Dny plné napětí, emocí a nabírání zkušeností, říká o dvou vrcholných akcích Davídek

O tom, že povede na Světovém poháru reprezentační výběr dívek do 18 let, se vědělo. Martin Davídek však dostal nabídku ještě od realizačního týmu reprezentace žen, a vyrazil tak před samotným startem Světového poháru do Košic, kde čerpal zkušenosti od hlavního trenéra žen Karla Manharta.

Na obou akcích se dosáhlo úspěchu

Jak s odstupem času hodnotíte svých čtrnáct dní s ženskou a juniorskou reprezentací?

Byly to dny plné napětí, emocí, nabírání zkušeností. Náročné na program zejména s juniorkami, tam jsem to měl na povel, ale s realizačními týmy, jichž jsem byl součástí, to bylo i příjemné a fungovalo to. Dosáhlo se na obou akcích úspěchu, a to je nabíjející.

Věřil jste, že můžete s juniorkami projít Světovým pohárem tak lehce?

Ono to zas tak lehké nebylo (úsměv). Pravda, první utkání s Britkami bylo na rozehrání ideální. To se Slovenkami (vítězství 6:1) nám dodalo hodně sebevědomí, Slovenky nás podcenily a my je zničily po drtivém a vytrvalém tlaku. Ale další zápasy nebyly jednoduché. Velká vedra, přejíždění z České Třebové do Litomyšle, balení výstroje… Ve druhém zápase se Britky vzepjaly k velmi bojovnému výkonu, a i naše hráčky se musely vydat, aby zvítězily. Další dva zápasy se Slovenkami byly boj na pokraji sil.

Před samostným startem Světového poháru jste odehráli dvě přípravná utkání proti Slovenkám, která jste prohráli. Byla na domácím šampionátu znát přítomnost hráček, jež nastoupily také na mistrovství světa v Košicích?

Znát to určitě bylo. Ale ostatní hráčky se výrazně zlepšily, jak po taktické stránce, tak v nasazení. Děvčata z „A“ družstva jim byla víc než dobrým příkladem na hřišti i mimo něj.

Nejtěžším utkáním nakonec určitě bylo finále, ve kterém jste vyhráli těsně 1:0. Chyběly hráčkám už síly?

Síly docházely. Ale svoji roli hrálo nasazení, srdíčko, bojovnost.

Měl realizační tým, ale i hráčky v hlavě to, že když tým prohraje, může brát pouze stříbro, i když prošel turnajem bez porážky?

To vůbec nebylo na pořadu dne. Vůbec jsme takto neuvažovali. Malinké „chvění“ tam ale v průběhu zápasu bylo. Slovenky byly nabuzené, mají trochu v povaze tu národní hrdost mísící se až s arogancí a přílišným sebevědomím. Gól na 1:0 je trochu zmrazil, a pak jsme to urvali.

Jak těžké bylo hráčky naopak namotivovat do utkání s Velkou Británií, kterou dokázal porazit i český výběr do 16 let?

Tak pro spoustu holek to byla první vrcholná akce, takže o motivaci bylo postaráno. Toužily po vítězství, radovaly se po každé vydařené akci a vstřelené brance. Zkušenější hráčky místy hrály na ty nové, aby si taky vstřelily branku a měly radost ze hry. Vládla dobrá atmosféra a nic jsme neponechali náhodě.

V utkání s Velkou Británií jste stáhl vaše největší opory, byl to tah směrem k dalším rokům, aby si méně zkušené hráčky zkusily roli lídra?

Ano. V průběhu utkání jsme některé hráčky posadili, abychom pošetřili trochu síly a nechali zahrát zbytek družstva, rozložili jsme tak zatížení na všechny hráčky.

Snad se nám podaří vše zrealizovat

Přemýšlíte už nad příštím rokem, kdy se Světový pohár uskuteční v Liptovském Mikuláši?

Už jsme o tom mluvili, jak s trenéry „A“ družstva, tak i s hráčkami. Jak na sobě musí v nadcházející sezoně pracovat, máme přehled, kde budou děvčata nastupovat – v jakých klubech a za jaké týmy. Chci více komunikovat s trenéry, aby v rámci možností dostávaly co nejvíce prostoru. Jsme a budeme ve spojení i s hráčkami ročníku 2000, které se k nám připojí a budou bojovat o konečnou nominaci.

Kolik hráček končí, a kolik jich naopak s vámi bude pokračovat dál?

Nekončí nikdo, naopak se některá děvčata doléčí (Pangerlová, Staňková) a do přípravy se připojí cca 5 hráček ročníku narození 2000 a doufám, že vyrostou další hráčky, které nominace na Světový pohár v České Třebové a Litomyšli minula.

Přemýšleli jste už o reprezentačních kempech příští rok? Budete je z velké části chtít opět spojit se seniorskou reprezentací?

Ano, probíral jsem to, jak s trenéry „A“ družstva (Karlem Manhartem a Michalem Broulíkem), tak se svými kolegy (Václavem Tůmou a Tomášem Pelcmanem), ale je to zatím v rovině úvah. Chtěli bychom některé společné kempy „A“ týmu, U20 a letošní U16 (Lukáš Grebeníček - hlavní kouč, to ještě neví (úsměv)) a nějaké naopak jen U20. Chceme zařazovat kondiční tréninky, soustředění na horách, na vodě. Otestujeme si fyzickou připravenost hráček. Letos se jasně ukázalo, jak náročný turnaj nás příští rok čeká. Snad se domluvíme a podaří se nám vše zrealizovat. Neznám ještě rozlosování soutěží dorostů, juniorů a žen.

Dáte si nyní alespoň chvíli klid od hokejbalu, nebo už rozjíždíte kolotoč pro další ročník?

Tak určitě (úsměv). Ale musím ještě sepsat závěrečnou zprávu ze Světového poháru a tento týden mám schůzku s novými asistenty u dorostu v Keltech z Berouna, kde budu příští sezonu působit, abychom si nastínili, kudy se bude ubírat naše příprava na další ročník.