Hvězdy extraligového semifinále: Rychlík ve Ferrarri, velký univerzál a skoro rekordman

/HVĚZDY PLAY-OFF CROSSDOCK EXTRALIGY/ Česko - Ti tři si jsou v jedné věci velice podobní. Všichni jsou velice výřeční a mají celou řadu zážitků - sportovních, osobních i pracovních. A všichni se mohou pochlubit titulem.

David Stárek - brankář HBC Autosklo H.A.K. Pardubice

Špičkoví gólmani nedávají emoce najevo a schovávají je pod maskou. On je zatím nechal tryskat ve dvou případech. Když poprvé vyhrál titul extraligového šampiona a podruhé, když usedl za volant vypůjčeného Ferrarri a svištěl jako střela po českých silnicích. Obojí byl pro letohradského odchovance obrovský zážitek.

Slyšel jsem, že jste milovníkem rychlých aut a adrenalinu. Vyzkoušel jste si dokonce i jízdu ve Ferrarri. Jaké to bylo?

Jo, je to všechno pravda. (úsměv) Bylo to skvělé, adrenalin byl, prostor na silnici nebyl optimální, protože jsme jeli v běžném provozu. Takže člověk musel být trošku opatrný. Zase jsem se ovšem snažil vymáčknout z toho auta, co šlo. Takové to mravenčení v žebrech od motoru, to si rád znova vyzkouším. Domlouvali jsme se s kamarádem, že bychom si zase něco našli a uvidíme, co dopadne.

Takže to znovu bude ve Ferrarri?

Asi Ferrarri. Mám ho rád a fandím mu i ve Formuli 1. Až nám skončí sezona, dokonce se chystáme navštívit nějaký závod F1.

Kde se vzala obliba rudých vozů?

Fandím jim od chvíle, kdy na Ferrarri jezdil ještě Michael Schumacher. Potom se to táhlo přes Alonsa až po dnešek k Vettelovi. Je to srdcová záležitost.

V jakém typu auta jste se vlastně svezl?

Ferrarri Spider, což je novější auto. Stojí kolem tří milionů korun, ale přesné označení vám neřeknu, protože za označením vozů má tahle továrna různá lomítka a další písmena.

Mám rád motoristický sport všeobecně. Jezdíme také na MotoGP

Plánujete si pořízení nějakého svého modelu?

(smích) To nejspíš ne. Jsou na světě důležitější věci, které potřebujeme řešit. Že bych si teď mohl koupit Ferrarri, tak to asi nehrozí. (úsměv)

Je to drahá legrace. Musel byste tedy asi začít podnikat.

A přitom teď pracuji jako prodejce vozů, ale u Škody. (úsměv) Jsem rád, že jezdím svou novou Octavií třetí generace a jsem spokojený.

S tím už si také docela slušně zajezdíte, že?

Určitě jo, ale mám vůz poháněný CNG, takže tak trochu dbám i na úsporu. Nedá se říct, že by takový vůz úplně trhal asfalt. Ale každopádně to vytáhne dost v rychlosti.

Co vám na takový koníček říká trenér? Nemá obavu, že se „rozbijete“?

Úplně každý to neví, že se rád projedu. Spíš se o ty věci zajímám, ale s trenérem to neřešíme, že si jednou za rok půjčím rychlé auto. Mám rád motoristický sport všeobecně. Jezdíme také na MotoGP do Brna. Pohybuji se kolem toho rád.

Je srovnatelný adrenalin z rychlého sportovní vozu a z vypjatých extraligových play off zápasů?

Emoce jsou srovnatelné s tím, když vyhrajete. Třeba jako teď. Když jsme s Ústím nad Labem otočili celou sérii, to byl specifický pocit, který člověk zažívá málokdy. Na to, že to bylo první kolo, docela jsme si hrábli a já myslím, že na tu sérii budeme vzpomínat v podobném stylu jako jsme vzpomínali na finále s Kladnem. Bylo to náročné, ale konec byl sladký. Když na to teď myslím, ty pocity tam jsou.

Už vaši spoluhráči mluvili o tom, že to bylo stejné jako vyhrát finále.

A je to přesně tak. Vždyť jsme do sezony nevstupovali jako favorit a ze začátku se nám tolik nedařilo. Odešla i spousta kluků. Proto je to hodně podobné.

Lukáš Lajčiak - obránce SK Hokejbal Letohrad

Ten chlapík by vám mohl ze svého života vyprávět o čemkoliv. Je činorodý a rozhodně se nenudí. A také je snad jediným Slovákem, který si zahrál na mistrovství světa ve florbalu i v hokejbalu.

Tak který sport jste si vybral jako první?

