Vyřiď si víza do Kanady, řekl Šimůnkovi spoluhráč po čtyřgólové smršti

/HVĚZDA KOLA CROSSDOCK EXTRALIGY/ Hradec Králové - Když ráno před dosavadním největším zápasem kariéry proti Kladnu vstal z postele, zopakoval zaběhnutou rutinu, asi by si těžko pomyslel, že takřka sám čtyřmi góly skolí několikanásobné mistry.

Kluk, který nechal hokeje v extraligovém Mountfield HK, aby zkusil větší štěstí v hokejbalovém světě. A už teď to vypadá, že si může pomalu, ale jistě balit. „Spoluhráči, co už v mládežnické reprezentaci byli, říkali, že v Kanadě nikdy na šampionátu nebyli. Proto je to ohromná výzva,“ líčí další motivaci hradecký šikula a kluk, který sní třeba o dráze hráčského agenta.

Jedním z mála hráčů, kterému se stejný zápis povedl, je váš současný trenér Petr Novák. Je to váš vzor?

To určitě ano! Je neskutečný svou osobností. Stačí, když mluví na tréninku, všichni jen stojí a žerou ho. On je hlavní důvod, proč je Hradec tak vysoko v extraligové tabulce.

Letošní sezona je diametrálně odlišná, než ta nevydařená předchozí.

Je to super. V loňské sezoně byly i cíle možná úplně jiné. Jenže tentokrát jsme měli vážně poctivou letní přípravu, byli jsme soustředění. Před sezonou se to skládalo k tomu, že všichni chceme hrát výš než minulý ročník.

Takže jste chtěli především uklidnit atmosféru a vyříkat si určité věci.

Tolik do té loňské situace nevidím. Tenkrát jsem byl jen párkrát na mužském tréninku a extraligové zápasy jsem ještě nehrál. Ale změnil se přístup už od začátku sezony. Letos se chceme porvat o velký úspěch!

Proti Kladnu mi vyšlo zakončení a dal jsem všechno, co jsem mohl

Pomohl vaší hře, klidu i motivaci právě Petr Novák, který pomáhá posunout klub zpátky do jiných extraligových dimenzí?

Já si dokonce myslím, že on je nejdůležitějším člověkem v klubu. Připravil a vedl celou suchou přípravu. To on všechno skládá, podílí se na chodu, je naším motivátorem. Vidíte, že je strašně důležitým článkem a díky němu jsme tak nahoře.

Navíc přibral vás a dalších několik mladých hráčů najednou do A mužstva. To se také jen tak nevidí. Je pro vás lepší, že to přišlo až letos, když nejste načichlý loňským neúspěchem a máte čistý štít?

Těžko říct. Myslím, že na mě by to vliv nemělo. Na druhou stranu je v kádru tolik mladých i proto, že jsme byli v minulé sezoně druzí v republice ve starším dorostu. Jsou tam kluci, kteří mají na to hrát pravidelně extraligu - Daniel Černý, nebo Vítek Fanderlík. Mládež máme poměrně dobrou. Proto jsme také v áčku.

A zadruhé bylo potřeba okysličit první tým novou generací. Zkušení hráči se v klubu točili a někteří z nich odešli. Navrch Petr Novák v nedávném rozhovoru zmínil, že Hradec se musí naučit hrát bez něj i Bacovského. Nevytvořil tím na vás mladé tlak?

(úsměv) Určitě ne. Netýká se to mě. Zřejmě tím myslel o trochu starší kluky, než jsem já, kteří už mají jednadvacet. Vždyť já hraju teprve svou první sezonu a zatím se zdá, že se ode mě tolik velkých věcí nečeká. Je mi osmnáct a mám na kontě teprve desátý zápas. Jsem radši, když na mě není žádný tlak a na to, abych rozhodoval zápasy.

