Z brány je do repre daleko, v útoku by to mohlo být snadnější, vtipkuje brankář střelec

/HVĚZDA 18. – 19. KOLA CROSSDOCK EXTRALIGY/ Rakovník - Jistě, nominaci by si tentokrát zasloužilo mnoho jiných hráčů. Ale jmenujte gólmana, který se nebojí shodit výzbroj a nastoupit do extraligového zápasu jako hráč.

Chlapík, který je velice ambiciózní, o sportu přemýšlí i z hlediska psychologie a hráč, který přehodnotil své priority. Doma se stará s manželkou o tři děti, které jsou jeho největším životním pokladem. Jak sám říká, jsou to jeho největší „trofeje“ blyštivější než ty sportovní, jejichž dobývání se ve prospěch široké rodiny vzdal. Třicátník, který je klidný v bráně, jako gejzír radosti a legrace v soukromí a manažer jednající s velkými firmami.

V extralize se moc nevidí gólman, co by byl i hráč. Jak často měníte role?

Role měním podle toho, jak mi řekne Pospa (Jan Pospíšil pozn. aut.) se Slávou (Slavomír Švancar pozn. aut.). Nevím přesně, kolik jsem letos odehrál zápasů, ale pár jich bylo. Vždycky to záleží na tom, kolik nás bude do pole. Když hraji v útoku, je to většinou proto, že je nás málo. Ale není to pro mě úplná novinka, už v minulosti se mi to stávalo…

Ale na extraligové úrovni si to zase tak často neužijete, že?

Užívám si hlavně chytání... Co se týče hraní, tak záleží na soupeři. Například zápas s Kladnem nebyl moc zábavný, protože jsem se v podstatě nepotkal s míčkem. Jestli si to dobře vybavím, tak jsem letos hrál proti Ústí, Mostu, Plzni, Kladnu a teď Pardubicím, což mi přijde docela dost zápasů.

Potýkáte se teď s brutálním nedostatkem útočníků?

My se v Rakovníku potýkáme s nedostatkem hráčů celkově a dlouhodobě... A to nejen na trénincích, ale teď už i na zápasech. Otázkou je, jestli se z toho dostaneme.

Takže se teď opravdu musíte sžít s rolí útočníka?

Jak už jsem říkal, záleží na Pospovi a Slávovi a také, kolik nás bude, což je vždycky napětí až předzápasového příchodu do šatny. Já doufám, že tuhle sezonu už dochytám.

Nikdo semnou nechtěl jet v autě, protože se báli, že jim „praskne“ hlava

Kolik gólů jste vlastně v extralize už dal?

Pokud mi paměť slouží, tak teď v Pardubicích to byly moje první extraligové góly. Ale můžu se plést. Přece jenom extraligu už chvíli hraji. Nahrávek jsem už pár měl, ale góly to byly nejspíš první a snad ne poslední. (úsměv)

Jaké pozdvižení to vzbudilo v kabině? Předpokládám, že to nezůstalo bez povšimnutí. Především u Slávy Švancara.

No tak pozdvižení to bylo celkem veliké, protože jsem si s chutí do spoluhráčů rýpnul a oni mi to samozřejmě oplatili... První reakce byla, že se mnou nikdo nechtěl jet v autě, protože se báli, že jim „praskne“ hlava. Což se dá vzhledem k mé povaze pochopit. (smích) Ale nakonec to snad nebylo tak hrozné. Další reakcí na včerejším tréninku bylo, jestli mi už Jirka Mašík volal s pozvánkou do reprezentace, samozřejmě do útoku. Sláva v Pardubicích nehrál, takže tam ještě čekám na dohru.

Při jeho soutěživosti určitě vymyslí něco pikantního, viďte…

O tom nepochybuji. (úsměv) Už mi párkrát říkal, že chce, abych hrál, což se mi vůbec nezdálo. Ty dva góly mi v tom ohledu moc nepomůžou. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mi to v brance moc nešlo, když Sláva hrál, což se v posledních pár zápasech snad otočilo.

