V hokeji si s pukem raději hraje. Vždy trefím tyčku, usmívá se plzeňský mistr Shutout

/HVĚZDA 6. kola CROSSDOCK Extraligy/ Plzeň: V letošní extraligové sezoně by mu klidně jeho spoluhráči i soupeři mohli přezdívat „Pan Nula“. Ale nikoliv proto, že by to byl hokejbalový neumětel.

Klid, víra v sebe a preciznost jsou jeho největšími přednostmi. A začátek chytil tak parádně, že se mohl radovat ze dvou nul.Tu poslední připsal po jedenatřiceti zákrocích a třech lapených penaltách. Úžasný výkon od kluka, který teprve přebírá štafetu od legendární reprezentační jedničky Petra Šulana. „Pár věcí jsem od něj odkoukal a teď už je jen zkouším,“ říká šikovný učeň plzeňských Marlins, který však v extralize dospělých kroutí už třetí sezonu v týmu společně s dalšími vrstevníky. Kluk, kterého k hokejbalu přivedl v šesté třídě jeho kamarád brankář, tak drží šance hodně mladého mužstva na solidní úrovni.

Máte druhý shutout v sezoně za nějaké tři čtyři odehrané zápasy. To musí být začátek z říše snů, že?

Dvě nuly potěší, ale když se podívám na ty ostatní zápasy, tak tam jsem dostal zase 7 gólů. Takže ty pocity se ve mně trochu mísí. Výkony jsou jako na houpačce.

Ale mezi ligovými gólmany momentálně patříte ke špičce a vypadá to, že jste chytil parádní formu.

Na to nějak nekoukám. Přece jen jsme na začátku sezony. Zatím se cítím dobře, snad to vydrží. Ale hlavní je, aby se dařilo týmu a vyhrávali jsme za tři body. Je jedno, jestli s nulou nebo bez.

V čem tkví vůbec kouzlo vaší současné formy? Je něco, na co si ve své přípravě potrpíte?

Víte, že ani nevím. (úsměv) Nic jsem oproti jiným sezonám nezměnil, takže opravdu těžko říct.

Klasicky třikrát týdně tréninky plus jeden gólmanský a při zápase rozběhání s hráči a pak s „Kráčim“ (Petr Kráčina – gólmanský kolega z Plzně pozn. aut.) hodíme řeč a protáhneme se. Z rituálů si maximálně před zápasem párkrát bouchnu do tyčky, ale to je asi tak všechno. Nic speciálního neprovádím.

Jste hodně velký flegmatik, že?

Hodně velký snad ne, ale trochu jo. (úsměv) Svůj klid mám rád, většinou všechno řeším s klidnou hlavou, a to už musí být, aby mě někdo naštval. Spíše já naštvu dotyčného a mě jen tak něco nerozhází.

Začátky byly takové křečovité, až moc jsme chtěl a tolik to nešlo

Jste si s vaším brankařským spoluhráčem Petrem Kráčinou povahově hodně podobní?

To tedy určitě ne. „Kráči“ se umí hodně ozvat. (smích) Když se mu hra kluků nelíbí, dá jim to jasně a nahlas najevo. To já to spíš nechám na něm nebo na trenérovi.

Naučil jste se klidu od klubové ikony Petra Šulana? Jaké rady vám předával?

Za tu dobu, co s námi byl, tak bych řekl, že je to především srandista. Jeho přehled a práce s holí je výborná, i když nějaký čas nechytal, bylo vidět, že nic nezapomněl. Stačilo ho jen pozorovat a ono to taky něco dá. Potom už stačilo jenom zkoušet.

A čemu jste se od něj přiučil?

Nebát se rozehrát, snažit se na tom pracovat. Ale pořád je co zlepšovat. Když ho sleduji, je to spíše o pozorování, než o předávání užitečných rad. Co se týče práce na tréninku, všímáme si ale každý sám sebe.

Ale už jste určitě v extralize nabral hodně sebevědomí. Přesně před dvěma lety jste si odbyl debut. Změnilo se od té chvíle hodně věcí?

Určitě jsem přidal na klidu a víc si to užívám. Začátky byly takové křečovité - až moc jsme chtěl a tolik to nešlo. Ale možná i kluci mi teď víc věří. (úsměv)

Určitě ano, vždyť v individuálních statistikách jste na třetím místě s průměrem 1,67 branky na zápas. A navrch jste měl ze tří zápasů dvě nuly. To už jsou čísla extratřídy.

