CROSSDOCK Extraliga

Zvonek zná vůni legendárního Lapače. Teď pojede dělat dánského průvodce Jaškinovi

ČMSHb 19. 4. 2018, Foto: Michal Pěch

/HVĚZDA 19. KOLA CROSSDOCK EXTRALIGY/ Praha - Tomu klukovi je třiadvacet, ale jeho životopis a zkušenosti jsou bohatší než vyprávění bájné Šeherezády. Někdejší mládežnický reprezentant Dalimil Zvonek má tuze zajímavou kariéru.

Góly i body sazí na jaře kolo od kola. Zkuste ho zadržet. Je dokonce tak skvělý, že už je třetím ze čtyř hráčů Kert Parku Praha v první pětce bodování extraligy. A to zdaleka neřekl poslední slovo. Protože teď bude mít na stadionu ještě oporu v hlasivkách hokejové hvězdy St. Louis Dmitrije Jaškina, blízkého kamaráda ze Vsetína.Obratem pak bude Jaškina doprovázet na hokejové mistrovství světa ve městě Zvonkovi zaslíbeném, pokud se hokejový kouzelník probojuje na šampionát.Góly i body sazí na jaře kolo od kola. Zkuste ho zadržet. Je dokonce tak skvělý, že už je třetím ze čtyř hráčů Kert Parku Praha v první pětce bodování extraligy. A to zdaleka neřekl poslední slovo. Protože teď bude mít na stadionu ještě oporu v hlasivkách hokejové hvězdy St. Louis Dmitrije Jaškina, blízkého kamaráda ze Vsetína.Obratem pak bude Jaškina doprovázet na hokejové mistrovství světa ve městě Zvonkovi zaslíbeném, pokud se hokejový kouzelník probojuje na šampionát. O nominaci do rubriky Hvězda kola jste si říkal už delší dobu. Ale vaše výkony se ustálily až na jaře, podzim jste neměl tak dobrý. Můžete tahle slova podepsat? Stoprocentně jo. Bylo to hodně způsobené tím, že jsem několik let nehrál a pořádně jsem nedržel hokejku v ruce. Na podzim jsem se dostával do formy. V hlavě mi to šlo, ale ze začátku jsem to nezvládal fyzicky a hlavně technikou. Celý život jsem hrával na asfaltu, takže přechod na plast byl pro mě těžký, hodně míčků mi ujíždělo. Nelepilo mi to. Hlavní roli ve zlepšení ovšem hrálo to, že přes zimu se mi dařilo a trenér nás dal s Martinem Kručkem a Tomášem Fejfarem dohromady, celou jarní část hrajeme spolu v lajně. Když hrajete s takovými borci, body vám pak naskakují úplně samy. A také se to hraje úplně samo, že? To tedy jo. Zvlášť s Martinem Kručkem. To je taková hlava, Fejfy je zase kluk, který se v zakončení málokdy mýlí. Je to spolupráce, kterou si nemůžu vynachválit. Posloucháte hodně Kručkovy rady? Rozhodně ano. Martin má něco odehraného. Stačí se na něho jeden až dva zápasy dívat a zjistíte, že to hodně hraje v hlavě. Je to jeden z nejchytřejších hráčů v Česku, ne-li ten vůbec nejchytřejší. Hodně věcí mi říká s humorem, přehání a vymýšlí, ale člověk na něm vidí, když to myslí vážně, chce něco zkusit a potom to má smysl. Snažím se tu radu poslechnout a uvědomím si, že je to k mému prospěchu. Angažmá v Kert Parku se upeklo ve večerních hodinách na Stoupa Cupu Když jste mluvil o nevydařeném období, podržel vás během něj trenérský tým Kuna-Jelen? Měli vám určitě co říct vzhledem k tomu, že využívají spoustu moderních metod? Samozřejmě jsme mluvili o mých výkonech, ale hlavně o výkonech celého týmu. Myslím si, že věděli, že se do hry dostávám, zvlášť Milan Jelen. Znal mě od mládežnických kategorií, takže věděl, co může čekat a koučové semnou měli trpělivost. Nemůžu říct, že by na mě tlačili. Dostal jsem prostor a sám jsem cítil, že něco musím zlepšit. Bylo to o psychické pohodě, která se potom přenesla na formu. A co jejich moderní metody? Pomáhají vám? Myslím si, že ano. Z každého zápasu máme detailní info o našich střelách, buly, délce střídání. V týdnu po zápase vše vidíme a sami si to můžeme projít. Na tréninku z toho hodně čerpáme a máme hodně progresivních cvičení. David Kuna trénuje dorost hokejové Slavie, takže určitě některé věci bere právě odtud. Já si proto vůbec nemůžu stěžovat na tréninky i detailnější rozbory hry. Musíme si vůbec říct, kde jste se vlastně v Kert Parku vzal. Původem jste ze Vsetína, dlouho jste studoval v zahraničí a potom najednou vaše jméno