Tak to vypadá, že bude muset zůstat mimo hřiště a vy nastoupíte místo něj natrvalo do útoku.

Já myslím, že tenhle rok se poznáváme a příští rok to bude o dost lepší. Sláva na hřišti, já převážně v bráně a když to jinak nepůjde, tak v poli. Ještě jsme si nezahráli spolu, třeba by si to potom rozmyslel. (úsměv)

Všichni se soustředí na fyzičku, techniku a další věci, ale hlavu vynechávají

Každopádně se chci bavit i o tom, že jsem slyšel, že je vás plná kabina. Je to pravda?

Kde jste se dozvěděl takovou lež? (smích)

To se ví od Aše až po Sudoměřice.

Tomu se mi vůbec nechce věřit. Ale když se to říká, tak na tom možná něco bude. Jsem zvyklý říkat věci upřímně a nahlas, to je pravda. Myslím si, že někteří si na to už zvykli a jsou samozřejmě mezi námi i tací, kterým to může vadit. Že jo, „Hilde“? (úsměv) Ale prostě takový jsem.

A přitom se málo stává, že by byl gólman tahounem zábavy v kabině. Většina typů se potřebuje před zápasy spíše koncentrovat.

Na tohle moc nevěřím. Mým vzorem byl, je a bude Jirka Vorel, který byl slyšet celý zápas. Neměl jsem tu čest s ním sedět v jedné kabině, ale jelikož ho znám, dokážu si představit, jak to probíhalo. (smích) Samozřejmě každý brankář je jiný. Každopádně i já potřebuji svoji chvilku před zápasem na soustředění, protože všichni víme, že hlava rozhoduje. Ale bohužel se s mentální přípravou v hokejbalu moc nevěnujeme, což je hrozná škoda!

Kolik si na takové soustředění dáváte času?

Většinou tomu dávám tak 5 minut, kdy se snažím uklidnit a připravit se na zápas. Ondra Almaši mi v tomhle ohledu hodně pomohl. A pohled Mariána Jelínka podle mého názoru je naprosto trefný.

Vyhovovala by vám mentální příprava? A v jakém směru?

Určitě by mi vyhovovala a snažím se s ní pracovat. Hodně mi v tom pomáhá i moje práce, kde máme spoustu psychologů, což je skvělá inspirace. Pro hodně lidí to může znít jako sci-fi v případě hokejbalu, ale já tomu hodně věřím.

Kde vidíte hlavní plusy v mentální přípravě hokejbalistů?

Pokud se shodneme na faktu, že hlava rozhoduje, ale my na ní nepracujeme, tak je někde chyba. Všichni se soustředí na fyzičku, techniku a další věci, ale hlavu vynechávají. Když přece budu mít skvělou fyzičku, ale problémy v práci, tak je velká pravděpodobnost, že můj výkon nebude optimální. Snažím se tím říct, že s věcmi, které ovlivňují naši hlavu, například výše zmíněné problémy v práci, se dá pracovat tak, aby náš výkon neovlivnily. Pak jsou samozřejmě další oblasti mentální přípravy, jako je třeba práce s emocemi, reakce na nervozitu a tak dále. S těmito všemi aspekty se dá pracovat. K čemu mi bude hráč, který je skvělý na tréninku, ale neprodá to v zápase? Často se problém může nacházet v hlavě. Nedělám si iluze, že v našem sportu se najednou začnou objevovat mentální koučové a psychologové, ale věřím tomu, že i malé krůčky mohou pomoci.

Každému sportovci by pomohla pravidelná spolupráce s mentálním koučem

Vy sám jste dělal manažera v ČSOB, takže se s tím nejspíše setkáváte denně. Bavil by vás po hokejbalové kariéře i mentální koučink sportovců?

Mentální koučink by mě určitě bavil, ale musel bych nastudovat hodně věcí, což se třemi dětmi bude složité... Takže uvidíme, možná v delším časovém horizontu by to mohlo vyjít.

