Vyhrát MS doma je vrchol kariéry, říká bývalý kapitán reprezentace Novák

Bezmála sedm tisíc diváků dostala jeho střela do euforie. Kapitán českého národního týmu na MS v Plzni Petr Novák rozhodl finálové utkání světového šampionátu v prodloužení a nedopustil tak překvapení z Indie pokazit českému týmu parádní plzeňské představení.

Na toto představení před domácími fanoušky se mohou současní reprezentanti pokusit už za dva roky v Pardubicích.

Jaké vzpomínky máte na MS v Plzni?

Měli jsme úžasný servis. Super hotel, šatnu, v ní vanu s ledovou vodou na regeneraci, maséra, prostě jsme si 14 dní připadali jako profíci. Měli jsme trenéra, který neříkal klišé, měl svůj styl a svoji auru, na Leoše strašně rád vzpomínám. Tým byl citlivě poskládán a dobře připraven jak sportovně tak morálně. Když nám v semifinále po dvou třetinách teklo do bot a finále se nevyvíjelo dle našich představ, dokázali jsme to zlomit na naši stranu. Chodili jsme na kafe, hráli karty, bavili se tak jako bychom byli na dovolené. Jezdili za námi spoluhráči, přátelé, rodiny a každý nejen jim chtěl dokázat, proč je v národním týmu. Na play off chodily tisíce lidí, byla to atmosféra, kterou si většina z nás vysnila a přála si ji zažít. A skončilo to zlatem po dvanácti letech a doma. Pro všechny tyto důvody to bylo nádherných 14 dní, na které budu vzpomínat do konce života.

Takže se dá mluvit o vrcholu kariéry?

Ano, byl to pro mě vrchol kariéry. Celý život jsem snil o tom zahrát si za reprezentaci, zahrát si doma. Poslouchat hymnu po finále a vidět moje rodiče, díky kterým chodím, na tribuně. Splnilo se mi to a do smrti na to budu vzpomínat.

Je jiné vyhrát MS v domácím prostředí? 

Je to jiné, zažil jsem turnaj za mořem, v Německu, na Slovensku, ale doma to bylo jiné. V Plzni jsme si opravdu připadali jako profesionálové. Měli jsme takové podmínky, město jak se říká turnajem žilo. Psalo se o nás v novinách, byly tiskové konference, po zápasech jsme se potkávali se známými, dostávali spoustu přání a vzkazů. Prostě si opravdu zažili role těch, na které celá hokejbalová veřejnost a zčásti i sportovní upíná pozornost. Nastupovat na modrou a vidět plný zimák českých vlajek… Dovolím si tvrdit, že všichni jsme měli husí kuži na každé rozcvičce a tím to bylo jiné. Ano, tlak byl větší, ale o to více jsme si ten úspěch všichni užili.

Co se honí člověku hlavou, když dá vítězný gól ve finále MS?

Nic. (úsměv) Prostě vynásobte si nádherný pocit stem a to je ono. V 96 jsem koukal na Martina Procházku jak dal ve Vídni Curtisu Josephovi gól ve finále a rozhodl, snil jsem o podobném zážitku. A najednou to bylo tady. V první řadě euforie, lítal jsem a chtěl vybouchnout, v druhé řadě strašná úleva, že jsme ve finále ustáli roli favorita, potom radost, kterou jsem mohl sdílet s kamarády, nejen spoluhráči, a pak v mém případě ta rodina, která mi moc času dala, abych vůbec mohl sportovat a teď tam stáli a mohli být hrdí a cítit zadostiučinění, že to za tu bolest a čas stálo, a že to cvičení s mýma nohama k něčemu bylo.

Jaké byly oslavy vítězství?

Krásné, stejně jako celý turnaj bylo o nás postaráno výborně i oslavy byly v tom duchu. Nejhezčí na tom bylo, že jsme slavili jako tým a ne z povinnosti, ale proto, že jsme chtěli… Cesta tramvají, ty naše popěvky. Když jsme přišli na diskotéku, přestala hrát hudba, DJ nás uvítal a zahrál we are the champions. Prostě jsme si chvíli připadali jako šampioni a o tom to bylo. Já osobně jsem končil v 8 ráno v prádelně hotelu s Pavlem Kubešem a to je nesmazatelná vzpomínka. (smích)

V týmu tehdy bylo několik hokejistů, myslíte, že to bylo prospěšné třeba i v propagaci?

Já nevím, nemyslím si a nechci je urazit, že byli tehdy takové hvězdy, aby to na ně strhávalo pozornost. Důležité bylo, že zapadli do týmu jako lidi a chovali se úplně normálně. A to byla práce a cit Leoše Raka, jenž to zvládl perfektně a vybral vhodné typy. Já spíše vnímal fakt, že v týmu byli Plzeňáci a ti přitahovali zájem místních, pro ně to muselo být ještě více příjemné, vyhrát to doma.