přistálo na soupisce mistra. Kde se to vzalo? Ve Vsetíně jsem hrával hokejbal, potom jsem začal s hokejem. Když jsem maturoval, hrál jsem juniorskou extraligu se Vsetínem, jenže v té době přišlo rozhodování, jestli dál profesionálně dělat sport, anebo se věnovat škole a studiu. I když nabídky na angažmá ve větších klubech existovaly, rozhodl jsem se pro studium. Proč? Protože sport pro mě byl vždycky tak nějak na vedlejší koleji, byl to zkrátka koníček, který mě bavil. Nechtěl jsem se tím živit. A tak jsem se vydal studovat do Dánska, kde jsem byl tři roky. Čtvrtý rok jsem to ještě dokončoval v rámci stáže. Měl jsem jít pracovně do Bratislavy. Ze dne na den se rozhodlo, že budu přesunutý do Prahy. To bylo dobou, kdy se v Prachaticích konal Highlanders Cup. Každý rok tam jezdíme s Martinem Kručkem i Tomášem Fejfarem, Petrem Miklem a také kluci z Kladna. Tam jsme o tom začali. Když se dozvěděli o tom, že půjdu do Prahy, začali se zajímat o to, jestli budu něco hrát. No a další týden se ve Vsetíně konal náš Stoupa Cup, kde jela podobná parta lidí. Nechci specifikovat detaily, ale řeknu, že se tam ve večerních hodinách moje angažmá upeklo a pár dnů na to už jsem byl na tréninku na Kert Parku s tím, že to zkusím. A potom už jsem byl v zápase. Takže se váš přestup zpečetil u voňavé valašské slivovice? Dá se to tak říct. (úsměv) Když hrajete na Lapači, máte z toho zážitky do konce života Takže vyhlášený Stoupa Cup tím pádem dostal další rozměr, když se tam udělal tak velký přestup. Předpokládám, že i vy ho máte rád. Já ho doslova miluji. Vždycky, když o něm mluvím, musím dát klobouk dolů před organizátorem, kterým je Zdeněk Čablík. Moc se na něj těšíme já i kluci z Kert Parku. V podstatě každý týden se teď bavíme o tom, že už se to blíží. Čím je tedy tak zvláštní pro vás jako Vsetíňáka? Je hodně specifický. Řeknu takové klišé - musí se to zažít - ale ona je to pravda. Jde tam o to, že kluci, co to na Vsetíně pořádají a co se turnaje účastní, tak ten sport mají rádi a dělají to, protože je to baví. V posledních letech to získalo nádech benefice, kdy se podařilo vybírat neuvěřitelné částky. Kluci si to udělali jako vlastní turnájek, aby zavzpomínali na zesnulého spoluhráče. Letos už bude 12. ročník ve spolupráci s Českou televizí, hokejbalem.cz a velkými firmami. Daří se vybírat velké sumy na dobrou věc, máme to rádi, protože se akce dělá srdíčkem. To nás na tom baví. Hlavní tahák celé akce je večerní afterpárty. Takže jste Stoupa Cupem také odchovaný? Také už tam budu nevím kolik roků. Jde o to, že kluci rozjetí po celé republice za prací, sportovně a tak dále, si na Stoupa Cup udělají čas a sejdou se lidé, kteří se celý rok neviděli. Mluvil jste o období rozhodování. Myslím, že nenajdeme moc kluků, kteří by si místo profesionálního sportu zvolili studium. Na jednu stranu jsem výjimka, ale bral jsem to racionálně a říkal jsem si, že kdybych se chtěl hokejem živit, musel bych být také výjimka, abych se zabezpečil do konce života. Sport byl pro mě opravdu koníček, a proto mám tolik rád hokejbal. Protože se to dělá srdíčkem, nenajdete tam špatné energie. Vidíte, že lidé to dělají rádi, nikdo se nikam netlačí, aby měl víc peněz a aby děti hrály. Když přišlo rozhodování, měl jsem v tom jasno. S hokejem jsem začal až v šestnácti na zkoušku, a tak jsem se do toho dostal dobrým způsobem. O tři roky později jsem dělal kapitána v hokejové extralize. Ale věděl jsem, že to bude výplň volného času. Jsem rád, že jsem se takhle rozhodl. Výplň volného času byl hokej, nebo hokejbal? Obojí. Kombinoval jsem to, i když hokej bral hodně času. Dělal jsem tenkrát ještě gymnázium, kde jsem měl individuální studijní plán, takže se to dalo skloubit. Bylo to hodně časově náročné. A kdybychom do toho chtěli jít tím způsobem, abych se sportem živil, tak by to bylo o mnoho náročnější. Jak znám ze svého okolí od kamarádů z hokeje - stačí jedno špatné zranění, někomu špatně