Tomáš Chyba: Devět let strávil v profesionálním hokeji, teď je pilířem Mostu

Mosteckým hokejbalistům se v CCM Extralize na podzim moc nedařilo, ale pár hráčů nad nepovedenými týmovými výkony stejně vyčnívalo včetně robustního beka Tomáše Chyby.

Máte za sebou bohatou hokejovou kariéru. Kde jste vůbec s hokejem začínal a čeho si ve své kariéře ledního hokeje nejvíce ceníte?

S hokejem jsem začínal od přípravky v Klášterci nad Ohří, kde jsem byl do nějakých patnácti let. Pak jsem se přesunul ve své kariéře dál a zkusil štěstí v extraligových Karlových Varech, které mě odkoupily. Čeho si nejvíce cením? Jednoznačně pozvánky do reprezentace.

Při pohledu na statistiky jste dokonce reprezentoval českou republiku v kategorii do 19 a 20 let! Byl to velký zážitek?

Nepopsatelný zážitek. Každý hokejista v posunu ve své kariéře by měl projít reprezentačními srazy, aby se podíval a zjistil vůbec, jakým stylem hokeje se prezentují jiní hráči a země. S reprezentací do 20 let jsem byl ve Finsku, kde to byla opravdu paráda. Hezky se na to vzpomíná.

Většinu juniorské kariéry jste strávil v extraligových Karlových Varech. V Juniorské extralize jste odehrál nad 200 zápasů a připsal si rovných 100 kanadských bodů! Jak byste popsal svůj styl hokeje? Byl jste na ledě od střílení branek, nebo jste byl poctivý dělník?

Od malička jsem byl veden k poctivosti, v hokeji jsem více bránil. Začínal jsem jako útočník na levém křídle, tzv. defenzivním křídle a to mě doprovázelo celou mojí kariéru. Na ledě jsem nebyl sobec, rád jsem nahrával, ale hlavně makal směrem dozadu, takže o sobě mohu říci, že jsem byl ten poctivý dělník.

V 15 letech jsem podepsal profesionální smlouvu v Karlových Varech

Po juniorské kategorii jste se přesunul spíše do vod první ligy, kde jste hrál za Olomouc, Ostravu, Chomutov a Kadaň. Čím to, že jste se nikdy nedokázal prosadit do extraligy?

Na tuhle otázku je opravdu těžké odpovědět. Prosadit se do extraligy bylo složité, měl jsem na to veškeré požadavky, byl jsem vysoký, hrál jsem směrem dozadu i dopředu dobře, prošel jsem reprezentací, ale nikdy jsem pozvánku zkusit si zahrát za „A“ tým extraligy v Karlových Varech nedostal. Nedalo se nic dělat. Ve svých dvaceti letech mě Karlovy Vary prodali po vzájemné dohodě s mým agentem do prvoligového Chomutova, kde jsem za 4 roky prošel i týmy, které jste zmínil.

Byl jste však plně profesionálním hokejistou, je to tak?

Byl jsem profesionálním hokejistou od roku 2000. Ve svých 15 letech jsem podepsal profesionální smlouvu v Karlových Varech, a to vše skončilo v roce 2009 v Kadani. Bylo to hezkých 9 let.

Co vás donutilo ukončit dráhu profesionálního hokejového útočníka, a dal jste raději přednost hokejbalu?

Všechno jednou skončí, ať je to dříve nebo později. U mně nastal ten zlom v roce 2009, kdy jsem během sezony ztrácel motivaci, něco mi říkalo, že hokejem se živit nemohu, že to nemá budoucnost. V tu dobu tchán a švára podnikali a já to zkusil s nimi. Podnikáme dodnes a já věřím, že nám to vydrží ještě nějakou řadu let.

Hokejbal je hodně o pohybu, ale taky o chytrosti!

Čím to, že v extraligovém Mostě nastupujete na pozici obránce, když jste v hokeji hrál především v útoku?

V roce 2009, kdy jsem končil s hokejovou kariérou, jsem v některých zápasech nastupoval i na pozici obránce. To mi pak zůstalo v hokejbale. Mojí předností je určitě přehled o hře, pohyb a myslím si, že i dobrá střela, zezadu ty míčky mohu rozhazovat našim útočníkům, baví mě hrát obránce a už bych asi nechtěl hrát nic jiného.