Vážně? Tak to vůbec netuším. Vůbec na statistiky nekoukám, tak vám budu věřit. Teď vážně - v průběhu sezony se samozřejmě podívám, ale se začátkem tohoto ročníku jsem to zatím nestihl.

Vypadá to, že si od chytání jen tak pokoj nedáte, když hrajete ještě inline hokej. Máte ještě nějaké další vyžití? Třeba hokej, nebo jiné sporty, nebo úplně jiné koníčky?

V inline hokeji se chodím odreagovat do pole, pokusit se vžít do role střelců. Rád si kopnu nohejbal, v letní pauze, když nejsou tréninky, tak pravidelně a občas nějaký ten běh.

Takže vás láká i role střelce?

Ano, inline nebo lední hokej hraji jedině v poli. V hokejbale bych raději zůstal v bráně, přece jen v hokeji se při střele vezete a nemusíte se soustředit na běh a střelu zároveň.

Můžeme nejen plzeňské pivo, ale i jiné značky, pokud jsou právě k mání

Pomáhá vám při hraní hokeje i to vědomí, že znáte chování brankáře, a naopak v brance vám zase nějakým způsobem dopomůže znalost myšlení hráče?

Občas předpokládám, co by brankář mohl udělat, ale já stejně vždycky trefím tyčku. (smích)

A v bráně nad tím mohu přemýšlet snad jen při nájezdu. Jinak na to moc času ani není.

Nájezdy jste ovšem teď vychytal a tím pádem jste nedostal jediný gól. Takže je vidět, že průprava se poměrně hodila.

Už bylo taky na čase. Do posledního zápasu vždy byli šťastnější střelci. Snad jsem to konečně prolomil a budu se radovat častěji z vítězství a vychytaných nájezdů.

Relaxujete jenom pohybem?

Já relaxuji sportem, ale upustíme-li od sportu, tak si samozřejmě jako Plzeňák neodpustím pivo s přáteli. A pokud relax doma, tak na gauči u dobrého filmu nebo poslechu hudby.

Co říká na konzumaci piva váš trenér Edl a co dělá proto, aby vás udržel co nejdál od lákadel pivovaru?

Myslím, že je to o vzájemné důvěře. On nám věří a doufá, že víme, kdy si pivo můžeme dovolit a kdy ne. Takže nám nechává volnost.

A kdy si ho tedy dovolit můžete? Dovolí vám ho po vítězstvích?

Když jsme někde na výjezdu a jdeme na večeři, tak vždy je jedno na regeneraci povolené. (smích) Můžeme nejen plzeňské pivo, ale i jiné značky, pokud jsou právě k mání.

Po zacvičeni budu sestavovat díly pro vrata na zakázku

Předpokládám, že jako Plzeňák holdujete nejen pivu, ale také fotbalové Viktorce i hokejovým „Indiánům“, že?

Fotbal moc nesleduji. Samozřejmě jim přeji co nejlepší výsledky, ale více mě baví hokej a pokud je možnost, jsem na zimním stadionu.

Hokejbalová Plzeň získala poslední titul v roce 2005. Tedy chvíli předtím, než ve Štruncových sadech začala éra trenéra Vrby, než přišel titul plzeňského hokejového boha Martina Straky a také, než házenkáři vyhráli domácí ligu poprvé v moderní éře. Neměli by být hokejbalisté zase na řadě?

Myslím, že tým na to máme. Když na sobě budeme makat, tak doufám, že se v nejbližší době dočkáme.

Jenže už vám nepomůže slavná generace hráčů, která hrála špičku extraligy. Je to velký hendikep nemít v sestavě taková zvučná jména?

Ještě minulou sezonu s námi někteří borci hráli. Co mohli, to nás naučili a věřím, že máme sice mladý, ale silný tým. Většina z nás už hraje extraligu třetím rokem, takže nějaké zkušenosti už jsme stihli posbírat. Jako velký hendikep bych proto absenci našich legendárních hráčů neviděl.

Čím se vlastně živíte?

Tento měsíc jsem nastoupil do společnosti Assa Abloy a po zacvičeni budu sestavovat díly pro vrata na zakázku. Záleží na tom, do jakého oddělení mě poté přidělí.

A jaké jsou vaše pracovní ambice?

Zatím to beru tak, že se naučím zase něco nového, do budoucnosti nekoukám. Uvidíme po zaučení a pár měsících.