vylétne hokejka a potom v podstatě nemáte co dělat, když to tak řeknu. Ale s hokejem na slavném stadionu Lapač ve Vsetíně jste si i jako dorostenec musel užít atmosféru. Ve městě v té době po krachu extraligy a klubu jiný hokej vlastně nebyl než ten dorostenecký. Bylo to pár let nazpátek, když se postupně obrodilo dění v hokeji na Vsetínsku. Vzpomínám si, jak jsme hráli baráž o extraligu a na Lapači mohlo být tři až čtyři tisíce lidí. Byla to paráda. I na derby se Zlínem byl skvělý výjezd a vyrazily tam dva autobusy fanoušků. Podpora tu vždycky byla skvělá. To se asi hraje úplně jinak, že? Když hrajete na Lapači, máte z toho zážitky do konce života. Je to tam hodně specifické. Ti lidé jsou hodně specifičtí. Zase k tomu existuje klišé - kdo si tu nezahrál ve vsetínském dresu, těžko to pochopí. A jsou ti lidé tolik zvláštní? Nemůžu mluvit za jiné kluby, protože jsem za ně nehrál, ale co vím, tak diváci tu dokáží ocenit, i když se prohrává. Provolávají - není nutno, aby bylo přímo veselo. Když vidí, že hráči snaží a dávají do toho všeho, fandí pořádně, i když se prohrává 10:0. Vsetín je malé městečko. Vyjdete tam ven a vidíte, že se všichni znají. Je to klub s domáckou atmosférou. Když se dá gól, devadesát procent lidí na zimáku vytáhne placku a napije se na oslavu branky Je pravda, že se po stadionu line vůně slivovice? (smích) Na vyprodaných zápasech to pravda každopádně je. Myslím si, že to hodně soupeřů dokáže vykolejit. Je to své. Jak je možné, že je stadion tak „načáchlý“? Tím, že tam lidé slivovici nosí, nebo už stadion sám o sobě takto voní? Cítíte to v podstatě jen na zápasech. Způsobené je to tím, že slivovice má svou hezkou vůni. A když se dá gól, devadesát procent lidí na zimáku vytáhne placku a napije se na oslavu branky. (úsměv) Nedokážu vysvětlit, proč tam ta vůně je, ale vždycky tam byla a bude. Jak působila tahle vůně na domácí hráče? Pro domácí byla vždycky hnacím motorem. Když je tam několik tisíc lidí a takhle vás ženou dopředu, je to úžasné. Mám hodně kamarádů, kteří hrají nebo hráli za muže tady. Mám vždycky stejné ohlasy. Publikum je jejich sedmý hráč a je to na hráčích poznat. Hráč ze sebe dokáže dostat víc s takovými fanoušky za zády. Chodíte tam ještě koukat na zápasy? Když jsme neměli víkendové utkání, snažil jsem se tam jezdit a pořád snažím, pokud mi to práce dovolí. Na deseti zápasech jsem se byl letos podívat a play-off jsem stihl taky. Jezdím tam v podstatě kvůli té atmosféře. Vrací mi to vzpomínky a baví mě tam sedět, cítit, jak je stadion nabitý a vibruje. Kde máte své místo, abyste se kochal? Bývám na hlavní tribuně přímo naproti kotli, tam je fakt dobré místo. Ale je jedno, kde člověk sedí, protože energie je cítit úplně všude. Sporty jsme v Dánsku nedělali. Sportovně jsem tam v podstatě hnil Vraťme se k vašemu zahraničnímu studiu v Dánsku, kde jste studoval mezinárodní obchod a logistiku. Co vás tam přitáhlo? Dnes mladí volí převážně Švédsko, Velkou Británii nebo USA. Byl jsem v Americe i párkrát, pracoval jsem tam, jezdil jsem se tam jako podpora koukat na NHL. Ani nevím, jak jsem se vůbec přimotal k Dánsku. Uvažoval jsem tehdy ještě o Nizozemsku, ale Dánsko mě oslovilo víc, tak jsem do toho šel. Je tam vážně všechno skvělé, až na počasí. (smích) Jak je to možné? Je to podobné jako britské počasí? Je to ještě víc než Anglie. Říká se, že dánské léto je nejlepší den v roce. Tam je pořád zataženo, mdlo, depresivně šedo, fouká a poprchává. Trvalo mi půl roku, než jsem si na to psychicky zvykl. Lidé tam jsou jinak šťastní i přes počasí, já jsem byl nakonec také šťastný. Čím si vás Dánsko nakonec získalo? Byl jsem v Kodani, což je fakt nádherné město. Ale celkově mě vtáhla nálada lidí. Byla vždy přátelská, lidé byli milí. Všude, kde jsem pracoval, byly výborné finanční podmínky, byl tam i bezvadný systém pro cizince, připojištění, stipendium. Všechno bylo úplně bez problémů. Jen tam je to hrozné počasí