Finále se mělo stěhovat na Kladno za úplně jiného stavu, smutnil po konci sezony Dědič

Kladno se v letošní skončené sezoně opět vrátilo na vrchol play off, kde bojovalo o zisk nejcennějšího primátu. Na sérii s Kert Parkem však nebude vzpomínat příliš šťastně, jelikož proti Pražanům neuhrálo ani jeden zápas, a to si nikdo z příznivců Středočechů před sérií zřejmě nepředstavoval.

Přesilovky? Kámen úrazu, proč jsme nedokázali uspět

Michale, trenér Drahomír Kadlec říkal, že poslední finálový zápas byl ze strany rysů ten nejhorší, co se týče výkonu. Souhlasíte?

Myslím si, že ano. Opravdu se nám to moc nepovedlo, z těch tří finálových výkonů to tak asi bylo to nejhorší, protože jsme nedali ani branku. Ty pražské zápasy jsme ovšem mohli vyhrát klidně oba, kdybychom měli trochu více štěstí a především kdybychom dokázali využít nabídnuté přesilové hry… Kert byl v tom posledním finálovém zápase o jednu branku lepší a vyhrál zaslouženě, takže mu gratuluji k zisku titulu.

Až se vás teď někdo bude ptát na finále, řeknete tedy jenom: Ach ty přesilovky?

Jo, přesně tak! (kysele se usměje) V play off jsou početní výhody obzvlášť důležité, dostali jsme v Praze snad čtyři góly z osmi z přesilových her, naopak my jsme snad využili jenom jednu. To je hrozné a jednoznačně je vidět, že to rozhodovalo. Byl to kámen úrazu, proč jsme nedokázali uspět.

Sérii jste prohráli 0:3, takže to třeba nevypadá na až tak bolestivou prohru, jako kdyby se tak stalo třeba v pátém rozhodujícím zápase. S přihlédnutím na ty dvě úvodní utkání na Lužinách, kdy jste opravdu mohli zvítězit klidně i pokaždé vy, to ale bolestivé musí být hodně, že?

Přesně tak. Těch šancí jsme měli hrozně moc a vyhrát jsme mohli klidně opravdu i obě utkání. Ve hře pět na pět jsme byli v částech zápasů lepší a Kert jsme přehrávali. Takže je to tak, bolí to úplně stejně, jako kdyby se rozhodovalo třeba v tom posledním možném zápase… Jak říkám, na Kladno se finále mělo přesouvat za úplně jiného stavu, než jak tomu bylo.

Týmu jsem měl daleko více pomoct

Po mistrovství světa v Pardubicích jste si dal volno, ale nakonec jste se ještě do nejvyšší soutěže vrátil. Jak byste tedy ohodnotil svůj individuální sezonní výkon, kterým jste se dostal zpět do širší nominace na nadcházející světový šampionát?

Myslím si, že podzim jsem měl dobrý. Základní část na jaře jsem tak trochu protrpěl, protože jsem byl ještě před sezonou nemocný a nemohl jsem se toho pak dlouho zbavit, takže jsem se postupně necítil úplně dobře. V play off už to ale snad zase bylo lepší. Ovšem týmu jsem měl daleko více pomoct, než jsem udělal.

Ve vyřazovací části jste dostával hodně prostoru. Chtěl to trenér postavit vzadu ve vypjatých chvílích hlavně na zkušenosti?

Ne, to ne, alespoň jsme se o tom nebavili. Myslím si, že ten čas na hřišti máme všichni rozdělený tak nějak stejně. Sestavou se trochu míchalo, hráli hodně i mladší kluci, kterým se také dařilo. Škoda, že se nám nepodařilo minimálně potrápit Kert ještě o hodně více.

Chtěl bych pokračovat, ale musím být platný!

Co teď bude následovat? Hokejbalový program totiž pokračuje pro hodně hráčů, včetně vás, už o víkendu, kdy je na programu první reprezentační kemp v tom závěrečném měsíci před Košicemi!

S týmem jsme se sešli hned v sobotu, protože jak budou teď ty kempy, tak se scházet třeba až za měsíc nemá příliš cenu. Co bude ale dál, to se teprve uvidí.

Berete tenhle ročník už třeba jako takový závěrečný na vrcholu, nebo se vám ještě nechce končit?

To nevím, hokejbal asi hrát ještě budu. Sice jsem po Pardubicích nějakým způsobem skončil, ale já bych stejně hned na podzim nemohl hrát, protože jsem byl zraněný. Kabina a sport mi ale potom strašně chyběli. Když je člověk od šesti let v kolektivu, tak to potom už opustit nejde. Takže bych pokračovat chtěl, ale samozřejmě to musí být také o tom, abych byl platný i na hřišti a nebyl tam pouze do počtu.