Přišel jste při svých dosavadních brouzdáních knihami a přednáškami psychologie na něco, co by vám opravdu pomohlo zlepšit přímo vaši přípravu na zápasy?

Já konkrétně používám dvě jednoduché metody před každým zápasem. Detaily si nechám pro sebe. Jinak hodně věřím tomu, že by každému sportovci pomohla pravidelná spolupráce s mentálním koučem, se kterým by se řešily konkrétní problémy. Všechno je to o diskusi a hledání příčin, k čemuž mentální kouč pomůže. Takže tuhle variantu bych zvolil i pro sebe, protože v ní věřím.

Tak si dejme příklad. Poznáte na některém ze spoluhráčů nebo i u soupeře, že ten den zkrátka není v pohodě a budete proti němu silnější?

Podle mě je to hlavně o tom, jak se cítím já. To je nejdůležitější. Až vím, že jsem v pohodě, můžu se soustředit na ostatní věci. Samozřejmě pouze na ty, které můžu ovlivnit. Spoustu energie totiž věnujeme věcem, které nemůžeme ovlivnit, což není dobře. Co se týče možnosti rozeznání, jak jsou na tom ostatní, tak to možné je. Určitým způsobem se to dá vycítit. Když jsme třeba hráli v Plzni, tak mi přišlo, že se zbytečně začali bát hrát, což nám pomohlo k vyrovnání. Když jsem to říkal v šatně, tak se mi kluci hrozně smáli, ale já to tak prostě cítil.

To tušení se nakonec potvrdilo?

Myslím, že nás bylo tak 12 do pole včetně mě a vyhráli jsme 5:4 na nájezdy, což bylo velké překvapení a pravděpodobně naše největší vítězství v této sezoně. Na střídačce byla skvělá atmosféra a my jsme věřili, že na to máme i přesto, kolik nás bylo. A Plzeň nám, podle mého názoru, pomohla tím, že ve třetí třetině začala bránit místo toho, aby nás za téměř rozhodnutého stavu dorazila. Hlava prostě rozhoduje. Jinak už teď vidím ty obličeje v naší šatně, jak se budou všichni smát těm nesmyslům o psychologii. (úsměv) A možná i po celé republice, ale já tomu prostě věřím a nestydím se za to! V hokejbalu to prostě není normální.

Práce v menší mezinárodní firmě je pro mě velkou školou!

Naučil jste se o těchto věcech přemýšlet až jako manažer nebo jste s tím začal už dávno?

Spíš je to díky mé práci a lidem, se kterými se potkávám. Když jsem byl mladý, tak jsem o věcech moc nepřemýšlel. Moje pracovní zkušenost v ČSOB mi otevřela možnost, které jsem se chytil a naplno ji teď využívám. Práce v menší mezinárodní firmě je pro mě velkou školou! Momentálně pracuji na SQN Way.

Rozveďte prosím tedy to, s kým se potkáváte.

Jelikož jsme malá firma založená lidmi se spoustou zkušeností, mám tu čest pracovat s lidmi, na které ve velké korporaci narazíte maximálně tak na chodbě, a to tak dvakrát ročně. Jsou to lidé, kteří pomáhali a pomáhají velkým společnostem stát se lepšími, takže jejich běžné interakce jsou s generálními řediteli. Ale pro nás v rámci firmy jsou na denním pořádku. A přesně tyhle věci mi pomáhají. Zároveň pracuji z domova a v angličtině, jelikož máme tým po celém světě.

Jaké máte kromě hokejbalu koníčky? Je jím hlavně rodina?

Kromě hokejbalu je mým hlavním koníčkem naše rodina. Máme tři děti, takže se doma nenudíme.

Na to, kolik vám je a co všechno provozujete, tak máte hodně dětí. Jak to všechno stíháte?