Hokejbal byl jako první od patnácti let. S florbalem to vzniklo trochu jinak. Před sedmnácti lety na střední škole lidé chtěli, aby mohli mladí trochu víc sportovat a tenkrát jsme si mohli vybírat mezi florbalem a hokejbalem. Kluci ze sousedství se přihlásili na florbal. Hoši chtěli, abych je postupně začal trénovat, měli kolem šestnácti sedmnácti roků, a tak jsme začali. Florbal byl tenkrát v plenkách a já s nimi postupně začal i hrát.

Jenže tehdy jste ještě asi ani netušil, kam to dojde.

No to vůbec ne. Vždyť to byly teprve začátky. Klub tenkrát nazvali White Grizzlies Žilina a liga se hrála jen turnajovým způsobem. Hned tamní muži získali bronz. Všechno se potom etablovalo, bylo to podobné hokejbalu. Hrál jsem ještě hokej a postupně jsem s tím přestával, až jsem někdy v šestadvaceti skončil úplně.

A jak to tedy bylo s reprezentační anabází?

Když jsem hrál v Žilině, hráli tam muži, z těch mladých byli najednou vysokoškoláci a někteří z nich ještě hráli. A někteří se tomu sportu věnují dodnes, ale třeba ne na nějaké vysoké úrovni. Odešel jsem potom hrát do Petržalky florbal a hokejbal jsem hrával ještě v Žilině. Fungovalo to tak, že když se to dalo stíhat, šel jsem si zahrát oba zápasy. Hokejbal jsme hráli třeba v jednu hodinu a hned potom jsem jezdil na florbal. Vždycky jsem proto s sebou tahal dvě výstroje. No a když se tvořila slovenská reprezentace, hrávalo se to jen ve skupinách bez kvalifikace. No a dnes to funguje tak, že se na mistrovství světa musíte probojovat z kvalifikace. Potom jsem hrál oba sporty v Trenčíně a český trenér Jan Hovorka s asistenty si mě vybrali na MS ve Švýcarsku 2012.

Televizi doma nemáme, trávíme čas raději venku

Ale už předtím jste měl hokejbalové úspěchy.

To ano, z roku 2007, 2009 a 2011. A potom jsem už tolik hokejbal ani za Žilinu nehrál. Začal jsem se hodně věnovat florbalu a měl jsem takovou vidinu, že bychom mohli být první Slováci, kteří se na šampionát podívají, a to se podařilo.

A vy jste byl u toho a budete dnes nejspíš zapsaný ve sportovní historii Slovenska.

Asi to tak i bude. Ale nejsem jediný takový. Určitě znáte Patrika Svitanu, který je dvojnásobný hokejbalový mistr světa. Hráli jsme spolu v Bratislavě. A dnes je dokonce člen hokejové reprezentace Slovenska.

Ale dařilo se vám i na šampionátu ve florbalu.

To ano, protože jsme postoupili do čtvrtfinále a tam jsme narazili na mistry světa ze Švédska. To bylo neskutečné a krásné mistrovství. No a dnes bych řekl, že u nás i v Česku je florbal o něco málo populárnější než hokejbal. Třeba české superfinále je fakt božské. Hrajete a kolem vás je třináct až patnáct tisíc lidí. To je nádhera.

Když jste zmínil Patrika Svitanu, který je také zajímavý obojživelník, jste pořád v kontaktu?

Hokejové mistrovství světa jsem sledoval, ale spíš výsledky. Přiznám se, že televizi doma nemáme, trávíme čas raději venku. Na facebooku jsme si něco málo napsali. Každopádně jsem mu to přál a držel jsem palce. Je to vážně zajímavé. Vždyť on se vypracoval ze slovenské extraligy do národního mužstva. Fakt je to pěkný úspěch. Na MS jsme sice skončili, jak jsme skončili, ale můžeme se od něčeho odrazit.

Tomáš Fejfar - útočník Kert Park Praha

Ten kluk působí jako zjevení. Jen málo mu chybí k tomu, aby překonával hokejbalové rekordy, ale pokud jeho výkony půjdou strmou křivkou nahoru jako doteď, bude stále lepší a jednou se sám stane legendou klubu i ligy.

S basketbalem jste už v minulosti sekl, ale hokejbal je vaše úrodná půda. Neposloucháte už různé řeči o tom, že budete lámat rekordy?

(smích) Že bych útočil na extraligové rekordy, to jsem zatím nikdy neslyšel. Bavili jsme se sice o tom trochu v šatně, kolik mám bodů, ale o rekordech řeč nebyla.

Vašich 44 bodů v základní části ovšem patří k tomu nejkvalitnějšímu co kdy extraliga viděla.

