobby. Vždycky si pustím nějakou písničku do sluchátek a odrelaxuju přitom.

Jan Bílý - útočník HBC Autosklo H.A.K. Pardubice

Dejte populárnímu „Wajtovi“ balónek a buďte si jistí, že s ním vyvede nějakou kulišárnu vedoucí k důležitým gólům. Ale než nabral tak skvělou formu, kterou se pyšní teď, něco to stálo. Musel si od hokejbalu odskočit a nabrat nové psychické i fyzické síly, aby se mohl vrátit jako ještě lepší hráč, než jakým doposud byl.

Hokejbal jste na nějaký čas upozadil a vrátil jste se z florbalu s nějakými novými věcmi, které vám ohromně pomáhají, protože jste za osm zápasů udělal 18 bodů!

Asi to není úplně florbalem, ale florbalová sezona mi pomohla, protože jsem se celou dobu udržoval fyzicky, a to se překlopilo do play off, protože se cítím moc dobře. Odráží se to v tom, že se mi bodově daří, jde to celkově i týmu. Jsme výborně připravení a je to velká výhoda v zápasech.

Máte volnost od trenéra, že vám tak naskakují kanadské body?

Někde jsem četl, že dostáváme poměrně dost prostoru na hřišti při zápase. Potom je samozřejmě snazší nějaký bod udělat, ale jsem hlavně ve všech klíčových situacích - v přesilovkách, v oslabení, hodně hraji při situacích pět na pět. V početních výhodách se body ještě lépe sbírají. Má úloha v naší pětce je hlavně bránit a teprve potom můžeme útočit.

Měnil jste nějaké věci v pracovním i osobním životě, že máte takovou hokejbalovou pohodu?

Nějaké změny nastaly, trošku vliv to má, ale nechtěl bych to tolik rozvádět. Samozřejmě i práce je důležitá, protože když se člověk cítí dobře, všechno mu jde lépe. Když se necítíte v pohodě po osobní i pracovní stránce, není to dobré. Pokud jde ale vše tak, jak má, dobře to vidíte i ve sportu.

Florbal vás nabíjel a dodával vám novou energii a elán?

Byl to úplně nový impuls, nová parta kluků, což vždycky povzbudí. Pomohlo mi to možná i tím, že jsem si od hokejbalu půl až tři čtvrtě roku odpočinul a našel jsem chuť, kterou jsem do hokejbalu měl, a proto jsem se na jaře vracel. To mi hodně pomohlo.

Florbal byl pro mě zcela jiným impulsem a zkouškou

Předloni jste vyhrál ligový titul, potom jste se dostal na domácí mistrovství světa a bronzová medaile. Úspěchů naskakovalo dost. Proč jste vlastně neměl chuť v hokejbalu pokračovat?

Jenže ty sezony byly strašně moc dlouhé a mě to stálo spoustu fyzických sil. Možná se to odrazilo na chuti, protože nebyla vůle se znovu připravovat a všechno v přípravě absolvovat. Právě proto pro mě byl florbal zcela jiným impulsem a zkouškou, jestli to dokážu zvládnout. Tak to asi bylo.

Cítil jste se v hlavě vyčerpaný?

Těžko se to vysvětluje. Kolikrát už jsem četl články o tom, že když se vyhraje titul, je potom strašně těžké nastartovat se do další sezony, protože člověku trochu chybí motivace. Myslím, že jsme to zažili na začátku loňské sezony a nejspíš to bylo cítit i v play off. My hráči, kteří jsme měli mančaft táhnout, jsme byli vyčichlí. Bylo to asi těmi úspěchy, které jsme měli předtím. Ale řekl bych, že teď je naše chuť zpátky. Pro spoustu kluků ta loňská sezona byla asi strašná a dlouhá, protože bylo právě mistrovství světa. Vždyť Ondra Březina se dostal do týmu, Lukáš Vlasák tam byl také a ostatní kluci dlouho o nominaci bojovali. Teď to všechno klape a jsem za to moc rád.

Když jsme mluvili o florbalu, je potřeba říct, že jste zakládali nový klub Haga Pardubice na zelené louce. To znamená, že tam nebyl vůbec žádný tlak. To muselo být příjemné.

Jo, to máš pravdu. Hlavní zásluhu na založení má kamarád Míra Zajíček. Postupem času se nám víc dařilo a možná proto, že nás to i hodně bavilo, jsem chtěl zkusit výzvu. Bylo to pořád lepší, než kdybych byl nespokojený, unavený a pořád se v tom plácal. Teď jsem rád za florbal i hokejbal, baví mě oba sporty.

Tak z jiného soudku. Těší se už vaši rodiče na druhý titul?

(úsměv) To nevím, ale samozřejmě bychom byli rádi, kdyby se to zase povedlo. Rodiče, hráči, klub i město by si toho považovali, jenže teď je to ještě daleko. Bude to ještě pár týdnů tvrdé práce.