Vyhrál víc než titul! Udělal jsem pro cenu Libora vše, ulevilo se se slzami Wróbelovi

Dokázal to! Tomáš Wróbel získal společně s Kert Parkem Praha zlatý hattrick, když se z titulů radoval tři sezony po sobě!

Když jsem slyšel moje jméno, měl jsem slzy v očích

Tomáši, co říci k vašemu letošnímu parádnímu ročníku, kde jste si v play off suverénně dokráčeli pro dokonání zlatého mistrovského hattricku?

Musím říct, že vyhrát čtvrtfinále, semifinále a finále 3:0, to je něco úžasného a smekám před celým týmem, co skvělého dokázal! Prokázali jsme obrovskou sílu a možná si to ještě někdo z nás stále neuvědomuje, co se nám podařilo. Navíc jsme na jaře ani v základní části neprohráli, takže jsme dohromady dokázali v letošním roce vyhrát patnáct zápasů v řadě! Za to může velká kvalita našeho týmu a především srdce a týmový duch, díky kterému jsme to dokázali. Dokonali jsme to v tom třetím finálovém zápase na Kladně, kdy naši trenéři vymysleli znovu perfektní taktiku, se kterou domácí nepočítali, proto jsme se potom mohli všichni začít radovat.

Který titul je pro vás z těch tří posledních nejcennější, předpokládám, že to bude zcela jistě hned ten první, že?

Ano, určitě je to tak! Ten byl pro mě opravdu nejvíce cenný, protože byl pro Libora. Všichni jsme tu sezonu hráli srdíčkem a chtěli jsme to pro něho získat. Tehdy a stále jsem strašně moc rád, že se nám to povedlo.

A který byl nejtěžší? Ten loňský, kdy jste museli ve finále otáčet sérii s Pardubicemi, nebo letošní?

Asi ten vloni, ale ani letos to pochopitelně nebylo nic jednoduchého. Protože, kdo ty zápasy viděl, tak musí uznat, že Kladno hrálo hodně kvalitně. Takže ano, vyhráli jsme finále 3:0 na zápasy, ale bylo to extrémně náročné. Vždyť dvakrát jsme vyhráli až v prodloužení a v tom posledním zápase to podstatě bylo pouze 1:0 pro nás. Kladno mělo spoustu šancí na nějaký zvrat, my jsme to ale srdíčkem ubojovali.

Rozhodovalo i štěstí, které se na Lužinách ke Kladnu obrátilo zády?

O tom to nebylo, ta série skončila 3:0 pro nás, takže z toho vyplývá, že jsme pro ten zisk titulu udělali něco navíc. Štěstí tady nerozhodovalo.

V neděli bych nemohl hrát, jsme rádi za sobotní vítězství!

Pro vás další emotivní moment byl, když jste byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem play off a získal jste cenu vašeho, bohužel bývalého, obrovského kamaráda Libora Topolánka!

To byla pro mě hrozně krásná chvíle, když se to vyhlásilo. Ta cena je od Libora, a to pro mě znamená strašně moc, možná ještě více než titul. Chtěl jsem to pro něho vyhrát, letos jsem udělal všechno pro tým, proto se na mě v tomto případě štěstí usmálo. Když jsem slyšel v tom spojení moje jméno, tak jsem měl hned slzy v očích. Myslím, že si to ještě uvědomím později doma a asi to pro mě bude ještě hodně emotivní.

Teď k veselejší otázce, jaké byly oslavy?

Obrovské, nejdříve jsme na ně ale museli rychle nabrat síly, protože jsme se po konečné siréně ani nemohli radovat, jak jsme všichni byli unaveni (směje se). Říkalo se, že se ještě vrátíme do Prahy, my jsme se tam tedy vrátili, ale už jsme s sebou měli pohár!

A na závěr se musím zeptat na to, co jste už teď trochu nakousl. Kolik letošní finále a celé play off stálo sil? Nyní už asi můžeme čtenářům prozradit trochu tajemství, že jste v posledním zápase hrál s rizikem, jelikož jste utrpěl v předposledním zápase na Lužinách nepříjemné zranění…

Je to tak, celý týden jsem musel nosit dlahu na lokti, protože jsem tam měl po nedělním finálovém zápase na Lužinách zánět, navíc jsem měl i lehký otřes mozku. Doktor ale dělal vše pro to, abych mohl nastoupit, takže jsem v pátek odpoledne sundal dlahu a jen jsem doufal, že to nikdo z Kladna nezjistil a nebudou mě do té ruky při nějakém souboji třeba atakovat. Museli jsme do toho všichni jít naplno, ale třeba i Martin Kruček nemohl hrát v klidu, protože ho hodně limitovalo stehno a Tomáš Fejfar zase nastoupil po zranění kotníku. I proto jsme všichni byli nesmírně rádi, že se nám to povedlo ukončit na Kladně už v sobotu, protože já bych v neděli stejně nemohl hrát, jelikož mně ruka hned natekla.