a velmi vysoké ceny. Ale jistě tam máte velkou základnu přátel, takže byste se v pohodě mohl vrátit. Kamarádů tam mám opravdu hodně s tím, že jsem chodil do mezinárodní třídy. Mám vlastně kamarády z každé země Evropy. Ale sporty jsme tam nedělali. Sportovně jsem tam v podstatě hnil. (úsměv) Měl jsem školu, práci, takže tolik času na něco nebylo. Jak to dopadlo vlastně po vašem studiu? Šel jste pracovat do oboru? Jasně. Šel jsem pracovat pro firmu Zásilkovna a dnes tam dělám hlavního logistika, je to kurýrní služba. Proč jste vlastně odešel z Dánska, když se vám tamní život jinak tak líbil? Ani to pořádně nedokážu vysvětlit. Vždycky mě to táhlo domů. Jsem Čech a v Česku to mám rád. Už při odchodu do Dánska jsem věděl, že tam jen půjdu studovat a potom to zkusím jinde. Naučil jste se dánsky? Snažil jsem se něco naučit. Je to jazyk hodně podobný němčině a v té já se celkem slušně domluvím. Nebyl problém se jí naučit. Jenže ten jazyk je škaredý a mimo Dánsko absolutně nepoužitelný, a navíc tam všichni od malých dětí po důchodce mluví perfektně anglicky. Takže tam jejich domácí jazyk není ani potřeba. Z osobního pocitu bych si do play-off přál Sudoměřice, rodiče by to měli blíž ze Vsetína Mluvil jste o tom, že do Ameriky jste jezdil jako podpora na NHL. Tak za jakým známým? Ze vsetínských dob je mým velice dobrým kamarádem „Mitja“ Jaškin. Často za ním jezdím, několikrát jsem se za ním podíval přímo do St. Louis na NHL a na play-off. Byl jsem za ním v Torontu na Světovém poháru. Jsme pořád v kontaktu. Znám i jeho tatínka, vsetínskou legendu. Ale když probíhala slavná vsetínská dynastie, tak jste byl teprve chvíli na světě. To máte pravdu. Narodil jsem se 1994 a hned rok na to už se slavil první titul. Od začátků jsem v tom vyrůstal, i když jsem to nevnímal. Ale šestý už jste jako malý kluk zažil. To ano. Mám samozřejmě hodně vzpomínek, i když jsem to nevnímal. Tím, že jsem tam chodil, tak to tu je. Funkcionáři a generální manažer bydleli vlastně přímo kousek od nás, takže jsem v tom byl pořád. (úsměv) Vidím, že v Kert Parku jste snad všichni spjatí s nějakým slavným hokejistou. Martin Pala je zase nejbližší kamarád Davida Pastrňáka. (smích) No je to tak. Právě s Martinem vedle sebe sedíme v šatně. A kdykoliv hraje Boston a St. Louis, tak se hecujeme. Je to zajímavé. Neznal jsem nikoho dalšího, kdo by se znal s nějakým klukem hrajícím NHL. A teď tu mám Martina, nejlepšího kamaráda Pasty. Takže pokud by Boston vypadl, jeli byste oba fandit svým kamarádům Dmitriji Jaškinovi a Davidu Pastrňákovi na MS do Dánska? Tak nějak už s tím počítám. Je to pár dnů zpátky, co jsme o tom spolu s Dimou mluvili. Je to v Dánsku a tam to dobře znám. Určitě plánujeme, že bychom se tam podívali. Takže byste mu tam dělal průvodce? Určitě bych to zkusil. Sám říkal, že přijedou i jeho rodiče a brácha se ségrou. Kdyby chtěli, znám to tam a můžu jim města ukázat. Šampionát je v Kodani a v Herningu, takže obě fakt krásná města. Kodaň můžu památkami doporučit. Stojí to tam vážně zato. Vás čeká play-off hokejbalové extraligy. Koho byste si přál do čtvrtfinále? Je nám to jedno. Z osobního pocitu bych si ovšem přál Sudoměřice, protože by to měli rodiče blíž ze Vsetína, ale herně je mi to úplně jedno. Zakončíme naše povídání něčím jiným. Půjde se na vás Dmitrij podívat? Už na Kladně se byl podívat, když jsme hráli přípravný zápas. Však on se mnou hrával hokejbal za starší dorost ve Vsetíně. Tenhle sport má také rád a má na něj skvělé vzpomínky. Teď je sice v Pardubicích s reprezentací, ale už se ptal, kde hrajeme. Takže nás také sleduje. (úsměv) Přesvědčíte ho také na Stoupa Cup? „Mitja“ také turnaj zaštiťuje a vždycky sem jezdí tak, aby mu to vyšlo. V našem týmu ale figuruje jako náš hlavní „pivonosič“. (smích) Neměli by to dělat ještě mladší hráči? Jedním takovým adeptem by byl Honza Ščotka z Pardubic. Ten tam je asi nejmladší, ale ten si ho klidně odnese sám. (úsměv)

