Dva sedmnáct Jana Pospíšila: Nejdříve letěla do rohu taška s výstrojí, nahoru pak i kila

Letošní rok může Jan Pospíšil hodnotit kladně. Probojoval se do finální nominace na mistroství světa v Pardubicích, kde z pozice beka patřil k oporám našeho týmu v zadních řadách. Po letní přestávce se vydal zpět do svého Rakovníka, za který začal hrát a angažovat se i v chodu klubu.

Červen? Deset dní, které nás oprostily od denní reality

Honzo, jak se vám hodnotí rok 2017 po hokejbalové a osobní stránce?

Hokejbal bych hodnotil kladně. Rakovník se udržel v extralize, kde se ale nabízí otázka, zda je to vlastně dobře. Jaro na Kladně zakončeno druhým místem v lize a na mistroství třetí flek. Slyšel jsem ale i ohlasy, že bronzová medaile žádný úspěch nebyl. Kdo si to myslí, tak je blázen. Světová konkurence je vysoká a každá medaile se musí počítat. To, že tým měl navíc, je asi pravda, ale musíme brát to, co je a Slováci zkrátka byli v semifinále šťastnějším týmem. Co se týká osobního života, tak tam se asi nic zajímavého neděje. (usměje se)

Byla pro vás zmiňovaná účast na domácím šampionátu nejvíce emociální událostí v celém roce? A jak na těch deset dní vzpomínáte?

Logicky být musela. Asi není nic víc, než šampionát před domácím publikem. Těch deset dní vás trošku oprostí od reality, od každodenního života. Zájem médií, fanoušků, zahrát si ten nejlepší hokejbal, to je proč to člověk hraje. Je to něco, co se vám vryje do konce života do paměti.

Do jisté míry ta příprava na šampionát určitě ovlivnila i celý váš první půl rok, je to tak?

Je fakt, že jsem před mistroství trénoval víc než obvykle. Hlavně fyzičku a trošku jsem do toho zapojil i jídelníček. Snad to bylo trošku vidět a ostudu jsem neudělal. Ale jestli ovlivnil první půlrok, tak o to víc ovlivnil ten druhý. Po příjezdu domů z Pardubic jsem hodil věci a výstroj do rohu a nedělal nic. Ani přípravě jsem moc nedal, chtělo si to trošku odpočinout. A ejhle, deset kilo bylo nahoře. Při mých hobitích proporcích se to projevilo velice pěkně. (směje se)

Kdyby šlo jenom o hokejbal jako takový, v Rakovníku bych nebyl

Proč jste se rozhodl odejít zpět do Rakovníka? Znamená to, že jste si chtěl odpočinout od každodenních tréninků nebo už dát hokejbal do ústraní?

Už jsem to někde říkal. Vždycky jsem záviděl hráčům, kteří bydleli ve městě, kde se hrála extraliga. Je to hlavně o cestování a já to mám tuplovaně. Když dojíždíte denně hodinu do práce a hodinu domů, rozmyslíte si, jestli k tomu chcete absolvovat ještě třikrát v týdnu navíc dojíždění někam jinam na trénink. Určitě jsem nechtěl brát hokejbal už tak vážně, což možná nekoresponduje s tím, že se Slávou (Slavomír Švancar pozn. aut.) teď Rakovník trénujeme. Upřímně, kdyby šlo jenom o hokejbal jako takový, v Rakovníku bych nebyl.

Jak byste tedy zhodnotil to půlsezonní působení Rakovníka v letošním ročníku CROSSDOCK Extraligy?

I když pohled na tabulku se od loňska prakticky nezměnil, podzim bych hodnotil určitě pozitivně. Už to nejsou ty výsledky 1:7, 2:8, ale když už se prohraje, tak to nevypadá tak hrozivě. Kromě posledního zápasu s Kladnem se žádný průšvih nekonal a naopak si myslím, že jsme i pár bodů zbytečně ztratili. Dokonce se ve hře objevují i prvky hodné extraligy. Nedokážu říct, čím to vlastně je, protože tréninky a počet lidí na nich se od minulého ročníku vůbec nezměnily, s čímž nemůžeme být spokojeni. Každopádně liga je letos obzvlášť vyrovnaná, kde vás tříbodová výhra v zápase vynese klidně i o čtyři příčky nahoru, takže boj o play-off určitě nevzdáváme!

Skoro za týden už tu jsou Vánoce, těšíte se na tento čas?

Vánoce nějak neřeším a ani nějak neprožívám. Beru to spíš jako období večírků plných obžerství a prasáren. (usměje se) Myslím, že až budu mít svoji vlastní rodinu, že se to změní. Že když to bude pro koho dělat, trošku mě to pohltí. Nebo v to alespoň doufám.

Nepřijde vám, že jsou nekrásnější dny v roce v posledních letech zkaženy stále větším a zbytečným shonem a své kouzlo z minulosti se trošku některým lidem vytrácí?

Myslím, že kdo si chce udělat hezké Vánoce nebo svátky celkově, tak si to prostě hezké udělá. Ale kdo se chce zabývat zbytečnými okolnostmi nebo malichernostmi, tak to asi pozitivní dopad mít nemůže.

Musím začít pořád něco dělat, je to potřeba

Kde letos poslední dny v roce strávíte? Myslím tedy, jak vánoční svátky, ale také přelom roku...

Budu je trávit v Rakovníku. Od pondělka už mám dovolenou do konce roku, takže si snad trošku odpočinu. Štědrý den začne tradičním fotbálkem s klukama z hokejbalu, kde nejde ani tak o um, což vlastně v mém případě nejde nikdy, ale je to spíš takový brutal fotbal. (rozesměje se) Večer pak budu trávit u sebe s kamarády. Co se týká Silvestru, tak mám už dlouho ve zvyku odjet kamkoliv pryč, ale letos udělám změnu a po hodně dlouhé době oslavím příchod Nového roku v Rakovníku.

A ještě otázka na závěr, najdete si během zimy i čas na zimní sporty nebo jste ten typ člověka, který se jim raději vyhýbá?

Hlavně se ze mě, díky věku, stává už typ člověka, který lehce nabere, ale těžko to shodí… Copak to jde nepřibrat, když kamkoliv člověk přijde, je mu hned ve dveřích nabídnutý sud bramborového salátu, sedmnáct táců chlebíčků a nakonec krabici cukroví? (usmívá se) Takže nastala fáze, kdy budu muset pořád něco dělat. Ale dělám to rád, jsem opravdu typ člověka, který nemá pohybu nikdy dost.

Co tedy nejvíce v zimě provozujete?

Momentálně se snažím být co nejvíc na ledě, do toho posilovna a chodíme hrát s klukama i florbal. Ale klasické zimní sporty jako lyžování a podobné neprovozuji.