Někdy s mladými stíhám, někdy to nedávám vůbec, směje se Petr Novák

Zimní příprava ve všech extraligových klubech už skoro vrcholí. Vždyť za týden několik celků už nastoupí do jarního kolotoče CROSSDOCK Extraligy a úvod druhé poloviny sezony odšpuntuje i derby Hradce Králové s Letohradem.

Mladí jsou motivací pro mě a já snad pro ně

Petře, máte po měsíci volna a skoro dvou měsících trénování opět tu potřebnou chuť do hokejbalu?

Velkou! (zasměje se) Absolvoval jsem celou zimní přípravu, cítím se dobře a když je to podmíněné tím, že celý tým pracuje dobře, tak i přes ty mé bolístky a věk se člověk nechá rychle a rád strhnout. Podstatě jsem opravdu odtrénoval všechno a moc se těším, až zase začne extraliga.

Trošku vás teď nechám zavzpomínat a rád bych znal alespoň přibližné číslo, kolikátou zimní přípravu už nyní ve své kariéře končíte?

(rozesměje se) Tak to netuším.

Pojďme se zaměřit jenom na mužské týmy, tam by ty počty mohly být jednoduší, i když číslovka také nebude malá. (úsměv)

To nebude. Tak počítám, že tak osmnáct příprav už za sebou mám. (směje se)

Stíháte pořád s těmi mladými puškami soupeřit o každý metr na hřišti?

No tak jednoduché to není, ale mně nikdy trénovat nevadilo, navíc vůbec ne v zimě, já to spíš měl rád. Ale určitě nemohu říct, že s těmi mladými úplně stíhám, jsou tam kluci, kteří jsou našlapaní, a to je hodně těžké jim pak oponovat. Někdy tedy stíhám, ale někdy to nejde vůbec. Beru to spíš jako inspiraci a motivaci, abych se snažil jim stačit, takže na tom pořád musím makat. Jak už jsem několikrát říkal, budu hrát do té doby, dokud budu vidět, že jsem ještě na hřišti platný. Věřím, že to funguje i opačně. Že ti mladí vidí, jak třeba já, Báca, Hrába a Jarda Tesař (Jan Bacovský, Jan Hrabica, pozn. aut.) musíme makat a neflákáme se, abychom právě stačili. Snad jim jdeme alespoň trochu příkladem, když si přidáváme, abychom pak ve hře nezaostávali za druhými.

Mám takový dojem, že se za poslední roky změnila opět i vaše pozice u týmu. Poznal jste sám, že kombinace trenéra a aktivního hráče zkrátka nejde skloubit?

To máte pravdu, ideální to rozhodně není, takovéto slučování. Za nějaké čtyři tři poslední sezony jsme tady těch modelů v Hradci měli více, ať už jsem byl hrající trenér, pak hrající asistent trenéra, poté tu byl pan Biegl, který nás trénoval, a to jsem se do toho snažil kecat minimálně. Ale je to o tom, že věřím, že týmu mohu něco dát i mimo hřiště. Je to potom složité, když víte, že by nějaká vaše poznámka k taktice mohla pomoct a neříct ji. V klubu jsme proto hledali nějaký funkční model a na základě toho jsme vytvořili takovou radu starších. Jsem v ni já, Honza Bacovský, Honza Hrabica, Jarda Tesař a Jirka Rytíř, který je oficiálním trenérem týmu. Domluvili jsme se, že to na jaře bude takto. Že ta rada starších bude rozhodovat společně a rozhodne vždycky většina. Už nám to fungovalo ke konci podzimu, tak se nám to snad úspěšně povede přenést i do tohoto roku. V létě se pak rozhodneme, co a jak dál.

Mužstvo má ohromnou vnitřní sílu!

Hradec oproti předchozím letem udělal viditelné kroky směrem dopředu. I proto je další zlepšení hodně složité, vždyť pokud byste chtěli překonat svoje maximum z minulého roku, což bylo semifinále s Kert Parkem, tak už je to potom hodně těžké...

Jo, to tedy. (usměje se) My jsme vloni nečekaně vystrčili růžky ve čtvrtfinále proti Kladnu. Myslím si, že i sami jsme byli překvapení z toho, že se nám ten postup nakonec podařil. Pro nás všechny to byl takový zlomový bod a nový impulz, že jsme po té generační obměně, která v Hradci tak tři roky nazpět byla, vydali správnou cestou a pracovali dobře. Je potřeba si říct, že to není jenom o té kvalitě, ale hlavně o chuti do hokejbalu, která tu je tedy popravdě obrovská! Vždyť na prvním tréninku na hřišti nás bylo v úterý dvacet, a opravdu i dvacet kvalitních hráčů.

Jak tedy vidíte letošní šance Pirátů?