O nominaci do rubriky Hvězda kola jste si říkal už delší dobu. Ale vaše výkony se ustálily až na jaře, podzim jste neměl tak dobrý. Můžete tahle slova podepsat?

Stoprocentně jo. Bylo to hodně způsobené tím, že jsem několik let nehrál a pořádně jsem nedržel hokejku v ruce. Na podzim jsem se dostával do formy. V hlavě mi to šlo, ale ze začátku jsem to nezvládal fyzicky a hlavně technikou. Celý život jsem hrával na asfaltu, takže přechod na plast byl pro mě těžký, hodně míčků mi ujíždělo. Nelepilo mi to. Hlavní roli ve zlepšení ovšem hrálo to, že přes zimu se mi dařilo a trenér nás dal s Martinem Kručkem a Tomášem Fejfarem dohromady, celou jarní část hrajeme spolu v lajně. Když hrajete s takovými borci, body vám pak naskakují úplně samy.

A také se to hraje úplně samo, že?

To tedy jo. Zvlášť s Martinem Kručkem. To je taková hlava, Fejfy je zase kluk, který se v zakončení málokdy mýlí. Je to spolupráce, kterou si nemůžu vynachválit.

Posloucháte hodně Kručkovy rady?

Rozhodně ano. Martin má něco odehraného. Stačí se na něho jeden až dva zápasy dívat a zjistíte, že to hodně hraje v hlavě. Je to jeden z nejchytřejších hráčů v Česku, ne-li ten vůbec nejchytřejší. Hodně věcí mi říká s humorem, přehání a vymýšlí, ale člověk na něm vidí, když to myslí vážně, chce něco zkusit a potom to má smysl. Snažím se tu radu poslechnout a uvědomím si, že je to k mému prospěchu.

Angažmá v Kert Parku se upeklo ve večerních hodinách na Stoupa Cupu

Když jste mluvil o nevydařeném období, podržel vás během něj trenérský tým Kuna-Jelen? Měli vám určitě co říct vzhledem k tomu, že využívají spoustu moderních metod?

Samozřejmě jsme mluvili o mých výkonech, ale hlavně o výkonech celého týmu. Myslím si, že věděli, že se do hry dostávám, zvlášť Milan Jelen. Znal mě od mládežnických kategorií, takže věděl, co může čekat a koučové semnou měli trpělivost. Nemůžu říct, že by na mě tlačili. Dostal jsem prostor a sám jsem cítil, že něco musím zlepšit. Bylo to o psychické pohodě, která se potom přenesla na formu.

A co jejich moderní metody? Pomáhají vám?

Myslím si, že ano. Z každého zápasu máme detailní info o našich střelách, buly, délce střídání. V týdnu po zápase vše vidíme a sami si to můžeme projít. Na tréninku z toho hodně čerpáme a máme hodně progresivních cvičení. David Kuna trénuje dorost hokejové Slavie, takže určitě některé věci bere právě odtud. Já si proto vůbec nemůžu stěžovat na tréninky i detailnější rozbory hry.

Musíme si vůbec říct, kde jste se vlastně v Kert Parku vzal. Původem jste ze Vsetína, dlouho jste studoval v zahraničí a potom najednou vaše jméno přistálo na soupisce mistra. Kde se to vzalo?

Ve Vsetíně jsem hrával hokejbal, potom jsem začal s hokejem. Když jsem maturoval, hrál jsem juniorskou extraligu se Vsetínem, jenže v té době přišlo rozhodování, jestli dál profesionálně dělat sport, anebo se věnovat škole a studiu. I když nabídky na angažmá ve větších klubech existovaly, rozhodl jsem se pro studium.

Proč?