To po vašich čtyřech gólech asi nepůjde…

(úsměv) Víte, ono to podle zápisu může snadno vypadat, že jsem je tam úplně přehrál, ale vůbec to tak není. Dostal jsem tam skvělé nahrávky od Honzy Fišera a hodně mi v lajně pomáhal i Jarda Tesař. Tam hledejte hlavní příčiny toho, proč jsem vůbec mohl dát ty čtyři góly. Ten den mi vyšlo zakončení a dal jsem všechno, co jsem mohl. Jsem moc rád, to přiznávám. Ale je to skvělá práce celé lajny.

Ale zdvojnásobil jste svou bodovou sbírku.

Občas mám zápas, kdy se potřebuji chytnout od první třetiny. Proto mi pomohly první dva góly a potom se mi hrálo lépe. Tentokrát to byly akce v rychlosti, docela jsem si sbíhal na balónky a potom už jsem řešil akci kličkou, nebo jsem při přečíslení dva na jednoho střílel skoro do prázdné branky.

Koukám se na hráče jako na osobnosti a snažím se od nich brát ty dobré věci

Jak moc potěší, když se takhle prosadíte, navíc proti Kladnu, proti ikonickému trenérovi a partě skvělých hráčů, které porazíte 7:0?

Je to fakt pěkné. Celý týden jsme se na to připravovali. Věděli jsme, co od Kladna čekat. Starší hráči od nás z týmu se s Kládeňáky vzájemně znají, a hlavně jsme měli jako základ přistoupit k zápasu dobře od první minuty. Nevím, jestli soupeři byli unavení z autobusu, ale vletěli jsme na ně a dostávali od nás. To byl ten hlavní rozdíl.

Předpokládám, že všichni mladí hráči z vaší kabiny se na zápas mimořádně těšili, protože společně s derby proti Pardubicím je to největší zápas, jaký můžete zažít.

To tedy jo. Minule jsme hráli proti Kert Parku a na jeho hráče jsem se vážně dost těšil. Byl jsem fakticky zvědavý, protože jsem proti nim nikdy nenastoupil. Bohužel nám to tam nevyšlo a já si říkal - Kladno, dobré no. Bude to podobný zápas. Byli nejspíš unavení. Ale Barnošák, nebo Štěpáník, to jsou prostě skvělí hráči, ale tenhle zápas jim úplně nevyšel. Já jsem se ale moc těšil, že si proti nim zahraju.

Řada z nich jsou v reprezentaci. Láká vás dojít si za takovými borci pro podpis?

(smích) Už se na podpisy snažím nemyslet. Jsou to stejní kluci jako já, hrají extraligu, ale schopnostmi jsou ještě o několik levelů výš. Stále mi do jejich úrovně hodně chybí, ale na druhou stranu hraju stejnou soutěž jako oni a snažím se jim vyrovnat. Na podpisy moc nejsem, ale koukám se na hráče jako na osobnosti a snažím se od nich brát ty dobré věci, na něž koukám v zápasech.

A co respekt? Ten jde stranou, že?

Určitě jo. Kolikrát ani nevnímám, kdo z nich je na hřišti proti mně. Jestli je to zrovna Kruček, Fejfar nebo Štěpáník. Není na to čas koukat, když jdete do souboje.

Parta v klubu je opravdu skvělá. Na každý trénink se těším

Bavil jste se se zkušenějšími borci Hradce, jaká byla jejich první sezona, abyste nabral nějaké zkušenosti a měl jste hladší premiéru v soutěži a případně i lepší pozici v mládežnickém národním týmu?

Občas jsem se bavil s Tomášem Jiříkem (kapitán Hradce pozn. aut.). Bavili jsme se o tom, že býval v reprezentaci dvacítek. Vykládal mi o tom, že měli skvělou partu, a nakonec se mu podařilo dostat i na šampionát. Povídal mi o tom, že všechny mistrovství zažil na Slovensku. Letošní MS bude v Kanadě a docela mi to závidí. Nabádá mě, ať makám a ať mi to vyjde. Parta v klubu je opravdu skvělá. Na každý trénink se těším, je tam skvělá atmosféra. Najdete tu skupinu starších hráčů, kteří vždy poradí a jsou úplně skvělí, a potom několik mladších a s těmi jsme kámoši. To je jeden z důvodů, proč jsme na tom po všech stránkách dobře.

