Žena poprvé řídila extraligu! Kluci si drželi jazyk za zuby, směje se Synková

Přelom března a dubna přinesl do české hokejbalové CROSSDOCK Extraligy jednu premiéru. Poprvé totiž v roli rozhodčí řídila utkání žena, a to konkrétně Radka Synková, která tvořila dvojici společně už s hodně zkušeným z mužské nejvyšší soutěže Michalem Záhorou.

Za týden jsem zhubla tak pět kilo, směje se

Radko, jak se to seběhlo, že jste se najednou jako první ženská rozhodčí objevila v zápase české extraligy?

Tohle má na svědomí náš předseda, je to nápad čistě z jeho hlavy. (usmívá se) Popravdě mi přijde, že rád experimentuje, před asi třemi roky jsem totiž už pískala jednu třetinu zápasu našich chlapů proti Švýcarsku a teď mně dvakrát nasadil do slovenské extraligy. A fik a už jsem byla i v té české. (směje se)

Jak dlouho jste se to před daným dnem D dozvěděla?

Vlastně neděli před tím zápasem a v pátek se pak hrálo.

To musel být pořádně pekelný týden, že?

To mi povídejte! (rozesměje se) Byla jsem neskutečně nervózní, celý týden jsem nespala, nejedla a předsedovi jsme psala, že jsem před tím zápasem asi tak o pět kilo lehčí. Bylo mi jasné, že to utkání bude úplně o něčem jiném, i když chvilku pískám, tak tohle byl o hodně vyšší level.

Nikdo nebyl sprostý, drželi si jazyk za zuby

Čeho jste se nejvíce obávala? Nebo zde stačí říct jenom jedno slovo, a to chlapi?

Přesně tak! (směje se)

Chápu, ale vážně, bylo to hlavně o tom, abyste to neschytala slovně?

Přesně tak, něco ve stylu: Ježiši, ženská a ještě ke všemu blondýna, to určitě nedopadne dobře! A obecně takových těch řečí a co na to budou říkat. Ale nakonec se ukázalo, že je to přesně tak, jak mi říkal můj kolega. Nic takového hráči neřeší, bylo jim to naštěstí jedno.

Opravdu ani slůvko nikdy neulétlo?

Určitě ne nic tvrdého, ale spíš takové ty hlášky: No jo, princezno. Jasné, blondýno… A takhle podobně. (směje se) Ale to mi nevadí, určitě nikdo nebyl sprostý, drželi si jazyk za zuby. (usmívá se)

Jestli bych to hned opakovala? Teď na to nedokážu odpovědět

Prý jste byla nervózní ještě dlouho i po závěrečné siréně, je to tak?

Ano, já samozřejmě před zápasem koukala na tabulku a věděla, že je to střet prvního s posledním a obecně tu naši soutěž tak nějak alespoň trošku znám. Bylo mi jasné, že to nebude lehké utkání ani pro jeden tým, ale podívala jsem se na světelnou tabuli, tam byla sedmá minuta, pak podruhé, najednou čtrnáctá a po chvilce konec. Samotný zápas tak neskutečně utekl!

A jak se vám vlastně rozhodcovalo?

Jsem straně ráda, za mého kolegu, který je pro mě rozhodčí s velkým R na začátku. (Michal Záhora, pozn. red.) On mně neskutečně podržel a věděla jsem díky němu, že neudělám žádný kiks, že by mně případně pomohl.

A jak vidíte budoucnost, myslíte, že vás zase brzy uvidíme na hřišti přímo v CROSSDOCK Extralize?

To už zase musíme nechat na předsedovi, jak mně nasadí a jestli to bude ještě někdy do mužské nejvyšší soutěže. Upřímně si ale myslím, že ještě musím vyzrát a vyrůst na to, abych mohla řídit bez obav i takováto utkání. Já měla furt paradoxně za to, že to není ani extra ženský sport, takže tohle je pro mě obrovská čest, že jsem mohla být první žena v pozici rozhodčího v naší nejvyšší soutěži! Na to, jestli bych ale chtěla něco podobného teď hned opakovat, ale nedokážu zatím odpovědět. (usmívá se)

Jak jste se vlastně dostal k pískání?

Já jsem hokejbal totiž dříve i hrála, u nás v Chlumci nad Cidlinou takovou holčičí ligu. Ale moc se tomu tedy hraní vlastně říkat nedalo. (směje se)

A pravidelně pískáte jaké soutěže?

Na MČR žen jsem většinou pořád, pak ještě pravidelně pískám dorosty a nejčastěji to je asi naše druhá liga u nás v regionu (východní Čechy pozn. red.).