Protože sport pro mě byl vždycky tak nějak na vedlejší koleji, byl to zkrátka koníček, který mě bavil. Nechtěl jsem se tím živit. A tak jsem se vydal studovat do Dánska, kde jsem byl tři roky. Čtvrtý rok jsem to ještě dokončoval v rámci stáže. Měl jsem jít pracovně do Bratislavy. Ze dne na den se rozhodlo, že budu přesunutý do Prahy. To bylo dobou, kdy se v Prachaticích konal Highlanders Cup. Každý rok tam jezdíme s Martinem Kručkem i Tomášem Fejfarem, Petrem Miklem a také kluci z Kladna. Tam jsme o tom začali. Když se dozvěděli o tom, že půjdu do Prahy, začali se zajímat o to, jestli budu něco hrát. No a další týden se ve Vsetíně konal náš Stoupa Cup, kde jela podobná parta lidí. Nechci specifikovat detaily, ale řeknu, že se tam ve večerních hodinách moje angažmá upeklo a pár dnů na to už jsem byl na tréninku na Kert Parku s tím, že to zkusím. A potom už jsem byl v zápase.

Takže se váš přestup zpečetil u voňavé valašské slivovice?

Dá se to tak říct. (úsměv)

Když hrajete na Lapači, máte z toho zážitky do konce života

Takže vyhlášený Stoupa Cup tím pádem dostal další rozměr, když se tam udělal tak velký přestup. Předpokládám, že i vy ho máte rád.

Já ho doslova miluji. Vždycky, když o něm mluvím, musím dát klobouk dolů před organizátorem, kterým je Zdeněk Čablík. Moc se na něj těšíme já i kluci z Kert Parku. V podstatě každý týden se teď bavíme o tom, že už se to blíží.

Čím je tedy tak zvláštní pro vás jako Vsetíňáka?

Je hodně specifický. Řeknu takové klišé - musí se to zažít - ale ona je to pravda. Jde tam o to, že kluci, co to na Vsetíně pořádají a co se turnaje účastní, tak ten sport mají rádi a dělají to, protože je to baví. V posledních letech to získalo nádech benefice, kdy se podařilo vybírat neuvěřitelné částky. Kluci si to udělali jako vlastní turnájek, aby zavzpomínali na zesnulého spoluhráče. Letos už bude 12. ročník ve spolupráci s Českou televizí, hokejbalem.cz a velkými firmami. Daří se vybírat velké sumy na dobrou věc, máme to rádi, protože se akce dělá srdíčkem. To nás na tom baví. Hlavní tahák celé akce je večerní afterpárty.

Takže jste Stoupa Cupem také odchovaný?

Také už tam budu nevím kolik roků. Jde o to, že kluci rozjetí po celé republice za prací, sportovně a tak dále, si na Stoupa Cup udělají čas a sejdou se lidé, kteří se celý rok neviděli.

Mluvil jste o období rozhodování. Myslím, že nenajdeme moc kluků, kteří by si místo profesionálního sportu zvolili studium.

Na jednu stranu jsem výjimka, ale bral jsem to racionálně a říkal jsem si, že kdybych se chtěl hokejem živit, musel bych být také výjimka, abych se zabezpečil do konce života. Sport byl pro mě opravdu koníček, a proto mám tolik rád hokejbal. Protože se to dělá srdíčkem, nenajdete tam špatné energie. Vidíte, že lidé to dělají rádi, nikdo se nikam netlačí, aby měl víc peněz a aby děti hrály. Když přišlo rozhodování, měl jsem v tom jasno. S hokejem jsem začal až v šestnácti na zkoušku, a tak jsem se do toho dostal dobrým způsobem. O tři roky později jsem dělal kapitána v hokejové extralize. Ale věděl jsem, že to bude výplň volného času. Jsem rád, že jsem se takhle rozhodl.

Výplň volného času byl hokej, nebo hokejbal?

Obojí. Kombinoval jsem to, i když hokej bral hodně času. Dělal jsem tenkrát ještě gymnázium, kde jsem měl individuální studijní plán, takže se to dalo skloubit. Bylo to hodně časově náročné. A kdybychom do toho chtěli jít tím způsobem, abych se sportem živil, tak by to bylo o mnoho náročnější. Jak znám ze svého okolí od kamarádů z hokeje - stačí jedno špatné zranění, někomu špatně vylétne hokejka a potom v podstatě nemáte co dělat, když to tak řeknu.

Ale s hokejem na slavném stadionu Lapač ve Vsetíně jste si i jako dorostenec musel užít atmosféru. Ve městě v té době po krachu extraligy a klubu jiný hokej vlastně nebyl než ten dorostenecký.

Bylo to pár let nazpátek, když se postupně obrodilo dění v hokeji na Vsetínsku. Vzpomínám si, jak jsme hráli baráž o extraligu a na Lapači mohlo být tři až čtyři tisíce lidí. Byla to paráda. I na derby se Zlínem byl skvělý výjezd a vyrazily tam dva autobusy fanoušků. Podpora tu vždycky byla skvělá.

