Nábytkářský guru, mistr světa v rybolovu či milovník piva, to jsou hvězdy čtvrtfinále!

/HVĚZDY PLAY-OFF CROSSDOCK EXTRALIGY/ Česko - Máte rádi hvězdu kola? V časech vyřazovacích zápasů jsme ji pro vás ještě okořenili a nabídneme vám víc zajímavých příběhů najednou. Z každého hracího víkendu vybereme po nejlepším hráči z každé řady.

Obránce Jan Nýdl z Kert Parku Praha zato našel formu v pravý čas a za dvě utkání vstřelil tři branky. V útoku řádil kladenský Daniel Hnízdil, který miluje zápasy play-off a na jeho výkonu to bylo celý víkend znát. Jednou se totiž trefil a tři gólové akce spoluhráčům připravil. Pojďte si projít zajímavosti kolem těchto skvělých hráčů, které píše sám život.

Jan Šimara - brankář SK Hokejbal Letohrad

Jeho výkony mají „gule“ a jeho klid se snadno přenáší na mladé mužstvo. Urostlý reprezentační gólman je rodilý Vsetíňák a už od roku 2010 hraje za Jeleny. Sám říká, že už je na východě Čech jako doma.

Jaké je nejpopulárnější vsetínské slovo?

(Dlouze se směje) … Asi ti „ogaři“. Nikdo to nezná a je to jen valašský slang pro slovo kluci. Kamkoliv v republice přijedete, tam to neslyšíte a když to někde řeknu, tak si lidi myslí, že nadávám. Určitě byste našel i nějaká další, ale spíše tohle bude z mé strany to nejfrekventovanější.

Když tedy ze Vsetína přijíždíte do Letohradu, už se vám tak naučili říkat?

Přesně. Když přicházím na trénink, už od kouče Filipa Červinky slyším - ahoj ogare. Už se to mezi námi všemi tak chytlo.

V Letohradě už jste hodně dlouho. Ale celé vaše angažmá vzniklo v době, kdy se ve Vsetíně začal rozpadat mužský hokejbal, viďte?

Dalo by se říct, že už to byla taková poslední sezona, kdy na Vsetíně hokejbal končil a mě oslovil tehdejší trenér Martin Motyčka s tím, že by chtěl pomoct zachránit extraligu pro Letohrad. Poprosil mě, jestli bych to nezkusil a já tehdy řekl, že není problém a přijedu. Přijel jsem a jsem tam doteď.

A mezitím vás Jeleni pomohli katapultovat do reprezentace.

Ano, ano, za to jsem samozřejmě hrozně rád.

Letohrad? Nechtěl bych už nikam jinam jít

Pomohlo vám k působení v národním týmu jen letohradské angažmá, nebo i někdejší vydařené play-off v Hradci Králové?

No… Hradec byl skutečně jedním z impulzů, protože bylo o co hrát a tenkrát jsme došli do finále. Tam jsem zjistil, že mám na to jít do reprezentace a hrát na vrcholové úrovni. Díky tomu pořád chytám a budu chytat, pokud bude sloužit zdraví.

A jak dlouho to bude ještě v Letohradě? Dojíždění ze Vsetína musí být velice náročné, ale vy tento sport milujete. Jste už pravověrný Letohraďák?

Jsem! Nechtěl bych už nikam jinam jít. Pokud budu hrát ještě hokejbal, chci hrát rozhodně za Letohrad. Nebráním se samozřejmě působení i jinde, ale když se na to podívám, je to pro mě vlastně úplně nejblíž. Já už jsem tu vlastně doma a beru Letohrad jako svůj domácí tým. A to se těžko opouští. Ale třeba za Sudoměřice bych nechtěl hrát.

Proč ne právě za Sudoměřice?

Není to nic špatného, ale jestliže to mám dvě hodiny do Sudoměřic a dvě a půl do Letohradu, tak těch třicet minut obětuji a pojedu tam, kde mám známé a jsem tam zabydlený.

Ve Vsetíně pořád žijete a pracujete tam v rodinné firmě, co prodává nábytek. Máte tedy rád odmala dřevo?

Dřevo až tak ne. (úsměv) Mám na tom rád hlavně to obchodování, co mě vždycky naplňovalo, strategie podniku. To mě vždycky moc zajímalo a jsem rád, že se mi to splnilo.

Kdy jste do obchodu pronikl?

