Manželce praskla voda. Dej penaltu a jedeme rodit, řekla Filipova žena a obojí se povedlo

/HVĚZDA 20. KOLA CROSSDOCK EXTRALIGY/ Pardubice - Zkušený bek Petr Filip, co zná obě strany východočeské barikády z hradeckého i pardubického dresu, zažil pořádně perný víkend. Napnutý byl nejen z dramatické koncovky zápasu se Sudoměřicemi.

Chvíli se cukal, ale nakonec šel na nájezd a proměnil. Rozhodl zápas a spěchal přivést na svět dceru, aby si užil v jeden den dvojnásobnou radost a hned trojí titul - střelec zápasu, novopečený tatínek a hvězda víkendu. Ke všem třem mu gratulujeme!

Dal jste dvě branky. Jednu ze hry, druhou dokonce až z nájezdu. Takže jste se dobře připravený na start play-off, že?

Určitě to byla skvělá příprava, ale zápasy se nám už delší dobu nedaří a nedáváme moc branek. Takže zase vlastně bych to zase tak dobrou přípravou nenazval.

A jak se vám povedl ten nájezd, přiznejte.

Úplně nevím, kde začít. Když jsem se vrátil na střídačku po konci základní hrací doby, spoluhráči mi řekli, že mé manželce praskla voda. Byli jsme teď v očekávání potomka. A tak jsem se nejdřív trenérovi omluvil, že mám trochu jiné povinnosti a že nájezd nepojedu. Šel jsem se na ženu podívat. Řekl jsem, že budou nájezdy, ale že mi pojedeme do porodnice. No a ona na to: Jen ten nájezd jeď, ještě to chvilku vydržím. Dej hlavně gól. Takže se mi to nakonec i povedlo.

Takže jste při nájezdu hodně spěchal?

(smích) To úplně ne. Mám své dvě tři kličky, které pořád točím dokola. A při té finální jsem viděl, že má sudoměřický gólman mezírku v postoji, vystřelil jsem přímo do ní a penaltu proměnil.

A potom už jste se nestihl ani pořádně radovat, protože vše šlo horem pádem - vzít manželku, odvézt jí do porodnice, být u porodu a radovat se z narození miminka.

Přesně, jak to říkáte. U porodu jsem byl také a bylo to zajímavé. Naštěstí netrval ani tak dlouho, pro manželku to proto nebylo ani tak bolestivé. Známe příhody z nemocnic, kde tam ženy tráví půl dne až dnes. Takže moje žena to měla rychle za sebou a dnes máme krásnou holčičku.

Bude z ní v budoucnu hokejbalistka?

(úsměv) Uvidíme, co přijde. O tom jsme se s manželkou ještě nebavili, ale je klidně možné, že bude basketbalistkou po ní. Manželka dříve basket hrávala, ale nakonec se dala na studijní dráhu a v Liberci si udělala ekonomickou inženýrku.

Takže máte první dítě. To druhé si také necháte na nějaký nájezd?

Asi jo. Ve středu jsem si obě mé holky přivezl domů. Teď už se na mě projevuje můj spánkový deficit, ale já doufám, že se s tím do soboty nějak vypořádám a vyhrajeme v Ústí.

Jak se spánkový deficit projeví dál?

To sám nevím. Vzal jsem v práci týdenní volno a zrovna jste mě zastihl v posilovně. Šel jsem z toho všeho raději trochu protáhnout, abych se do soboty pořádně nabudil.

Máte velmi podařený rok. Kromě narození dcery prožíváte i druhou nejlepší sezonu kariéry a blížíte se svému nejlepšímu výkonu z roku 2014, kdy jste měl průměr jeden kanadský bod na zápas. Změnil jste nějak hru, nebo kolem sebe máte víc pohody?

Já nevím, čím to je. Hrálo se mi v posledních sezonách hůř. Hráči už si mě trochu víc hlídají, vědí moc dobře, že svou střelu dokážu dát gól, a proto se mi hůř prosazuje, než tenkrát v pětadvaceti. Teď musím s protihráči bojovat, protože ode mě stojí na metr a není to vůbec nic příjemného. To je ten důvod, proč jsem se tolik neprosazoval. Víc vás znají a víc si vás pohlídají, než některého z mladých spoluhráčů.

