Životní kamarád Pasty: Vyvádíme pořád větší srandy, říká Pala o hvězdě NHL a sám řádí

/HVĚZDA 17 .KOLA CROSSDOCK EXTRALIGY/ Praha - Martin Pala. Jednadvacetiletý mladík, jehož osudovým městem je Karviná. Už proto, že právě tady začal s hokejem, nastartoval díky tatínkovi hokejbalovou kariéru, která nejspíš za čas dosáhne těch opravdových výšin.

A pak je tu ještě stár první velikosti - hokejový hračička a momentálně nejlepší český střelec v NHL David Pastrňák. S tím jsou pro změnu od dětství kamarádi na život a na smrt. Z obou si bere něco, i díky tomu se možná pořád zlepšuje a v posledním kole dosáhl na čtyři kanadské body. Konec konců, sport ho provází celým životem. I teď, když si hraje na ranní ptáče na pražské univerzitě. „Někdy to tak mám, že musím vstát dříve do školy,” culí se hrdina posledního odehraného víkendu a v rozhovoru otevřeně mluví o dalších tématech.

Když jste začal tím studiem - čemu se věnujete a jaký je to obor?

No, studuji druhým rokem, což znamená, že momentálně dělám čtvrtý semestr Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra v oboru Sportovní a kondiční specialista.

Když jste tak brzy vzhůru, na jaké činnosti tedy brzy vstáváte do školy?

No předmět se jmenuje Trendy ve wellness, docela mě to zaujalo, řešíme různé metody relaxace a odpočinku, takže se mi tohle určitě bude hode hodit. Vlastně už hodí, a hlavně je povinna docházka. (smích)

Je to čistá teorie, nebo hodně praxe, a tak je to zábavný předmět?

Řekl bych, že se snažíme diskutovat co a jak, ale teorie je taky nezbytná, co se týče např. Historie ve wellness atd. Zábavné jak kdy, většinou zábavu obstarávám já, že plácnu nějakou hloupost.

Takže z vás bude kondiční trenér. Budete pak připravovat i spoluhráče z Kert Parku?

No, pokud to dodělám, o což se budu snažit, tak to tak bude. Je ovšem otázka, kam mě vítr zanese.

Představu ovšem určitě máte, ne?

Představa by byla, ale dál bych to zatím nerozebíral. Představy jsou totiž hezké, ale horší je jejich realizace. (smích)

Ani trochu nenaznačíte, jaký jste si vytyčil cíl a jaký máte sen?

Bohužel, omlouvám se, ale ne. (úsměv)

Škola vás momentálně naplňuje?

Škola, hokejbal, kamarádi. Tohle mě naplňuje. (úsměv)

Tomáš Fejfar se o kasu pečlivě stará, byla to dobrá volba

Tak je načase na další téma. Tak schválně - vzpomenete si, kdy jste měl čtyři body za zápas?

Zcela upřímně na tohle vůbec nekoukám, je mi úplně jedno, kdo dá góly a dělá body. Hlavní je, ať vyhráváme. Ale ať odpovím na vaší otázku - je důležité říct, že předtím se to vůbec nestalo. Myslím, že tohle se mi poštěstilo poprvé.

Takže jste musel mít obrovskou radost, a ještě větší klubový pokladník. Co na to vaši spoluhráči?

Radost jsem měl z vítězství. No „Fejfy“ (Tomáš Fejfar pozn. red.), náš pokladník, s tím se nějak dohodnu vždycky. Dělám si legraci - nějaká pokuta mě určitě nemine. (úsměv)

Kolik to podle interního týmového ceníku vychází?

Jé, tak to vám neřeknu. Bohužel to teď nevím ani já. Inventura je vždycky po měsíci, takže teď si toho, kdo kolik má, moc nevšímám.

Koukám, že jste kasu svěřili tak mladému hráči. Většinou to bývá někdo zkušený.

S jeho zvolením souhlasila celá šatna, byť máte pravdu, že to bývají borci, co mají něco odehráno. Ale myslím, že „Fejfy“ se pečlivě stará a byla to dobrá volba. (úsměv)

Vrátím se k tomu čtyřbodovému zápisu - na jaře se vám začíná dařit. Přestává to být už jen o té trojičce Fejfar, Kruček, Wróbel?