Nejdřív jsem vůbec nepracoval s nábytkem. Nejprve jsem pracoval ve firmě se stínící technikou, kde jsem byl šest let. Měl jsem tam na starosti reklamace, výjezdy a tak dále. Až když měl taťka operaci se srdcem, tak jsem jasně řekl, ať už netahá všechny ty těžké věci, že do toho praštím, dal jsem výpověď a teď pátým šestým rokem pracuji v naší firmě. Moc mě to naplňuje a baví. Ještě tím, že je to rodinná firma, odejdu si dřív, když potřebuji na trénink, nebo zápas. Chodím na tréninky i tady u nás, takže je na to čas a můžu se zdokonalovat. To je právě i díky tomu úplně super.

S bráchou rozvážíme zboží a mamka s taťkou pracují v kancelářích na počítači

Jak je vůbec těžké pracovat v rodinné firmě? Musíte se poprat se vším jako byste byl v jakékoliv jiné firmě. Pořád se to všechno snese dobře dohromady?

Občas tam nějaká ponorka je, ale to je vážně hodně málo. My s bráchou rozvážíme zboží a mamka s taťkou pracují v kancelářích na počítači. My naložíme a vyrazíme na cesty. Každý ještě navíc jedeme jinam, takže to funguje dobře. Ponorka není hrozná, dá se to zvládnout.

Kam všude se při práci podíváte?

Jezdíme úplně po celé republice. Zrovna zítra jedu do Ústí nad Labem.(rozhovor vznikal ve středu 2.5. pozn. red.)

Takže vyrazíte hodně brzy ráno ze Vsetína a jedete třeba až do Aše?

Dá se říct, že jo. A dokonce už i v tom Aši jsme byli. (úsměv) Ráno vyrazíme na tu naší krásnou dálnici a jedeme třeba až do vesniček.

Jaké nejzajímavější místo jste při cestách navštívil?

Už vám neřeknu, jestli je to na Karlovarsku, nebo v okolí Plzně. Ale je tam vesnička, která se jmenuje Jeruzalém. A ta je taková celkem zajímavá. No a lidé jsou také celkem zajímaví. Někteří jsou úplně v pohodě, ale jiní jsou trochu celkem blázni.

Proč myslíte?

Dovezeme třeba sedačku, přijde pán s ženou, myslí si, že to odnesou. Jenže sedačka je těžká, takže se trápí. Chceme pomáhat, ale někdy musíme zkrátka stíhat i další vykládku, tak se jen usmějeme a jedeme dál.

Nedodávali jste sedací soupravy svého času i mistrovským hokejistům?

Jo, to určitě! Fungujeme od roku 1993 a rok na to tu byla extraliga. Tady nakupovali snad úplně všichni ze Vsetína. Určitě u nás nakupovali i významní hokejisté.

Ale asi byste si pamatoval, kdyby u vás nakupoval Roman Čechmánek, že?

To je pravda, to by mi v hlavě uvízlo. Ale v době, kdy tu vyhrávali tituly, tak mi bylo nějakých šest roků. Ale když jsem byl malý a chytával na Lapači, na naše tréninky se právě Čechmánek, Dopita nebo Sršeň chodili dívat. To bylo takové zajímavé a my jsme tenkrát měli i motivaci dostat se někam výš.

Jan Nýdl - obránce HC Kert Park Praha

Českobudějovický odchovanec, který na svůj kraj nedá dopustit, ať je, kde chce. Rodný kraj propaguje i na své poslední extraligové adrese v pražském Kert Parku. Můžete se vsadit, že tenhle borec neustoupí ani o píď. Jak na hřišti, tak v názorech. S přehledem se o něm může říkat, že je to mašina na úspěch. Má spoustu titulů a miluje české pivo.

Proto se rovnou zeptám, jaké je nejlepší české pivo?

To je přece jednoznačný. Budvar! (smích)

Nic jiného jsem ani nečekal. Takže je to i mezi spoluhráči vaše jediná volba?

Je to samozřejmě různé a nemám to nijak vyhraněné. I když tím určitě spoluhráče vždycky trochu popotáhnu.

Prý máte hodně rád pivo a rád ho taky degustujete.

Nedá se říct, že bych byl úplně tím největším milovníkem, ale rád ho samozřejmě mám a občas si dám. Není to tak, že když někam vyjedu, ochutnám i jiné značky, ale spíše se držím Budvaru, pokud to zrovna jde. A pořád je to dobrý, a to už jsem na světě dlouhá léta. (úsměv)

Kromě jiného máte v oblibě vyprávění o starých hokejbalových časech, kdy tento sport neměl zhola nic.

To je pravda. To, jak to kdysi v tomto sportu probíhalo, to jsou věci, které dnes někteří lidé nechápou. Všechno bylo trochu jinak.

Takže mladým spíše připomínáte, co mají dnes pod rukama a v čem hrají?

To určitě jo! A rozebíráme i to, jak to bývalo, když se hrálo ve čtyřech, v jakém stavu bývaly hřiště i to, jak vypadalo zázemí. To už jsou úplně zapomenuté věci.