Patříme do takové té druhé skupiny, do první řadím Kert Park, Kladno a Pardubice. My jsme v mých očích v té druhé, a to společně s Plzní a Letohradem. Je to vlastně podobné, jako v hokejové extralize. Do té top skupiny u mě patří Liberec, Třinec a Kometa a do té druhé Hradec, Vítkovice a Plzeň, kteří mohou v play off výrazně pozlobit. Věřím a doufám, že se to znovu letos povedete i hokejbalovému Hradci. Cítím na mužstvu, že tu vnitřní sílu má strašně velkou. Cílem tak zůstává čtvrtfinále a poté už se může stát cokoliv.

Jak bude vypadat kádr, přijdou nějaké změny? Nebo například rozšíření další spolupráce s prvoligovým Svítkovem?

Podstatě asi zůstáváme při starém, nikdo neskončil, naopak vypadáme celkem kompletní. Soupiska se tak oproti podzimu nezmění, věříme totiž, že těch třiadvacet lidí to je schopných odehrát tak, jak si všichni přejeme. Nechceme to nijak narušovat, naopak se ještě vrací dva hráči po zranění, kteří zase tu konkurenci zvýší. A co se týče spolupráce se Svítkovem, tak i nadále trvá s klukama, kteří už za nás hráli. Máme Honzu Doležala, Kubu Krále a mladého Vojtu Novotného, který je talent a jsem moc rád, že s námi jezdí. Raději tedy zapojujeme mladý kluky od nás zespoda, než abychom vodili někoho z venku.

Na Letohradu je vidět poslední dva roky velké zlepšení

Start jarní části pro vás začne atraktivním východočeským derby, a to doma proti Letohradu. Je to pro vás pořád to malé derby a pravé stále je pouze to s Pardubicemi?

S Letohradem to je vždycky taky vypjaté, ale na rozdíl od těch zápasů s Pardubicemi, tomu vždycky přeci jenom něco chybí. Hraje se to bojovně, to rozhodně, ale má to nějaká ta pravidla, za které to nezajde. To v utkáních s Pardubicemi to občas ujede nám, občas jim a má to úplně jiné grády. (usmívá se)

Vzpomenete si na nějaký moment, který vás z těch několika zápasů, co Hradec s Jeleny už sehrál, utkvěl v hlavě?

(přemýšlí) Vybavuje se mi jedna věc, a to když jsem se popral s Radkem Mašíkem. (směje se) Bylo to ještě tehdy, kdy jsme hráli oba v první národní lize a bojovali jsme o postup, který jsme si nakonec vybojovali my a Letohrad si ho koupil. Pamatuji si, jak na mě křičel: Ne, to jsem já! A v tu chvíli jsem mu tam jednu nasadil. (rozesměje se)

Co zápasy s vaším východočeským konkurentem v minulosti často rozhodovalo?

Ty zápasy byly vždycky hodně živé, musíme na ně zvolit dobrou taktiku. Ale věříme si na ně! Oni budou trochu znevýhodnění tím, že doma hrají na asfaltu a u nás budou na plastu. Jasně, už si na to určitě za ty roky zvykli, ale pořád tam trochu ta nevýhoda je, stejně jako když třeba jedeme my z plastu hrát k nim, tedy na asfalt. A poslední roky to je hlavně vždycky velký souboj s Honzou Šimarou, který je pro mě prostě gólman číslo jedna v celé extralize. Letohrad se obecně poslední dva roky strašně zvedl. Tomáš Friml s mužstvem pracuje fakt skvěle a je tam vidět jeho konstantní a dlouhodobá práce. Bude to opět hodně těžký zápas a půjde o strašně důležité tři body.

Bude to tedy skutečně za týden souboj Hradec versus Letohrad, nebo spíš Hradec versus Šimara?

(zasměje se) Asi to tak úplně nebude. Letohrad nás poslední dva roky začal na hřišti přehrávat, hodně běhají a je v jejich hře fakt vidět systém. Ty předchozí zápasy, jak jsem říkal asi v posledních dvou sezonách, nás sice přehrávali, ale často jsme si body odváželi mi. Takže pokud to takhle bude i tentokrát, zlobit se rozhodně nebudu. (usmívá se)

Ve vašich řadách navíc figuruje útočník Ondřej Lux, bývalý reprezentant a hráč právě Jelenů, který se u vás během podzimu rozehrál opět do top formy...

Je to pravda, na podzim se zase rozstřílel, což nás samozřejmě moc těší! Navíc skvěle odmakal zimu, vlastně jediný má stoprocentní účast na všech zimních trénincích a v tomhle ohledu jde určitě všem skvěle příkladem. Věřím, že bude mít i na jaře skvělou formu, kterou třeba potvrdí proti, v uvozovkách, svému Letohradu. Připravení jsme ale úplně všichni a těšíme se!