Myslím, že k těmto jménům mám ještě daleko. Ale tento sport je týmový a každý má svou roli v týmu. Kluci jsou známí tím, že dokážou určit ráz zápasu a dokáží ho rozhodnout. Já se jim můžu snažit jen vyrovnat.

Máte na to získat si roli lídra ještě čas? V Kert Parku nejste tak dlouho, ale už vloni na vás upozorňoval právě Tomáš Fejfar.

Role lídra v týmu je hrozně složitá. Nedokážu si představit, že bych někdy v takové roli měl být. A kdyby se to čirou náhodou stalo, tak si to uvědomit ani nechci. No a k tomu, co říkal Tomáš? „Fejfy“ si toho navymýšlí. (úsměv)

Za všechno, co jsem doposud dokázal, vděčím Karviné

Musíme se zastavit u toho, kde jste začínal. A to byla Karviná. Důvodem pro přechod do Prahy byla jen škola?

Ano, je to tak. Za všechno, co jsem doposud dokázal, vděčím HbK Karviná. Nebýt tohoto klubu, a hlavně mého otce, tak tenhle neuvěřitelný sport nikdy nezačnu hrát. Ano, přesně tak, důvod jsem měl jediný a to školu.

Povězte tedy něco o začátcích spojených s vaším tátou.

Táta byl vždy sportovně laděný a táhl ke sportu i mě a sestru. Hokejbal do Karviné přinesl on, takže bylo asi jasno od začátku, co budu hrát a moc mu za tohle děkuji. Začátky si moc nepamatuji. Byl jsem hrozně mladý, když mi tenhle sport ukázal, ale začátky jako takové jsem měl jako každý mladý hráč, akorát jsem byl pod drobnohledem, jelikož můj táta byl zároveň mým trenérem. Vždycky po mě chtěl to nejlepší, co ve mně je, a to si myslím, že chce i dnes, i když mě už netrénuje.

Býval to tvrdý trenér?

Ono to je tak, že když je trenér zároveň rodič, je vždy tvrdší na svého potomka, než na normální hráče. A taky to tak bylo, ale nebýt jeho, nejsem tam, kde jsem teď. Jak v chování na hřišti, tak mimo něj. Je samozřejmé, že mu pomáhala mamka, bez které bych taky nebyl takový a nedokázal bych to.

A bojovali jste spolu?

Jako každý trenér a hráč, ale bylo to spíš takové, že jsme přišli domů a vše se vyříkalo a bylo to v pohodě. A nebo to chtělo prostě čas. Ale takových chvílí bylo málo, spíše převažovaly ty pozitivní.

Jaké pozitivní chvíle například?

Třeba když jsme spolu něco vyhráli a měli jsme z naší hry dobrý pocit. Když jsme poprvé vyhráli Mistrovství České republiky mladších a poté i starších žáků a následně postoupili do extraligy mužů. Je to hrozně těžké na popisování, ale pamatuji si, že když se blížil konec, tak jsem si ani pořádně nevybavil, jak jsem doběhl k brankáři a bylo to tak silné, že nás to všechny rozbrečelo. Byl to prostě nepopsatelný pocit. Tohle se musí zažít.

Trénoval jsem každý den na hokeji a pak šel na hokejbal

Jaké byly vůbec začátky v Karviné?

Ze začátku jsem byl dlouho nejmladší hráč, trénoval jsem se staršíma klukama. Kluci, kteří byli starší třeba o 5 a více let. Poté jsem začínal hrát se stejně starými, ale vždy jsem odehrával zápasy za starší. Samozřejmě se to promyslelo, ať to na mě není moc, a hlavně ať se nezraním. Žákovské kategorie jsem odehrál a dá se říct, že jsem šel hned do mužů, kde jsem trénoval a hrával za dorost nějaká utkání. Ale hrával jsem i hokej, takže jsem střídal hokej - hokejbal. A když se náhodou nějaké zápasy kryly, dával jsem přednost hokeji. Jen co to ale šlo skloubit, hrál jsem ráno hokej a odpoledne hokejbal. Ono to tak bývalo i s trénováním. Trénoval jsem každý den na hokeji a pak šel na hokejbal.

