Klan Luxů řádí v extralize. Obdivuji taneční kreace Honzy, Ondra mě štve jako pokladník, smějí se

V CCM Extralize spolu v jednom týmu nastupuje několik bratrských dvojicí. Mezi výrazné tváře pak patří Ondřej a Jan Luxovi, kteří bojují za Letohrad. Oba oplývají nadpozemskou rychlostí a nespornou bojovností.

Kdy a kde jste začali hrát hokejbal a byli jste si od mládí „rivaly“?

(Ondřej): Já začal hrát hokejbal za mladší žáky roku 2003 v Letohradě a bratr si myslím, že asi o dva roky později. Nikdy jsme spolu nehráli ve stejné kategorii až nyní za muže. Rivalové jsme asi v tomhle pohledu nikdy nebyli, hráli jsme si už jako malí spolu na dvorku s hokejkami a tenisákem. Mě teda dříve bavilo chytání, ale jsem rád, že se to rychle změnilo. (smích)

(Jan): Ondra začal hrát dříve a na hokejbal mě přivedl. Kluci z Letohradu hráli v zimě hokej za naši rodnou vísku Nekoř, to bylo určitě nejdůležitější, protože jinak bychom na hokejbal nemuseli vůbec narazit. Rivalové jsme byli určitě více v tom, kdo má doma co udělat než na hřišti. (smích)

Hráli jste někdy spolu v lajně a nebyli jste na sebe kritičtí, že jeden druhému něco úmyslně kazí? (smích)

(Ondřej): Odehráli jsme spolu už pár zápasů v extralize, některé podařené, jiné smolné. Je pravdou, že jsem na bratra hodně kritický a snažím se mu říkat, co měl udělat jinak, jak si měl naběhnout, proč přihrál tak a ne jinak. Někdy je to až moc, ale chci, aby se zlepšoval. Ale že by to jeden druhému úmyslně kazil, to ne.

(Jan): Úmyslně jen Ondra nedává branky, ale na to už jsme všichni zvyklí. (smích) Takže ani mě to už nerozčertí. Hrajeme spolu až od chlapů, protože jsme se v mládežnických kategoriích nepotkávali.

Nastupujete odjakživa spolu za SK Hokejbal Letohrad nebo jste se někdy střetli i jako soupeři a byl to pikantní souboj?

(Ondřej): Když jsem byl na hostování v Hradci Králové před 3 lety, tak jsme proti sobě odehráli pikantní utkání, protože jsem po zápase Janka nabral do auta a jeli jsme spolu na šití do nemocnice. Oba jsme měli šrám v obličeji, já nad okem a on pod nosem. Mamka si pak z nás dělala legraci, že jsme se chtěli poprat, ale každému to udělal někdo jiný, my dva se do sebe pustili pouze u mantinelu v souboji o míček a to v mezích fair play.

(Jan): V jedné sezoně jsme se potkali jako soupeři, když Ondra nastupoval za Hradec. Pikantní bylo, že jsme z toho zápasu jeli oba na šití a překvapivě jsme si to neudělali navzájem. (smích)

Jste ryzí hokejbalisté, nebo jste to spolu zkoušeli také v jiném sportu?

(Ondřej): Oba hrajeme amatérskou městskou hokejovou ligu v Žamberku za Jeleny. Mě přivedl k hokejbalu Jiří Krejsa a to po mé první sezoně za HC Nekoř, kde jsem 90% sezony chytal. Pak už jsem se věnoval jenom hokejbalu. Janek také hrál hokej za Nekoř, možná i Žamberk, a to okresní přebor žáků. Teď si hokej občas zahrajeme, ale jak už jsem zmiňoval, na amatérské úrovni, už dávno nejsme registrovaní.

(Jan): Začali jsme s hokejem. Ten si dodnes nenecháme ujít v sranda soutěži – žamberecké lize, kde společně nastupujeme spolu s dalšími spoluhráči z hokejbalu.

Je nějaká hokejbalová vlastnost, kterou byste chtěli převzít jeden od druhého a závidíte si ji navzájem?

