Pardubické „déjà vu“: Česák znovu odpálil barometr hattrickem!

/HVĚZDA KOLA/ Pardubice – Jedna rána, gól. Druhá také skončila v síti. A třetí? To už byla snadná záležitost do prázdné letohradské branky. Pardubický objev loňské mistrovské jízdy Josef Česák vlétl do jara jako uragán. Fantastickým hattrickem.

Stejně pompézně už vloni odšpuntoval střelecký barometr na maximum také v úvodním střetu druhé poloviny ročníku a nasměroval pardubické Autosklo k historickému milníku. Sám pak v devatenácti poprvé potěžkal vítěznou trofej a domácí arénou už se nesou zvěsti, že tenhle klučina má jednoduše nejspíš na vytváření mistrovských začátků patent. „Na tu titulovou sezonu vzpomínám hrozně rád ještě teď. Po všech stránkách byla povedená,“ říká pardubický snajpr.

Vloni se vás střelecký apetit také chytil až po zimní přestávce. Vysvětlete, co za tím vězí. Že je pod vedením Jiřího Mašíka tvrdá příprava, na to jste si v Pardubicích už zvykli. Vylepšili jste střelecké tréninky?

Musím říct, že po každém tréninku zůstáváme na hřišti s Ondrou Březinou klidně o hodinu déle a přidáváme si. Hecujeme se různými střeleckými soutěžemi. Výsledky se snad dostavily.

A proto pro vás derby s Letohradem znamenalo osobně solidní start do jara, že?

Je to také důsledek kvalitní zimní přípravy, jsme fyzicky dobře připravení a na hřišti jsme zkoušeli různé složení lajn. Ale já s Ondrou Březinou a Pavlem Kubešem spolu hrajeme celou dobu. Sedí nám to tak, trénujeme a snažíme se být pořád lepší. Gólmana nemusíme nutit, aby s námi zůstával. Bývá tam Petr Sedmák a my se ho snažíme překonat.

Přibližte vaše střelecké soutěže.

Vážně jsme tam spíš s Ondrou Březinou a občas se k nám někdo připojí. Většinou trénujeme taháky, příklepy, nebo nájezdy. Pokaždé se o něco vsadíme a poražený kupuje pití.

První zápas po zimní přípravě mi vždycky extrémně sedne

Myslíte někde v nějakém dobrém baru, nebo spíš občerstvení po tréninku?

(úsměv) Většinou hráváme o colu.

Vidíte. A díky tomu jste zase vstřelil hattrick. Stejným kouskem jste otevíral jaro už vloni. Máte na tak dobrý start nějaký speciální recept?

Je to hlavně štěstí, že střelecká forma přijde hned zkraje jarní části. Ale já věřím, že se dobrý začátek promítne do dalších zápasů a převedu to.

Ale náhoda to být přece také nemůže.

To je těžká otázka. První zápas po zimní přípravě mi vždycky extrémně sedne. Za sebe si jen přeju, aby to šlo stejným tempem dál, a budu střílet góly i v dalších utkáních.

Sehrálo roli i to, že jste nastupoval do derby? V mladších kategoriích jste Letohradu také nastřílel několik gólů.

Nevnímám to jako derby. Zdá se mi, že více vyhrocený zápas je třeba s Kladnem či Mostem, s nimiž se každý rok potkáváme v play-off. Tam hrajeme vyrovnané zápasy a je to více vyhecované než s Letohradem.

Pavel Kubeš se mnou hraje v lajně a moc mě podporuje

Loňský hattrick za vás zaplatil tatínek Josef v naturáliích. Jak to dopadne letos? Budete to hradit z vlastního kapesného?

(smích) Do týmové kasy půjdou tyhle peníze už určitě, ale pěkně se nám to napočítává. To máme nějaké sumy za rozhovory, za fotky. Jen doufám, že toho nebude nakonec tolik, aby mě to nestálo všechny mé studentské peníze. Ale takové tlaky tu ještě od spoluhráčů nejsou. Jen se někdy podivujeme nad tím, kolik už tam máme vypsáno peněz.

Jak na vaše střelecké počiny reagují starší a reprezentačně ostřílení spoluhráči Pavel Kubeš s Petrem Filipem?

Pavel Kubeš se mnou hraje v lajně a moc mě podporuje. Pořád povzbuzuje v trénincích i v zápasech. Předává mi důležité rady a já se je snažím co nejlíp plnit. Sklízím za to sladké ovoce.

Váš tatínek fotí pardubické domácí zápasy. Ale tenhle si musel obzvlášť užít. Po loňském podobném zářezu už ovšem musí být zvyklý.

Táta takhle fotí každý zápas. Musí být moc rád, že se mi podařila zase taková věc, jako je hattrick. Akorát jsou tu ty studentské peníze, které on bude muset investovat do klubové kasy. (úsměv) Když táta fotí, určitě se trochu víc zaměřuje na mě, ale také se snaží zachytit i všechny ostatní. Večer potom stahuje fotky do počítače. Hezky se na to kouká a my máme z vydařených zápasů moc krásnou vzpomínku.

