Šrámkův svět: Útočníka živí online reklama, o víkendech je strojem na body

/HVĚZDA KOLA CROSSDOCK Extraligy/ Kladno - Kladno, Kladno a zase Kladno. Hvězdám kola prostě vévodí hráči ze středních Čech a není se co divit. Podle statistik jejich forma graduje, i když sami nadšení brzdí a míní, že na hře ještě musejí pracovat.

Zároveň se nachomýtl u unikátu, jenž už se v extralize nemusí další dekádu opakovat. Jeho Kladno vstřelilo dvanáct gólů a před třetí třetinou zažilo situaci, která se stává možná na nižších úrovních. V brance se totiž objevil gólman Adam Majerníček, který už tam jednou tentýž zápas byl. Kladeňáci jeho konto zatížili už v první části čtyřmi góly. A protože se nevedlo ani druhému v řadě Michalu Vaníčkovi, Majerníček šel s obavami střelám čelit znovu. Domácí mu poslali ještě čtyři další brankové pozdravy. „Je to tím, že jsme ho dobře znali z Kladna. Kdysi tu s námi trénoval,“ culil se produktivní hráč, který ovšem miluje i práci v online marketingu a jednou by si přál mít velký projekt, nebo se dostat k reklamě pro luxusní nadnárodní značky.

Tak co jste si pomyslel na začátku třetí třetiny?

Zaspali jsme tam a nechali jsme se unést výsledkem. Polevili jsme a trenér nám pohrozil. Naštěstí jsme byli schopní dohrát v klidu. Myslím si, že výsledek zápasu hodně ovlivnil fakt, že Kovo nebylo připravené na tak mokré hřiště. A tím nám to hodně usnadnili.

To je jedna věc. Ale vám se podařilo unikum - donutit soupeřovi brankáře dvakrát střídat. To vůbec není obvyklé a zřejmě podobnou situaci už dlouho v extralize neuvidíme.

(úsměv) A ještě to byl shodou okolností gólman, který s námi čtyři roky trénuje. Takže jsme ho velice dobře znali. Všimli jsme si toho, ale určitě jsme se kvůli tomu nechovali jinak. Ale nemůžu říct, že bychom našli slabiny obou brankářů Kova, protože většinou už ty góly padaly do prázdné branky. Nesvaloval bych vinu na brankáře. Prostě jsme se soustředili na střelbu a tentokrát balónky do branky zkrátka pořád padaly.

Trenér byl nadšený, že jste tentokrát kromě brankářů viděli i branku za nimi. Souhlasíte s tím, že dvanáct gólů za zápas v extralize už dlouho k vidění zase nebude?

Souhlasím! Ale vážně to bylo hodně šťastné. Vždyť například během čtyř minut se nám podařilo dát čtyři branky. Potom už jsme dělali jen takové srandičky, že jsme hráli i na hattricky a podobně. Byl to zápas nezápas. Sami jsme si všichni přáli, aby byl už konec.

Jenže vy jste kanonádu nastartoval dvěma trefami. A potom jste na Petru Šíchovi nahrál na všechny tři branky. Když jste mluvil o hattricích, jemu se jeden takový povedl. Bude to drahé, že?

Ještě tam byl také Ondra Pražák. Potom už jsme na hřiště chodili v téhle trojce, abychom přispěli co nejvíc do kasy. Těm dvěma se to povedlo, mně naštěstí ne. (smích)

Do kasičky se platí i mimořádná prémie za desátý vstřelený gól v utkání a ten dal Ondra Pražák

Kolik vás i tak bude stát pět kanadských bodů?

Maximálně ten rozhovor, který teď s vámi vedu, protože i na to máme v klubové kase ceník. Budu o dvě stovky chudší, jinak jsem nic neplatil. (úsměv) Petr Šícha to bude mít s platbami podobně a něco tam nechá. Ale do kasičky se platí i mimořádná prémie za desátý vstřelený gól v utkání a ten dal Ondra Pražák. Takže jeho peněženku to bude stát asi nejvíc ještě společně s hattrickem.

Ale tím pádem vás čeká i docela bohatá týmová večeře.

(úsměv) Ve výbornou večeři právě doufáme.

Momentálně jste ale neuvěřitelně rozjetí a těžko se zastavujete. Vaše podzimní forma postupně graduje.

Chci podotknout, že takhle na výkony jenom působí. Většinu zápasů jsme hráli doma. Naši hru i rozpoložení můžeme začít hodnotit až po následujícím víkendu. Začínáme hrát s nepříjemnými soupeři, kde moc často nebodujeme. Takže bych teď žádná velká slova nepronášel. Počkejme si opravdu až na tento víkend, který nám vše ukáže. Doteď jsme nehráli s těmi nejlepšími, takže sportovně musíme uznat, že to tak je. Ale každopádně formu máme dobrou, to ano. Bývá to tak, že se daří, ale na jaře třeba zaspíme. Takže to chce využít a nasbírat co nejvíce bodů.