Přidal jste i nějak v přípravě, když vám vloni uteklo domácí mistrovství světa mezi prsty poslední nominací?

Nedá se říct, že bych byl po MS naštvaný, přece jen je to rozhodnutí trenérů, a tak nějak jsem se jim tam nehodil. Respektoval jsem to. Začal jsem ale jezdit ještě závody na kole Kolo pro život, což byla docela dobrá příprava a teď se k nám v zimě připojil osobní trenér Ondřej Almaši a ten nám pár cviků vysvětlil. Řekl, jak pracovat s naším tělem a já to začal od ledna dodržovat. Víc jsem posiloval, cvičil, běhal a to se určitě projevilo.

A je v tom také snaha dokázat, že na reprezentaci máte?

Další světový šampionát je za rok a kousek. Samozřejmě, že bych si rád na takové akci zahrál. Ale teď je právě tak krátká chvíle po narození potomka, že mám spíš cíl být doma. (směje se) Ale až se bude mistrovství světa blížit, určitě budu mluvit jinak a udělám všechno proto, abych se tam dostal.

Přebolelo vás už to vyřazení z kádru národního týmu?

Jo, každopádně. Bylo to mistrovství světa v mých rodných Pardubicích. Člověk si na to sem tam vzpomene a samozřejmě vám to některý z kamarádů i občas připomene. (úsměv) Býval bych tam měl vrchol kariéry, protože mi bylo třicet a myslím si, že jsem se na to docela důkladně celý rok připravoval.

Ale teď už budete mít mnohem radostnější starosti.

Vzpomenu si na to, co mi uteklo. Udělala se medaile, byl to úspěch, ale už je to rok, je to pryč a nemůžu se ohlížet za tím, co bylo. Jdeme dál. Všechno už to přebolelo.

Váš pardubický trenér Mašík je teď také u reprezentace. Ale řeknete - bylo ve hře, že by vám dal volno na extraligové play-off po tak radostné události?

To asi nepřipadalo v úvahu. (směje se) V úterý jsem z něj na tréninku dělal legraci, jestli počítá s tím, že v sobotu budu doma. Jen se ušklíbl, usmáli jsme se na sebe, ale dobře jsme věděli, že pojedu hrát. Ale hned po zápase se nejspíš seberu a vyrazím rovnou za holkami. Ještě uvidíme, jak bude to utkání také bolestivý.

Spoluvlastníte malou stavební firmu. Takže jste si volno mohl sám vybrat úplně v pohodě, že?

V naprosté, protože to byl tak důležitý životní okamžik, že jsem tam nemohl chybět. Samozřejmě bylo potřeba dopoledne něco zařídit, udělal jsem si nějaké schůzky a pak jsem se vracel domů. Ale v práci jsem byl třeba jen hodinu až dvě.

Máte to tak dobře zařízené, že byste si mohl vzít i rodičovskou dovolenou, viďte.

(smích) Tak takhle ne. Potřebuji zase trochu času na to, abych se mohl mé práci věnovat. Navíc se snažím být na stavbě a vypomoci. Není to tak, že by moje pracovní nasazení bylo doma nebo v kanclu.

Je pro vás stavařina rutina, nebo práce zábavná práce snů?

Je příjemné, když se probudíte v šest hodin ráno, obléknete se, vyrazíte ven a vůbec vám nepřipadá, že jdete do práce. Přijde vám, že děláte něco, co vás vážně naplňuje a baví. Je to úplně jiné, než když vstáváte brzy ráno, jedete dělat do kolbenky a jste u pásu. Já na stavbu nechodím z donucení. (úsměv)

Zaměstnáváte i spoluhráče?

To zatím ne, ale občas mi někdo přijde pomoci na brigádu. Měl jsem tam párkrát Lukáše Vlasáka a teď se hlásil Ondra Březina, že by občas přišel pomoci, když má volný den.