Na hřišti se nemůžu honit s kluky, kterým je šestnáct sedmnáct let

Za víkend jste dal tři góly. Přitom v sezoně to bylo hlavně na tahounech z útoku. Radost byla předpokládám veliká, když se vám takhle zadařilo?

Forma není o tolik lepší. Ten první tam prostě spadl a další dva góly jsem dal z přesilovky. Nebylo to nic světoborného. Ale radost mi to určitě udělalo. Vždyť já na góly čekal dvacet zápasů. Už si ze mě dělali i dost srandu, proto jsem rád, že se to takhle zlomilo.

A to jste hráč, který má spoustu titulů a medaili z MS Masters. Jenže tahle sezona pro vás bude zvláštní ze dvou hledisek. Jednak jdete za obhajobou s Kertem a zadruhé nikdo netuší, jestli to bude vaše poslední sezona.

To ani já sám nevím a už to ani nikde neříkám, jestli budu končit. Nechám to osudu a nějak to dopadne. Neříkám, že budu končit, nebo pokračovat, ale uvidíme, jak se všechno vyvine.

A láká vás s tímto týmem pokračovat?

S tímto týmem by byla radost pokračovat. Takže s Kert Parkem bych ještě klidně rok hrát mohl.

Kouč Kuna přitom v žertu tvrdí, že jak vám přibývají léta, schováváte se při rychlostnějších cvičeních na tréninku za mladé. Je to pravda?

(úsměv) To si všiml moc dobře. Ale zatím za to žádné pokuty nejsou. Vždyť já se na hřišti nemůžu honit s kluky, kterým je šestnáct sedmnáct let. To prostě nejde. Jsem zase trochu realista.

Takže to doháníte zkušeností?

Myslím, že nejsem zase nejpomalejší, ale na tréninku je to něco trochu jiného.

Děláme vše od kolečkových bruslí až po vzduchotechniku dodávanou do velkých elektráren

Co vás na hokejbale ještě baví? Týmový úspěch, kabina, nebo neotřelé metody koučů Kuny a Jelena?

Nejvíc je ta atmosféra v naší šatně. To jsou prostě kopce srandy od začátku až do konce. A hokejbal hraji už hrozně dlouho, předtím jsem hrával i hokej. A když se vyhrává, člověka to baví ještě o to víc.

V kabině máte jako starší hráč velké slovo. A když si ho nevezmete vy, jsou na řadě trenéři. Ale letos jste neměl ani moc příležitostí, abyste toho musel využít, že?

Vůbec ne, zatím to funguje dobře. Prohráli jsme akorát dva zápasy, a to ještě trochu hloupě. Teď náš tým usměrňují spíše trenéři.

Pracujete v obchodní firmě ve strojním průmyslu jako administrativní pracovník. Jak vás to baví?

Pracujeme se vším, co si vzpomenete - strojová ložiska, klínové řemeny. Děláme vše od kolečkových bruslí až po vzduchotechniku dodávanou do velkých elektráren. Je toho vážně hodně.

Jak je to náročná práce na skloubení s hokejbalem?

Jde to dobře skloubit, zvládám to dobře. Do Prahy dojíždím jednou týdně na trénink a potom samozřejmě na zápasy. Věřte tomu, že kdyby se to nedalo dát, nedělal bych to. Přiznávám, že časově je vážně dost náročné, ale zvládám to.

Daniel Hnízdil – útočník HBC ALPIQ Kladno

Duše kladenských rysů a dnes už jejich kapitán. V hlavě má tolik informací a je to takový fanoušek sportovních zpráv, že mu říkají chodící ČTK. Je oblíbený proto, že nezavře pusu a baví tamní kabinu. Zároveň si umí odpočinout při lovu ryb. Však zjistíte sami.

První play-off víkend vám přinesl čtyři kanadské body. Jak jste se cítil?

Na play-off se vždycky cítím líp než v základní části. Ta vypjatá část sezony mě baví mnohem víc než běžné extraligové zápasy. A na Kladně je pro nás úvodní část ročníku povinnost. Vždycky se nám povedlo být v nejlepší čtyřce a play-off tedy musí být. Základní část se tady u nás nějak odehraje a potom všichni hrozně žereme vyřazovací utkání.

Vybičování je potom ještě jednou takové?

Určitě to tak je, a nejen u mě, protože se na to těší celý tým. Je to vrchol, zpestření sezony, je to svátek. Celou základní část hrajeme jen kvůli play-off. Když začne liga, vnímáme to tak, že si jdeme prostě jenom zahrát a až tak moc to neřešíme. Ale konec sezony je o něčem jiném.