Říkáte, že forma i výkony nejsou tak oslnivé, ale nikdo v tomto kole nevystřelil 45 střel na branku a běžně se to také nevidí.

To bylo ale nejspíš tím, že od druhé půlky zápasu to nemělo s velkým nasazením nic společného. Bylo to takové dohrávání.

Zjistil jsem, že hokej mi tolik nejde a živit bych se jím nejspíš nemohl

Hokejbal hrajete od deseti let díky spolužákům ze školy a přešel jste z hokeje. Ale v Kladně se asi moc nenosí, že by někdo přišel na hokej a jen tak řekl - končím.

To se právě stává docela často. Martin Špaček je podobný případ, chodil jsem o dva roky výš, takže jsme se spolu akorát potkali v novém týmu. Z těch ročníků se prosadili tak jeden dva hráči a nikdo další to nikam nedotáhl. Zjistil jsem, že hokej mi tolik nejde a živit bych se jím nejspíš nemohl. V hokejbalu bych se mohl posunout výš. Navíc mě hokejbal okamžitě pohltil a bavil mě.

Ale vy jste si oblíbil i turnaje v malém počtu hráčů.

Je fakt, že jen jednou jsme hráli NHL Street, kde jsme se dostali do finále a vyhráli lístky na zápas National Hockey League v Praze. Ale máte pravdu, ještě jeden turnaj tam byl.

Narážím na ten, který vás osudově stál největší hokejbalovou akci života.

Jo, pamatuji si to. Tenkrát bylo před finále extraligy. Dan Hnízdil mě přemluvil, abych si šel zahrát jeden menší turnaj. Kývl jsem na to a šel hrát. Byl to přitom sranda turnaj kdesi v Praze, už ani nevím, jestli to byla Pražská liga. Vlezl jsem na hřiště, utrhl si vazy, finále už jsem sledoval jen o berlích... a přišel jsem kvůli tomu o mistrovství světa dvacítek. Nebyl jsem na tom tak špatně, abych to obrečel, v slzách jsem nebyl, ale rozhodně mě zklamalo, že jsem si tam nemohl zahrát.

A přitom jste tehdy v Kladně platil za supertalent. V sezoně 2010/11 jste udělal ještě jako dorostenec dokonce 67 bodů!

To jsem asi byl, možná bych tam hrál i nějakou významnou roli, ale to už nezjistíme. Trenéři vybírají tým a nakonec vidíte, že vybrali vážně dobře. Vždyť tam Češi skončili druzí, takže jsme tam podali maximální možný výkon. Věřte tomu, že kdybych tam byl já, nedopadlo by to jinak. Ale když už jste zmínil ty body, co jsem udělal... to byl dorost. (smích) A ten se s áčkem vůbec nedá srovnávat. Od té doby se hodně změnilo a mívám už jen deset bodů za sezonu. (úsměv) Příděly bodů bývaly ještě v časech, kdy brankáři byli menší a všechno bylo lehčí.

Když jste teď dal pět bodů, tak jste už ovšem svou kvótu naplnil.

Jo, to máte pravdu. Ono je to vůbec zvláštní. Některým z nás se prostě stává, že dlouho žádné body nepřicházejí, a potom se vystřílíme během dvou tří zápasů. Teď to ale bylo o to lehčí, že jsme si s Radkem Šímou a Dominikem Barnošákem došli pro nějaké body. Z toho to pramení. Byl bych raději, kdyby góly a přihrávky přišly v těch důležitějších zápasech.

Nájezdů se bojím a jsem vůbec rád, když je přežiju

Jak moc zajímavá zkušenost bylo právě NHL Street?

Hráli jsme na Staroměstském náměstí a pořád jsme si říkali, že se musíme dostat alespoň do finále, abychom si užili třeba těch lístků na zápas. Nějakou náhodou se nám to podařilo.

Zápas těch nejlepších hokejistů na světě naživo v Česku, to musel být velký zážitek, že?

Hodně velký. A měl jsem štěstí, že jsem se podíval i na ten první duel, který se hrál v Praze předtím. Šli jsme se prostě podívat na hvězdy, které normálně vidíváme v televizi. Moc jsme si to užili.

Trenér Kadlec říká, že vaší nejoblíbenější disciplínou jsou nájezdy. Ale prý vám vůbec nejdou.