Ale co mi říkal Martin Kruček, který se v tom vyzná, tak Honza Bacovský z Hradce udělal v minulosti ještě lepší výkon, ale ten měl odehraný o zápas víc. (úsměv)

S Janem Bacovským se znáte z reprezentace. Pověděli jste si k bodovým závodům na dálku něco?

Ne, vůbec. Nebyli jsme teď v žádném kontaktu a ani před zápasy jsme tohle zatím neřešili.

A jak na to reagujete vy, že vám body tak naskakují?

Nedá se říct, že bych to nějak vnímal, ale rozhodně je to velice příjemné. Je to super a musím říct, že je to práce celé lajny. Hrát s Kručou (Martin Kruček pozn. aut.) a Dalimilem Zvonkem, a ještě předtím i Martinem Palou, to je obrovská výhoda.

A to jste říkal, že první polovina sezony ještě nebyla dobrá, druhá už ano. A čím víc sezona graduje, tím jste lepší. Za šest zápasů play off máte na kontě 10 kanadských bodů. To je jako z jiné planety.

(úsměv) Kéž by to tak pokračovalo. Víte, měl jsem problém se prosadit v prvních zápasech se Sudoměřicemi. Dohromady jsme měli nějakých patnáct šestnáct střel a nedali jsme ani jeden gól. Střelecky to nešlo, ani Kručovi to nešlo, ale naštěstí se to podařilo prolomit.

Co vůbec říkáte na to, že na čele kanadského bodování play off jste samí mladí hráči? Všichni matadoři jsou teď až pod vámi.

(usměje se) Já myslím, že se ještě ukáží. Když hrajeme proti Novasovi a Bácovi (Petr Novák a Jan Bacovský pozn. aut.), je vidět, že mají obrovské zkušenosti a hrají úžasně. Za nás Kruča a Honza Nýdl rozhodnou v klíčových fázích sezony, kdy to bude potřeba. Viděli jsme to už vloni, kdy dal Kruča dva góly Kladnu a rozhodl finálovou sérii. Teď hrají, jak umí a až to tým bude nejvíc potřebovat, oni se ukáží.

U Báci s Novasem je vidět, že mají své místo v extralize a umí to

Nevnímáte to tedy jako postupné střídání generací?

Řekl bych, že to tak není. Když se podívám třeba na Kruču, ten pořád žije s námi. I když jsme já, Palič a Dalimil Zvonek mladí kluci, on je pořád s námi a ten nebude ještě dlouho pociťovat nějakou výměnu generací.

A když se budeme bavit v rámci extraligy třeba o Bacovském, Novákovi, Vlasákovi, Nýdlovi nebo třeba Janu Štěpánkovi?

Báca s Novasem jsou odskočení úplně někde jinde. Ale třeba Nýdloš teď dostal pozvánku do reprezentace, což je asi zadostiučinění, že na to má. U Báci s Novasem je vidět, že mají své místo v extralize a umí to. Pořád mají extralize co dát.

Vy jim sekundujete a dobře pokračujete. V semifinále jste ve dvou zápasech vstřelil čtyři góly.

Tenhle víkend pro mě byl přitom obrovsky náročný. Každý den jsem měl přijímačky na FTVS. První den jsem měl plavání a gymnastiku, další den různé sporty i atletiku. Vážně toho bylo hodně a potom jsem byl moc rád, že se mi dařilo. Byl jsem fakticky rád, že mi to tam padlo. Viděl jsem po zápasech jednu fotku, kde jsem se z gólu radoval a neradoval, protože jsem byl hrozně unavený, ale naštěstí to bylo za mnou.

To mi chcete říct, že jste byl fyzicky tak vyčerpaný, a ještě zaznamenal takový výkon?

To se prostě povedlo. Fakt to bylo náročné, je to za námi, nikdo už si na to nevzpomene. Máme před sebou další víkend, tentokrát v Hradci a uvidíme, jak se bude dařit.

Snad se ani nebudu ptát, jaké sporty vás tedy čekají tento týden.

Tenhle týden mě čeká jen sauna, odpočinek a tréninky. Nic víc. Byl jsem hodně unavený, ale to už zmizelo.

Bude to další rychlá série, nebo je to jen zdání, že Hradec rychle vyřídíte?

Záleží na tom, jak se nám bude dařit. Vždyť Kladno také vedlo 2:0 na zápasy a nakonec prohrálo. Hradec bude určitě bojovat, bude to hodně vyrovnané. Hradec je sice pasovaný na outsidera, že bychom ho mohli vyřadit, ale oni rozhodně zabojují a nebude to nic lehkého.

Kontaktují vás Hradečtí, které znáte?

Vůbec se to neděje. (úsměv) Bavili jsme se jen s Jirkou Jiříkem, ale jinak nic víc neproběhlo.