Rozhodčí Petr Škrobák touží po dalším MS: Každý sám vycítí, jakou má šanci

Nepostradatelnou součástí hokejbalu nejsou pouze hráči, trenéři a funkcionáři, svůj díl práce vždy odvedou i rozhodčí, kteří častokrát nedostávají za svoji práci dostatečné uznání.

Stejně jako hodnotí své výkony hráči a týmy, poprosím o zhodnocení uplynulé sezóny i vás.

Myslím si, že jsme s bratrem měli loňskou sezónu velmi podařenou. Snažili jsme se v každém zápase podat maximální výkon a odpískat ho v souladu s pravidly a soutěžním řádem. Co se týče jednotlivých zápasů, určitě se občas objeví nějaká chybka, ale důležité je, že nebyla taková, aby ovlivnila průběh sezóny. Z tohoto pohledu mohu sezónu hodnotit kladně.

Na letním semináři rozhodčích zaznělo, že již druhý rok po sobě jste se s bratrem umístili v nejlepší desítce rozhodčích v CCM Extralize. Jak moc si tohoto ocenění vážíte?

Za úspěch to rozhodně považuji. Rozhodčích v extralize je hodně, a když jste dva roky po sobě ve špičce, už to o něčem svědčí. Pramení to z toho, že se vše snažíme podřídit přípravě. Z teoretické části pravidelně studujeme pravidla, po fyzické stránce chodíme běhat, abyhom splnili testy. Před každým utkáním si řekneme, na co si máme dát pozor a podle toho taky zápasy vypadají. Vždy se snažíme dát maximum naší přípravě.

Napadne vás nějaký moment z minulé sezóny, který vám utkvěl v paměti?

Ihned mě napadne zápas na Kertu proti Kladnu, konkrétně o branku Wróbela, kdy míček z mého pohledu přes brankovou čáru nepřešel. Byl to stresující moment, který mi byl následně v prvním hodnocení delegátem vyčten, ale já jsem stál dobře a za brankovou čarou míček prostě neviděl. Následně se to i prokázalo, že celým objemem v brance nebyl.

V hokejbale se pohybujete dlouho, tudíž přehled v extraligových vodách máte. Překvapil vás titul východočeských Pardubic?

Z mého pohledu nebylo vůbec překvapení, že se dostaly až do finále, samotný výsledek finálové série již malinko překvapující byl. V sezóně jsem je několikrát viděl a měl jsem možnost je i pískat a za celkový přístup, zaujetí a zodpovědnou hru si titul rozhodně zasloužily.

Na konci července jste absolvoval školení právě v Pardubicích. Jak je těžké získat licenci i pro následující ročník?

Pro nás starší je to rok od roku těžší a těžší (směje se). Dřív jsem vůbec nepotřeboval běhat, nyní se musím patřičně připravovat. Navíc s přechodem k elektronickému testování je složitější obhájit licenci pro extraligu, nyní s ním přichází i moment rozhodování, protože se dostáváme do časového presu.

Vy se v extralize pohybujete od roku 2004. Jak se hra a úroveň hokejbalu v České republice vyvíjí?

Hra se rozhodně zrychluje a zkvalitňuje, jsou vidět pokroky, jak v pravidlové části, tak v chování hráčů, přístupu rozhodčích a činovníků k samotnému sportu. Posun zde za ty roky rozhodně je.

Velkou akcí v příští sezóně bude bezpochyby světový šampionát v Pardubicích. Je vaším cílem se na něj probojovat?

Neřekl bych, že je to přímo cíl, ale každopádně se budu snažit podávat maximální výkony, abych se o účast mohl ucházet. Vzhledem k tomu, že jsem již byl v Zugu, v případě rovnocennosti to může být zohledněno a přednost dostane někdo jiný. Rozhodně by mě ale mrzelo, kdybych se do nominace nedostal.

Jak vlastně celá nominace probíhá? Máte již v průběhu možnost reflexe svých výkonů, dostávají se k vám informace o tom, jak si v konkurenci vedete?

Hodnocení výkonů z první poloviny sezóny probíhá vždy na zimním semináři v lednu na Strahově. Hodnotí se zde podzimní část a připravujeme se na část jarní a vyřazovací boje. Pochopitelně máme určité informace, každý rozhodčí navíc sám cítí, jakým způsobem jeho utkání probíhalo, zda vše bylo a nebylo tak, jak má být. Negativní výsledky se mohou načítat, a tím pádem s případnou nominací počítat nemůžete. A přesně naopak, když máte dobrý pocit a víte, že se vám daří, může z toho vyplynout i nominace až na mistrovství světa.