Je z vašeho pohledu velký rozdíl mezi ledním hokejem a hokejbalem? Případně v čem?

Rozdíl samozřejmě je. Hlavně bych řekl, že v hokejbale se běhá a na ledě se bruslí. (smích) Samozřejmě najdeme tam hodně společného, kontaktní je jak hokej, tak i hokejbal. Hráči se na každý zápas musí připravovat stejně. Fyzička je v obou případech hodně potřeba. Jen tak se neříká, že kořenem těchto slov je „hokej“.

Seniorská hokejbalová reprezentace sází na hodně dravé hráče, rychlostně založené, protože mezinárodní hokejbal je o hodně rychlejší a atletičtější. Jaký na to máte pohled?

Mezinárodní hokejbal určitě bude rychlejší. Na druhou stránku je potřeba mít v týmu i hráče, kteří jsou více do techniky, více myslí hlavou, někteří toho hodně naběhají, ale nemá to někdy efekt. Ono je samozřejmě potřeba hodně běhat, to se musí i v extralize, ale vždy bych řekl, že hlavně to něco navíc má každý hráč mít v sobě. Někdo má výborné krytí míčku. Někomu, i když tolik toho nenaběhá, je ten míček těžké sebrat. Můj názor je ten, že hokejbal je hodně o pohybu, ale taky o chytrosti.

Reprezentaci bych si chtěl zkusit a zjistit, zdali na to mám

Troufnul byste si na reprezentační úroveň a věřil byste, že máte reprezentaci co dát?

Tohle musí posoudit trenér, reprezentaci bych si chtěl zkusit a chtěl bych vidět to tempo a říci si, ano mám na to i ve 31 letech, nebo ne, nemám na to. Osobně se cítím dobře, trenéři v Mostě mě staví do všech herních situací a snad se jim to vyplácí. Tak třeba to někdy vyjde. Osobně si myslím, že i další kluci z Mostu by si pozvánku do reprezentace zasloužili.

V Mostě se vám ale aktuálně moc nedaří. Co je třeba do jarní části změnit a nepřemlouval jste nějaké své bývalé spoluhráče z ledního hokeje, aby šli Most posílit a vyhrabat ho ze dna?

Hlavním problémem letošní sezony je velmi slabá produktivita, ale stále věřím, že se to změní a že se na nás štěstí obrátí. Na druhou stránku jsme letos měli problém se sestavou a lepilo se to vždy před zápasem. V posledním kole s Ústím nad Labem jsme byli skoro kompletní, hned měl zápas smysl a bylo o co hrát. Budeme bojovat až do konce, abychom se zvedli. Máme před sebou dost práce, ale pokud se podíváme na tabulku, můžeme vidět, že je to stále hratelný. Nejsem typ člověka, co má rád prohry. Nerad prohrávám a nehraju to jen proto, abych se zúčastnil. Chci vyhrávat. Snad v prvním zápase v Sudoměřicích vstoupíme po dlouhé pauze do zápasu pravou nohou a ve zbytku sezony se nám bude dařit. Samozřejmě jsem letos zkoušel přemlouvat pár hráčů, ale nikdo neprojevil zájem.

Všem čtenářům, hokejbalistům a lidem, co se o hokejbal zajímají, přeji hezké svátky

Co pro vás hokejbal v jednatřiceti letech znamená? Je to pouze koníček, nebo ho berete smrtelně vážně?

Hokejbal furt bude koníčkem, ale záleží, jak se k tomu přistupuje. Jsem člověk, který jak už jsem říkal výše, nemám rád prohry a na hřišti se snažím odvádět maximum. Někdy se daří více a někdy méně, ale je potřeba neskládat zbraně a snažit se až do konce. Míček je kulatý a ten může do sítě soupeře spadnout za pár minut hodněkrát. Hokejbal mě opravdu hodně baví a věřím, že pokud hokejbal v Mostě a v Chomutově bude, budu tu i já s ním.

Hrajete vůbec ještě lední hokej alespoň na amatérské úrovni?

Hokej už ani na amatérské úrovni nehraji a ani už bych nezačal. Chtěl bych vám poděkovat za oslovení pro rozhovor. Mějte se pěkně a všem čtenářům, hokejbalistům a lidem, co se o hokejbal zajímají, přeji hezké svátky a do nového roku hlavně to zdraví!