Takže jste potom v tom maximálním soustředění schopný „kousnout“ i nějaké nepříjemné zranění?

Já tedy rozhodně! Sice už nejsem nejmladší a už mě bolí celý člověk, ale play-off se hraje vždy s nějakým menším zraněním.

Jaké play-off pro vás bylo z hlediska zranění nejhorší, ale stejně jste ho odehrál?

Předloni jsem měl utržené vazy v kotníku. Zranění mě postihlo ve finále a já to nedohrál. Ale když si vzpomenu na minulé sezony, tam by se něco našlo. Měl jsem onehdy utržené koleno. Stalo se mi to někdy na přelomu ledna a února. Celou přípravu jsem skoro neodchodil, ale základní část jsem dohrával. Play-off jsem potom dohrál s tím.

Jak jste to vůbec byl schopný dát?

Bylo to o přípravě. (úsměv) Aby to vůbec vydrželo. Musel jsem hodně zpevnit vazy okolo. Kolikrát se mi stalo, že mi koleno vyskakovalo, nemohl jsem dvě tři minuty chodit, naskočilo zase zpátky a bylo to dobré.

Manželka mi toleruje sport, já zase její „přiblblé“ seriály

Pojďme přímo k vám. Slyším o vás, že v kabině pořád mluvíte, mluvíte a mluvíte.

(smích) Nejen v kabině, ono je to i na hřišti a také během střídání. Pravda je, že pusu skoro nezavřu. Rád si povídám s rozhodčími a občas i zbytečně řvu na spoluhráče na hřišti, co mají dělat.

A prý se ohromně zajímáte o sport. Kdo kam přestoupil, jakou má kdo formu. A to všechno od hokejbalu až třeba po fotbal.

Sport je můj koníček. Když se ráno probudím, jako první udělám to, že se jdu podívat na onlajny, jak hráli hokej, fotbal a kdo dával góly. V hokejbale je to úplně to samé. Mám tam spoustu kamarádů a teď jsem tam skoro nejstarší. Všechny hráče z týmů znám, vím, jak se jim daří a také znám kluky z reprezentace. Rád se s nimi hecuji a všechno možné okolo. A přestupy řeším také.

Vážně? A jakou formou?

Hodně se snažím, aby mladí perspektivní kluci šli na Kladno. Snažím se je přetáhnout k nám a teď se to moc nedaří. Teď ode mě začali brát z Kert Parku. Vlastně všichni hráči, které jsme chtěli, jsou teď v Kert Parku. (úsměv) Bohužel.

Takže jste tím pádem měl asi špatné informace?

(smích) Informace jsem měl dobré, ale asi jim tam slíbili víc, než já. Co se dá dělat.

Jak berou vaší důslednou vášeň pro sport doma?

Tam je to úplně v pohodě, protože máme čtyři televize. Každý si vezmeme svoje zařízení a máme svůj klid. Je to v toleranci. Manželka mi toleruje právě velký zájem o sport a já jí zase toleruji její „přiblblé“ seriály. (směje se) Takže je to v pohodě.

Dali jsme na „kaprařinu“ a objíždíme závody v chytání kaprů

Vypínáte alespoň při rybaření. Jak hodně se mu věnujete?

Odmalička dělám sportovní rybaření. Od osmi let dělám rybovou techniku. To je disciplína, která se provádí na větším nebo fotbalovém hřišti. Hází se na terč a do dálky. Dělal jsem to do třiadvaceti, a nakonec jsem se v téhle disciplíně stal mistrem světa. Byl jsem asi deset let i v reprezentaci. Jenže když jsem přestoupil do Kladna, už na závody nebyl tolik čas. Dokud jsem hrál za Kovo, závody začínaly od května do srpna. Ten tým většinou nepostoupil do play-off a měl jsem čas se tomuhle koníčku věnovat. Posledních deset let už tomu tolik nedávám. Ale když jedu na závody, jsem pořád v první pětce nebo šestce.

A jak vás bere rekreační rybolov?

Jo, také! Zrovna teď v neděli jedeme na výpravu na jeden soukromý revír v Čechách. Jezdíme někam čtyřikrát ročně s bratrem a s kamarády. Dali jsme navíc na „kaprařinu“ a objíždíme závody v chytání kaprů.

To zní zajímavě. Ale tentokrát vám to zasahuje do play-off.

Je to blbé, ale věděl jsem, že to tak bude. Mám to naplánované po zápasu do pátku. Na začátku týdne bude regenerační trénink a ve středu si odskočím. Hradec a Kladno není tak daleko. Zajedu si z Hradce, pojedu na trénink a vrátím se zpátky. A v pátek to stíhám a stejně tak zápas, pokud postoupíme.