Finále se hrálo před bezmála 7000 diváků. To je pro hráče velký zážitek, že?

Jak už jsem říkal, samozřejmě to krásné bylo, ale zároveň i svazující. Budu mluvit za sebe, mě se klepaly nohy už při rozcvičce jako u maturity. Ve finále v Německu 2007 nebo poté v Bratislavě 2011 to bylo z tohoto pohledu jednodušší. Na druhou stranu síla lidí, když vezmete balonek na vlastní modré a už nemůžete jenže oni zařvou „jedeem“ je v tom, že jedete. To je dle mého význam sousloví „šestý hráč“ . Bylo to opravdu krásné a hokejbal tím pro nás všechny dostal úplně jiný rozměr.

V Plzni to hokejbalem žilo, bylo to MS cítit skoro všude ve městě?

Já říkám, že ten turnaj byl zvládnutý, a to i z pohledu propagace. Nebyla to pohádka, že by mi babička ráno v trafice říkala : „večer vyhrajte“, ale pravdou je, že nás lidi poznávali v kavárnách a kolem arény. Ti co četli regionální noviny nebo sledovali sport, věděli, dávali nám to najevo a nám to činilo větší závazek, ale zároveň dovolím si tvrdit, velkou radost. Bylo to příjemné, že se do haly sjížděly tisíce lidí z celé republiky bylo skvělé.

Na MS přišlo spoustu diváků, proč si myslíte, že na extraligu ti lidé nechodí?

Na šampionát chodilo spousty hokejbalistů a lidí, kteří kolem hokejbalu pracují. No a ti o víkendech nechodí,protože ho dělají. Navíc hokejbal na mezinárodní urovni v moderní hale prostě je jiný sport. K tomu noviny, televizní kamery, medializace udělala své. A s postupem času, jak se nám dařilo se ti lidi nabalovali, viděli to večer ve zprávách, zajímalo je to a přišli se podívat. Důležité je, že odcházeli a nelitovali ztraceného času.

Jak se hokejbal od toho MS v Plzni posunul?

To je individuální pohled. A navíc více rovin. Jednak sportovní, myslím, že je vše rychlejší a více se běhá. Poté ten globální a ten je složitý. Na jednu stranu jde hokejbal dopředu, svaz pracuje dobře, úroveň stoupá, pokládají se povrchy, jsou lepší šatny, kluby, hodnotím z mého pohledu extraligové, vytvářejí lepší a lepší podmínky. Na druhou stranu obecně i z pohledu mezinárodního myslím, že hokejbal není v takovém progresu, že by byl „štikou“ mezi menšími sporty.

Dá se říct, že to MS bylo v něčem zlomové?

Z určitého pohledu ano. Pro propagaci a povědomí o tom sportu. Na druhou stranu si myslím, že se dálo zprodukovat více, ale to je opravdu složitá otázka.

MS 2017 bude opět v Česku. Jak může další MS pomoc hokejbalu?

Předem chci říct, že gratuluji Pepovi Kozlovi k tomuto úspěchu. Je to pro mě muž na správném místě, který dělá pro hokejbal hodně. Za druhé chci zmínit fakt, že bych si moc přál, aby u toho byl trenér Kadlec, který prodělal zdravotní průser, a já mu tímto přeju hodně zdraví. Je to člověk, kterého si moc vážím. Co se MS týče, tak Pardubice jsou dobrá volba. Východní Čechy jsou hokejbalově silné = bude chodit hodně lidí, navíc dobře umístěné a geograficky strategické pro celou ČR. MS je nakloněn primátor, lidé ve městě milují hokej, tudíž předpoklady tu jsou. Navíc se tu pohybuje tým schopných lidí, kteřív tom umí chodit a mají pořadatelské schopnosti. Pokud se MS správně uchopí, máme možnost udělat našemu sportu velkou reklamu, která je v této době velmi potřebná. Turnaj bude za dva a půl roku a já jen doufám, že ten čas bude maximálně využit k tomu, aby to bylo historicky nejlepší MS se silným dopadem na potenciální hokejbalisty.

Vy jste byl zvolen do předsednictva svazu, ale nakonec vaše působení rychle skončilo. Co se přihodilo?

K tomu se vyjádřím krátce a stručně, protože si myslím, že to není podstatné. Poznal jsem za ten půl rok dost lidí, kteří věnují hokejbalu svůj osobní čas a jsem za to vděčný. Bohužel se v té době v mém životě přihodily zdravotní, osobní a pracovní komplikace natolik pro mě závažné, že jsem to nemohl dělat na sto procent, a proto jsem nechtěl „zabírat“ místo a brzdit potřebné procesy.