(smích) Samozřejmě, že z jednoho takového památku mám. Bylo to proti Plzni, trenér mě vyslal na hřiště, i když jsem si moc nevěřil. Jel jsem na bránu, udělal kličku do bekhendu, nevyšlo mi to, přetočil jsem se, ocitl jsem se na zemi a sedřel jsem se. Dodnes na to mám památku, ale jsem rád, že to oko mám. Bylo to štěstí v neštěstí. Od té doby se nájezdů bojím a jsem vůbec rád, když je přežiju. Trenér si ze mě pořád dělá srandu.

Prý vás od statusu nájezdového dřeváka zachraňuje jen to, že nájezdy jezdíváte jiným způsobem, tedy v lajnách. Je to pravda?

No to je právě ono. Já to vždycky hrozně hecuju, protože se mi pochopitelně nechce dělat pro spoluhráče pití.

Vybíráte si také gólmany, na které si věříte, ale i to je zatím bez úspěchu.

Jojo, kouč si mě pořádně dobírá. Jednou nám přišel na trénink dorostenec a mně se konečně podařilo alespoň jeho překonat. Od té doby poslouchám, že už budu jezdit jenom proti němu.

A trenér v žertech a hecování zachází tak daleko, že vám prý slibuje nástup nějakého žáka do branky, pokud selže i s dorostencem. Co na to říkáte?

(smích) Že to je celý Drahoš Kadlec a jeho srandičky. Tak to vidíte. Budu mu je muset vrátit.

Drahomír Kadlec fandí všem možným týmům, jen ne Spartě

V kabině to ovšem odnášíte nejen kvůli nájezdům, ale také kvůli svému pravověrnému sparťanství.

Jo! A zrovna dneska jsem to schytal. (pozn. aut.: rozhovor vznikal ve středu) Protože Sparta vypadla v poháru s Baníkem a během tréninku už na tu jejich špatnou sérii na hřišti padaly hodně velké narážky. S Martinem Špačkem jsme velcí sparťané, takže to do nás obou spoluhráči i trenér perou. Od doby, co tam přišel italský kouč, nemáme klid.

Nevím, komu fandí váš kouč, ale asi si dost vyslechnete.

On fandí všem možným týmům, jen ne Spartě. To je klasika, to je klasickej českej fanoušek. (úsměv)

Výsledek jste sledoval dokonce ještě během tréninku.

Vy jste s ním mluvil ještě dneska? No tedy. Ale fakticky to tak bylo. Dozvěděli jsme se, že je to 1:1, takže jsme byli hodně zvědaví, jak to dopadne. Když nám hned ukázal mobil s výsledkem, hned se nám vysmál a my jsme věděli, která bije.

Sledujete zápasy fotbalové Sparty i během hokejbalových zápasů?

To vůbec nepřipadá v úvahu! Nejen, že máme šance dole, takže nám tu nefunguje signál a pro některé hráče je to plus, aby nesledovali, jak kdo hraje. A ani nemáme čas sledovat jiné zápasy. Ale navrch máme v kabině jasné pravidlo - žádné mobily. Jakmile někomu zazvoní, hned platíme do kasy. Už si na to dáváme velký pozor a já si mobil raději vypínám, aby se náhodou něco nestalo. Přijde vám totiž i blbá zpráva, nebo uslyšíte, že se vybíjí baterie a hned platíte.

S trenérem se jinak ale skrze fotbal hodně hecujete, viďte?

Je to tak. Ale my se obecně rádi hecujeme, jen Sparta je k tomu většinou prostředníkem. Spartě fandím od pěti let, viděl jsem všechny důležité zápasy, jezdili jsme i na Ligu mistrů. Takže jakmile se našim hráčům nedaří, pan Kadlec je okamžitě na koni. Takže teď to máme servírované ze všech stran.

Ale v uplynulých dvou letech, kdy Sparta zažívala jízdu evropskými poháry, jste si asi lebedili.

To máte pravdu, pořádně jsme si dopřávali. Jenže ve chvíli, kdy to nejde, tak si to nemůžeme dovolit.

Mám sparťanský dres a je podepsaný od Zdeňka Grygery!

Vypadá to, jako by velká část kabiny čekala na to, až horší časy přijdou a vy budete na ráně.

(směje se) To každopádně. Ale nemyslete, máme to ještě horší. Fandíme totiž také Arsenalu, jemu se dlouhodobě nedaří, takže je to úplně stejné jako se Spartou. Asi jsme si nevybrali dobře. (úsměv)

Držíte se hesla, že sparťanem se musíte narodit?

Teď už tak kovaný sparťan nejsem hlavně proto, že času je čím dál méně a úplně to neprožívám. Na zápasy už tolik nejezdím a více už sleduji spíš hokejovou NHL. Ale pokud se hraje nějaký velký zápas, rádi zajdeme na pivo, probereme zápas a pořádně zafandíme. Už to tolik nehrotím a jsou to spíše srandičky s trenérem.