Takže s Tomášem a ostatními mladými hráči se vhodně doplňujete a pošťuchujete?

Mladí určitě. I s dorostenci, co hrají za áčko. Ale asi nejvíc s Tomášem Jiříkem, který má na starosti naši kasu. Myslím, že po tomto rozhovoru si mě o dost zkasíruje. Předtím jsem hrál ještě hokej a jeden z těch lidí, kteří mě přemlouvali, ať jdu do hradeckého hokejbalového áčka, byl právě on. Sliboval, že to tam bude opravdu dobré a nejspíš na to mě sem nakonec dostal. A když jsem přišel na letní přípravu a bavil se s Petrem Novákem, tak mě definitivně zlomili. On je fakt neskutečný, to je motivace.

Jak vůbec probíhá vaše vzájemné hecování?

Dám rovnou čerstvý příklad. (úsměv) Před zápasem mi povídá, že asistent trenéra v Kladně je Milan Maršner, reprezentační kouč dvacítek. Tak mě nabádal, abych se pořádně ukázal. Měl nějaké povídačky o tom, že mě bude sledovat a aby mě vybral na mistrovství. Když jsem dal hattrick, po druhé třetině se na mě v kabině podíval a řekl mi: Můžeš si sehnat vízum do Kanady. (smích) A podobné vtípky. To je pořád něco.

A vidíte. To se v té přímé konfrontaci povedlo. Asi jste sám koukal, jak vám branky naskakují.

Byl jsem z toho sám překvapený. Po zápase mi ještě vůbec nedocházelo, že jsem dal vlastně čtyři góly vicemistrům z Kladna. Ještě pořád jsem byl soustředěný jako v zápase. Druhý den ráno po probuzení mi došlo, že se mi to nezdálo. Naštěstí to byla realita. (úsměv)

A výzvy pro vás ještě nekončí. Před sebou máte derby s Pardubicemi. Určitě už jste si osahal společnou historii a od hráčů jste si o tomhle utkání taky vyslechl své, že?

Říkali mi toho hodně. Vím, že Honza Bílý a Pavel Kubeš hráli v Hradci Králové. Ještě se mezi ně vlastně počítá bek Petr Filip. O nich vím dost. (úsměv) Pro mě jsou to Pardubáci. Extraligu totiž sleduji dva až tři roky, a to už dávno přešli k rivalovi. V Pardubicích je ovšem spousta mladých kluků, které znám z reprezentační juniorky. Je to pro mě zase jiné. Budu hrát proti stejně starým klukům, které znám a předpokládám, že se ještě trochu budeme hecovat. Budeme se chtít navzájem ukázat.

Bude se mezi mladými Hradečáky a Pardubáky bojovat o letenky do Kanady?

Tak nějak to také bude, ale víte... my si úspěch v reprezentaci navzájem přejeme. A já jim přeji zase to, aby se do národního mužstva také dostali.

U hokeje jsem strávil jedenáct let, byla by škoda nezúročit nabrané zkušenosti

Váš současný idol Petr Novák toho v reprezentaci odehrál požehnaně. Jeho gól z finále prodloužení MS v Plzni v roce 2009 je dodnes ikonický. Předává vám rady, jak se posouvat dál ve vaší hře?

Má na starost tréninky. Takže cokoliv, co děláme, máme od něj. Snažím se zdokonalovat to, co mi jde a v čem jsem dobrý. Jsem ještě mladý, takže jsem rychlý na prvních třech krocích a při vytáčení z rohů. Mám celkem dobrou střelu a poslední dobou, a nebývalo to, dávám dost gólů i v mužích, tak i v juniorech. Chci to přenášet do zápasů. Po tréninku si potom zkouším střílet.