To se asi hraje úplně jinak, že?

Když hrajete na Lapači, máte z toho zážitky do konce života. Je to tam hodně specifické. Ti lidé jsou hodně specifičtí. Zase k tomu existuje klišé - kdo si tu nezahrál ve vsetínském dresu, těžko to pochopí.

A jsou ti lidé tolik zvláštní?

Nemůžu mluvit za jiné kluby, protože jsem za ně nehrál, ale co vím, tak diváci tu dokáží ocenit, i když se prohrává. Provolávají - není nutno, aby bylo přímo veselo. Když vidí, že hráči snaží a dávají do toho všeho, fandí pořádně, i když se prohrává 10:0. Vsetín je malé městečko. Vyjdete tam ven a vidíte, že se všichni znají. Je to klub s domáckou atmosférou.

Když se dá gól, devadesát procent lidí na zimáku vytáhne placku a napije se na oslavu branky

Je pravda, že se po stadionu line vůně slivovice?

(smích) Na vyprodaných zápasech to pravda každopádně je. Myslím si, že to hodně soupeřů dokáže vykolejit. Je to své.

Jak je možné, že je stadion tak „načáchlý“? Tím, že tam lidé slivovici nosí, nebo už stadion sám o sobě takto voní?

Cítíte to v podstatě jen na zápasech. Způsobené je to tím, že slivovice má svou hezkou vůni. A když se dá gól, devadesát procent lidí na zimáku vytáhne placku a napije se na oslavu branky. (úsměv) Nedokážu vysvětlit, proč tam ta vůně je, ale vždycky tam byla a bude.

Jak působila tahle vůně na domácí hráče?

Pro domácí byla vždycky hnacím motorem. Když je tam několik tisíc lidí a takhle vás ženou dopředu, je to úžasné. Mám hodně kamarádů, kteří hrají nebo hráli za muže tady. Mám vždycky stejné ohlasy. Publikum je jejich sedmý hráč a je to na hráčích poznat. Hráč ze sebe dokáže dostat víc s takovými fanoušky za zády.

Chodíte tam ještě koukat na zápasy?

Když jsme neměli víkendové utkání, snažil jsem se tam jezdit a pořád snažím, pokud mi to práce dovolí. Na deseti zápasech jsem se byl letos podívat a play-off jsem stihl taky. Jezdím tam v podstatě kvůli té atmosféře. Vrací mi to vzpomínky a baví mě tam sedět, cítit, jak je stadion nabitý a vibruje.

Kde máte své místo, abyste se kochal?

Bývám na hlavní tribuně přímo naproti kotli, tam je fakt dobré místo. Ale je jedno, kde člověk sedí, protože energie je cítit úplně všude.

Sporty jsme v Dánsku nedělali. Sportovně jsem tam v podstatě hnil

Vraťme se k vašemu zahraničnímu studiu v Dánsku, kde jste studoval mezinárodní obchod a logistiku. Co vás tam přitáhlo? Dnes mladí volí převážně Švédsko, Velkou Británii nebo USA.

Byl jsem v Americe i párkrát, pracoval jsem tam, jezdil jsem se tam jako podpora koukat na NHL. Ani nevím, jak jsem se vůbec přimotal k Dánsku. Uvažoval jsem tehdy ještě o Nizozemsku, ale Dánsko mě oslovilo víc, tak jsem do toho šel. Je tam vážně všechno skvělé, až na počasí. (smích)

Jak je to možné? Je to podobné jako britské počasí?

Je to ještě víc než Anglie. Říká se, že dánské léto je nejlepší den v roce. Tam je pořád zataženo, mdlo, depresivně šedo, fouká a poprchává. Trvalo mi půl roku, než jsem si na to psychicky zvykl. Lidé tam jsou jinak šťastní i přes počasí, já jsem byl nakonec také šťastný.

Čím si vás Dánsko nakonec získalo?

Byl jsem v Kodani, což je fakt nádherné město. Ale celkově mě vtáhla nálada lidí. Byla vždy přátelská, lidé byli milí. Všude, kde jsem pracoval, byly výborné finanční podmínky, byl tam i bezvadný systém pro cizince, připojištění, stipendium. Všechno bylo úplně bez problémů. Jen tam je to hrozné počasí a velmi vysoké ceny.

Ale jistě tam máte velkou základnu přátel, takže byste se v pohodě mohl vrátit.

Kamarádů tam mám opravdu hodně s tím, že jsem chodil do mezinárodní třídy. Mám vlastně kamarády z každé země Evropy. Ale sporty jsme tam nedělali. Sportovně jsem tam v podstatě hnil. (úsměv) Měl jsem školu, práci, takže tolik času na něco nebylo.