Dobrá otázka. (smích) Mám velice schopnou manželku, takže to zvládám hlavně díky její pomoci a podpoře. Oba kluci už hrají hokej a hokejbal, takže se často musíme rozdělit. A jeden z nás - většinou manželka - si ještě s sebou bere naši dceru. Plus máme na lednici týdenní rozpis s tréninky, abychom na nic nezapomněli. Jinak když zbývá čas, snažím se hrát všechny sporty s hokejkou. Minimálně jednou v týdnu chodíme hrát lední hokej. A když to jde úplně nejlépe, snažím se být s kluky na ledě při trénincích…

Takže kluci budou po vás gólmani?

To je jenom a pouze na nich. Zatím hrají v poli a do brány chodí příležitostně. Baví je obojí, tak uvidíme, jak to dopadne.

Měl jsem to štěstí, že jsem si prošel všemi mládežnickými výběry

Vy jste se před časem rozhodl odejít právě do Rakovníka, kde jste chytal i první ligu. Přitom jste býval ambiciózní, měl jste i zkušenosti z mládežnických reprezentací. S rodinou jste potom trochu slevil ze svých cílů?

Měl jsem to štěstí, že jsem si prošel všemi mládežnickými výběry a podařilo se mi dostat i na jedno MS dospělých, na kterém jsem si myslel, že dokážu všechno. Naštěstí mě pan Kadlec do brány nepustil. (úsměv) Až teď s odstupem času vidím, jak to mohlo dopadnout. Samozřejmě s rodinou se priority mění a vzhledem k naší situaci v Rakovníku je reprezentace velmi vzdálená. Na druhou stranu přiznávám, že mě šance - jakkoliv nereálná - reprezentovat v koutku duše nikdy neopustila. Jak jsem už jednou řekl, byl bych moc rád, kdyby mě moji děti mohly vidět v reprezentačním dresu. Pozice brankáře je specifická, je to hlavně o důvěře trenéra. V Rakovníku by se muselo změnit hodně věcí, ale nikdy neříkej nikdy. Nebo mi teď možná po dvougólové explozi dá pan Mašík šanci v útoku. (směje se) Každopádně největší dárek by pro mě byl, kdybychom mohli vidět naše děti v reprezentaci.

Je vám ovšem třicet a v brankovišti národního týmu je přece jen přetlak výborných brankářů. Bude pro vás ještě cesta, jak se dostat do týmu pro některé MS?

Jak jsem už zmínil, pozice brankáře je specifická a je hlavně o důvěře trenéra. Dříve bych si to nemyslel, ale ze své zkušenosti můžu říct, že věk u gólmanů může hrát roli. Čímž myslím, že zkušenější brankáři můžou mít výhodu oproti dravému mládí. S přetlakem brankářů vzhledem k tomu, že jich je potřeba méně souhlasím. A je to jenom dobře pro nás všechny. V mém případě hodně závisí na tom, jak se bude situace vyvíjet v Rakovníku v příští sezoně. Dále se nemá cenu o tom bavit, jelikož vše záleží na výkonech a MS je daleko, takže se toho ještě může hodně stát.

Jaký je váš brankářský vzor?

Už jsem jmenoval Jirku Vorla. A ještě hodně respektuji „Heczise“ (Lukáše Heczka pozn. aut.), protože vždy, když bylo potřeba, chytal výborně. To je vlastnost, kterou podle mého názoru v současně době v hokejbalu moc brankářů neukázalo. Částečně je to i proto, že on měl plnou důvěru trenérů, což mu určitě hodně pomáhá.

Na závěr je ještě potřeba říct, že jste jeden z mála brankářů, který chytal v růžových betonech, což byla kopie výstroje bývalé hokejové hvězdy Ricka DiPietra.

Ano, to byly staré Itechy. Chtěl jsem tehdy sehnat Reeboky, nebo Bauery. Jenže do Evropy se tenkrát ze zámoří nevyvážely, takže jsem si vzal tyhle a dotáhl jsem to s nimi až do reprezentace. Alespoň nějaký primát mám. (úsměv)a