Jak vás ovlivnil Martin Kurz, karvinská klubová legenda?

S „Kurcákem“ jsem hrával, když jsem začínal v áčku a hodně jsem si z něj bral příklad a mnoho mě také naučil. Vždycky se mi snažil radit a já si jeho rad hrozně cenil. Neřekl bych, že by mě přímo ovlivnil, ale bylo mi velkou ctí si s ním zahrát v jednom týmu. Když jsem byl malý, chodil jsem se na něj dívat, a nakonec jsem měl možnost s ním hrát. Toho období si moc cením!

Zatímco on má hodně zkušeností a hrál za reprezentaci a je nejslavnějším karvinským hráčem, vaše cesta teprve začíná. Co byste si od něj chtěl vzít, abyste byl tak úspěšný jako on?

„Kurcák“ byl vyhlášený střelec a já rád gólové situace připravuji. Tak snad trošku střeleckého potenciálu.

Jaké rady konkrétně rozdával, když jste spolu hráli a jak jste si byli blízcí?

Vždycky mi říkal, ať se nebojím hrát. Nebo když jsme hráli spolu, řekl mi, kde bych se měl pohybovat, aby nám to vyhovovalo oběma. Když se jely nájezdy a nejel, poradil mi, co udělat. Jelikož je mezi námi věkový odstup, jaký je, bavili jsme se jen sem tam, ale nejčastěji o hokeji. Ale teď se dokážeme pobavit o čemkoliv.

A co vám vůbec říkal na přesun do Prahy, jakožto karvinský patriot, který si ovšem na chvíli odskočil do Ústí nad Labem?

No, tak o tom jsme se snad ani nebavili. Jen teď, když se potkáme, tak se zeptá, co a jak, a to je vše. Jak říkáte sám, hrával za Ústí, takže asi ví, co prožívám a jak to chodí

„Pasta“ je strašně soutěživý, hrálo se, dokud nevyhrál

Zajímá mě ale jiná věc. Jak dlouho se znáte s Davidem Pastrňákem, který pomáhal i karvinskému hokejbalu?

S „Pastou“ se znám asi od deseti let. Vyrůstali jsme spolu do doby, než odešel hrát hokej do Švédska a potom do USA, ale stále jsme v kontaktu. A když je po sezoně a vyrazí domů na léto do Česka, jsme spolu a trávíme spolu čas. K hokejbalu má velký vztah, vždy když může, jde si s námi zahrát a pomoct nám. Je to normální kluk, jak jsme všichni. Nic zvláštního na něm není kromě toho, že patří k momentálně k nejlepším hráčům v nejlepší hokejové lize světa. (úsměv)

Kde se vůbec nastartovalo vaše přátelství?

Když jsem hrával za Karvinou hokej ve 4. třídě, jeli jsme na turnaj a náš trenér pozval i některé hráče z Havířova. Vyjeli jsme, já jsem seděl sám na dvojsedačce v autobuse a „Pasta“ si sedl vedle mě. Vůbec jsme se neznali, jen od vidění, ale hned jsme chytli společnou řeč a tam to tehdy začalo. Od té doby jsme dělali vše společně od převlékání v šatně, až po věci na ledě a následně na hokejbalovém hřišti.

Když se znáte od dětství, co všechno jste spolu zažili, ať už ve sportu či mimo něj?

No zažili jsme toho spoustu. U nás se to vše točilo kolem sportu. Když přijel ke mně domů, vlastně jsme tam ani nebyli. Ráno jsme se nasnídali, čapli svačinu a šli na hřiště, kde jsme trávili cele dny. A když byla večer tma, doma jsme hráli různé hry. „Pasta“ je hyperaktivní člověk, takže chvíli neposeděl stejně jako já. Je hrozně soutěživý, čili jsme domu přišli domlácení a zeškrábání od hokejek a betonu, protože se vždy o něco hrálo a nesnášel prohru. Takže si dokážete představit, jak to dopadalo. Hrálo se, dokud „Pasta“ nevyhrál. (smích) Doma jsme hráli buď na X-boxu, nebo s našima „Člověče, nezlob se“ nebo karty. Nikdy to nebylo jen tak, hrálo se o úkoly, a to se vždycky děly věci. Nikdy jsme se spolu nenudili. (úsměv)

A jaké úkoly to bývaly?