Podle vašeho místopředsedy Bittnera už se klubem nesly průpovídky narážející na to, že vloni jste měl stejný střelecký začátek jara a potom klub vyhrál první titul, o kterém snil několik posledních let.

Vidíte, o tom jsem neslyšel. Ale hned večer jsem se podíval na naše klubové stránky a našel jsem to tam, jak to lidé píší do příspěvků. (úsměv) Můžu vám říct, že jsem se nad tím pozastavil i pousmál.

Náběh na titul tu určitě je, ale uvidíme, jak se zbytek sezony vyvine

Je to zajímavý paradox. Ale berete to i jako určitý závazek i pro tuto sezonu?

Přiznávám, že pořád vzpomínám na mistrovský rok, který byl povedený ve všech ohledech. Celý rok byl skvělý, dařilo se nám a vyhrávalo se, co se dalo.

Tuším, že vloni jste v tuto dobu také byli na druhém místě stejně jako letos. Vnímáte to tak, že na titul můžete mít znovu dobře zaděláno?

Náběh na titul tu určitě je, ale uvidíme, jak se zbytek sezony vyvine. Do konce základní části nám zbývají čtyři zápasy a potom se popereme v play-off.

Pojďme zpátky k vám. Během jednoho zápasu jste zdvojnásobil své střelecké konto a máte našlápnuto na ještě lepší individuální zápis než vloni. Hraje v tom roli jako váš mentor právě Pavel Kubeš?

Pomáhá mi také víc kluků, ale tím, že s Pavlem hrajeme v jedné lajně, je to víc osobní. On mi toho má moc co říct – jak si to dát, jak si vyměnit balónek. Spoustu zkušeností z hokeje mi dávají i Petr Filip i Ondra Březina.

Hodně se počítá, když jsou kolem vás zkušení reprezentační borci, že?

Je to moc znát. Oni oplývají spoustou zkušeností a já jsem ještě mladý nezkušený kluk. Je vidět, že se mi pořád snaží něco předávat. Já jim naslouchám a snažím se těch rad posbírat co nejvíc.

Běhám sprinty, a když nemám zrovna hokejbal, objíždím závody v hale i venku

Patříte k těm nejmladším hráčům, kteří v Česku vyhráli titul. Přitom vám trenér Mašík už od loňska v tak nízkém věku dává hodně prostoru mezi těmi nejlepšími hráči týmu. Je pro vás jeho důvěra ve vaše schopnosti velkým hnacím motorem?

Já jsem strašně rád, že to je právě takhle. Víte, už od svých mladých let jsem hrával se staršími kluky a trenéři mi hodně rádi dávali prostor. Já jsem šťastný, že můžu hrát s kluky, kteří toho mají hodně za sebou.

Josefe, kromě hokejbalu ještě děláte atletiku a nejde jen o nějaké koketování. Baví vás kloubit oba sporty dohromady?

Chodím na sportovní gymnázium, to je pravda. Tam si mě všimla trenérka Helena Kramářová, vzala si mě do své skupiny a trénuji u ní každý den atletiku. Běhám sprinty, a když nemám zrovna hokejbal, objíždím závody v hale i venku. Na tom se vždycky nějak domluvíme.

Klobouček dolů. To není tak jednoduché zvládat. Ovšem vy máte základ v rodině, protože vaši rodiče jsou atleti. Zároveň je však hokejbal vaším hlavním sportem.

Hokejbal hraji asi od sedmi let. Táta s mamkou jsou atleti sprinteři. Takže jsem pobral i nějaké geny. Podporují mě také v atletice, předávají mi rady. Společně jezdíme na závody po celé republice.

Atletiku dělám ve volném čase jako koníček

Stihl jste tedy proložit zimní hokejbalovou přípravu i sprinterskými závody?

Rozhodně, stihl jsem alespoň dva. Jeden byl v Praze a druhý v Jablonci. Konzultoval jsem to také s trenérkou, aby té zátěže nebylo pro tělo až příliš. Vím, že musím atletické tréninky zakomponovat také do hokejbalu už proto, aby to všechno sedělo a nebylo toho najednou moc.

Pomáhá vám sprinterská průprava v hokejbalu?

Já věřím, že ano. Ale především dělám atletiku, protože mě neskutečně baví. Jsem rozhodnutý, že chci oba sporty dělat i po absolvování střední školy.

Jsem zvědavý, jak se na to bude tvářit váš trenér Jiří Mašík.

Žádné rozpory mezi sebou nemáme, protože dávám přednost hokejbalu. Když je zápas, jdu na hokejbal. Ale jakmile se vyrojí nějaké volno, jedu na závody. Atletiku dělám ve volném čase jako koníček. Zatím to tolik neřešíme. Jen se domluvíme, že přijdu později na trénink, protože se vracím ze závodů. Trenér s tím problém nemá a kluci z týmu se rádi baví o tom, jak jsem zrovna zaběhl a jak jsem dopadl.

Atleti obratem také sledují vaše hokejbalové výkony?

Jak je to po tom hattricku, tak to netuším. (smích) Máme teď jarní prázdniny, takže se se spolužáky nyní nevídám. Ale jinak hokejbal sledují a koukají na výsledky, protože se o tom také bavíme ve škole a sdělujeme si své dojmy.