(Ondřej): Jankoj závidím, že se nebojí vlítnout do jakéhokoliv souboje, jde tam po hlavě a to nemá žádnou urostlou postavu. Já už se o sebe asi více bojím. Jinak má bratr neskutečný fyzický fond. Je akorát maličko zbrklý.

(Jan): Umí se dostávat do spousty šancí. Každý zápas běží sám na brankáře, v tom je opravdu silný.

Moc rádi bychom se spolu sešli v reprezentaci, sní oba bratři

Co vás na vašem bratrovi nejvíce štve a naopak nejvíce obdivujete?

(Ondřej): Nenapadá mě, co by mě na něm štvalo, snad ta zbrklost. Obdivuji jeho taneční kreace, ty kdo viděl tak mi potvrdí, že je to skvělí tanečník a bavič. (smích)

(Jan): Štve mě jako pokladník. (smích) Obdivuji jeho dosavadní úspěchy.

Ondřeji, myslíte, že je v budoucnu šance, že byste se spolu s Honzou potkali v mužské reprezentaci? Co pro to případně musí udělat? Talentem bezesporu oplývá, ale kde by měl přidat?

Už jsme spolu hráli na jednom soustředění v Plzni, když nás trenéři rozdělili na dvě mužstva a hráli jsme proti sobě zápas. Přímo na mistrovství světa je to otázkou. Kdo ví, zda se tam objevím já. Ale přál bych mu to, musí na sobě makat, přestat nahrávat naslepo a více si věřit. Fyzicky na tom není špatně, ještě musí zapracovat na té herní stránce. Určitě bychom mamku a ostatní, co nás podporují, moc potěšili, kdybychom se tam sešli.

Honzo, toužíte například po hokejbalové reprezentaci, kde byste s bráchou mohli utvořit rychlonohou aktivní dvojici?

Kdo by po tom netoužil. To by ale nemohlo být v soutěži tolik výborných hráčů, co jich na hřišti běhá. Snem ovšem určitě zůstává jednu reprezentovat společně. Do veteránu času dost. (smích)

Oba máte v klubu ještě další dva sourozence, kteří nastupují za žáky. Věříte, že jim chuť do hokejbalu vydrží a jednou se potkáte všichni čtyři v jednom týmu?

(Ondřej): Tak jeden je vlastní a jeden nevlastní bratr. Jestli jim to vydrží, netuším. Vím, že Tomáš (ten nevlastní) zkoušel fotbal, karate a nikdy u toho dlouho nevydržel. U Kryštofa je to otázkou, zda ho to bude bavit a až dokončí základku, tak jestli bude pokračovat i během střední školy, tam se většinou zájmy dospívajících mění. Na to, zda bychom někdy nastoupili v jednom týmu, se nedá odpovídat. Je to hodně daleko do budoucnosti.

(Jan): Jejich kariéra je ještě v plenkách. Kryštof začal loni, Tomáš letos. S Filipem (taky Lux) uděláme „vysávací“ lajnu, ze které půjde strach! (smích)

Co říkáte na váš aktuální tým v Letohradu? Jaké týmové cíle si pro letošní ročník kladete a co vaše osobní?

(Ondřej): Máme nové posily, které hrají solidní hokejbal. Dobře se zapracovaly do týmu a věřím, že to s nimi bude šlapat a opět se vrátíme mezi nejlepší osmičku. Soutěž teprve začala, tak je těžké toto hodnotit, ale cíle jsou jasné, hrát play-off! Mé osobní cíle pro tento rok jsou malinko rozšířené. Chci dodělat školu s titulem Ing., s Letohradem se dostat co nejdál a probojovat se do konečné nominace na MS v Pardubicích.

(Jan): Tým je letos vyvážený, nechybí dravé mládí a přišly zkušenosti. Za předvedené výkony se zatím nemusíme stydět, v tom chceme nadále pokračovat. Dostat se do vyřazovacích bojů je úkolem číslo jedna, to je cílem celé party!