Povězte více o tom, jak jste se přesunul z hokejového Mountfieldu HK napevno k hokejbalu.

Do juniorů jsem byl hráčem Mountfieldu. Po sezoně v klubu přišli a oznámili mi, že se mnou na další sezonu už nepočítají. Chtěli omladit a prohodit kádr. U hokeje jsem strávil deset jedenáct let. Říkal jsem si, že by byla škoda nechat toho úplně a nezúročit nabrané zkušenosti a nějaký talent. Zároveň jsem hrál od deseti let hokejbal a strašně mě to baví. Minulý rok jsme udělali úspěch s dorostem, takže si mě v áčku všimli. Tomáš Jiřík za mnou celé léto chodil a vykládal mi, ať se vykašlu na hokej a prostě přijdu na trénink, zkusím to a že pak určitě budu hrát, protože si myslí, že na první tým mám výkonnost. Dnes jsem rád, že jsem ho poslechl. Mám radost i z každého tréninku. To, co zažiju tady, mi vážně chybělo.

Co to přesně bylo? Rodinný přístup?

Přesně. Parta! Tady dělají hokejbal lidé, protože je to baví. Vědí, že za svou práci kolem klubu a na hřišti nikdy nebudou brát peníze. Možná v budoucnu nějaké malé přilepšení, ale nedělají to tu pro bankovky. Dělají to z lásky, a to je to nejkrásnější, co jsem ve sportu zažil. Proto je pro mě současná sezona naprosto výjimečná.

Nakonec jste neprohloupil. Ale byl jste hodně zklamaný, když vás v Mountfieldu nechtěli?

Trochu jsem s tím počítal. V poslední sezoně jsem tolik utkání neodehrál, měl jsem vyřízené hostování do krajské soutěže mužů. Jsem schopný hrát skoro cokoliv, protože pro mě je hlavní motor ten, aby mě ta činnost bavila. Na druhou stranu stejným způsobem skončí i další kluci, protože za extraligový tým si zahrají maximálně dva až tři kluci. Ostatní chodí hrát tyhle soutěže. Bylo mi líto, že jsem shodil dvanáct let hokeje, přitom jsem mohl pokračovat jinde. Jenže já najednou viděl šanci tady na hokejbale. Jsem teď v širším kádru reprezentace, máme před sebou mistrovství v Kanadě, a to je velké lákadlo. Musím říct, že mě to přitáhlo.

Rodiče vás ovšem, jak už to bývá, v hokeji dost podporovali.

Byli rádi, že se něčemu věnuju a že mě to baví. Nikam mě nehnali, nechtěli, abych se živil hokejem. Když jsem přešel na hokejbal, říkal jsem si, jestli to má ještě vůbec cenu. Jenže od našich mám maximální podporu. Trochu jsem se bál, když jsem doma řekl, že na hokej kašlu a dávám přednost hokejbalu. Mamka mi říkala poslední dva roky, ať se seberu a nechám hokeje. V hokejbale asi vidí, že jsem lepší než moji vrstevníci a mám větší šanci dokázat než v hokeji. Mamka s taťkou jsou rozvedení, ale moc mi oba pomáhají. Táta je teď na každém zápase, chodí se pořád koukat. Když má čas, jde se podívat na chlapy a zůstává klidně ještě na dorost. A k tomu dojíždí z Pardubic, po utkáních si píšeme. Sám říká, že už mi do hry moc kecat nemůže. Ale táta je Hradečák, v Pardubicích jen bydlí. To by mi docela vynadal, kdybyste napsal, že je Pardubák. (smích)

Mistrovství světa v Kanadě a zdárně složená maturita, to jsou hlavní cíle

Kanada je asi obrovská výzva. Poznat jiný styl hokejbalu a jak to tam dělají, že?