Zmínil jste, že jste jezdil na Ligu mistrů. Jaké máte zážitky?

Jeli jsme se tehdy podívat na Chelsea i Liverpool. To sparťanské lavičce ještě šéfoval pan Hřebík a tenkrát ten fotbal stál opravdu zato. Můj největší zážitek se váže k zápasu s Laziem, kdy Marek Kincl dostal v nastaveném čase parádní centr na hlavu, směřoval ho na něj Karel Poborský, Kincl poslal balón pod břevno a Sparta postoupila do osmifinále. To si vybavuji dodneška, bylo to fakt skvělé. Byl jsem tenkrát za bránou, ale ještě tomu tolik nerozuměl. Bylo mi nějakých deset let.

Přehráváte si občas tenhle elektrizující moment?

Na YouTube rád vyhledávám starší videa ze zápasů. Takové ty staré dobré časy.

Takže vám někde doma určitě ještě visí sparťanský dres.

Mám ho! A je podepsaný od Zdeňka Grygery. Jen jsem se s ním bohužel nikdy nepotkal osobně. Ale v Buštěhradu jsme se setkali s panem Hřebíkem. Ale jsem zvědavý, jestli ten dres bude mít za čas hodnotu, anebo také ne. Protože ho mám schovaný ve skříni někde doma u mé mámy. Hlavně ho nevyprat, aby podpis nezmizel. Musím jí to připomenout.

Práce na kampani s auty mi bude rozhodně bližší než se soustředit třeba na prací prášek

Živíte se jak marketinový specialista. Takže reklama je váš život.

Pracuji jako PPC specialista v pražské firmě, takže mě živí online marketing. Vždycky mě bavila práce s počítačem, takže k tomu bylo blízko. Je to práce se sociálními sítěmi, analýza pro vyhledávače, a tak podobně.

Dostal jste se už k zajímavým klientům, nebo kampaním?

Dělal jsem jednu práci pro Makro. Ale to není tak důležité. Někdy narazíte na to, že vytváříte projekt pro menší firmu, ale zato velice zajímavý. Ale od nového roku budu dělat pro jinou agenturu, která má ve svém portfoliu například automobilku Porsche i další jiné velké hráče, a to už bude velice lákavá a zajímavá práce. Najdete mezi nimi společnosti UPC, ČSOB a velké banky. Starají se tedy nejen o automobilky, ale jejich klientela je vážně různorodá. Těším se na to.

Chcete se dostat k reklamním projektům ze sportovního prostředí?

Moc v to doufám, ale zatím jsem žádnou takovou informaci nedostal. Ale pravda je taková, že práce na kampani s auty mi bude rozhodně bližší než se soustředit třeba na prací prášek. Budu rád, když mě ta práce bude bavit, uživí mě a splním si i nějaká další přání. Jsem relativně mladý a pořád se můžu naučit co nejvíc.

A přitom ještě studujete marketing, média a komunikaci.

Ale už jen dálkově. Tenhle obor se soustředí spíš na offline marketing a do problematiky, které se věnuji já, už tolik nezabíhá. Školu už malinko víc zanedbávám, ale chci na ní pracovat.

A přitom se offline a online „markeťáci“ mezi sebou hádají. Jedni říkají, že tištěná reklama pořád žije a druzí zase, že ve virtuálním prostoru je obrovská budoucnost.

A já říkám, že obojí má své a pořád oba obory žijí. Online prostor má ovšem větší potenciál, to si nemusíme nic nalhávat. Ale neodsuzuji ani jeden. Ale souhlasím s tím, že „papír“ ještě mrtvý není. V dnešní době už jsme ovšem zvyklí studovat i na počítači a papír pomalu mizí. Neříkám, že je to dobře, ale ta doba přijde.

Jako úplný jste se ale dostal do firmy Lego, kde jste si přivydělával jako noční ostraha.

(smích) To bych ani nezmiňoval. Měl jsem to jako práci při studiu a občas se tam dalo i docela dobře učit. Ale můžu vám říct, že jinak to byla nejnudnější práce, jakou si dokážete představit.

V továrně na nejpopulárnější stavebnici na světě se přece nemůžete nudit, ne?

Můžete už proto, že jsem vlastně vůbec nepřišel do kontaktu s těmi kostkami. Byl jsem na recepci a kontroloval jsem, jestli nám někdo ty části nekrade.

A kradl?

Stávalo se tam dnes a denně, že někdo něco odnesl. Byli tam nějací sběratelé, kteří to potom kupovali za velké částky. Takže lidé méně zabezpečení si tak zkusili přivydělat. Stavebnici tak pronášeli po kouscích, až ji nakonec složí. Je to fakt hrozné, ale když jsem viděl, jací lidé to dělají, ani mě to nepřekvapovalo.