Soustředím se na cestu, nikoliv na cíl. Výsledek se pak dostaví, říká Dominik Šedivý

Minulý víkend nabídl v rámci CROSSDOCK Extraligy kompletní kolo plus páteční dohrávku v Pardubicích. K vidění byla spousta skvělých týmových výkonů, kdy hned několik celků bojovalo o postup do play off.

Přínos hokejbalu pro hokejovou kariéru

Dominiku, je známo, že hrajete lední hokej za hradecký Mountfield. Prozraďte, jak se zrodilo vaše angažmá v hradeckém hokejbalovém klubu?

Do klubu jsem se dostal už před přibližně čtyřmi roky, v tom samém roce jsem začal nastupovat za Mountfield. Již tenkrát jsem měl s hokejbalem zkušenosti, a to z Olympiády dětí a mládeže. Stěžejní byl asi můj názor, se kterým se ztotožňoval i táta a dodnes s ním souhlasíme – pro rozvoj mé hokejové kariéry je přínosem rozvíjet se i v té hokejbalové. Na stránkách jsme tehdy našli kontakt na Koziče (současný trenér juniorů Hradce Králové Michal Koza, pozn. red.), se kterým jsme se zkontaktovali, domluvili se a já dorazil.

Hokejbalu se tedy věnujete primárně po skončení hokejové sezony?

Ano, hokejbal přichází na řadu většinou po konci hokejové sezony.

V letošním ročníku jste zatím odehrál dvě utkání za mužský A tým, stejnou porci v juniorce. Docházíte pravidelně na tréninky, případně jak zní vaše dohoda s trenéry o vašem působení?

Jak už jsem zmiňoval, hokejbalu se věnuji především po sezoně, a proto jsem s trenéry domluven, že jakmile mi ta hokejová skončí, tak se připojím k týmu a budu docházet na každý trénink.

Když přijdu po hokejbale na hokej, ovládám kotouč snáz

Předpokládáme tedy, že se s vámi v sestavě počítá i pro nadcházející play off?

Ano, v play off bych si měl zahrát také.

Jak dlouho už hokejbal hrajete? Co vám podle vás na asfaltovém (plastovém) hřišti jde a co vám naopak činí největší problémy?

Hraju čtyři sezony, letos poprvé za áčko. Těžko říct, co mi jde a co ne, avšak líp se mi rozhodně hraje na plastu. Naposledy jsem hrál na asfaltu před dvěma lety na Kladně, silně pršelo a na hřišti se tvořily louže, což hru pochopitelně znepříjemňuje.

Mnoho hokejistů si pochvaluje, že určité dovednosti může z hokejbalu přenést také na led. Kde vidíte přínos hokejbalu pro hokej vy?

Za mě rozhodně věci týkající se techniky hole. Míček je neposedný a ovládá se daleko hůř než puk. Cítím, že když pak přijdu na hokej, ovládám kotouč snáz. A pak samozřejmě dobrá kondice, jelikož na hokejbale se nesklouznete.

V Hradci jsou skvělí hráči

Jak si pochvalujete spolupráci s vašimi spoluhráči? S kým jste již letos stihl nastoupit v útoku?

Většinou hraju s někým jiným, nicméně s vícero kluky jsem si zahrál už v létě na Českém poháru, tudíž vím, jací jsou všichni skvělí hráči. Samozřejmě, s někým se vám hraje hůř, s někým lépe, ale to je tak všude. Co se týče juniorky, tu moc nemůžu hodnotit, jelikož těch kluků, kteří se mnou hráli dříve, tam už moc není. Tuším, že jich zůstalo snad jen pět, se kterými se dobře znám a něco jsem s nimi odehrál, jinak tam jsou spíš mladší kluci, se kterými jsem odehrál jen dva zápasy a moc je neznám.

Přejděme k sobotnímu zápasu se Sudoměřicemi. Jihomoravanům šlo o všechno, k postupu do play off musely vyhrát, pro vás to byl poslední zápas základní části, který by nic moc nezměnil. Byli jste tedy i přes tuto skutečnost dostatečně namotivováni?

My jsme určitě motivaci hledat nemuseli. Už v týdnu jsme si na tréninku říkali, že ten zápas nemůžeme vypustit, že ho musíme hrát tak, jako už by se jednalo o zápas v play off. Byl to takový trénink na Plzeň, kde jsme si mohli vyzkoušet nějaké herní situace a zjistit, jak budou či nebudou fungovat.

V zápase se Sudoměřicemi jsme byli lepším týmem

Můžete zápas vašima očima zhodnotit? Výsledek příliš přesvědčivý nebyl, měli jste tedy pověstné české štěstíčko, nebo jste byli lepší?

Já osobně si myslím, že jsme byli celý zápas lepší, jen se nám nepodařilo vstřelit více branek.

Vy sám jste zaznamenal dvě branky. Můžete gólové situace z vašeho pohledu popsat?

První branka padla po vyjetí spoluhráče zpoza branky, nahrál mi mezi kruhy a já jsem poslal míček mezi brankářovy betony. Druhý padl v situaci, kdy se hrálo v našem útočném pásmu. Nahodil jsem míček od modré čáry a jejich hráč nešťastně tečoval míček do vlastní branky.

Už vás tento počin stál nějakou tu korunu do týmové kasy?

Ještě ne, ale to určitě přijde.

Plzeň? Musí nám být jedno, s kým hrajeme

V play off vás čeká Plzeň. Měl jste možnost někdy v průběhu sezony tohoto soupeře vidět hrát, případně slyšel jste od spoluhráčů, jakým týmem Plzeň je? Co od ní můžete čekat, co by na ní mohlo platit?

Proti Plzni jsem letos shodou okolností jeden zápas odehrál a pokud si dobře pamatuji, zrovna jsme i vyhráli. Plzeň si každý přál, do čtvrtfinále je to asi nejpřijatelnější soupeř. Ale to bych neřešil, jestli chceme pomýšlet na úspěch, tak nám musí být jedno, s kým hrajeme. Taktiku na ně samozřejmě máme a v sobotu se ukáže, jak účinná bude.

Na závěr prozraďte. Je něco, čeho byste v hokejbale rád dosáhl, nebo jej berete „pouze“ jako takový relax a zábavu po hokejové sezoně?

Ač je pro mě hokej sportem číslo jedna, tak můžu říci, že více týmových úspěchů mám právě z hokejbalu. Rád vzpomínám na rok 2015, kdy jsme v Plzni na Olympiádě dětí a mládeže vyhráli s Karlovarským krajem zlato. Úspěch jsem zaznamenal také v roce 2017, kdy jsme se s hradeckou juniorkou stali vicemistry republiky. Uvidíme, co přinese tento rok. Momentálně je cílem pokusit se dojít co nejdál v play off, nic víc neplánuji, protože když se budu soustředit na cestu, nikoliv cíl, výsledek se jistě dostaví.