Mistrovství mě v mnohém posunulo o velký kus dál, říká rozhodčí Hovorková

Na vrcholných akcích ženského hokejbalu můžeme stále častěji vidět i české rozhodčí. Obrovský úspěch v podobě účasti na předešlém seniorském mistrovství světa v Košicích a juniorském Světovém poháru v České Třebové a Litomyšli má na kontě Petra Hovorková.

K pískání se dostala náhodou

Petro, vezmeme to pěkně od podlahy. Můžete prozradit, jak jste se vlastně k hokejbalu, než jste začala pískat, dostala?

K hokejbalu mě přivedla moje sestřenice Anna Almaši, když Svítkov slavil 20 let hokejbalu, kam jsem šla pomoct s organizací akce. Byl to moc hezký den a já si řekla, že by nebylo špatné se s těmito lidmi vídat dál. Začala jsem hrát za ženský tým, kde hraji dodnes.

Kdy se zrodila první myšlenka jít pískat? Bylo to něco, co Vás lákalo si zkusit, nebo jste třeba byla někdy nasazena pro nedostatek rozhodčích?

K pískání jsem se dostala zcela náhodně. Na Mistrovství světa 2017 v Pardubicích, kde bydlím, jsem dělala pořadatele. Součástí doprovodného programu byly i turnaje dětí, které pískali rozhodčí Lukáš Liška a Pavel Lustyk, kteří mě kvůli tomu, aby se mohli vystřídat na oběd, překecali, ať nějaké zápasy vezmu za ně. No, byla jsem nervózní, ale šla jsem do toho. Přece jen to byli malí špunti. No a co se nestalo… Začalo mě to bavit, a i přes menší úraz, rozseknuté obočí o míček, mě to bavit nepřestalo dodnes. Hned v září jsem si udělala první licenci regionálního rozhodčího.

Těžké začátky

Kde, kdy a jaké soutěže jste začala pískávat pravidelně?

Začalo to vlastně hned po získání licence. Jeden turnaj dětí za druhým, prvně jsem pískala jen mikro a minipřípravku na třetinovém hřišti. První zápas na velkém hřišti jsem odpískala s Pavlem Shejbalem 27.6.2017, dá se říct takový zkušební, abych viděla, jestli má cenu do toho jít. Na ten den nezapomenu. Žádné vyloučení, žádná signalizace na zakázané uvolnění, možná nějaký ofsajd, hrůza. Pavel mě ale chválil. Na jaře pak přišli první zápasy mladších žáků. Pro příští sezonu (2018/19) jsem byla zařazena do Junior programu svazových rozhodčích a tím se mi otevřely další dveře, a to do extraligové soutěže mladšího dorostu. Taky jsem si začala uvědomovat, že bych mohla pokračovat někam dále.

Kdy jste si odbyla jako rozhodčí premiéru v mužském hokejbalu? Jak vás hráči brali, byla jste oproti jiným zápasům o mnoho víc nervózní?

Premiéru jsem si odbyla v naší krajské lize na jaře 2018 v zápase play off Splašené hole vs. Autosklo Pardubice. Nervózní jsem byla, bylo to docela brzo po začátku, ale těšila jsem se na to. Zápas byl klidný, chlapi mě i má rozhodnutí přijímali v klidu. Letos jsem pískala tuto ligu pravidelně a občas jsem zavítala i do druhé národní ligy.

Od přípravek až na mistrovství

Nominace na mistrovství světa byla třeba jeden z Vašich postupných cílů, když jste viděla, jak dobře Vám pískání jde?

Letošní nominace na MS bylo jedno velké překvapení. Upřímně jsem s tím nepočítala. Už jen post náhradnice, který jsem nejprve dostala, byl pro mě potěšující. A co teprve, když byl využit a já nakonec do Košic odjela. Moje cíle směřovaly k MS v roce 2021 nebo 2023, to, že to přišlo už teď, bylo díky vícero okolnostem. Na to se ale historie neptá (úsměv).

Připravovala jste se na MS nějak speciálně, nebo jste věřila ve své předem nabyté schopnosti?

To, že pojedu na MS, jsem se stoprocentně dozvěděla až dva týdny před samotnou akcí, takže nějaká speciální příprava nebyla. Pískala jsem však do poslední chvíle nějaké turnaje chlapů apod., takže jsem ze zajetých rutin nevypadla. Jediné, co jsem dělala, bylo, že jsem si zopakovala základní hokejbalová slovíčka v angličtině a psychicky se uklidnila. Pak jsem se už jen těšila, jaké to bude.

Už „jen“ pískání na MS muselo být zážitek, vryl se vám ale do hlavy nějaký moment třeba i mimo hřiště, na který nezapomente?

Celé MS už od cesty tam, přes skvělou partu kolegů a kolegyň, až po zápasy samotné bylo báječné. Jeden z okamžiků, co si pamatuji, je z prvního zápasu Kanada vs. Slovensko, kdy na mě Kanaďanka promluvila a chtěla vysvětlit situaci před brankovištěm, a i přesto, že jsem to neřekla úplně perfektně, tak to pochopila a s úsměvem na tváři mi poděkovala. To bylo něco, s čím se tady u nás málokdy setkáme. Hodně na mě zapůsobily holky z Velké Británie. Ony prohrály zápas, ale přesto se radovaly, jako kdyby vyhrály titul. Pro ně bylo vítězstvím už jen to, že to byl dobrý zápas, za který vždy přišly hezky poděkovat. Zážitků bylo mnohem víc, a to i mimo hrací plochu.

Cenné a nenahraditelné zkušenosti

Co jste si z účasti na MS v Košicích odnesla? A co Vám to do dalšího pískání dalo?

Myslím si, že toto MS mě posunulo o kus dál, nejsem tak nervózní a více si věřím. Mimo jiné např. jiná rychlost a důležitost zápasů mě dost poučily, a i díky tomu jsem zlepšila svůj pohyb na hřišti. Odnáším si z něho také ještě větší snahu se zdokonalovat, a to jak fyzicky, tak zkušenostně nebo třeba i ve snaze zlepšit se v anglickém jazyce.

V jakých rolích Vás budeme moci v hokejbale příští sezonu vídat?

Letošní sezona bude divoká. Ke svým funkcím z minulých let přidám několik nových. Letos budu samozřejmě dál hrát za ženský tým Svítkova a v Krajské lize mužů za Opatovice, zároveň budu vedoucí mužstva žen a starších žáků Svítkova a budu dále zřizovat fanshop. Teď v červenci jsem si navýšila trenérskou licenci a budu pokračovat v trénování mládeže, konkrétně mikro a minipřípravek. Na pískání určitě nezanevřu, ba naopak, chtěla bych pískat víc než v loňském roce. K funkci rozhodčího jsem přidala ještě členství v komisi rozhodčích pro region Východ. Jelikož je potřeba vyřídit několik drobných úřednických věcí jak pro klub, tak pro regionální svaz, tak se nudit rozhodně nebudu.