Jak to dopadlo vlastně po vašem studiu? Šel jste pracovat do oboru?

Jasně. Šel jsem pracovat pro firmu Zásilkovna a dnes tam dělám hlavního logistika, je to kurýrní služba.

Proč jste vlastně odešel z Dánska, když se vám tamní život jinak tak líbil?

Ani to pořádně nedokážu vysvětlit. Vždycky mě to táhlo domů. Jsem Čech a v Česku to mám rád. Už při odchodu do Dánska jsem věděl, že tam jen půjdu studovat a potom to zkusím jinde.

Naučil jste se dánsky?

Snažil jsem se něco naučit. Je to jazyk hodně podobný němčině a v té já se celkem slušně domluvím. Nebyl problém se jí naučit. Jenže ten jazyk je škaredý a mimo Dánsko absolutně nepoužitelný, a navíc tam všichni od malých dětí po důchodce mluví perfektně anglicky. Takže tam jejich domácí jazyk není ani potřeba.

Z osobního pocitu bych si do play-off přál Sudoměřice, rodiče by to měli blíž ze Vsetína

Mluvil jste o tom, že do Ameriky jste jezdil jako podpora na NHL. Tak za jakým známým?

Ze vsetínských dob je mým velice dobrým kamarádem „Mitja“ Jaškin. Často za ním jezdím, několikrát jsem se za ním podíval přímo do St. Louis na NHL a na play-off. Byl jsem za ním v Torontu na Světovém poháru. Jsme pořád v kontaktu. Znám i jeho tatínka, vsetínskou legendu.

Ale když probíhala slavná vsetínská dynastie, tak jste byl teprve chvíli na světě.

To máte pravdu. Narodil jsem se 1994 a hned rok na to už se slavil první titul. Od začátků jsem v tom vyrůstal, i když jsem to nevnímal.

Ale šestý už jste jako malý kluk zažil.

To ano. Mám samozřejmě hodně vzpomínek, i když jsem to nevnímal. Tím, že jsem tam chodil, tak to tu je. Funkcionáři a generální manažer bydleli vlastně přímo kousek od nás, takže jsem v tom byl pořád. (úsměv)

Vidím, že v Kert Parku jste snad všichni spjatí s nějakým slavným hokejistou. Martin Pala je zase nejbližší kamarád Davida Pastrňáka.

(smích) No je to tak. Právě s Martinem vedle sebe sedíme v šatně. A kdykoliv hraje Boston a St. Louis, tak se hecujeme. Je to zajímavé. Neznal jsem nikoho dalšího, kdo by se znal s nějakým klukem hrajícím NHL. A teď tu mám Martina, nejlepšího kamaráda Pasty.

Takže pokud by Boston vypadl, jeli byste oba fandit svým kamarádům Dmitriji Jaškinovi a Davidu Pastrňákovi na MS do Dánska?

Tak nějak už s tím počítám. Je to pár dnů zpátky, co jsme o tom spolu s Dimou mluvili. Je to v Dánsku a tam to dobře znám. Určitě plánujeme, že bychom se tam podívali.

Takže byste mu tam dělal průvodce?

Určitě bych to zkusil. Sám říkal, že přijedou i jeho rodiče a brácha se ségrou. Kdyby chtěli, znám to tam a můžu jim města ukázat. Šampionát je v Kodani a v Herningu, takže obě fakt krásná města. Kodaň můžu památkami doporučit. Stojí to tam vážně zato.

Vás čeká play-off hokejbalové extraligy. Koho byste si přál do čtvrtfinále?

Je nám to jedno. Z osobního pocitu bych si ovšem přál Sudoměřice, protože by to měli rodiče blíž ze Vsetína, ale herně je mi to úplně jedno.

Zakončíme naše povídání něčím jiným. Půjde se na vás Dmitrij podívat?

Už na Kladně se byl podívat, když jsme hráli přípravný zápas. Však on se mnou hrával hokejbal za starší dorost ve Vsetíně. Tenhle sport má také rád a má na něj skvělé vzpomínky. Teď je sice v Pardubicích s reprezentací, ale už se ptal, kde hrajeme. Takže nás také sleduje. (úsměv)

Přesvědčíte ho také na Stoupa Cup?

„Mitja“ také turnaj zaštiťuje a vždycky sem jezdí tak, aby mu to vyšlo. V našem týmu ale figuruje jako náš hlavní „pivonosič“. (smích)

Neměli by to dělat ještě mladší hráči?

Jedním takovým adeptem by byl Honza Ščotka z Pardubic. Ten tam je asi nejmladší, ale ten si ho klidně odnese sám. (úsměv)