Hrajeme play-off každý zápas, takže o motivaci je postaráno, upozorňuje Malý
Pražskému KOVU se v letošním ročníku CROSSDOCK Extraligy zatím nedařilo vůbec podle představ. V minulém kole byl ale tým z Palmovky posilněn o profesionálního hokejistu Robina Malého, jenž se velkou měrou podílel na důležitém vítězství nad Sudoměřicemi.
V sobotu 10. března jste nastoupil ke svému prvnímu utkání za pražské KOVO v CROSSDOCK Extralize proti Sudoměřicím. Věděl jste o tomto soupeři něco, nebo jste to neřešil a šel do toho jako do každého jiného utkání?
Tak nějaké informace jsem měl od trenéra a od kluků na co si mám dát pozor. Ale abych řekl pravdu, tak jsem nevěděl, co mám od toho čekat, takže jsem byl trochu nervózní.
Jak se vlastně upekla vaše spolupráce s KOVEM? Nevystrašila vás trochu nechvalná pozice Pražanů na chvostu tabulky s velkou ztrátou na play-off, nebo to je pro vás motivace zachránit KOVO v nejvyšší soutěži?
Byl jsem s vedením KOVA v kontaktu dá se říct už vloni na jaře, ale byl jsem po operaci zápěstí, takže jsem to raději nechtěl riskovat. A letos tomu už nic nebránilo, tak jsem se domluvili, že přijdu. Já jsem se vůbec na tabulku nekoukal, takže jsem se dozvěděl až od trenéra, jaká je tu situace a že je potřeba sbírat co nejvíce bodů, abychom se zachránili v extralize. My v podstatě hrajeme play-off každý zápas, takže o motivaci je postaráno.
Co vůbec říkáte na hokejbal? Je to pro hráče ledního hokeje dobrá zábava po sezoně i dobrá příprava na další hokejový ročník?
Hokejbal jsem hrával vždy po sezoně jako doplněk letní přípravy, ale jen pro zábavu v Pražské oblastní lize za THC Praha, je to hodně náročné zkoordinovat běhaní s prací s holí, a ještě k tomu všemu na asfaltu.
Po zkušenostech ze zápasu jsem o kličce na asfaltu radši ani nepřemýšlel
Proti Sudoměřicím jste začali velmi dobře, vytvářeli jste si šance a vy jste dokonce nahrával v přesilovce na vedoucí gól! Jak byste celkově zhodnotil utkání, které jste nakonec vyhráli 2:1 na nájezdy?
Zápas byl náročný, začali jsme dobře, podařilo se nám vstřelit při přesilovce vedoucí gól, takže jsme se dostali více do hry, ale soupeř začal dohrávat souboje a pomalu přebral iniciativu zápasu, vytvářeli si více šancí. Připadalo mi, že tam mají mladší kluky, co rychle běhají, takže to bylo fyzicky náročné, nás ale výborným výkonem podržel brankář, takže zápas skončil nerozhodně. A na nájezdy je to už o štěstí, a to se přiklonilo na naši stranu, takže jsme si připsali důležité body do tabulky.
V samostatných stříleních jste nakonec rozhodl o dvou veledůležitých bodech pro KOVO povedenou střelou do pravého horního rohu sudoměřické branky. Věděl jste přesně, co chcete udělat, nebo to bylo spontánní rozhodnutí?
Tak po zkušenostech ze zápasu jsem o kličce na asfaltu radši ani nepřemýšlel, to bych skončil někde v rohu. (smích) Takže jsem věděl, že budu střílet, ale kam, to jsem si počkal až na postavení gólmana, který nevím, jestli schválně, ale nechával si volný prostor na lapačce.
Hlavní ambice v hokejové kariéře? Zabezpečit rodinu, ta je na prvním místě
Letošní ročník jste začal ve francouzské lize za Cergy, pak jste se ale přesunul do druhé nejvyšší slovenské ligy, kde jste nastupoval za Topol’čany. Proč došlo k tomuto přesunu a k jaké úrovni byste přirovnal slovenskou druhou ligu? Je nejvyšší hokejbalová soutěž náročnější?
Nám se v půlce listopadu narodil syn, přítelkyně rodila v České republice, takže nepřipadalo v úvahu se stěhovat se synem zpět do Cergy, takže jsme se domluvili na ukončení spolupráce. Asi po dvou měsících, co jsem byl doma, přišla nabídka ze Slovenska. Já bych to přirovnal k české první lize, hraje tam spousta mladých hráčů ze slovenské extraligy, takže je to hodně o bruslení a osobních soubojích. S hokejbalovou soutěží se to nedá srovnávat, ale jelikož jsem celou sezonu moc neběhal, tak je to pro mě hodně náročné.
Jak vypadá vlastně váš denní režim během hokejové sezony? Hokejbalisté trénují většinou maximálně třikrát týdně a o víkendu hrají jeden až dva zápasy. Vy prakticky žijete jen pro hokej, že?
Tak přes sezonu se trénuje každý den ráno kromě neděle, a dvakrát týdně se hraje zápas. Takže ráno nějaká posilovna pak trénink na ledě, pak si zajdu na oběd, po obědě si většinou chodím lehnout. Teď už to tak ale moc nefunguje, všechno se nyní točí kolem syna, takže… (úsměv)
Jaké máte ještě ambice v hokejové kariéře? Už víte, kam vás zavedou kroky pro příští ročník?
Zatím nevím, teprve teď končí sezony ve všech zemích a během pár měsíců začnou kluby sestavovat týmy na další sezonu, takže uvidím, jestli přijde nějaká zajímavá nabídka. Hlavní ambice v hokejové kariéře jsou, abych zabezpečil rodinu, která je pro mě na prvním místě.
Profil Robina Malého v letošním hokejovém ročníku 2017/18:
Narozen: 17.5.1989 (28 let)
Pozice: obránce
Mateřský klub: HC Berounští Medvědi
Cergy (Francie – 1. Liga): 8 zápasů, 0 gólů, 2 asistence, 2 KB
Topol’čany (Slovensko – 1. Liga): 3 zápasy, 1 gól, 4 asistence, 5 KB