No většinou, kdo připraví večeři nebo snídani. Nebo musel někdo z nás udělat nějaké zvířátko. Ale nemuselo se ani o nic hrát a my se dokázali pohádat jen, aby vyhrál on nebo i já. Nebo se hrálo o Coca-colu či kofolu. A tak dál a dál. Prostě cokoliv, co nás napadlo. Ale už se to zase posunulo - když spolu teď o něco hrajeme, je to většinou o to, že jeden druhému musí dělat sluhu, nebo si na sebe vzít nějaký srandovní obleček a nosit ho po určitou dobu.

V tu dobu už hrál v Bostonu? Vyrazil v nějakém takovém oblečku do kabiny Bruins?

Jojo, pravě v tom převleku šel mezi všemi v šatně, a dokonce snad potkal i generálního manažera Dona Sweeneyho. (smích) Nikdy nezkazí žádnou srandu.

Co to bylo za obleček?

Takový overal. Jestli víte, jak se teď hraje soutěž o nej na Coca-colu. Tak zhruba takový, jen ho měl s vánočními motivy.

„Provedl“ jste mu ještě něco podobného?

No byl tam s námi i jeho brácha Kuba a ten jednou musel mít pět hodin ponožky na rukou, ale nejsem si jistý. Možná ten trest měl i „Pasta“. Měl jste vidět, jaké to byly nervy. (úsměv)

Takže se dá říct, že jste hodně blízcí přátelé?

On je pro mě nejlepší kámoš, a tak mě představil i v Americe všem okolo. Nevím, jak to má David, ale on je pro mě nejlepší člověk v mém okolí.

Prošli jste spolu i hokejovým klubem v Třinci?

On tam hrál asi o tři kategorie výš, tudíž jsme se tam potkávali jen mimo led a nebo na dobrovolném ledě. (smích)

Profesionální hokej? Nikdo mě neoslovil a agenta jsem taky neměl

Vy jste přitom za Oceláře hrál ještě poměrně nedávno. Nebyla šance dostat se do prvního týmu?

Šanci jsme měli všichni, ale bohužel mě se to netýkalo.

Proč?

To je spíš otázka na vedení HCO, ale ne na mě. Ale je super vidět kluky, s nimiž jsem hrával ve všech mládežnických kategoriích, jak válí v play-off extraligy. Moc jim fandím a nikomu jinému to nepřeji víc než právě jim.

Tak kteří borci to jsou?

Bráchové Kovařčíkové, David Ciencala, Marian Adámek. A taky jsem moc fandil Lukáši Jaškovi, který už je sice v Liberci, ale držel jsem mu palce.

Jste pořád v kontaktu se všemi?

Sem tam si s klukama něco napíšeme, když něco provedou na ledě. Pak se tomu společně zasmějeme.

Co jste vůbec říkal na sedmibodový výkon Davida Ciencaly v sedmém zápase proti Pardubicím? Probírali jste to spolu?

Myslím, že mu psalo hrozně moc lidí, protože to, co předvedl, není jen na smeknutí jednoho klobouku. Ano, psal jsem mu a říkal mi, že sám neví, co se to stalo. Takže je to vážně něco neuvěřitelného. Je to fakt pan nahrávač.

Hrál takhle také jako úplný mladík?

Jojo, vždy byla radost na něj koukat, když byl na ledě. Akorát teď dokázal to, co doposud nikdo v historii play-off. Takže mu patří obrovský respekt! Vážně, všechny klobouky dolů!

A co vy? Nemohl jste přestoupit jinam a zkusit kariéru podobným způsobem rozjet jen jinde?

V hokeji je to tak, že si vás vytáhne nějaký klub, anebo vám pomůže agent hledat angažmá. Nikdo mě neoslovil a agenta jsem taky neměl. (úsměv)