Je to určitě lepší než MS na Slovensku. Rád cestuju a je fajn, že se podívám do jiné a mnohem vzdálenější země. A jak říkáte - poznám jejich hokejbal zblízka, něco se tam můžu naučit a třeba mi to pomůže do české soutěže. Na druhou stranu musíme říct, že jestli tam pojedu, rozhodně to nebude na výlet a po památkách. Pojedeme tam udělat úspěch. Je to pěkný, ale naše hlavní činnost bude hokejbal!

Slyšel jsem, že na šampionát se hodně koncentrujete a upínáte.

Je to možná jedna z posledních šancí, jak se na takovou akci dostat a reprezentovat svou zem. V ostatních mládežnických kategoriích jsem se neobjevil. Takže teď naposledy do dvacítek. Dostat se do prvního národního mužstva bude ohromně těžké. Reprezentační dres a cesta do Kanady jsou jedním z mých cílů. Víte, já ani nepředpokládal, že to s mými výkony v mužském týmu Hradce bude tak dobré. Měli jsme nabitou přípravu, bylo nás tam dost. Letos nám to jde a já chci zažít větší úspěch v extralize. Dostat se na mistrovství světa není to hlavní, ale být v sestavě národního mužstva by bylo pěkné. Zabojuju o to!

Byla by to velká satisfakce pro vás i rodiče dostat se na MS potom, co jste se s hokejem vysoko nedostal, že?

To určitě jo, ale moje mamka je taková, že by teď nejradši byla za úplně něco jiného. Přála by si, abych dobře odmaturoval, měl na vysvědčení jedničky. Ale když se povede i Kanada, bude moc ráda. Myslím, že oba rodiče budou docela rádi.

Jste hodně soutěživý?

Myslím si, že je to základ člověka pro to, aby ve sportu něčeho dosáhl. Ale platí to také o životě. Je důležité se každý den zlepšovat. A docílit toho můžu jen tím, že svému cíli obětuji hodně času.

Po tréninku ještě zůstávám dalších patnáct až třicet minut na hřišti a piluju střelbu

Prý si po tréninku ještě dost přidáváte.

Občas si jdu přidat po tréninku, někdy i před ním. Přes týden mám až pět tréninku týdně, protože chodím makat ještě s dorostem. Je to dost. Po tréninku ještě zůstávám dalších patnáct až třicet minut na hřišti a piluju střelbu. Snažím se pořád zlepšovat, své si zkouším i s dorostem.

A nechá vám správce stadionu rozsvíceno?

Jsem ještě mladý, takže sbírám balónky a chodím mezi posledními. Takže si zastřílím, seberu míčky, mezitím kluci pomalu vylézají ze sprch, opouštějí šatnu a jdou domů. Takže to tak akorát vychází. Vždycky ta světla někdo zhasne, než se kluci převléknou. Zatím ze mě přímo správce stadionu není. (úsměv)

Teď studujete gymnázium. Ale co bude dál?

Vybírám si z dvou tří škol a přál bych si najít sportovní zaměření, protože tomu se věnuji odmalička. Pohyb mě baví a tímhle směrem se chci ubírat.

Ale předpokládám, že byste studoval trenéřinu.

Být trenérem by bylo hezké. Jenže dnes se prosazují hráči a sportovci, co něco ve svém oboru dokázali, ne ti, co mají školu. Lákalo by mě být fyzioterapeutem, anebo hráčským agentem. Jenže si uvědomuji, že ve sportovní branži není moc velké uplatnění a snadno se může stát, že budu dělat něco zcela jiného. Základ je mít vysokou, ale sami všude vidíme, že dnes tisíce lidí dělá v jiném oboru, než jaký vystudovali.

Tak agentem byste chtěl být. To byste byl v hokejbalovém prostředí rozhodně první. Mezi hráči ještě tahle profese chybí.

A byla by to zajímavá práce. Ale zase tolik si nefandím. Vím, že je to náročné povolání a navrch ho může dělat ten, kdo má ve sportovní branži přehled, spoustu kontaktů a dokáže se v tom prostředí orientovat. To je možná něco, co mi chybí. Uvidíme, co ukáže čas.